Odpověď na příspěvek uživatele Xerxova z 13.08.2026, 07:41:00
Ono se toho sní při takovém závodě docela dost. Energii je třeba doplňovat průběžně, takže tam každých 30-45minut něco pošlu. Dá se sehnat výživa přímo určena na tyhle závody, různý tyčinky, gely, nápoje… Je toho dost, občerstvovačky jsou většinou taky, tam bývá ovoce, ale taky třeba chipsy a chleba se škvarky - to je docela geniální věc na spravení chuti (většina těch tyčinek je sladká)... Jen je třeba myslet na to že i tohle je třeba trénovat, aby z toho nebyl žádný žaludeční problém a tělo si z toho umělo vzít co je třeba…
Odpověď na příspěvek uživatele kometa z 12.08.2026, 21:59:00
Tak Bezděz mi přišel ještě relativně v pohodě, taky to bylo na cca 20km., takže jsem byla relativně čerstvá… Ralsko byl trošku jinej příběh, tam vrchol vycházel na cca 50km. Stoupání začalo asi po 47.km, takže to už jsem toho začínala mít dost…
Dlouho jsem se nehlásila. No, běháme pořád. Jak jsem vlastně po tom prvním ultra nevěděla co dál. Tak už jsem se přihlásila na další… Chci si zkusit stovku. Takže nakonec kvůli dojezdu a menšímu převýšení (bude to “jen” 2500m) Pražský Kelt, v říjnu.
Akorát už jsem zas chtěla teď běhat nějaký kopečky, což znamená vyrazit na Kokořínsko, ale kvůli počasí to pořád nevychází. Nechci jít bez Efíka, jenže zas ho nechci tahat v horku a ještě v lese, kde se není kde zchladit. A i když budu vstávat brzo, tak budeme dobíhat kolem 10h, kdy už je hic.
To co běhám u nás je celý kolem plavebního kanálu, takže vodu má. A kdyžtak ho zchladím, dokonce tam jde poslední dobou i skoro dobrovolně (vidím, že mě tam chceš strčit tak radši půjdu sám…)
Odpověď na příspěvek uživatele Vahine z 26.07.2026, 08:33:20
Mě se Qui pokusil svatební kytici otrhat. On je ujetej na květy, šípky i třeba bodláky. Venku se při procházce prostě zastaví a otrhává tyhle věci… A jak jsme se fotili a já se k němu s kyticí sklonila, tak se do ní pustil…
Tady lilo fest už v noci. Ráno psala trenérka, že jízdárna je vyplavená, takže ranní trénink rušíme. Tak jsem čekala až přejde to nejhorší a vyběhla s Efíkem, když už jen mrholilo.
Ještě jsem to měla zhruba 2km domů, Efík čuchal a já si všimla, jak je obloha z jedný strany černá, tak jsem zkoukla Meteora, tam červená a bílá a že máme zhruba 10minut. Tak jsem zavelela, že běžíme a už nezastavujeme, protože v tomhle být venku fakt nechceme. Liják se spustil, přesně, když jsem doběhla ke dveřím do domu…
Já uchovnit chtěla, ale Qui má tu ochrnutou packu (to se mu stalo, když mu bylo 8-mi měsíců a do uchovnění musí být aspoň jedna výstava až po 15-ti měsíců věku) a s tím mi ho žádný rozhodčí neposoudí. A Efík sice uchovněný byl, ale pak se u něj objevila cystinurie a ta je dědičná, takže taky smolík…
Jinak budíka jsem měla na 5 ráno, z postele jsem se vykopala v 5:30, vyběhli jsme v 6, domů jsme dorazili skoro v 9. V tomhle vedru jednak běžíme pomaleji a jednak častěji zastavujeme na pití, ochlazení, atd… A jak jsem si tu poslední půlhodinu nedávala, že jsem nevstala hned…
U nás zatím nepršelo, vůbec. Všechno se nám vyhnulo. Venčíme a běháme ráno, ale v 5 ráno je už 20°C. Basenji to ale zvládají celkem dobře a navíc to mám asi 2km k Vraňanskýmu plavebnímu kanálu, pak už běžíme pořád podél něj, že by si zaplaval teda nehrozí, ale většinou ho ve vodě aspoň trošku zchladím.
Jen teda zase řešíme packy, nakonec to vypadá na nějakou alergii, nateče to, pak to praskne a vyhnisá. Ale snad jsme objevili spouštěč, obě letošní epizody začali po tom, co se hrabal v čerstvě posečené trávě.
O víkendu jedeme na basenji sraz. Každý rok se tam koná dobročinná aukce a do letošní aukce jsme udělali na 3d tiskárně nalepovací hodiny na zeď…
Já jsem kdysi pravidelně chodila jezdit do jedný stáje. Pro koně jsem si chodila sama, jen jsem dostala instrukce kterýho si mám vzít… A takhle si vlezu do ohrady a koukám, že je tam navíc kráva. Tak si jen říkám dobrý, kdybych si na něco měla dát pozor tak mi řeknou… A když jsem byla celkem daleko od ohradníku, tak se kráva rozeběhla přímo na mě. Mě napadlo akorát řvát a mávat ohlávkou s vodítkem, zabralo to a kráva zastavila a šla si zase po svým. No zapomněli mi říct, že tohle ta potvora občas dělá…
V sobotu venčil páníček, protože já byla závodit a zaběhla jsem si první ultra, z Housky až na Hamr na Jezeře přes Bezděz a Ralsko, doběhla jsem jako 7. žena, takže spokojenost, jen jsem trošku doufala v čas pod 9h, no skoro to tam bylo…
Efíkovi se teda vůbec nelíbilo, že jsem ho nechala doma a včera ráno už si to ohlídal. Jak jsem ráno vstala, tak mě nepustil z očí a chodil všude za mnou, asi abych ho zase náhodou nezapomněla doma… Takže jsme šli včera zlehka vyklusat a dneska teda taky a už zase vypadá spokojeně…
Odpověď na příspěvek uživatele šavlozubka z 04.06.2026, 09:47:34
Já s Efíkem nakonec většinou běhám jen na obojku a flexině, netahá a ty km co běžně dáváme ani nechci, aby tahal. On si jde svižným klusem, stihne si i čuchnout a značkovat (pak mě teda doběhne cvalem a kluše dál) a já nemusím zastavovat kvůli každý jeho značce. Ale když jdeme jen na prochajdu, tak je vidět jak ho najednou to pomalý tempo otravuje, většinou doběhne na konec vodítka a kouká na mě, kde se jako courám.
Postroj a sedák si beru na výběhy na Kokořínsku, kde chci potrénovat i běhání do kopců s holemi, takže potřebuju volný ruce, ale stejně netahá.
Dneska jsme si dali poslední krátký volný výběh 11km, zítra ráno Efíka jen vytáhnu na kratší koloběžku. A v sobotu má pes volno a já závod. A bude to dlouhý.
Chystala jsem se s klukama ven, Efík se tvářil, že fakt akutně potřebuje, ale Qui má super zábavu se tu se mnou honit a nenechat se chytit (a jak doma spís skáče po 3, tak ho ze schodů nosíme). Tak jsem otevřela Efíkovi ať jde zatím dolů a já naháněla Quie. Efík dole docela nadával (pomrukával), že nám to fakt trvá, po chvíli se vrátil nahoru, postavil se před Quie, spustil basenjí jódlovací proslov a zase odběhl dolů. Ale Qui se pořád tvářil, že to honění se kolem gauče je super, tak Efík přišel znovu, proslov byl ještě delší, ale už neodběhl, ale upřeně na Quie koukal. Qui hodil takový otrávený povdech a konečně se nechal chytit…
Docela by mě zajímalo, co mu tenkrát povídal.
A taky mi přijde, že se normálně domlouvají pohledem, třeba typicky večerní venčení, když je hnusně. V klidu šlapou a jakmile maj oba hotový, to co potřebovali, tak na sebe kouknou a oba zároveň hodí stopku “Dál nejdeme, jdeme dom”.
Já měla víkend taky koníkovej, malý hobby závody. Jela jsem drezurní úlohy Z0, Z2, a pak křížky a nakonec malej parkurek 60cm. Nechápu co se mnou bylo a ač jsem ty úlohy obě jela hodněkrát zpaměti, tak jsem obě nějak zblbla a jela jinam než jsem měla. V Z2 jsem ještě zvládla navázat a dojela to, Z0 jsem vzdala…
Křížky - jedno odmítnutí skoku, ale napodruhý už mi to přešel a dokončila jsem. A parkurek se povedl čistě bez chyby. Tam jsem si teda vůbec nevěřila. Kůň, kterýho jezdím mě docela zkouší a před skokem mi rád zastavuje. Takhle mě sundal i při posledním tréninku před závody.
A venčení, Efíka dneska vyděsila větev, která se mu zamotala do vodítka a prý se ho snažila sežrat… Pak se k ní odmítal přiblížit.
A v neděli jsme při běhání potkali místní canicrossovou skupinu se 2 maliňákama. Z těch má teď trošku trauma, asi před 14ti dny se kolem něj rychle prohlali a docela ho polekali a od tý doby máme problém se k nim i jen přiblížit, natož kolem nich proběhnout. Přitom oni se chovaj slušně. Ale aspoň se je už Efík nesnaží sežrat.
Mám basenji, povahově mají být k cizím rezervovaný. Naše první fena rok (narození 97) to bylo přesný. Nijak nestála od hlazení od cizích, ale nechala se, nikdy žádný problém, snad jen jednou zavrčela na nějakýho opilce. Její dcera Beruška, ta měla špatnou zkušenost ze štěněcího věku a cizí fakt neměla ráda, dokud se na ni nesnažili sahat tak dobrý, prostě si jich nevšímala, ale hladit se nenechala a vrčela, nikdy by teda nekousla. Ale vnímala jako se k lidem člověk chová, když k nám poprvý přijel můj přítel (teď už manžel), tak s ním problém neměla a nechala se od něj i zvednout… Ty feny co mám mamka teď už jsou dost v pohodě a jedna až moc, ta by ke každýmu lezla…
A moji kluci. Qui si cizích moc nevšímá, ale když o něj projeví zájem tak se tam dost cpe, že budou hladit. Efík, no pohladit se opatrně nechá, na výstavě taky bez problémů, když se rozhodčí uměl chovat… Ale je takovej dost nedůvěřivej a asi by i kousnul, kdyby se mu něco nezdálo… A jednou pustil můj chlap k nám domů svýho tátu samotného, že si ještě potřebuje něco dodělat o patro níž a Efík ho do pokoje nepustil. Prostě stál a vrčel, přitom ho zná.
U nás (Mělník) zatím klíšťata moc nejsou. Vyndavali jsme letos 2 přisátý klíšťata a 2 lezoucí. Jinak nic. Psy ošetřený nemám, ale zas mám krátkosrstý a ne moc chlupatý psy. Všechno je na nich vidět.
Odpověď na příspěvek uživatele Sarah01 z 02.04.2026, 21:39:38
Tak já jsem hrozně ráda že můžu… myslím že už jsem to tady publikovala, ale jsem ta co za rok sundala skoro 40kg de facto jen pohybem. Začínala jsem na 112kg při výšce 172cn. Teď mám hezkých cca 66kg. Ale pohyb a hlavně běhání se stala trošku droga…
Odpověď na příspěvek uživatele Lupus4 z 02.04.2026, 15:08:24
Tak tady nakonec taky zareaguju. Já se sice chystám jen na běh ultra cca 67km a 1700m nahoru. A od letošního roku cca 400-500km měsíčně neběhám a z toho aspoň jednou týdně něco 25km+ na Kokořínsku a cca 600m+ převýšení. A stejně si pořád říkám jestli na to mám a jestli to dám…
No uvidím z loňska znám druhou půlku závodu dokonce jsem skončila jako 4. žena a do 10. místa i celkově. Maraton pod 4h mám taky, a teď čerstvě “Řípska 7”, nakonec všech 14 koleček, za ženy cca 34km a skoro 2000m nahoru, lehce pod 5h. A ano za 5h jsem 14x vyběhla a seběhlo Říp…
A ještě teda navážu, protože právě ne vždy jsou na všechno testy, ale tady je za mě ta síla PP, protože tam vždy dohledáte původ…
Ale všichni majitelé psa s PP, i když nechcete chovat, hlašte onemocnění psa, hlavně to co je nejspíš dědičný chovateli, ten by to měl následně hlásit poradci chovu. Ne na všechno jsou testy a chovatel (ten by to měl dál hlásit poradci chovu) a ten podle toho bude doporučovat či nedoporučovat další krytí. A na tomhle za mě ten PP chov stojí… prostě informace a v rodokmenu dohledatelné, kde asi co kde vzniklo…
A to píšu jako majitelka 2 psů s PP, ale neuchovněných. Jeden má všechna vyšetření, ale nemá výstavy protože mi ho v 8 měsících srazilo auto a má trvalé následky. A druhý sice uchovněný byl, ale loni jsem ho stáhla kvůli dědičnému onemocnění cystinurii.
A to ještě dodám, že u nás máme úžasnou poradkyni chovu, která má rodokmeny snad nastudovaný zpaměti. Mamka vždycky volala s docela dost vytipovanými psy (třeba 5 a víc) a ona jí to většinou dost seškrtala, “tady je cystinurie, tady nejsou zuby, tady je blbě to a tady to…" a hledej dál…
Navíc taky nejsme úplně početný plemeno a třeba ta cystinurie se u nás sice vyskytuje a docela dost v poslední době, ale testy na to zatím nejsou a tam je zrovna průser že se na to přijde jen u samců, feny to třeba mají taky, ale díky širší močový trubici se na to nikdy nepřijde a pes se jednoho krásnýho dne prostě ucpe a už se nevyčůrá… A to člověk nechce řešit v neděli brzo ráno, jako tenkrát třeba já…
