Dle mého názoru to nebude nijak extra jednoduché. Určitě jsou chovatelé, kteří se tím uživí, ale myslím si, že to bude trvat dost dlouho a chov musí být asi opravdu vyhlášený. Přecijen zájem o tato zvířata není stejný, jako třeba u psů či koček. 

Tak doufám, že už jste si tu gumičku taky nasadil.🙂 A jestli ne, tak že vám to někdo brzo zatrhne. 😉

Pověry mě v tomto směru přijdou úplně mimo, vždy záleží na povaze zvířete, ne na barvě. Prý je ovšem černá často spojovaná s agresí a vztekem a proto černá zvířata zůstávají vždy nakonec. Přijde mi to trochu smutný, kolik lidí jim kvůli tomu nedá vlastně šanci. 

Já se s tím tedy nikdy “naživo” nesetkala, ale tu jednu stranu s napouklým očkem bych snad viděla opravdu jako nějakou genetickou “vadu”, zkuste kouknout na teleskopky (jedná se taky o variantu závojnatky s vypouklýma očkama, z 90% jsou černé, ale setkala jsem se i s oranžovými, mají taková kulatější zavalitá tělíčka), přijde mi, že to jedno očko by tomu mohlo odpovídat. 

Jééé no tak to je rozkošný 💛 my jsme takhle nedávno potkali pejska, co vypadal taky úplně stejně. Než jí uviděli u obchodu tam kde ji nechali, tak si mysleli že jsme jim ukradli psíka. 😀

A tady zbytek osazenstva, Líza s Burákem. 😀

Byla, byla 😀 Tady tedy Yenefer a šéf domácnosti Bobík, aby se neřeklo. 😀

Tyhle určitě neeee. Pokud je máte doma, najděte rybník a choďte s nimi krmit obyvatelstvo tam, jak již bylo zmíněno. Kupte granule, které mají na prvním místě maso, ideálně ne “produkty živočišného původu”, páč to maso taky moc nepotkalo většinou, obsahují minimum obilovin a je v nich pečlivě rozepsáno, co obsahují. To je základ. 

Tak my máme kočky tři, všechny obyč, ale vnitřní. Buráka, Yenu a Lízu. 

Buráka (černobílý krátkosrstý záprtek) máme po tchýni, je mu 12. Je extrémně flegmatickej, rád se přijde pomazlit a jakmile si všimne příležitosti, přijde si ustlat na klíně nebo ideálně na zádech. Zvednout se ale nenechá.

Yena (obrovská černá a huňatá) je roční dračice, venkovní divokej odchov, se sourozencema nalezená v popelnici. Zbyla jen ona, tak jsme si řekli že se jí ujmeme aby Burákovi nebylo smutno. Je to naše čůza, pořád řve, pohladit se nechá jen na hlavě a to musí vyloženě přijít a říct si o to. Chytit se nenechá a zvednout už vůbec. Spí s námi, ale se psem hlídá u dveří.😀

Líza (dlouhosrstá trikolóra) je naše bejbina, přivezli jsme si ji před půl rokem z jatek, koťat kvanta, nekastrovaných koček taky. Sbíhaly se tam asi ke zbytkům. Když jsme si brali maso, spolu s ním jsme si odnesli i ji. Venku se mi pověsila za kalhoty a i přes mé počáteční námitky se pevně držela až do auta. 😀 S tou můžete dělat naprosto cokoliv, je jedno jestli vás zná nebo ne. Nechá se nosit, pořád se dožaduje jakékoliv pozornosti, sardelí se mezi nás s přítelem v posteli, nebo se mi cpe pod ruku a spí v náručí. Ale u těch trikolór to tak bývá, že jsou hodně kontaktní. 

Takže jsem se opravdu přesvědčila o tom, že je každá kočka úplně jiná. 😀 

Králíci by opravdu seno měli dostávat na denní bázi, přijde mi vcelku jedno, zda jsou na výkrm, nebo na chov. U domácích králíků bych směsi opravdu omezila, u králíků na výkrm si myslím, že i přes podávání směsi by to seno měl dostávat, opravdu je to pro králíky téměř nenahraditelná složka. Není drahé a 2x denně mu tam přihodit Vás stojí opravdu 5 minut času. Určitě tedy dávejte dál. 🙂 

Přeji krásný den,

mám dotaz. Minulý týden jsme si přivezli domů pejska, přes inzerát po paní, která bohužel zemřela. Psa chtěli nechat utratit, zželelo se nám ho a tak jsme si pro něj ještě ten den jeli. Psa nám předal syn, bez očkovacího prukazu a jakýchkoliv informací o něm. Čip také nemá, bohužel tedy nejsme schopni zjistit víc než že není kastrovaný a je mu kolem 10 let. 

Když jsme si ho přivezli domu, všimli jsme si boule na zadku. Myslela jsem že by se molo jednat o anální žlázky, když jsme tedy včera byli na veterině kvůli očkování a čipu, doktorka to zkontrolovala a jedná se o perianální kýlu, pravděpodobně způsobenou nevhodnou stravou a pravidelnými zácpami. Co mi přišlo zvláštní je, že proběhlo pouze vyšetření konečníku prstem, žádné další testy provedeny nebyly. My ho od minulého týdne krmíme stejně jako našeho Bobíka, tzn. ráno granulky a večer granulky, konzervu, krmný sýr občas, nějaké sušené maso, plus dostávají lososový a ostropestřecový olej, křemelinu, kvasnice, yuccu a spirulinu. Prý krmení je takhle správně, jen oleje mám dávat klidně dvojitou trojitou dávku, aby měl řídké bobky a nemusel tlačit. Kdyby se mu to zhoršilo, máme přiběhnout a odoperují mu to, společně s kastrací, prý to s tím souvisí. Jinak to prý ale nemusíme řešit, což se mi zdá dost divné, protože jsem se dočetla že je třeba zjistit, zda se nejedná o problém s močovým měchýřem či prostatou a že se to standartně operuje.

A teď k mojí otázce. Od začátku co jsme si ho přivezli se choval zvláštně, pořád tahal, extrémně nahlas čenichal, knoural a přehříval se. Nedokáže vydržet pět minut v klidu, ani doma, natož venku. Myslela jsem si, že to je kvůli stresu, ale na veterině, pokaždé když viděl fenu, začal hrozně vyvádět a šíleně výt, trhat k ní, hrozně se přehříval. Po kontrole doktorkou říkala, že je úplně přehormonovanej a že to jeho chování je způsobené fenami v okolí. Společně s operací, jak jsem již psala, by byla zároveň provedena i kastrace. Nechtěla jsem mu to udělat, u psů, kteří nepřijdou do styku s fenou mi to vždycky přišlo jako zbytečný zásah do těla, ale teď si říkám, že i kdyby na operace s kýlou nespěchala, že bych mu to nechala odoperovat co nejdřív i kvůli té kastraci, že by se mu třeba ulevilo, aby byl alespoň trochu klidnější a ne tak nešťastnej. 

Co si o tom celém myslíte? Moc děkuji za všechny rady. 🙂

Naprosto souhlasím s Kometou. Já bych tedy koně nesnědla, ale spíš z mého osobního přesvědčení a předsudku. Kdyby mi to někdo řekl až po večeři, asi bych se z toho nezhroutila jo, ale sama bych si ho nedala. Ale chápu, že se jedná o maso a je v pohodě ho jíst, pokud to zvíře bylo humánně chováno, převezeno a zabito. 

Tak u nás to bylo jasný. Bylo nám 18, přestěhovali jsme se do prvního společného bytu (předtím jsem dva roky žila u jeho maminky, jsme spolu od základky) a oba jsme vyrůstali v rodině se psem, bylo nám smutno. Šli jsme venčit pejsky do útulku a seděl tam. Už ani nevím, jak mu tehdy říkali, byl štěňátko. Seděl tam, vystrašenej a schoulenej do klubíčka. Řekli jsme si “Ježíš, to je ale rozkošnej bobík.” No, rozvrtěl se, přišel k nám, začal nás olizovat a tak jsme ho šli vyvenčit. Ještě ten večer jsme jeli nakoupit výbavu a druhej den pro něj jeli. No, a je z něj náš malej Bobík. Už mu jsou čtyři a je to ten nejlepší kámoš, jakýho jsme mohli mít.

Téměř pokaždé, když jsem se s tímhle setkala, měla oblovka v teráriu hrozné sucho. Po velmi vydatném porosení po pár hodinách vylezla. Vlhčíte dostatečně? Jinak mě už opravdu napadá nějaká nemoc nebo stáří. :/

No, i to se samozřejmě může stát… 

S největší pravděpodobností je nervózní z něčeho, co ho čeká venku. Určitě mu klec nezavírejte, pak nemá možnost útěku do svého osobního prostoru. Spíš se snažte mu dokázat, že nemá důvod mít strach, sahejte na něj jen když je to nutné, netahejte ho a nezvedejte, dejte mu dostatek prostoru. Učte ho na mňamky. Časem si zvykne a pak se třeba nechá i podrbat.