Tak já se přidám do diskuze.
Psa jsem si přála od mala, furt jsem si kupovala knížky, časopisy, chodila jsem za kamarády, co měli doma psy, protože my vlastního mít nemohli. A nic se s tím nedalo dělat, nebyli jsme moc zámožná rodina a jediné co, tak jsem mohla mít VENKU kočku. Celkově naše rodina byla ze všech stran nepejskařská a nezvířecí. Dokonce jsem na prvním stupni základky několik dnů vyhrabávala na zahradě díru na základy a snažila jsem se stavět kotec, abych mohla mít psa aspoň venku, no…nebylo to nic platné.
Sama jsem venčit psy sousedů nemohla, protože to byli většinou psi zahradní a kotcoví velikosti NO, co nebyli zvyklí ani na obojek ani na vodítko. Stěží je udržel dospělý člověk. Jednou jsme si s kamarádkou půjčovali fenku od jejího strejdy a i ve dvou nás táhla po cestě a když jsme obě spadly, mohla se zbláznit - pes co nikdy nebyl na procházce…tak psa zase šoupli do kotce…bylo nám tehdy asi 11. Já přišla domů celá odřená a poškrábaná a rodiče mi tam zakázali dál chodit… na vesnici to bylo se psy strašně smutné.
Teď jsem ráda, že mi tenkrát rodiče nepořídili psa, za prvé ho nechtěli, za další na něj nebyly peníze…a já se tak mohla odstěhovat hned po střední. Což by se psem bylo velmi, velmi těžké. Navíc jsem potom šla zkusit vysokou, do toho jsem ale musela i pracovat, protože rodiče si nemohli dovolit mě sponzorovat…bylo to tak náročné, že jsem se školou nakonec sekla, protože jsem se hroutila a představa, že bych v tomhle režimu měla ještě psa…
Teď mi bude 29, prvního psa si budu pořizovat příští rok…takového, jakého chci, s přítelem, který ho také chce, vím, že na něj budu mít čas i finance, že si budu moct dovolit tréninky, veterinu a další věci…a že se nikam nehrnu a konečně si splním svůj sen, který mě od mala neopustil.
Poctivě jsem studovala vše, co se o psech dalo, vybírala jsem plemeno, jaké by se k nám hodilo a utřídila jsem si v hlavě proč vlastně psa chci a co s ním budu chtít dělat, vzdělávala jsem se a stále se vzdělávám v moderním etickém tréninku, protože mě to zajímá a baví. Chápu, že je život krátký…ale pokud rodiče (oprávněně) teď nechtějí dalšího psa, protože doma jeden nezvládnutý a nemocný je, je opravdu hloupost pořizovat psa jen kvůli dítěti, které chce JINÉHO psa. Já bych třeba tehdy byla vděčná za jakéhokoliv psíka…vlastně jsem byla vděčná i za ty kočky…kocoura jsem učila skákat i přes překážky 😀…a když si vezmu, jaká plemena jsem tehdy chtěla…úplně nerealistické představy.
Učit se dá i starší a nemocný pejsek, jen se musí vybrat věci, které budou vyhovovat jeho pohyblivosti a zdravotnímu stavu. A poslední věc…nikde není napsané, že ta borderka bude taková, jakou si ji zadavatelka vysní a jaké jsou vidět na internetu - s tím je třeba počítat. Může to být taky velmi náročný pes na zvládnutí a po zdravotní stránce se také může stát cokoliv.
