U nás teda venčení nic moc…
V pátek večer jsme měli setkání s nepříjemným australákem - uhnuli jsme jim z chodníku, protože vím, že pes není úplně ok. Z nějakého důvodu týpek ale se psem neudělal kolem nás žádný oblouček a nechal jeho psa (na vodítku a s ohlávkou) doběhnout až k nám, australák vyjel a Jack si to už nenechá ve svých 2 letech úplně líbit, takže vyjel zpátky. Jenže se mu podařilo vyvléct se z obojku. Nic se teda nestalo, náš pes není žádný rváč, ale popobíhal předemnou a řvali na sebe, pak si ho teda pán konečně k sobě přitáhl. A Jack za ním chtěl běžet, tak jsem ho drapla za kůži na zádech a přitáhla zpátky, nakonec jsem se omluvila já, protože můj pes se vyvlíkl…a pán na mě že dobrý, ale že e jeho pes nemůže bránit protože má ohlávku. Kdyby se Jack nevyvlíkl, tak mu vynadám, proč ho teda nechá nabíhat na psy, když má ohlávku, takhle jsem nemohla ale říct ani ň.
On teď celou dobu nosil postroj, který mu pár dnů už pohodlně nezapnu, tak jsem mu začala zase dávat obojek, který jsem ale nekontrolovala, jak moc je nebo není volný…
A sobota teda taky naprd. Byli jsme na louce s Jackovo bráchou, delší dobu se neviděli, ale hráli si. No, jenže pak byli nějací rozjívení, tak jsme je zavolali, dostali napít (Jack se teď rychleji unaví, takže když přišel, tak nevěděl ani co je to “sedni”)… Během toho co řádili, tak kolem nás udělala 2 kolečka nějaká paní, co běžela, všechno ok. No a pak jak dělala třetí kolečko a byla asi kilák daleko a běžela směrem od nás, tak se Jackův brácha za ní se štěkotem rozběhl, protože se tam najednou “něco divného” hejbalo…no a Jacka jsem nestihla odchytit tak se rozběhl taky…chudák paní, že na ní běží dvě štěkající telata…no pak zjistili že je to člověk (ona se pak zastavila) tak zase běželi hned zpátky, ale mám z toho blbý pocit doteď, protože ani jeden absolutně vůbec nevnímal, když za ní běžěli…dva dospívající hormoni, asi jsme je něměli nechat si tak dlouho hrát…bylo vidět že to na ně bylo asi hodně emocí. Nikdy ani jeden žádného běžce neřešili, nevím, co jim přeplo. Ale vůbec nás nenapadlo, že by se najednou za ní rozběhli.
A v sobotu večer jsme zase potkali australáka, tak jsem přešla na protější chodník, protože pán měl s sebou děti a já furt blbý pocit…a oni přešli za náma, tak jsem zas přešla jak dement zpátky, protože jsem nechtěla vůbec nic řešit. No byla jsem z toho všeho špatná celý víkend…bude teď zase chodit i na louce se stopkou.
Nejvíc mě mrzelo že jsme se paní ani nemohli omluvit, byla už dost daleko a běžet k ní se psama co za ní před chvílí letěli nám přišlo kontraproduktivní. Ona čekala až si je teda chytneme, když za náma doběhli a pak zase běžela dál.