Příspěvky uživatele

No vidíš, tak to by mě nenapadlo…jasně, člověk fakt nechce, aby jeho pes žral hovňouse a lidský tuplem…úplně stačí, když má člověk doma prase, který je schopný se v tom vyválet, ale vlastně jsem se nikdy nezamyslela nad tím, že by se mohlo něco takovýho stát.

Teda naštěstí se mě to aktuálně netýká, neboť mám štěstí, že pesani ty exkrementy nijak netankujou…teda Máťu musím trochu hlídat, když narazíme na kobylince, ale spíš si myslím, že by se v tom vyválel, než aby to sežral, ale tak kobylinec je jiná kategorie než lidský houno, to bych i to vyválení psychicky nějak přežila…

Já neotupuju, ale cítím bezmoc, člověk prostě nemůže zachránit všechny psy na světě…tak se snažím na podobné věci nemyslet, protože jinak by se ze mě mohl stát sériový vrah a na zahradě bychom za chvíli měli stopadesát psů.

Ono co si budem povídat, i když člověk nahlásí psa, který na tom není fakt dobře, tak mi přijde, že ve své podstatě je zázrak, když docílí toho, aby byl pes odebrán…pokud je pes v dobré výživové kondici a nebude mít nějaká viditelná zranění, tak se nic neděje. Ono co v takovém případě…nahlásíte, že se mu utíká pes a když už to bude někdo řešit, tak max dotyčný dostane třeba pokutu a čubě naloží o to víc….přála bych si být superhrdina, tak bych přilítla, dostal by pětadvacet rákoskou a pohrůžku, že jestli na čubu nebude hodnej, tak dostane znovu a víc…jenže to je jen zbožné přání a pohádka…kolik tvorů na zemi včetně lidí by takového strážného anděla potřebovalo….

Nemá každej to štěstí, že má strážnýho anděla doma…že stačí zavolat “Ginuško, pomóc…” a Gina by to zařídila…

Tenhle článek jsem ani nerozklikávala, se mi udělalo fyzicky špatně jenom z toho titulku a když jsem si představila chudáka psa, co si prožil, než odešel do psího nebe…😢

Tak moje mamka se teda musí “hlásit” každej večer…pokud by nevolala, tak volám já, pokud bych se nedovolala, tak skáču do auta a frčím k ní. Z mého pohledu je to praktická záležitost, protože co já vim, upadne, něco si zlomí, telefon nebude mít u sebe a ani si nedovolá, protože jí televize jede dost nahlas…a bude tam takhle třeba ležet dva dny, protože teď je období, kdy je na tom poměrně dobře a tak u ní nemusím být denně.. k ní jezdím tak 3x týdně…

Stejně tak moje dospělá dcera, která už bydlí sama…tak ta samozřejmě netelefonuje každej večer, že je ok, ale tak minimálně obden třeba pošle fotku psa a tak 2x týdně mi volá…a já vim, že je vše ok…Jak se třeba 3 dny neozve, tak už jí píšu, jestli je v pořádku…

Jako jestli mobilní telefony v něčem super, tak právě v tomhle…

Já taky mluvím…teda na prochajdě většinou nee, to jsme schopní absolvovat pouze s pár povely, tak max komentuju to, co zaujme psa…třeba když viděj srnu, jinýho psa a tak.

Ale co jsem teda teď zjistila, jak chodíme s Máťou všichni na veterinu, tak my s Máťou jsme jediní, kdo povídají…Máťa je v čekárně sice hodnej a chová se slušně, ale kňourá a tak mu vykládám, protože mi to přijde lepší, než ho nechat kňourat a protože komentuju dění…ale nikdo jinej si tam se psem nevykládá.

Bože dej, ať pejsci budou co nejdříve volní k adopci a že každý bude mít tím pádem svého osobního mazliče…

No Chápu, že jestli našli poškozený plot a výběh je tak velkej, že nemají vlky jako na dlani, tak nemusí vědět kolik jich uteklo…někde jsem četla, že ani není jistý, že vůbec nějakej utekl.

Nicméně jsem chtěla teda poukázat na to, že pokud je viděný vlk nebo vlci uprchlík z tohoto výběhu, kde přeci jen na lidi “zvyklý” je resp. může lidi vídat na té vyhlídkové lávce…a že tedy vůbec nemusí jít o případ ztráty plachosti u volně žijícího vlka. Tím neříkám, že se to do budoucna nemůže stávat…ale prostě mi přijde, že zrovna případ těchto setkání třetího druhu, nemůže být použito jako argument k tomu, že vlci začínají být nebezpeční pro lidi…teda alespoň u nás v republice.

Já jen poznámku k těm vlkům, co je lidé viděli na Šumavě…je možné, že to jsou vlci, kteří utekli z toho vlčího výběhu, tak možná někteří z nich nejsou až tak plaší.

Nebudu nic omlouvat, jen možná ta ztráta plachosti…že v tom je volně žijící vlk na Šumavě nevinně…

Tak za mých školních let nám dětem bylo “vtloukáno do hlavy”, že pokud se divoce žijící zvíře nebojí člověka resp. není plaché, tak může mít vzteklinu a tudíž, že se nemám k takovému zvířeti přibližovat a mám zmizet.

Takže jak se tak znám, i když vím, že momentálně jsme země vztekliny prostá, tak by se mi asi stejně v hlavě rozblikala kontrolka…lišku jsem párkrát zahlédla, ale opravdu mizející pryč.

Vaše setkání třetího druhu muselo být úžasné…

Omlouvám se, že budu plevelit tohle vlákno, budu se snažit, aby to bylo mé poslední OT…

Dafi…jsi úžasná, že se kvůlivá pejskům tak snažíš a ještě jednou klobouk.

 Ale je mi z toho vyprávění trochu smutno…já si neumím představit život bez psů, protože oni jsou pro mě ten relax, ten odpočinek…psi jsou pro mě ten dobíječ energie …ve své podstatě jeden z jejich úkolů je, že mě “nutí” chodit ven, i když ne na dlouho, protože sama bez psů bych na prochajdu nešla, to postrádá smysl, ale to je pro moje dobro…já procházkuju ráda, mně dělá problém se vykopat z baráku, pak už je to super…no a právě moje “špatné svědomí…jakože nenechám psy ”shnít" na zahradě" mě k tomu donutí…

Jasně je období, kdy to teda není relax…viz puberta mojí Giny…ale člověk furt vidí světlo na konci tunelu, ví, že jednou to bude dobrý, tak zatne zuby a vydrží.

Jinak s tím taháním, jak jsi popisovala…to mi připomnělo, když jsem měla mladou Ginu a k ní kavkazandu Jessinku…"přijely jsme do procházkové lokality" a Gina juchů…jdeme na procházku a táhla dopředu…Jessinka vůbec nechtěla opouštět pozemek a tak teda netáhla, ale jak jsme otočily zpět k autu nebo k domovu, tak Gina už upustila páru a spíš se courala, zatímco Jessie prej “juchů, no konečně jdeme domů” a začala táhnout jak lokomotiva ona…a sice štěně, ale když má to štěně 20-30 kilo, tak to je nic moc…

Jo tak kvůlivá bodlákům jsem zrušila u nás trasu “na kopec a zpátky” což je taková akurátná krátká prochajdička…už jsem to tady psala…Máťa lítá na volno a tak max mu sundám jeden bodlák třeba z ucha a to ani ne pokaždý…Gina jde na vodítku, hlídám, aby se k nějakému pichláku ani nepřiblížila a přijde dom a ona zašmodrchané boláky pod krkem v tom jejím óbr kožešinovém límci a samozřejmě na zadeli a na ocasu…

Prostě šlus, ende a chodíme tam jenom v zimě ideálně když je sníh.

No tak my… vzhledem k nastupujícím vysokým teplotám, které se absolutně neslučují s provozní teplotou Giny budeme mít asi týden ležící spící.

No a co se týče srsti… předevčírem jsem posekala psí výběh… a já nechávám zelenou hmotu ležet, jenže jsem si neuvědomila, že jedna rostlina bylo bodláčí, že to bych sebrat měla… dneska koukám, že Gina má na zadních nohách zašmodrcháno asi 7 bodláků a to takovým způsobem, že jediný řešení jsou nůžky.

No tak PANE BOŽE to jako vážně? Fakt někomu nadělíš 4 barzoje a někomu žádnýho? … Tak teda dobře, ale chci, aby byl černobílej, tak to teda koukej nějak zařídit. Nebo je to jedno, ale zaŕiď správně barevný štěňátko… chlapečka..🍀

Tak jsem teda dočetla ten výpis činností a jsem teda unavená jen z toho čtení, když si představím, že bych tohle měla zvládat, tak jdou na mě mdloby…tohle bych teda nedala a nebo takhle, kdybych musela tak asi ju, ale bylo by to teda s velkým sebezapřením a s velkým bojem s mým elánem…

Jako já fakt s mým naturelem zírám, co všechno se dá stíhat, resp. co všechno se dá permanentně provádět. Jako na jednu stranu si říkám “holka, když byly děti malý, tak jsi toho denně dělala i víc”, ale dneska …kde ty loňské sněhy jsou, přijde mi, že nic nestíhám, ale zároveň ve své podstatě nic nedělám…a když teda dělám, tak mě to dost vyčerpává psychicky.

No pokud má tedy odpovídat jen člověk, který má nebo měl rotvíka, tak to těch odpovědí moc nebude. 

No tak já už radši mlčím, neb jsem rotvíka nikdy nevlastnila.

Coudas:

Radši něco hezčího, můj spoluopalující se 🙂

Dneska mi zrovna motýli přijdou nějaký praštěný a speciální babočka paví oko…jednoho jsem našla v baráku na záchodě, tak jsem ho vynesla ven a dala na květ motýlýho keře…a jdu vyndat do prádelny prádlo z pračky a slyším nějaké třepotání a tak hledám a další babočka se chytla v rohu na zemi do pavučiny….tak jsem ho popadla a nesu ho ven a kolega, kterýho jsem tam posadila před chvílí, tak tam furt ještě dřepěl…no a pak teda oba ulítli.

Doufám, že těch sebevrahů, co vlítli otevřenými dveřmi do sklepa a někde se tam zatřepotají do pavučin, bude co nejméně…

Mám už druhou fenu, kterou jsem nechala preventivně vykastrovat.

Mohlo by se zdát, že teda jsem pro preventivní kastrace, ale musím říct, že je to hodně těžký a složitý rozhodnutí…alespoň tedy pro mě, protože jsem i u druhé feny zvažovala pro a proti. 

První fenu jsem kastrovala hodně mladou…v devíti měsících, před prvním háráním, nepočkala jsem do dospělosti, protože pro mě byla důležitější ta prevence a v tomto případě, při kastraci v tomhle věku prevence nádorů na mléčné žláze. Fena kříženka BSP a bernardýna…řekla bych, že ač kastrovaná v nedospělém věku, tak přesto dospěla. Měly jsme štěstí a tak nebyla inkontinentní (riziko inkontinence u kastrovaných fen velkých plemen je poměrně výrazné. Sice tedy kastrace splnila účel prevence nádorů na mléčné žláze a pyometry, ale kastrace v takto nízkém věku mohla mít vliv na osteosarkom, který byl feně diagnostikován v 10,5 letech. Jako nemuselo to být tím, ale mohlo. Jinak fena neměla problém s nadváhou…samozřejmě vlivem kastrace v tomto věku byla větší, mohutnější než by asi byla, pokud by kastrovaná nebyla. V srsti bych neřekla, že se kastrace nějak projevila…možná trochu na zadeli. Jinak byla fena celý život zdravá…až do toho osteosarkomu.

Druhá moje kastrovaná fena je pyrenejská horská psice…kastrace v cca 2,5 letech věku. Tak tady teda musím zatím taky zaťukat, že zatím žádná inkontinence. Bohužel se kastrace negativně podepsala na srsti…má oblasti, kde je srst “normální” ale bohužel celá záď včetně zadních nohou ..tam jí srst “zbavlnkověla”. Srst pyrenejců je velmi funkční a dá se s minimálním úsilím udržet v provozuschopném stavu. U mojí feny je to boj a ve své podstatě je jediné řešení použití prořezávacího hřebenu a následné dočesání…srst má velké tendence dredovatět a tak často přijdou na řadu i nůžky. Fena je velká…ve své podstatě má proporce psa-samce. Další věc je nadváha…resp. ne že by fena byla vysloveně tlustá, ale je hodně mohutná a na omak bych řekla, že by klidně nějaký to kilčo mohla shodit…ale ona jí tak málo, že kdybych jí měla dávku skrouhnout třeba o třetinu, tak je to potom půl kila masa na den na šedesátikilovýho psa. Samozřejmě další řešení by bylo přidat na pohybu, ale její ochota k dlouhým procházkám byla vždy velmi nízká…nesouvisí to s váhou ani s věkem (feně je v současnosti 5 let). Takže je to boj jí udržet alespoň tak, jak je. 

Upřímně u obou fen byla pro mě ta rozhodnutí kastrovat tak náročná a když se nad tím zpětně zamýšlím, tak pokud bych si ještě někdy měla pořídit psa, tak to bude psí kluk…a to přestože feny mi povahově vyhovují líp.

To ani nebudu komentovat…kámoška ode mne dostala vyhudlíno a musela mi přísahat na mou duši, na psí uši a na kočičí svědomí, že za prvé nepoleze nikde už nikdy po žebříkách, protože takhle už je s těma zádama v pérdeli a za druhý, že když se něco stane, tak k doktorovi hned.

Psy mám už 35 let, poslední štěndo, co jsem si pořídila je před třemi lety berňák….je to v pořadí sedmé štěně, co jsem vychovala…teda vlastně berňáka do toho počítat nebudu, ten už se vychovanej a vycvičenej narodil, s tím žádná práce nebyla.

Nic z toho, co jsem si myslela, že umím, vím, znám ať už z teorie nebo praxe mě nemohlo připravit na pubertu mojí pyrenejky.

abych věděla o co nejvíce situacích, chování, které BY MOHLO NASTAT, a abych okamžitě uměla reagovat správně

No a k tomuto bych jen napsala…byly situace a bylo jich hodně, kdy se mi chtělo zoufalstvím brečet….a reagovat správně? no bohužel ne vždycky má člověk prostor pro to, aby se mohl alespoň zasnažit chovat se v určité situaci tak, jak by si to teoreticky správně představoval….takže pokud jsem viděla, že to v žádném případě nezvládnem bez ztráty kytičky, tak jsem prostě udělala v čelem vzad a fenu ze situace bez řečí prostě odtáhla. Musela jsem notně působit jako někdo, kdo nedokáže vychovat psa a má na vodítku pěknýho spratka a poděsa. Protože čím víc obecenstva, tím větší divadlo dokázala fena udělat.

Nejsem nějakej typickej kynológ…výcvik mě nebere…za mlada jsem si vycvičila fenu NO a byla úžasná a byla ovladatelná v jakékoliv situaci a v jakémkoliv prostředí na volno…ale to cvičení mě nebavilo a zjistila jsem, že tohle není cesta…takže moje příspěvky berte z rezervou od člověka, který po svých psech chce pouze aby ho nevláčeli na vodítku, chovali se slušně a aby s nimi byla nějaká rozumná domluva…

No tu slezinu si nenatrhla nijak brutálně…hele nevím přesně, moc jsem se po podrobnostech nepídila…

Klid na lůžku měla naordinovaný nejen kvůlivá té slezině, ale i kvůli tomu zlomenýmu obratli…dostala takovej ten zpevňovací pás a ležet, tak max jít na záchod…