No, občas vidím u různých cca 1 rok starých kříženců inzerát že “darujeme z důvodu alergie v rodině”…vždycky mi přijde úsměvné (a smutné zároveň), že se alergie projevila až v pubertě psa 🙂…

No, je pravda, že my šli do toho bahna první, jelikož to přece nemůže být tak hrozný a že to přejdeme, že jo…no…bylo 😀. 

Jack na nás potom i samou radostí skákal 😀…a na chodníku kousek od bytu vypadal, že se za nás pomalu až stydí a že ty špindíry k němu rozhodně nepatří 😀…držel se na skoro celou délku vodítka před námi (anebo se jen těšil domů 😀).

Já třeba co mám teď psa, tak to taky nechápu. Ale možná to bude tím, že on s ničím nemá problém a tak nějak prostě bere, že je to hotová věc, že existuje obojek, vodítko, postroj. 
Přijde mi fajn, že si třeba pes sám vleze do náhubku, do postroje…ale jinak nechápu, proč kolem zapínání obojku a podobně dělat nějaké haló. 

Stejně tak jsem se ze začátku stresovala kvůli tomu, aby pejsek moc nenapínal vodítko a aby ho to netáhlo…jenže to prostě nejde 100% času nemít nikde žádný tlak. Ale nějak jsme se naučili přirozeně komunikovat, že když lehce zatáhnu, tak tím směrem půjde. Nebo se naopak vrátí ke mě, když se dere moc dopředu a opravdu není prostor abych za ním běžela jen proto, aby se pejskovi nenapnulo vodítko. Možná je to teda jen špatné pochopení toho pozitivního přístupu z mé strany, ale kdybych měla všechno dělat dle návodu, aby se pejsek necítil jakkoliv frustrován, tak mám pocit, že se nikam nedostaneme, pes si bude dělat ve výsledku co chce a já si budu muset večer lupnout prášky na nervy 😀

Ale tam je pak prostě nutné počítat s rizikem toho, že budu mít možná větší výdaje a že kotě/štěně nebude úplně ok zdravotně, standardem, nebo povahou - a tím nemyslím třeba vyloženě bojácnost, ale i nějakou povahu daného plemene. Pokud nemám například mainskou mývalí s PP, nemůžu počítat s tím, že to je opravdu 100% MCO a bude mít povahu jako MCO, nebo bude vypadat jako MCO až vyroste.

Ono pořád jsou lidé, co mají “jakoplemena” venku a nekastrují. Takže potom tyhle křížence prodávají na bazoši. Je teda nehoráznost taková koťata vydávat za plemeno bez PP a říct si za to pár tisíc, ale ani to neznamená, že se jedná o nějakou záměrnou množírnu. Ti lidi jsou mnohdy jen ignoranti - což je taky blbé vůči těm zvířatům - a hlavně většinou tato koťata a jejich rodiče nebudou mít žádnou veterinární péči, očkování, odčervení…nic, otec koťat může být jakýkoliv kocour v okolí. Takže si vlastně v tomto případě kupujete “obyčejnou venkovní kočku” s možná zajímavější barvou za víc peněz.

Každopádně já bych do toho prostě nešla. Většinou chci určité plemeno kvůli určitým rysům, vlastnostem, povaze,…u zvířete bez PP je toto vše sázka do loterie. Ne vždy to vyjde i u zvířete z řádného registrovaného chovu, ale tam mám alespoň jistotu, že se 100% jedná o to plemeno a můžu si vybrat chovatele a prostředí, ve kterém budou koťata vyrůstat. To, že může mít odchylku ve vzhledu, povaze a bohužel občas nevyjde ani ta zdravotní stránka se stát může. Jen ta pravděpodobnost je nižší než u zvířat bez PP. Hlavně i chovatelské stanice vybírat s rozumem, hledat si reference na internetu, nevybírat podle vzdálenosti. 

Okrajová zastavěná část města. Hmyzu tu je až až. Minulý týden jsem vyhazovala ven tři obrovské můry a to se snažíme večer moc nesvítit (nebo máme zatažené závěsy), pokud máme otevřená okna, případně otevíráme okno/dveře na balkon se sítí, kterou ale zvířectvo stejně vždycky rozrazí, když jdou na balkon kelišovat.

Tak náš Jackouš měl včera 3 měsíce. Udělali jsme si procházku k vodě (první). Museli jsme teda jet kousek autobusem, protože by to asi celé neuťapal. No ale nějak nás nenapadlo, že jak předtím hodně pršelo, tak by to mohlo být podmáčené. 
Tak jsme hezky šli kolem přehrady, došli jsme k diskgolfovému hřišti a všude bláto a mokro. 
Jack z toho měl evidentně radost. Chytil totální amok a běhal tam a zpátky přes to největší bláto 😂. Takže jsme byli jak prasátka my i pes. Do toho se tam ještě válely mrtvé rybky, takže honem honem pryč. Zpátky jsme to vzali pěšky, protože by nás asi do autobusu nevzali 😁. Potom jsme ho raději i kousek nesli.

Z pséka narozdíl od nás cestou ta špína opadala a domů došlo čisté štěňátko (nechápu, už jsme viděli, jak ho budeme muset doma osprchovat). Fotku mám až před barákem, jelikož bylo v neděli všude dost rušno a měli jsme plné ruce práce s tím se vhodně vyhýbat kolemjdoucím, cyklistům a hlídat, jestli Jack něco nežere, takže na focení vůbec nebylo pomyšlení.

Doma odpadnul a spal přes dvě hodiny, pak už byly jen rychlé venčící procházky, večeře a spinkání. Byl docela vyřízenej a to jsme byli venku tak cca hodinu a čtvrt, často jsme zastavovali (a tempo udával on) a kus se i nesl.

nyní ano 😀

No, já si s tím přetáčením a intenzitou vjemů/aktivity, co je moc a málo zatím moc nedokážu poradit. Respektive zatím nedokážu odhadnout ten zlatý střed 😀.

Taky na něj hodně mluvím a říkám mu, co se bude dít a tak…jestli to pomáhá zatím netuším. Tuto v neděli spolu budeme teprve měsíc.

Díky za nabídku, ale asi ne. My těch přetahovadel máme doma několik 🙂

Dneska byla cesta domů asi tak milionkrát lepší 😁. Hodně jsme se vyběhali v parku a byl pak v pohodě. Asi včera jen neměl svůj den.

Jojo, je to taková srnka na pružině křížená s raptorem 😀

Díky, takže prostě vytrvat, nezbláznit se z toho a když je možnost, nechat ho tu páru vhodně vypustit 🙂.
Já si beru fleecové cca 50 cm dlouhé přetahovadlo do batůžku, abychom si mohli po práci v parku hrát. To ho moc baví a zvládne to i hezky přinést. Potom se zase přetahujeme a různě to střídáme i s pouštěním. 

Zkusím ho mít cestou víc po ruce.

To děláme, doma i v parku právě hračku pouštět umí (když ji nehybně držím) a potom si zase za odměnu dál hrajeme 🙂

Ty jo, to mě nenapadlo, vyzkouším! 
V tu chvíli jsem z batohu hračku nevytahovala abych to ještě třeba nezhoršila, navíc jsem musela dávat pozor, aby nevběhl do lidí, nebo se nezamotal do vodítka…příště zkusím být víc ready. 

Edit: a taky mi přišlo, že čím dýl stojíme, tím víc je frustrovanější, že stojíme a že ho brzdím já s vodítkem. Proto jsem taky asi musela počkat tak dlouho, než se nějak uklidní, abychom tu cestu přešli.

No ale já nevím co dělat, když tohle začne vyvádět na nevhodném místě, kde prochází lidé a projíždí auta 🙂. Tak prostě stojím a čekám, ale někdy tam taky můžu vystát důlek proto se ptám co v takové situaci dělat, když už nastane.

Chápu, že to tak zní. Ale já sem většinou sdílím jen problémy, ne ty ostatní aspekty 😀.

Má tu pudlí kámošku, se kterou řádí. Hrajeme si a lítáme s hračkou, přetahujeme se, večer se mazlíme na křesle než usne a koukáme spolu na telku, na prochazkach objevujeme svět spolu a stále se učíme jeden od druhého. To, že tyhle divočiny dělá doma, venku se psí kámoškou, nebo semnou, kdyz si hrajeme je v pohodě. Ale na chodníku plném lidí, když jdeme z autobusu a na druhé straně je silnice už tak super není a potřebuju s ním dojít nějak rozumně jinam, kde ať si potom klidně běhá. Ale to nejde, tak stojíme ba místě než se zvládne uklidnit.

A protivný myslím tím to, že je prostě přetažený, doráží a pofňukává jako malé dítě. Což on je. Chňape a cvaká po všem v dosahu jeho hlavy třeba 😅. Vždycky to je po nějaké náročnější aktivitě - autobus, nebo když jsme museli jeden den projít kolem rušné silnice, protože jsem vybrala špatně cestu, když jsme s nim přijeli z návštěvy u rodiny, zavrčí po něm kolemjdoucí pes, kdy ho nechci pustit k cizím psům, nebo přeženeme prochazku - případně kombinace různých aspektů…a pak mu to právě vydrzi do te doby než si je schopny odpočinout. Je tam vidět ten rozdíl kdy přetažený je a už toho má plné kecky a kdy není a chce si jen hrát. 

Tady mate fotku ze včera 🙂.

Prosím, máte nějaký tip jak alespoň trochu zklidnit přestimulované štěně? 
Včera byl opravdu den “blbec”. Autobus měl zpoždění a byl horší provoz než normálně, takže jsme cestou z práce v autobuse byli mnohem déle + když jsme čekali na autobus, byl kolem větší šrumec. Když jsme teda  konečně vystoupili (o zastávku dřív, aby to “vychodil”), tak dostal na vodítku úplně amok a nebyla s ním absolutně řeč, prostě v hlavě temno, skákal, kousal do vodítka, do nohavic, snažil se běhat ze strany na stranu…Stáli jsme na místě asi 10 minut, než se aspoň trochu uklidnil a mohli jsme jít dál. 
Zkoušela jsem ho přesměrovat na sebe a dát pár lehkých cviků -  bez šance. Jít se nedalo, zvednout jsem ho nemohla (to jsem udělala jednou v tomhle jeho “módu” a mám dírku v nose 😀)…Je opravdu nejlepší prostě počkat? Potom jsem mu hodila do trávy pár pamlsků, když už trochu vnímal, že by ho to mělo jako uklidnit, ale našel je a začal trochu divočit znovu, jen to bylo už méně intenzivní…doma dostal najíst a šli jsme ještě rychle ven. To byl teda taky hodně roztěkaný. A doma vůbec nechtěl spinkat a byl protivný. Uklidnil se až večer.

Občas tu situaci neovlivním, vím, že je nejlepší tomu předcházet, ale někdy to prostě vyjde blbě.

Ještě teda napíšu, že po práci jsme si před čekáním na autobus hráli v parku s hračkou a něco málo jsme trénovali (přivolání na jméno, “pusť” na hračku, “přines” hračku)…je možné, že to mu taky přidalo do kotlíku a frustrace z autobusu a ruchu kolem to potom jen dokonala?

Mně se moc líbí. Kdybych neměla tenkrát už zamluvené štěně a nechtěla jsem vyloženě kraťandu (a věnovat se i nějakým sportům), tak bych byla hodně nalomená. Snad najde super rodinu co nejdřív.

A vám gratuluju ke Kévovi 🙂.

Já se taky vždycky nechám nachytat 😀 
100x kolem štěnda projde kočka, Jack je v pohodě, hodnej, leží, kouše si hračku…

Po 101x projde kočka a Jack na ni skočí šipku, protože si chce najednou hrát…Takže je zase doma chudák na couračce pod dozorem. Kočka mu dala přes čumák ale jemu to je fuk. Lyarra (kočka) je ale taky pěknej provokatér. Chodí kolem něj schválně tam a zpátky a úplně na ní vidím jak čeká, aby mu mohla vynadat…

Stejně tak je hodnej a kouše si hezky hračku. Kočky spí na škrabadlech. Tak jdu na záchod, přijdu a rozškubané papírové utěrky po celé kuchyni. Nechápu, jak to mohl za tu minutu a půl stihnout 😀…

Se srstí, nebo bez? Koukala jsem, že se prodává obojí.