Díky moc 🙂…Já jsem občas stresař abych něco nepohnojila a takhle to pak dopadá.

No, to houknutí bylo ve smyslu mu říct důrazně ne a když toho nechá tak jít za ním a až se zase trochu uklidní, tak ho z ohrádky pustit. Každopádně jsem to zkusila 2x a jak jsem psala, on si z toho nic moc nedělal, takže místo toho nastavuji situaci tak, ze do ohradky jde unavené štěňátko co má jít spinkat. Navíc jak říkáte, nebylo mi to ani příjemný. Jen ne vždy to poznám.

To s těma kočičíma hračkama a škrabadlama bylo spíš z toho důvodu, aby něco nesežral a nějak mu to neublížilo...on ten sisal už je dole docela odrbaný od koček. Snazim se mu dávat na kousání a hraní hračky, co působí bezpečně, což třeba malá chlupatá myš s ouškama není 😅 ale uklízí tu pěkně. Všechny kočičí chlupy, co našel, tak sežral. 

On je jinak fakt hodňoučkej (až na večerní zoomies), jen se bojím aby zvládal tu samotu, tak to asi moc řeším a snažím se to nacvičovat kdy se dá.

Pouštíme ho pod dozorem i mimo ohrádku, do ohradky chodí odpočívat po hře, jídle, atd. Kočky přes den většinou spí na škrabadlech. Když je unaven tak u nich zvládne být i v klidu, ale musíme na nich mít 100% pozornost. Případně dáme kočky na vyšší místo a oni odtud pozorují. Ale mít nonstop otevřenou ohrádku nelze a počítám že ještě dlouho to možné nebude.

Toto mi radila trenérka, když si vyloženě takto vynucuje pozornost. Ale přijde mi že to nemá moc efekt. On na mě jenom kouká a pak si jde kníkat třeba na druhou stranu ohrádky. Prý by měl couvnout když jdu na nej houknout, ale s ním to ani nehne a zůstane opřený o tu ohrádku v tu chvíli stejně 😅

No v bytě asi 5 minut, když jsem musela jít odnést něco do sklepa. To jsem mu rozhodila v ohradce par granulek ať hledá a asi si ani nevšiml že jsem pryč. Jinak v místnosti sám bývá když je unavený a jde spát. Jakmile má energii tak mlátí do ohradky i když jdu na záchod. I když dneska mi to přijde lepší. Úplně na dýl jsem se z bytu zatím neodvážila, protože když je vzhůru tak má problém i když jsem v kuchyni. Kameru budeme mít až v pondělí.  Právě nevím co dělat. Jestli ho prostě nechat chvíli vykňučet? To mi přijde kruté a bojim se aby to nerozvinulo nějaké strachy. Takže odcházím jen na minutu, dvě, když to zvládá a jdu zase zpátky. Několikrát denně, tam a zpátky a když to dává po bytě, tak na chodbu tam a zpátky.

Díky, jsem z toho trochu nervózní no…prvomajitel psa…nechci aby tu celou dobu prohysterčil, když ho nechám samotného ( naproti v baráku přesně takový pes je a je mi ho vždycky strašně líto…teď jak jsem doma tak ho slyším plakat i hodinu, dvě v kuse). Nějaký ten režim se snažím taky držet. Už jen proto, že jsem ráno po první procházce ještě v polospánku a nemám kapacitu na to s nim dvě hodiny blbnout. Takže vstavání, malinká procházka s venčením (cca 10 minut - on moc dlouho venku být zatim nechce 😅), nějaká klidnější hra, snídaně a samozábava, kdy si jdu ještě třeba na hoďku lehnout. On během toho většinou taky ještě usne. Tím, že spím ve stejne místnosti tak mu to ani moc nevadí. Ale občas to vyjde blbě že mu vadí i když jdu na záchod…ale mám pocit ze spíš proto, že se nudí. Protože když ho pustím z ohradky, tak je mu většinou jedno kde jsem a jde likvidovat skrabadlo, hledá kočky, kouše vetbedky, krade kočkám hračky a tak… 😅 občas si vzpomene že teda taky existuju a jde mě hledat, ale spíš já hlídám jeho, aby se nerozhodl třeba hodit bobek na koberec, jak se nám skoro stalo asi třetí den. 
Překvapilo mě, že se vůbec nebojí zvuků…bouřka, kavovar, mixer, vysavač…jako by nic🤷‍♀️. Před chvíli tady příšerně hřmělo a Jackouš šel spát 😅…

Venku projede motorka, nebo nejakej debul v autě nad limit a Jack sedí a kouká na mě, jestli ze mě vypadne nějaká mlska, protože jsem ho první dny strašně chválila, když byl v klidu kolem jezdících aut. 

Můžu mít začátečnický dotaz?

Jsme tu spolu 6 dnů. Už se rozkoukal a už i občas divočí 😁…vypadá to, že si fakt zvyknul. Po kočkách by ještě samým nadšením skákal, tak to musíme hlídat. Když cvicime, tak umí být krásně v klidu i když je od něj kočka 50cm daleko. Blbe je, když si chce hrát a nějaká z koček jde zrovna dolů…ale to jsem odbočila.

Od třetího dne spí sám, většinou vydrží celou noc. Když je unavený, tak je mu i jedno, že odcházím z místnosti kde má ohrádku, nebo na chodbu a zamykám za sebou dveře - tam dostává jídlo, trénujeme tam nějaké základy s klikrem a spí tam ( divočejší hry hrajeme venku, nebo mimo ohradku). Když to nevychytám, tak kolikrát kňučí už když jdu od ohradky dál, protože nejspíš nechce odpočívat, ale ani si sám nechce hrát. Nevydrží si nic moc dlouho kousat. Pár minut (občas vteřin) a už chce pozornost od nás.

Za jak dlouho jste při nácviku samoty a samostatnosti viděli u štěněte nějaké výsledky/zlepšení? Já vím, že je ještě malinký, ale říkám si, jestli na to nejdu špatně. A třeba ve chvíli, kdy si jen vynucuje pozornost knucenim a mlácením do ohradky tak úplně nevím co dělat. Snazim se to v tu chvíli ignorovat (a předcházet těmto situacím) a jdu za nim až když se trochu uklidní, ale neprijde mi, že by to mělo nějaký efekt. Jestli bude potom takovej bugr dělat i v práci tak bude problém. Tam bych měla jít 3.6. Na 4 hoďky. Pořád nevím jestli ho vzít s sebou nebo ho raději nechat doma. Vždycky spí přes den tak maximálně hodinu a půl v kuse a pak jdeme ven na venčení a když se vrátíme z venku je puštěný mimo ohrádku, když už je moc rozdováděný a neví co se sebou, jde se uklidnit do ohrádky, kde jsem chvilku s ním. V noci vydrží od cca půl 11 do půl 6 ráno bez venčení. V ohrádce se vyprazdňovat nechce, bere to už asi za svůj pelíšek. Upřímně si vůbec nedokážu představit tu ohrádku nemít 😅…strašně se mu líbí sisal na škrabadlech a furt by to škubal a nebo se snaží skákat na křesla…první 4 dny jsem byla fakt totálně vyfluslá, jak člověk musí mít oči i vzadu.
Jinak krabice, ruličky od toaleťáku na škubání a do toho nějaký kokina dostává v ohrádce, ale baví ho to chvilku. Líbí se mu dřevo. Koukala jsem na vřesový(?) kořen, ale nevím jestli na to není ještě moc malý.

Ha, to je zase sloh…pardon.

Díky všem, je fakt úžasnej. Nebudu lhát, pro nás je to trochu záhul a dost výstup z komfortní zóny 😁 člověk musí mít oči i v zadu. Stačí vteřina a na koberci je loužička nebo si najde nějakou nevhodnou kravinu na žužlání, co by me vůbec nenapadlo. 

S tolika cizíma lidma jsem na ulici nemluvila snad nikdy jako za poslední dva dny😁. Ráno vybíhám zásadně v pyžamu a županu, protože není času nazbyt, tak z nás mají asi sousedi srandu. Ale zato se nám daří všechny bobky venku. Nejsem úplně ranní ptáče a bude chvíli trvat, než si zvyknu. Zatim mi ten ranní spěch na venceni a ještě v 5:30 způsobuje ranní nevolnost a jsem schopná do sebe něco dostat až mezi 9-10 ráno 😅…snad to brzo přejde.

Venku na mě hezky reaguje, jen občas by běžel k cizím lidem. To ale pomůže, když se rozeběhnu na druhou stranu a zavolám ho jménem. 
A úplně chápu všechny, kteří lidem rozmlouvají štěně, když bydlí sami. Jsem moc ráda za přítele, který mi je oporou. Protože štěňátko nezajímá, že se musí uvařit nebo uklidit, štěňátko se probudilo tak musíme rychle ven…😁

a to si pořád myslím, že máme fakt hodňoučkého prcka.
 

Včera měl 8 týdnů.

Zatím si na sebe zvykáme 🙂.

Je to krátkosrstá kolie.

Willy se sice bojí hodně věcí (a lidí), ale zvířat kupodivu ne. Chodí na něj i koukat k ohrádce a když se štěně moc hejbe, tak zase odchází, ale docela v pohodě. 
Lyarra na něj trochu držkuje. Ale dneska ležela v křesle, štěndo běhalo kolem a hrálo si s hračkou a ona jen koukala. Hlídáme, aby pejsek kočky neotravoval, ale spíš z nich má respekt a moc si jich nevšímá. Kocour je pořád o dost větší než on 😁. 

Díky 😁

Mám radost, že bobky mají zatím 100% úspěšnost venku. Loužičky jsou tak 50 na 50 😅. Ale je to teda fakt hodný štěňátko. Jen neusnout na vavřínech, je tu teprve druhej den, tak se možná ještě projeví. Jinak celou noc spal, jen si přelehával a vydržel nějak od půl 11 večer až do 6 ráno. Já teda moc nespala, protože jsem se bála, že ho zalehnu…

Tak je to tady. Dneska jsme si přivezli štěňátko. Zatím je fakt hodňoučkej. Venku je ze všeho vyjukanej, takže nemá čas čůrat 😅. My jsme doma strašně pomalí. On se prostě zastaví z ničeho nic a čůrá. Takže to poprvé schytal pelíšek. Snad se polepšíme 😁. Jinak vůbec nepláče, je hodně kontaktní a hodně na jídlo. U koček se taky žádný drama nekonalo. S Willym se očichal přes ohrádku a v pohodě. Lyarra jen pozoruje z dálky. Chvíli jí trvalo si vůbec všimnout, že jsme si přivezli štěně 😁.

Nebude ve městě hlavní problém to vedro? Přecijen centrum města v létě a les v létě jsou teplotně někde jinde. A možná do toho i ten ruch. Koně a poníci na poutích vozící děti dokolečka mi přijdou úplně mimo. Stačí mi jít jen kolem místa, kde se koná pouť a bolí mě z těch lidí a hluku hlava půl dne…

Já jsem taky laik, u koní jsem pomáhala kdysi dřív ještě na základce a párkrát jsem se i svezla, ale to je tak všechno. Spíš koukám, jak je nepříjemný horko mě, tak jak asi může být tomu koni na rozpáleným náměstí a jak ty zvířata celkově působí…

Cože? 😀 Nám se na to ptal rodinný příslušník přímo na úřadě a bylo mu řečeno, že se musí poplatek platit tam kde máme trvalé bydliště, že to nejde na přechodném.

Zatím neplatíme nikde nic, pro štěně si jedeme až v neděli.

Na internetu jsem taky všude našla, že je nutné platit na trvalém bydlišti…Tady například stránky Prahy 10:

"Kam psa přihlásit do evidence a kde platit poplatek v případě, že držitel psa pobývá nebo pes je chován jinde, než je trvalé bydliště držitele psa?

Já to teda úplně nechápu…koukala jsem na internet kam registrovat psa a máme nějaký národní registr psů pro ČR…tak proč není povinné psa registrovat třeba tam? Nebo to není oficiální registr? Kde všude tedy máte zaregistrované čipy psů? Ono je toho víc…

Taky třeba nechápu, proč není číslo čipu spojené nějak s placením poplatků. Máme z úřadu formulář na přihlášení psa a čip se tam nikam nezadává…proč, když je psa povinné čipovat? 😀…Takhle by hned i zjistili při kontrole, kde a jestli platí majitel poplatek za psa. Stejně tak mi nejde do hlavy, že nemůžu registrovat psa tam, kde platím nájem a pracuji. V trvalém bydlišti se dáááávno nezdržuji a měnit si ho zatím nechci, dokud budeme v nájmu…

Mně to právě z toho, co znám od chrtařů, přijde jako výjimka. Chrti navolno a užívají si vytrvalostní běh a vodu 😀… neříkám, že to tak nemůže být. Třeba byl pán fakt silná osobnost a byl pro svoje psy středobodem vesmíru. Ale já ze svého okolí neznám jediného chrta, co by chodil bez vodítka, ale nejsem žádný odborník a nepotkávám těch chrtů zase tolik.

Mně šlo o to, jestli bude chrta ten běh bavit. Nemyslím si, že by to neuběhl 😀, ale jestli si vůbec bude chtít dát třeba 10 kiláků poklusem s páníkem ? 😀

Mě by zajímalo, jestli vůbec chrt běhat bude? Jakože canicross a podobně? 
Já si to úplně nedokážu představit, vzhledem k tomu, že to jsou sprinteři a ne vytrvalostní běžci. 

Já je mám teda osobně spíš za taková princátka - vadí jim zima, vadí jim déšť (což je pochopitelné, když nemají podkožní tuk), rádi odpočívají v měkkém a teplém, jsou takoví dost citliví (a to nemyslím nijak špatně). Já si je třeba moc na žádný sport krom coursingu nedokážu představit. Možná nějaký dogdancing a tak…

Jednu dobu jsem přemýšlela o zachráněném galgovi, tak jsem si nějaké info zjišťovala kolem. Potom jsem se probudila a naštěstí mě to přešlo (naštěstí proto, že by to k nám nebyla úplně dobrá volba). 

U těch čsv mám od kamarádky info (pomáhá v záchranné stanici pro čsv) že je u tohoto plemene dost rozšířená rakovina. Mají tam pp psy, kteří se tam často dostávají, protože je majitel nezvládne a chovatel si je zpět nevezme. Hodně těch psů někoho pokousalo (v rodině). Teď nevím, jestli nekecám, ale mám za to, že to jsou všechno psi s PP.

A to nebylo jen o tom, že by se k nim majitelé chovali ošklivě. Stačila nedůsledná výchova a pes si začal dělat, co chce a při nelibosti cenil zuby. K ostatním psům vztah taky nic moc. Samci většinou nesnesou další samce. 

Neříkám, nepořizujte si ho. Je nutné hoodně opatrně vybírat chovatele a chtít vidět oba rodiče, jak se chovají. Nemyslím si, že je to úplně jednoduchý pes.

Potom tu je ještě sarloos, ale ti zase můžou mít problémy s plachostí a strachovou agresí, jinak by to měl být mírnější pes, než čsv. 

Myslím, že slečna s huskounem Marvelem (holka s bucket listem) s ním dává i žebříky, ale asi to bude spíš odejinělý případ. Na druhou stranu oni jsou na stezce pomalu víc, než doma.