OK, nechcete to pochopit, nedá se nic dělat. Mrzí mě to a nevěřím, že byste to nemohl pochopit, jen pořád melete svou. A už je to na hraně kdy mě chcete nachytat a ponížit.
Já tvrdím, že včely berou raději roztok řidší než hustý. DOMNÍVÁM SE, že je to proto, že jim dělá větší potíž = to znamená větší námahu - zpracovat roztok hustý a méně námahy jim dělá řidina. Nikde netvrdím a to je vaše manipulace a snaha mě ponížit, tak tedy nikde neříkám, že včely uloží cukr řídký. Ano, musí ho odpařit a pomocí slovníku, jaký jste použil jenovitě ke mě, tak já tvrdím, že je idiotská představa, že včelám usnadníme práci hustým roztokem. Proč tedy ochotněji a někdy jedině berou roztok řídký? Asi jsou blbé a nechápou, že jim dobroserové dělají dobře.
Na logickou otázku PROČ berou radeji roztok řídký jsem se domníval, že je to možná tak, že MOŽNÁ musí přinést vodu a roztok naředit, aby to pro ně bylo méně namáhavé. Tím současně není řečeno, že to tak dělají, máte vy jiné, chytřejší vysvětlení? Nemáte? Jasně, pak ale nekritizujte!
Netvrdil jsem, jen jsem se LOGICKY domníval. Vy máte pane kolego zjevně problém rozlišit tvrzení od dedukcí, domněnek a to i tehdy, když jasně deklaruju, že jde o dedukci a domněnku. Pak s vámi neumím komunikovat a zůstat slušný. Jsou jen dvě možnosti. Buď to nemáte čím pochopit a tomu nevěřím, pak mě ale tedy chcete nas.at a ponížit a to se mi nelíbí!
Já se tedy nedomnívám a nemám tu arogantní nepokoru myslet za včely, umím jen pozorovat a umím z toho vyvozovat nějaké závěry, některé možná mylné. A nikdy jsem o svých domněnkách netvrdil, že to jsou závěry JEDINĚ správné. Vedle toho jsou věci, kdy vím naprosto jistě, co správné je a co a proč správné není..
-------------------------
Ale hlavně, jasně jsem už před lety tvrdil, že včely zabíjí stres, spousty malinkých stresů, které každý sám nemá žádný význam. Ovšem když se mnoho stresů sečte, výsledek může být fatální. Vy moc dobře víte a hloupého jen děláte, že jsem taky tvrdil, že nevím, které malé stresy jsou zhoubné a které ne a proto je chytřejší nepůsobit ŽÁDNÉ stresy a nebo věci, které by stresem být i jen mohly. Patrně je to už nad mozkové možnosti některých lidí a tak debatu o hustotě krmení vzdávám.
------------------
K nestorům včelařské teorie.
Umění je, asi je to hodně dané inteligencí, umět rozpoznat nadčasové a obecně platné zákonitosti od trendů nějaké doby. Dokázal jsem celou svou prací, že ne všechno ze staré literatury je správné. To je lidský vývoj, je nutné ovládnout současnou úroveň vědění, nemít to navěky za dogma a pochybovat a hledat. Možná to Drašar i myslel vážně, nevím. Ale možná tomu nevěříte, ale za 50 a více let od Drašarova vyjádření svět pokročil a opakuju, vývoj se nazastavil.
Není můj styl vás ponížit. Ale připadáte mi jako můj děda ročník 1886. Toho s vážnou tváří na základce naučili, že blesk při bouřce je to, když se srazí dva mraky, pobně, jako když se o sebe křísne dvěma křemeny. Nevím jak se jmenuje slovensky křemen. Je to běžný kámen, dělá se z něj třeba sklo a u nás se válí na většině polí. A skutečně, když se dvěma praští o sebe, dělá to jiskru. No a dále dědu naučili, že hrom je zvuk, když se ty dva mraky třou o sebe. Přece každý jasně vidí, jak nerovné a hrubé mají ty OBROVSKÉ mraky povrchy a tak dá rozum, že když se třou o sebe, musí to vydávat burácení. A panu učiteli asi vůbec nevadilo, že mezitím Křižík v roce 1891 exceloval s obloukovou lampou, Edison osvětlil ulici v USA a patrně už probíhal “souboj” Tesly a Edisona o střídavý nebo stejnosměrný proud. Učiteli mého dědy toho zjevně nevadilo víc.
Druhý příklad pane Goro, asi to znáte. Vědci takhle před rokem 1903, prosincem toho roku, tvrdili, že nemůže letět nic, co je těžší než vzduch. Bratří Wrightové to nevěděli, měli jen základky. Tak to zkusili a o 66 let později stanul člověk na měsíci. A vy se odvoláváte na učitele základky mého dědy někdy z roku 1895 a nebo na “vědce” před rokem 1903. Já jsem poněkud dál než vy, řekl bych…
Tím neříkám, že není nutné ani dobré nastudovat práce starých teoretiků, Drašara nevyjínaje. Někteří ale umíme rozpoznat v čem se možná mýlili, v čem se mýlili určitě a co je naopak platné stále. Někdo chce stále žít v korunách stromů jako naši pradávní předkové v pravěku. Já se výšek bojím.
Podanou ruku ke smíru jste neocenil, ba dokonce slůvkem nezmínil. Jak je ctěná libost.