Příspěvky uživatele

Martin Paclík:

Jestli jste zvyklý na akademické prostředí, tak se přeci musíte řídit něčím jiným než je čtivost, ne? Leda záleží jaké akademické prostředí to je…

To myslíte jak? 😀

Vašica:

Dobrý den. Dle vás. Dokládá pan Šlehofer věrohodně kvality svého chovu a nekvality dlouholeté chovatelské komunity CZK, které navic ventiluje poměrně nevkusnou formou?

Zdravím. 

“které navíc ventiluje poměrně nevkusnou formou”: Z mého subjektivního pohledu se o nevkus nejedná. Ponětí o vkusu a nevkusu se však liší člověk od člověka. Nejedná se o objektivně měřitelnou veličinu.

Reakce, odpovědi a články pana Šlehofera jsou pro mě osobně, jako člověka zvyklého na akademické prostředí, čtivé. Mají logiku, hlavu a patu. Mám k dispozici staženou samozřejmě též původní diskusi z Ifauny. Jestli věrohodně jeho tvrzení alespoň VYPADAJÍ - za mě ano. 

Kde je však PRAVDA o současném stavu chovů. To nevím. Osobně “nenahlížím do kuchyně” těch desítek konkrétních chovů, stovek chovných kusů a tisíců odchovů. 

Udělat si jasný a vyhraněný názor o věci, s níž nejsem veledůkladně obeznámen, považuji za ryzí diletantství. Proto pouze nestranně pozoruji vývoj situace.

PS. Naopak bokem dotaz ode mě - ohledně kvokavosti současných kropenek, zejména chovu pana Šlehofera. Původní zdroje uvádí u kropenek mírnou kvokavost (cca 10% slepic, jednou ročně) jako v populaci přítomnou, a žádoucí. Vím však o několika amatérských chovatelích, kteří všem kvočnám vyhlásili svatou válku, jsouc přesvědčeni o správnosti takového počínání…

Zdravím. Uvedu na pravou míru Vaše nepřesnosti. 

“Plemenářsky kvalitní zvíře dělá kombinace známého rodokmenu oficiálně registrovaného, oficiální kvalitní výsledky posuzování od nezávislého posuzovatele, případně nějaká kontrola užitkovosti, a v dnešní době i třeba nějaké ty genetické analýzy. A třeba i dobrá pověst.”

a) kombinace známého rodokmenu oficiálně registrovaného. Ne, lejstra a vydané doklady jednoznačně z braku plemeníka v praxi neudělají.

b) oficiální kvalitní výsledky (mluvíte o posouzení exteriéru?) od nezávislého posuzovatele. Opět ne. Kvalita samotného posouzení se liší - posuzovatel od posuzovatele, i moment od momentu - velmi markantně. Velkou část zvířat kvůli věku či z důvodů, že se v kleci v klidu nepředvedou, prostě objektivně vyhodnotit nelze (zde mluvím hlavně tedy o husách, u slepic nejsem takový expert). A stejně řeší pouze vystaveného jedince - ne celý chov. Není problém vybrat z desítek či stovek křížených sourozenců pár kusů, kteří exteriérem odpovídají čistokrevnému zvířeti.

c) kontrola užitkovosti. To jednoznačně ano.

d) genetické analýzy. Též ano.

e) dobrá pověst. Chápu, kam tím míříte. Ale objektivně vzato - ne, nehraje roli.

Kauzu ohledně kropenek sleduji jako nezaujatý pozorovatel. Sám ani toto plemeno nechovám. A neznám ani osobně nikoho ze zainteresovaných  stran (možná z “druhé ruky”, jako chovatel hČ). Působím ale profesionálně v oboru zoologie a chovatelství, s celem solidní zásobou znalostí i praxe, a vlastnímu zájmovému chovu se věnuji také už nějaký ten pátek.

Ing. David Blažek

Jsme chladnější kraj. Většina plemen tu teprve začínala se snáškou, nebo byla před ní. Navíc on sám spíš vždy líhnul svou kohortou kvočen a na přirozený oddchov - spíš později v sezoně.

Zdravím. Ve jmenovaných očkovaných chovech “českých” hus samozřejmě o plemeno česká husa nešlo. Zajímavé míšené linie bílých křížených hus italskorýnských, na poloviční cestě k samostatnému plemeni. Sám majitel a provozovatel je však zcela transparentní a nikde nešíří, že by se jednalo o plemeno husa česká. Pokud používá přídomek “česká”, je z kontextu evidentní význam “tuzemská”. Novináři a laičtí chovatelé si to však vykládají po svém a omyl je na světě. 

Jinak chovatele, který teď právě přišel o chov drůbeže, z Tachovska, znám osobně. Mnoho čistokrevných plemen, jmenovitě třeba faverolka velká německá lososová a husa česká. U hus českých včetně několik chovných samic jeho geneticky cenné vlastní linie založené před 30 lety. Faverolky také choval asi 40 let v kuse a šlo o předního znalce plemene. 

Zdravím. Ono to “obden” je po zaokrouhlení. Běžný inteval není 48 hodin, ale spíše 35-40. 

Tak ona si husa sama vybere dle svého uvážení nejvhodnější místo. Moje práce chovatele je předpřipravit a “zatraktivnit” jí flíček, který je co do zabezpečení i dle mých představ; aby se pak mé a husí představy nerozcházely. 

Zatím jsem měl jediný případ, který jsem musel operativně řešit. Dospělou husičku, zvyklou z minulých úspěšných sezon na její boudu a zázemí, jsem toho roku přidělil nové zázemí (téměř totožné s původním). A staré jsem obsadil novým párem hus.

Připraveným místečkem v rohu nového husníku pohrdla a chystala se zrovna snést na nechráněném místě u plotu u potoka. Ihned jsem ji přehnal do její staré boudy (mladý pár vyhodil a přesunul), a pro jistotu ji tam na pár hodin zavřel. Tam si tedy i snesla první tohoroční vajíčko, a dál už vše běželo v pořádku jako jindy. 

Zdravím. 

1) se vší pravděpodobností zůstanou na rybníce. Leda by od Vás byly dobře naučené se vracet na žrádlo; i tak bych na to nespoléhal. Nadto jsou na rybníce vystaveny nebezpečí např. rybářských háčků a vlasců, pozření olůvek, parazitace a nemoci od divokých kachen.

2) pozemek s rybníkem, či samotné rybniční vodní dílo Vám patří/máte v nájmu? Či máte alespoň slovní souhlas od majitele/pachtýře/hospodářského subjektu k využití pro svůj chov drůbeže? Jinak chovatelství nedělají právě dobré jméno případy, kdy majitel svévolně bez dovolení vypouští své svěřence na cizí pozemky.

Zdravím. Přístup daného veterináře je zcela v pořádku. Otevřeně přizná, že s drůbeží zkušenosti nemá, a volí “univerzální ” léčbu. Majitelka je předem informovaná, že se jde improvizovat. Vše po této stránce v pořádku. A když generalizuju, téměř na veškeré neduhy drůbeže zabírá jedna ze tří věcí - antibiotika, antiparazitika, sekerka. Šance že ATB stav čehokoli zlepší, je univerzálně cca 30%, a jeho použití dává logiku. 

Na fotkách máte spoustu těch pařátů, na kterých též nevidím nic závadného. Holt opeřené běháky, vždy horší na čistotu a údržbu než slípky s hladkými běháky; i zdravé tak vypadají jinak, než neopeřené. 

Ten napuchlý ksichtík slípky je zajímavější příznak, také však lecčehos, typický třeba pro hemofilovou rýmu. Skleslost a apatie je velmi obecný příznak…obyčejné nachlazení, vnitřní zranění, ptačí chřipka, sešlost věkem…

Jinak, mnohá onemocnění vyvolaná konkrétním původcem se mohou u každého jedince projevovat různými příznaky. Některé nemoci jsou bezpříznakové, dokud se konkrétní zvíře nedostane např. vlivem stresu do zhoršené kondice…

Velmi důležitá je informace, kdy jste třebas přidávala do hejna poslední zvířata, resp. kdy naposled měla kontakt s cizí drůbeží - pokud máte např. stejné hejno už pár let bez přidání nových kusů, tak pravděpodobnost, že se vám tam z ničeho nic šíří něco infekčního, je nízká (ne však vyloučená).

Na Vašem místě bych zkusil opět detailněji nafotit problematické tělesné partie a jedince, i foto prostředí (už ne pařáty); a pak zda se Vám třebas vyjádří vet. Bodlinka. Sám mám zkušenosti s vlastním zájmovým chovem, též působím i profesionálně v oboru zoologie a chovatelství, leč specializovaný zvěrolékař opravdu nejsem.  

Zdravím. Možná přispěju se svou trochou do mlýna. Svého prvního chovného housera hČ (u mě 2020 - 2023) jsem bral z přirozeného odchovu (všechny mé husy jsou přirozený odchov), když mu bylo asi 5 měsíců. Krátce poté jsem s ním řešil zdravotní problém; během ošetřování si na mě více zvyknul, což vyhovovalo i mě. Běhal ke mě, žral z ruky, toto jsem u něj i dále podporoval. I během prvních dvou let odchovů bylo chování přijatelné. Během ochrany housat si ke mě troufal o něco víc, ale stále v mezích. Husy však plně tělesně i psychicky dospívají až jako víceleté; a v jeho třetím roce nastal zlom. 

Během toku a hlavně odchovu housat už lidi vůbec nerespektoval. Manželka i matka odmítaly k němu do výběhu chodit (třeba záskok za mě při výměně vody). Křídly jednou manželce zpracoval lýtka do pěkných modřin. Občas takto vyběhl i na mě. Zvlášť chňapání po rukou a nohavicích bylo jeho. Což o to, svým způsobem obdivuju každou bytost, která je odvážná či šílená natolik, že mi hodlá fyzicky čelit😀. A nebyl problém pro mě ho pak kdykoli zpacifikovat a chvíli podržet v náruči. Ale už to byl poněkud opruz, pořád si ho během obsluhy zázemí hlídat, a hlavně nikdo z rodiny také nebyl ochoten k němu vkročit. 

V tom třetím roce byla pro mě poslední kapka, když se v dubnu chovný kmen s housaty zapomněl navečer zaklidit sám do husníku (zcela standard po 340 dní v roce, zalézají mi samy dobrovolně jen když mají malá housata). No jako běžně, otevřu dvířka, a pokynem naháním zvěř dovnitř. Chytil ho úplný amok a vystartoval na mě. V pohodě kvituju, čapnu ho do náruče, zaháním zbytek. Jak jsem mu v náručí blokoval hlavu aby nemohl na mě, zakousl se zuřivě alespoň do vlastního křídla. Které si pak v tranzu rval ještě půl minuty poté, co jsem ho vypustil k ostatním. To bylo už i na mě moc. Shodou okolností však kamarádka těsně předtím přišla o svého chovného housera a potřebovala zachránit sezonu, aby měla alespoň vejce oplozená. Deponoval jsem ho u ní, než ho pak do roka zakousl jejich pes. 

Jako chovných jsem měl pak více houserů hČ, různého věku. V tento okamžik u mě je kluk sedmiletý, dvouletý (polobratr toho rváče), a lončák z vlastního odchovu. S žádným už záměrně nenavazuju bližší konktakt, jako zvykání na krmení z ruky a hlazení. A situace zatím uspokojivá, typické výstražné a ostražité chování samců, ale žádný z kluků do fyzického kontaktu s lidmi nejde. 

U toho rváče jsem si zatopil ze začátku tím přílišným puštěním k tělu a přivyknutím; leč i dle jeho pozdějších interakcí s okolím (vč. veverek, sojek…) soudím, že ty behaviorální predispozice k přehnané agresivitě byly do značné míry vrozené. Jeho druhý polobratr v mém chovu (2021 - 2023) byl naopak vyložený zbabělec, a třetí polobratr (2023 - dosud) má celkem vyrovnanou povahu. 

Zdravím. Sám teprve též sbírám data v této oblasti, před svou první sezonou s pižmovkami. Informace od kolegů se velmi různí. Pravděpodobně to bude tedy silně individuální dle konkrétní samice. Od těch, co odvodí skoro vše, po ty, které po líhnutí vyvraždí vše co není pižmovčátko. 

Pokud se sám o podstrčení či líhnutí cizích vajec pod pižmovkou pokusím, budu počítat s tím, že jde o risk, a případně jí nechám odlíhnout pouze jeden druh vajec - aby neměla přímé srovnání ze dvou typů mláďat. Ale čas ukáže. 

Zdravím. Obdobné dotazy jsou řeším i v náplni své pracovní činnosti. 

Co se týče samotného druhu pozemku - to je vcelku jedno. 

Podstatné je, co říká platný územní plán dané obce. Ty jsou dnes běžně k nahlédnutí na internetu. Z toho se dočtete, co je to konkrétně za plochu, a jaké jsou běžné a jaké jsou přípustné využití. 

Dále pak můžete na příslušném stavebním úřadě podat žádost i předběžnou informaci - tj. jestli jste si věc správně dle územního plánu vyložil a případně zda a jaké jsou tam podmínky. 

Zdravím. Tak agresivní je a útočný k lidem? Zabít. A ne, kohout se časem neuklidní ani nepůjde “vycvičit”. 

Zdravím. Vajíčko je krapet podezřelé, ale z foto nelze vykoukat vše.  Ale u násadových vajec by chovatel neměl mít ani nejmenší pochyby o jeho kvalitě, velikosti, hmotnosti, tvaru, integritě skořápky. Takže tohle vejce už z tohoto principu problém je.  

Pižmovky snášejí často a hojně, není to jen o hrstce vajec ročně, takže doporučuju tvrdou selekci násadových vajec. Osobně doporučuju tohle vejce jako NV odepsat, využít kulinářsky, a přitom dobře prostudovat sílu a kvalitu skořápky a podezřelé místo obzvláště pečlivě. Zkušenosti se jinak nenaberou. 

A pokud problém opravdu je, příčin může být mnoho, včetně těch, co se časem upraví samy, nebo se může i jednat o konkrétní náhodný a ojedinělý výskyt vady jednoho jediného vajíčka.

Zdravím. I 1 měsíc  bývá v pohodě (v případě dobrého skladování vejce, kvalitní péče o rodičovské jedince, atp.). Z doslechu vím, že se povedlo vylíhnout i vejce, skladované dokonce 2 měsíce, před započnutím samotné inkubace.

Specializuju se na husy české, které nanesou v ideálním případě v hlavní snůšce kolem 15 vajec. Což běžně k tomu měsíci trvá. Ještě to tak, podsazovat huse jen cca 4 vajíčka z posledních deseti dnů…🙂.

Zdravím. Dle foto, vložené do vlákna 15. 1. 2025, to u pána vypadá na něco v typu husy landéské. Střední až větší rámec, šedé zbarvení, dvojitý podbřišek. Takže snáška bude spíš vyšší, a na kvokavost bych předem úplně nespoléhal. 

Zdravím 😀. Proč u mě husy ne na potok? Dva důvody - 1) protože tam nemám dohled a kontrolu; naší zahradou na čas “končí civilizace”, pak je záplavový lužní les a navazující smrkový porost. Predátory se to tam jen hemží, a kdyby husy odplavaly třeba jen pár set metrů po či proti proudu, už bych se s nimi nemusel shledat. Taky proud je tam relativně silný, potok má i na většině míst strmé břehy, a husy mi ani samy dobrovolně (třeba v momentech kdy je přeháním po břehu z výběhu do jiného) do potoka nelezou.

2) Nejsem zastáncem přístupu, že vlastní zvířata si mohu libovolně záměrně pouštět na cizí a veřejné pozemky (naše daná vodoteč je v majetku a správě Povodí Vltavy, s.p.). Výjimku vidím jedině snad u chovu včel…

Zdravím. Dle zdrojů snese husa vejce oplozené až cca 3 dny po úspěšné inseminaci, a oplozená z této dávky může pak snášet ještě další jeden až dva týdny - tj. 3-6 vajec při běžné frekvenci snášení. 

Jj, Matěj je připravený 😀. Ony češky v některých končinách a letech jsou ranné dost, začínají po zimním slunovratu, většinou starší husy a v teplejších částech/sezonách ČR. Ale v průměru většinou vychází líhnutí prvních snůšek na březen/duben. Ale tohle je už podruhé, co vím o uměle uspěchaném začátku snášky díky sdílení prostor chovných hus s hejnem slepic, kterým chovatel přes zimu přisvicuje (u konkrétních hus a chovatelů, kde jinak první vejce přichází klasicky koncem února). 

U sebe mám v chovu češek svoji ověřenou Filamínu (jako prvnička 11 vajec, a nejvíce vajec pak předloni - 14 - to je už u hČ OK), potom prvničku Orionu - už jejího dědu s babčou jsem dával dohromady; ta když mi letos hodí okolo 10 vajec a kvalitní péči o potomstvo, budu spokojen. A třetí víceletou holku “Pandu” bez bližší znalosti původu, na první testovací sezonu - zde doufám alespoň v ten tucet vajec, abych ji nemusel vyřazovat z chovu. Ideálně možná pak i podnášku…

Jinak pomořanky jsem v loňské sezoně řešil taky - přivezl jsem k nám na západ několik mladých slibných čistokrevných zvířat z chovu R. Kouly na českolipsku, pro moje známé v okolí. Taky budu v sezoně sondovat, jak se jim v chovu vedlo😀.

Zdravím, ode mě ze skupiny - kamarádovi Matějovi, jemuž jsem vybíral ten chovný pár češek, tak tam mu už holka přes týden sedí. Takže letos bude asi jeden z prvních s housaty on. Prvnička, 7 vajec, jedno už po prosvícení vyhozeno - neoplozené. Takže housata budou přelom leden/únor. Ale opravdu šlo zde o urychlení díky umělému přísvitu, čemuž odpovídají i lehce podměrečná vejce. U mě doufám pak v březnu tedy o trochu více vajec na husu.