pionýrské tábory, kam jsme prostě museli
Ty mě minuly. O prázdninách dovolená s rodiči a pak hlídací babičky (obě coby ženy v domácnosti) na venkově. S bratranci a sestřenicemi. Úžasné vzpomínky. Pořád venku - bez mobilů, bez alergií, rozbitá kolena, ovoce jen tak ze stromů, na které jsme vyšplhali, skvělé buchty a mléčné koktejly…
Začínám být sentimentální.
acher:Jména mají od G, ale jak se tahle jmenuje nevím. Vím jen ty pejsky to jsou Goro a Gandalf.
Že by taky Gina, o které tak často píše Sardullah?
U nás taky. A hřmí. Tak tak jsem stihla sebrat z balkónu prádlo. I kocouři se přesunuli dovnitř. Že nemají zapotřebí, aby jim pršelo do kožichu.
Jo jo, tahle rovnátka jsem měla taky. A pamatuji si, jak jsem se za ně styděla. Protože zase nebyla tak častá, neboli ne pro každého. Takže opravdu jak kde a u jakého zubaře.
Ve škole vidím, že rovnátek je o moc víc. A už to není stigma. Stejně jako brejličky.
A taky vidím, kolik mladých lidí má hezké zuby a úsměv. I když občas narazíme na opak - a pak si vždycky říkáme - jak je to dneska možné? Ale neznáme pozadí - třeba medicína na všechno nestačí, rodiče neměli peníze…
Polsko bylo neskutečně chudší než my ( konkrétně v západním výběžku )
Já žila ve “středním” výběžku coby čistokrevný Šlonzák. Karviná. Jak už jsem psala, vycházím ze svých zkušeností. Které nemusí odpovídat zkušenostem jiných. Je to prostě individuální a subjektivní.
Četla jste Šikmý kostel?
jsou rostliny, kterým to vyhovuje…nebo alespoň se tak tvářej a jdou hodně pěkně…
Mně třeba vůbec nejde klasický, pnoucí se, potos - po opakovaných zkušenostech se o to ani nesnažím. Ani běžný zelenec (prý kytka pro každého) - a to bylo období, kdy rostl a vyhazoval “mláďátka” a najednou nic. Přitom péče byla pořád stejná.
až když jim visí listy
Děláte to dobře. Já obecně zalívám jednou týdně a u vybraných jedinců nejdřív šáhnu do hlíny. Abych je neumokřila. Visící listy jsem řešila vždycky jenom právě u toho lopatkovce, ten teda “chlastá” hodně.
Oni Čapka opravili, zjednodušili, aby ho děti chápaly.
Za mě se takhle “blbší” děti vyrábějí. Nemyslím, že toto je správná cesta. Mozek se přece taky musí trénovat. A hlavně v dětství, kdy toho dokáže nasát nejvíc.
Orionka:Kometo, Polsko ne. Polsko a NDR byly hlavní podporovatelé srpna 68. A byl tam hlad a bída. V Polsku, v NDR bylo líp než u nás. Někdy.
Ale v Polsku vznikla Solidarita. My tam byli v osmdesátkách a už bylo cítit, jak to tam vře. A pak už to šlo ráz naráz - sametová revoluce, pád berlínské zdi, rozpad SSSR…
A ano, Polsko bylo asi chudší než my. Vzpomínám si, že jsme tehdy vídávali domy, které vypadaly, jako když válka skončila před čtyřmi a ne čtyřiceti lety.
Ale my měli prakticky všechny polské příbuzné na vesnici, tam se žilo dobře.
Sarah01:Tak to mně asi proto chcíply minipetunie, zalila jsem je asi moc. ☹️
Asi ano. I já jsem víc kytek “ulila” než usušila. Teď už se krotím.
pro seniory může být dnešní rychlá doba složitá a nemusí jí už rozumět, ale pro inteligentního jedince neporozumění problému jaksi nerovná se automaticky nenávist
Přesně tak. Můj devadesátiletý otec byl třeba s moderními technologiemi srozuměn mnohem lépe než já. Uznávám, můj problém. Ne nenávist.
Kdo nás připravil o dostupný plyn? Elektřina?
Vždyť já psala totéž. Takže buď mé (a jiné) příspěvky nečtete nebo jim nerozumíte. Stejně jako anonym.
Mně to přijde logické. Kvete, protože hodlá vytvořit semena. Pro případ, že by ona sama nepřežila.
A když jsem pěstovala v truhlíku muškáty a pořád je zalívala, tak mi kolega biolog poradil, ať to nepřeháním. Jestli chci, aby mi kvetly. A měl pravdu.
Sarah01:Tak hlavně, že kvetou. Já zalívám, jak mně to vyjde nebo když si všimnu, takže asi proto nekvete. 😊
No, ony kytky obecně kvetou víc, když strádají.
ale na oplátku dostávalo převážně suroviny za uměle stanovené ceny.
Tak nějak. Nevím, co chce N ještě slyšet. Může si toho přečíst dost. Byli jsme prostě sovětským satelitem a museli poslouchat. Komu se aspoň trochu podařilo odporovat, bylo Polsko a Jugoslávie. A Maďarsko, které to zkusilo už v roce 1956. Ale holt bylo ještě brzo.
a bez tý naočkovaný nenávisti. Některým , možná všem tady to nepůjde.
Jaká naočkovaná nenávist? Nic takového necítím. Každá doba měla a má to dobré i to špatné. Komunisti svého času vraždili, teď se mi nelíbí, že nás kapitalisti rozprodali. A co s tím mám dělat? Obyčejný člověk vždycky všechno odnesl nejhůř.
Tenkrát se tak nežilo.
Vy jste nepochopil. Znovu opakuji, že z tohoto kraje pocházím a vím, jak se tam žilo. Jenom jako dítěti mi ne všechno docházelo.
A ano, havířské ženy byly finančně “za vodou” , takže se takové manželství považovalo za výhru. A rozumělo se samo sebou, že to znamená i četnější potomstvo. Ono tenkrát ženy moc na výběr neměly. Prostě se předpokládalo, že se vdají (pokud možno dobře) a budou mít děti.
Vám je kolik let? A odkud pocházíte?
že tu byl ráj na zemi
To je právě o těch vzpomínkách, které má každý jiné. My se za komunistů vlastně neměli špatně - rodiče měli vlastní byt, auto (žigulíka), sestra i já jsme vystudovaly VŠ. I zahraniční dovolené byly - pravda, jenom v socialistickém bloku, ale nám to stačilo.
Ale pamatuji si, jak táta řešil, že mu jednou přišla pohlednice z kapitalistické ciziny a neví od koho a že to bude muset někam hlásit. Nakonec se zjistilo, že to byla kolegyně - další podrobnosti už nevím, jenom to, že to dobře dopadlo.
Tož asi tak.
Teď mi kvetl lopatkovec a vypadá najednou bídně,
Tak ve škole vypadají úžasně i kvetoucí lopatkovci. Na chodbě s okny na jihovýchod se jim daří náramně. Doma to zvládal i s okne na jihozápad, ale dočasně jsem ho přemístila kvůli kocourovi. Jeho “péče” mu nedělala dobře. A už se hezky zberchal. Tak se snad jednou vrátí.
Zubař? Platí se jak na veterině.
Mám stejnou zkušenost. Ale jsem ráda, že jsem vůbec někoho sehnala. A dokud jsem výdělečně činná, tak holt “investuju”. Nechci cenit zuby jak noty na buben.