23.08.2025, 16:17:47 xxx.xxx.147.163
když se pozve návštěva uprostřed dřeva…
Si nebude mít kam sednout, neuvaříte jim ani kafe, všude bude prach a rámus - to nezabere?
když se pozve návštěva uprostřed dřeva…
Si nebude mít kam sednout, neuvaříte jim ani kafe, všude bude prach a rámus - to nezabere?
To je narážka na mě?
nakonec i jedináčka lidského,
Ale ten vyrůstá pořád mezi lidmi. To je něco jiného. Já mám na mysli hříbě po odstavu, které bude samo bez příslušníků svého druhu. Jak plánuje sestřenka lesní žínky.
A z těch flaškáčů - kůzlete nebo jehněte - kór u jedinců samčího pohlaví vznikají často nebezpeční jedinci, protože berou člověka jako sobě rovného. A podle toho s ním zacházejí. Jako s konkurentem. Dokážou způsobit dost vážná zranění, když přijdou do puberty.
Ano, i z jedince odchovaného ve stádě může vyrůst prevít, pokud se dostane do rukou nesprávného člověka.
Ale ten první případ mi přijde horší, protože takové hříbě nemá šanci poznat koňskou etiketu.
Mléko pro dospělou kočku mi přijde zbytečné. Laktózová intolerance je u nich mnohem častější než u lidí. Já dávám max vylízat kelímek od jogurtu.
Kavky. Kafka byl spisovatel.
Taková papouščí množírna?
Ta volnost jim sluší.
Velmi. Taky je ráda pozoruji.
Jo, většina telat půjde v patřičné době na jatka, ale do té doby mají krásný život. Jsou pořád s matkou - i dvoumetrákové tele vidím pít, můžou běhat a dovádět dle libosti. Kráva je připuštěna podle přírody, žádný inseminátor, jenom býk ve stádě.
Určitě jo. Ale diabetická noha není chlupatá jako ta psí.
Takže myslíte, že třeba rtg páteře by dával smysl?
Za mě dává smysl každé vyšetření, pokud není zbytečně invazivní (ale zase jak vědět, že je zbytečné, že jo?). Aspoň budete vědět, kde třeba problém není.
Závidím!
Mně by veterinář psa kvůli hotspotu neuspal,
Já psala o sedaci, ne narkóze.
Anonymní:Není zač. K ničemu to nebylo.
Můžete být pořád Coudas.
S vaším názorem nesouhlasím, ale neberu vám ho.
Parafrázuji Voltaira, který to stejně údajně neřekl.
no když vezmu “větší” hříbata, ne ještě ty, co chodí s maminama,
Znám jenom z vyprávění. Před mnoha lety se v našem oddílu narodilo první hříbě - jediné. Všichni z něj byli samozřejmě unešení, samé ťuťu ňuňu. Pak trochu vyrostlo, začalo ožižlávat a štípat - strašně roztomilé, tak se to mu to trpělo. A ve výsledku - i opravdu zkušeného rajťáka zahnal v boxu do žlabu (toho velkého, kameninového), kde volal o pomoc. A z výběhu byl schopný vynést člověka doslova v zubech.
Bobca:něco pro pobavení🎵🎶
No jo no, někteří už nejsou mezi námi.
Bobca:Dájo na ranní rozcvičku🤗
Jo, tenhle muzikál se hodně povedl!
V tom případě jedině ta sedace.
Jako u nás. Koukám se na ně z okna. Nebo při procházce. Hlavně zjara, když se rodí telata. Velmi relaxační.
Ale stříhání není přece bolestivé, tady jde celkově o psychiku. Proto bodlinka navrhla sedativa.
Navíc by to ani nešlo - možná nakapat nějaký -cain? Nejsem si jistá, jestli by to zabralo. A opichovat to nikdo nebude.
Zrzavci:No jo, ale to je něco jiného, než totál blackout, to ta sit nepůjde, proto radí mit rádio na baterky
Já asi nechápu. Jaký je rozdíl mezi black outem a tím, že vypadne síť v konkrétním okolí? Kromě “velikosti”?
Ono určitě se dá chovat jen jeden kůň
Ano, dospělý kůň, byť to nesplňuje welfare. Ale rozhodně ne hříbě! Kdo mu bude dělat kámoše na hraní? A vychovávat ho. Člověk? Který se mu nemůže fyzicky rovnat? Bude s ním tryskat po pastvině?
Výhody pro samochov pro toho koně žádné nevidím. Je to společenský tvor - ale to bych se už opakovala.
Před mnoha lety dostala jedna známá k narozeninám hucula. Byl ustájen doma v garáži. Nejdřív velké nadšení, pak velké rozčarování. Protože začal utíkat a shazovat. Proč asi?
Jako, můžete mít jednoho koně ve výběhu, když s ním nepotřebujete manipulovat ani na něm jezdit. Ale jinak je to průšvih.
Hříbě (tím myslím dobu od odstávčete do obsednutí) má vyrůstat ve smíšeném stádě. A má být v koňské společnosti i potom. O jiném názoru mě nikdo nepřesvědčí.
Já bych se do stáda krav taky nehrnula. Jsem zvyklá jenom na ty v kravíně. Ty vím, že nějak odhouknu.
Když na výletě někdy procházíme výběhem, tak skoro vždycky podél ohradníku, abychom mohli v případě nebezpečí uprchnout.