Příspěvky uživatele

My jsme včera moc nevenčili, ale zato nám začal agility kurz pro začátečníky. Jack velmi mile překvapil. Na to, že jsme dlouho nikde nebyli a nic moc jsme netrénovali, tak byl celou dobu hodnej, další dva pejsci na kurzu byli taky přátelští, tak mi jednou zdrhl za kelpiákem, ale na zavolání přišel a zase cvičil. Snažil se, ale byl hodně zbrklý 😀…naštěstí se ničeho nebál, trenérka si myslela, že nebude chtít ani do tunelu ani na malinkou houpačku, to mu nevadilo, jen se o ni několikrát málem přerazil.

Všichni psíci tam jsou zhruba stejně staří, takže třeštiprdla 😀

Mám tu ještě na přítomné otázku. Když budu chtít Jackovi primárně vařit, je něco, co musím do jídla dodávat extra? Ve vařeném nebude mít kosti, tak asi nějaký vápník, nebo existuje nějaký “posyp” který doplní potřebné věci ?

Přiznám se, že se v tomto vůbec neorientuji. 
Jack je na vařeném o dost víc energičtější a takový víc radostný, nevím jak to popsat, ale je tam vidět ten rozdíl. 
Po syrovém žere trávu jak blázen a nadšení taky nic moc, po granulích se sice žádné špatné projevy nedějí, ale je takový…nechci říct nešťastný, to by bylo hodně silné slovo. Sní to, blbě mu není, ale je to takové “no tak já to teda sním, když mi nic jiného nezbývá”, ale když dostane třeba to vařené kuře s bramborovo-mrkvovou kaší, tak div nesní i tu misku a je strašně šťastnej.

Dneska jsem se těšila na procházku po práci, že vyzkoušíme Jackovu novou hračku, co včera přišla 😂…první hod a zdobí strom v parku 🫣. Jack vůbec nepochopil kam to spadlo a snažil se to hledat…chudák.  Pak dostal jako odškodné procházku a hru s polobráchou.

Doma bylo taky super překvapení. Sice to nesouvisí s venčením, ale vystihuje to můj dnešní den. Už při příchodu mi bylo divné, že naše kočka není u dveří, ale nevěnovala jsem tomu zas až takovou pozornost…do doby než jsem začala po bytě nacházet hnědé fleky…na stole, na mé světlé podložce u počítače, V POSTELI,…tak milá Lyarra šla do sprchy a já se vrhla na úklid (to přesně v pátek po náročném pracovním týdnu člověk ocení)…

A jako třešnička všeho se mi podařilo zničit vlněný svetr ještě před prvním nošením, protože jsem s ním udělala skoro všechno špatně 🥲…přišlo nám jako dobrý nápad ho po vyprání (což se takž prý nesmí 😅) pověsit na ramínko. Nejen, že je o dvě čísla větší, ale ještě má krásná klaunská ramena vytvarovaná dle ramínka…tak ho budu nosit asi na venčení. Sice byl ve slevě ale i tak dost drahý. No moje blbost. První věc z vlny a možná taky poslední. To už jsem upřímně myslela, že se asi rozbrečím 😀.

My se o víkendu proháněli po loukách. První den i s polobráškou, v neděli původně sami, ale i bez domluvy jsme potkali polobrašuli cestou domů, tak jsme to zase otočili zpátky a nechala jsem je pohrát si. Pak se k nám přidalo i nějaké skoro 5ti měsíční štěňátko vyžlosaura. Samá noha a zuby 😀. Kluci byli ale jemní a vyžlí holka se vůbec neobála a docela je proháněla.

Jinak už začíná hezky podzim. Ráno zima, mlha a studený vzduch. Což mi nevadí, mám podzim moc ráda, když zrovna neprší.

Těch falešných článků o čemkoliv začíná být nějak moc. Za chvíli bude internet z 90% plný plevele.

Jinak já mám kocoura čipovaného už od chovatelky, čip evidují ale jen na veterině a nikam jsem ho nezadávala. Kočka čipovaná není. Příští rok bude mít 10 let a když jsem si ji brala, tak se to ještě nějak u koček neřešilo a dočipovat jsem ji nenechala. Oba jsou jen domácí a ven nechodí. U kočky jsem o tom chvíli uvažovala kvůli miskám na čip, aby jí kocour všechno nesežral, ale nakonec to nebylo nutné.

Kdybych měla kočky, co courají ven, očipovat bych je určitě nechala a stejně tak bych i do nějakého registru čipy zaregistrovala.

Říkám si to samé, ale ono hodně lidí o empatii ani nezakoplo. 

Já teda jaké dítě u moře taky na všecko musela chmatat (na kraby ne, těch jsem se bála). Na zahradě jsem zase chytala do rukou neustále nějaký hmyz, nosila jsem domů i pavouky ve skleničkách…doma mi utekli nachytaní cvrčci, to maminku málem trefil šlak. V kurníku se mi povedlo chytit i živou myš do nastraženého květináče s klacíkem 😀. Pořád jsem domů tahala kde co. Přešlo mě to snad až někdy ve 12-13 letech. Ještě, že jsem se nenarodila třeba v Austrálii (ale tam se do dětí určitě sype od mala, že je chce venku všechno zabít 😀).

Ale nenapadlo by mě teda do zvířat ani stromů něco vyrývat ani na ně kreslit.

Ty jo, to by mě švihlo vstávat venčit v noci…u štěněte jsem to nějak zvládla, ale byla jsem první týden úplně nepoužitelná a unavená celý den…jsem zvyklá na svých 7h spánku v kuse….většinou i 8h 😀 …

Já teda musím Jacka cca v 10 večer, než jdeme spát vyhánět z pelíšku, že se jde ven vyčůrat a ráno v 6 to samé. O víkendu spí klidně i do 8-9:00, ale to chodíme venčit i kolem půlnoci, než jdeme spát.

My si včera po práci udělali procházku na okruhu, kde jsme podle socek byli přesně před rokem, tak jsem mu udělala i na stejném místě fotku 😁. Jen okruh jsme si prodloužili a vrátili jsme se až kolem 7 večer. Překvapilo mě, kolik je v lese cyklistů. Chvíli jsem ho měla na volno, ale pořád někdo jezdil tam a zpátky…asi z práce. A to nebyly ani žádné asfaltky, ale pěšinky v lese. Tak nakonec ťapal na vodítku, aby nás někdo neporazil.

No a 1.9. nás čeká agility kurz, tak jsem zvědavá jak nám to půjde. Dost záleží, co tam s náma bude za psa. Tak snad se nebude chovat jako bychom ho vytáhli ze sklepa…

Teď si někdo kousek od nás dovezl štěňátko z osady, cca půl roční. Ona se teda větších psů docela bojí, ale Jack se z ní může zbláznit. Jen jí vidí na protějším chodníku a nevnímá a začne kvílet. Uklidnit ho je docela oříšek. Jednou se očuchali, poskakovali trochu kolem sebe (pán ji pustil z vodítka) a od te doby blázinec, když je potkáme. S jinýmy psy toto vůbec nedělá. Myslela jsem, že tyhle amoky už máme za sebou 😂.

a nemohl jen někde něco olíznout, nebo sníst něco nedobrého? 
Každopádně ať je mu líp…vím, jak mi rvalo srdce, když Jack nechtěl jíst, přesně takový ten výraz jak popisujete “díky, ale nechci, není mi dobře”…
ze slinivky se už dostal, ale stejně má citlivé bříško, takže někdy se takto tváří i když venku olízne nějaký hnus, nebo vypije příliš vody z řeky, většinou se mu ale za pár hodin zase chuť k jídlu vrátí. Musím zaťukat, že žádné zažívací problémy zatím od té doby neměl.

Taky to nechápu…Sousedi dokonce nechávají ochcávat i “svou” budovu ve které bydlí svými psy. Asi je to netrápí, když jsou v nájmu. Všude tu jsou fleky. 

Jacka stačilo na začátku upozornit 2x a pak už to ani nezkusil, vždycky si poodejte na ostrůvek s trávou, co tu je. O to víc nechápu, že lidi nemůžou ujít ty dva metry od vchodu navíc, aby jejich pes neochcal hned roh za dveřma…ale oni tu před vchodem kolikrát nesbírají ani 💩 a to tu bydlí…asi jako že od malého psa to nevadí, nebo co.

Minule tu někdo z protější budovy vyhodil na příjezdovku i celý dort (edit - z okna)…celé to tu je poměrně novostavba, nájem taky nebude nic extra levného v žádném bytě si myslím a stejně se sem stěhují divnolidi. Z místa u kontejnerů si dělají skládky. Od doby co se to zamyká, tak si sem tam někdo zapomene klíče a nechá pytle s odpadky přededveřma a je jim to úplně fuk…já už nějak dávno nemám víru v lidstvo.

Já teda jorka s dlouhou srstí neviděla nikdy nikde mimo výstavní kruh. Minule se mi nějaká paní v cukrárně chlubila papírovým jorkem a povídala mi, že plánují štěňátka a pes byl taky ostříhaný úplně na krátko. Na chovku jsem se neptala, nerada se bavím s cizími lidmi, takže jsem jí jen slušně vše odkývala a zmizela jsem 😀… jestli ty “papíry” byl skutečně průkaz původu, to nevím.

No on nebyl ještě úplně převeden, pořád mu dáváme konzervy RC k těm marpum a jen na vařeném taky není.  Navíc jsem čekala že bude z nového prostředí ve stresu a bude mít průjem. No to je jedno, přišlo mi to jako dobrý nápad, ale asi nebyl 😅. 

Před dovolenou jsem koupila pro jistotu RC dietní granule, protože jsem nechtěla na dovolené řešit ještě zažívací potíže. Dávala jsem mu je už před odjezdem a teda pes zase jako vyměněněj, přestal žrát, nechtěl to ani rozmočené a s fortiflorou a co víc, vypadal, že se mu z těch granulí i navaluje. Od té doby probírá zase každou misku, jestli tam nejsou schované. Takovou nechuť k čemukoliv jsem opravdu ještě neviděla. 
Jinak je v pohodě jak na vařeném, tak to vypadá že i na marpech. RCčka zkusím nacpat nějakému spolku u nás 😅.

My se včera vrátili z Jizerek, bylo tam krásně. Jack byl moc hodnej i sám na pokoji. Vlastně byl rád, že po výletech spí 😁. Kde to šlo byl alespoň na stopovačce. Na volno jsem si netroufla, i když jsme žádné zvířátko nepotkali. Jen na stanovištích jsem ho odepnula, když tam nikdo nebyl.

tak to tady má každej alespoň flexinu, na volno tu chodí jen pár psů a ti buď poslouchají, nebo moc ne, ale jsou v pohodě. Naštěstí mám v pohodě psa, takže je rád, že se za ním přijde někdo pozdravit a zase jde.

Občas se objeví anomálie - třeba v podobě terorizující borderky, ale zatím to bylo v pohodě všechno.

Já hodně i teď přemýšlím, kde Jacka pustit z vodítka, když s sebou stopku nemám. Jako malej prostě ťapal na vodítku (3,5m s nastavitelnou délkou). Měla bych infarkt mít štěně u silnice na volno. A nechci ani vědět co všechno by sežral, kdybych ho nehlídala na šňůře.

bude to v pohodě 🙂
Já ještě pár měsíců zpátky měla pocity naprostého selhání, protože Jack byl venku mimo, furt jen sondoval okolí a zajímaly ho jen ochcané stromy, nebo co kde běhá. V kontrastu s jeho polobratrem, který se zvládl soustředit i mezi psy na paničku jsem se cítila fakt blbě 😀.

Sice je to furt pubertální tydýt, ale musím říct, že tu je dost zlepšení. Zvládá projít u nohy kolem psa i bez vodítka, včera jsem ho zastavila a odvolala, když nám vyběhl před čumákem zajíc…v parku už docela vnímá a funguje i když jsou kolem psi, hrající si děti a sportovci - to nám dost pomohlo, že jsme začali chodit se stopkou i když tam je trochu rušno. Nutí mě to dávat pozor a s tím psem furt nějak komunikovat (s klasickým vodítkem jsem byla po práci často myšlenkama jinde a nechala jsem ho ať si dělá svoje).

Když vidí psího kámoše, zvládne netahat a sám si kontrolovat vodítko, stačí mu jen říct “pomalu” (vůbec nechápu jak se to naučil…celou dobu nám to vůbec nešlo a pak ho asi něco osvítilo 😀)…

Opravdu docela pomohlo zvolnit, nic nelámat přes koleno, ale ani se úplně nevyhýbat rušnějším místům. Na druhou stranu on má v pubertě jen omezenou kapacitu na soustředění se a trénink, takže je nutné to hooodně balancovat s tím ho nechat být psem a jen si tak blbnout a rušnější místa prokládat klidným prostředím. Přijde mi, že čím méně trénujeme, tím více se na to těší a tím víc se posouváme 😄…ale jako dokonalý není nic, že jo.

Krásná dávka ranní roztomilosti😍

Jo, já do hobby obchodů vůbec psa neberu, protože je to tam vše ochcané a korigovat ho na každém kroku, že to přechcávat nebude, mě opravdu nebaví a nemám na to kapacitu. Stěží mám kapacitu na to se tam všem vyhýbat a nenechat se přejet vozíkem i když toho psa s sebou nemám… 😀

v plzeňském dekáči košík vyžadují a mají tu kdyžtak na půjčení. Asi je to nějak nově, protože někdy začátkem roku nás upozorňovala trenérka, že když pujdem socializovat do dekáče, tak už chtějí košík a vyžadují to i u štěňat prej.

To by se těm lidem ale muselo chtít, že 🙂…Pořád je dost lidí, co si myslí, že se pes rodí jako vychovaný a tyhle věci má přece umět přirozeně. A taky že se trénují jen psi na soutěže a ti pracovní a to oni přece nepotřebují někam jezdit a soutěžit.

Tady s jedním sousedským párem dost vláčí boxer. Chodí s ním snad jen kolem baráku na krátkém vodítku (nemám potvrzeno, ale nikde jinde jsem je nikdy se psem za ty dva roky neviděla) a ani to moc nezvládají, zalehává jim uprostřed chodníku a pak startuje na psy, takže je všichni obchází obloukem. 

A na mě pak divně čumí, že svýho psa pamlskuju, když je obcházíme, protože se jim nemůžeme vyhnout. Zatímco se jejich pes dusí na obojku, řve a paní se ho snaží udržet. Není to moc příjemné.
Je to smutný…taky to jsou adepti na to se psa zbavit, až se jim narodí třeba dítě. Lidi si vůbec nedokážou představit, že se psem je prostě práce a je nutné mu věnovat docela hodně času…o to víc, když bydlí v bytě a nemají zrovna “kabelkového” psa, co můžou čapnout a jít. 

Nepopírám, že existují psi, kteří jsou tak nějak od přírody v pohodě i bez nějakého výcviku a tréninku, prostě si venku hledí svého a nezpůsobují žádný poprask a tak nějak obecně jsou prostě příjemní. Většinou to jsou ale menší psi důchodců, kteří s nimi tráví spoustu času. Alespoň co potkávám takhle kolem…jinak mi strašně moc psů přijde velmi frustrovaných, nevyžitých, bez naplněných psích potřeb. 

Tu vzteklou borderu, která nabíhala do lidí se psy a řvala jsem taky už velmi dlouho nepotkala. A to už bude tak půl roku.