V létě jsem ho na koupačku musela přemlouvat vlastním příkladem a v neděli tam vlezl sám, dobrovolně a ještě čuměl jako: “A ty jako najdeš?"
Chtělo se mi odpovědět: “Blázníš, dědku, ruce i nohy mi mrznou.” 😅
Tady všichni s podzimníma fotkama a mladý pán včera prohlásil, že se hlásí do klubu Vltavských otužilců. 😅
Tehle týden jsme měli mimořádné štěstí na hrací kámoše.
Dvakrát jsme potkali mladého pána nejvíc nejlepší kámošku, se kterou si fakt sednou povahově i mírou energie a vždycky je to moc fajn živá ale vlastně docela kultivovaná hra.
Dneska ráno jsme potkali na vyhlídce pětiměsíčního NO, ale s tím jsem hru nakonec radši utnula. Už mi přišlo, že se mladí pánové ty pindíky poměřujou trochu moc na můj vkus.
Každopádně i když je mladý pán je pubertální jeliman, co se mu mozek odstěhoval do… Humpolce, tak na něm pozoruju, že má vlastně docela cit nebo empatii nebo jak to nazvat a i když s velkejma a středníma kámošema řádí jak černá ruka, tak když potkáme maličký štěndo, tak je najednou neuvěřitelně něžnej a opatrnej. Podobný tendence na něm pozoruju i vůči lidským mláďatům. Myslím, že až dospěje, tak z něj bude moc fajn pes.
Praha zatím bez zásadního větru, kolem poledního mírný deštík, tak jsme šli ven až po tom.
První štěněčí postroj (resp. druhý, první měl ještě po starouškovi ta do těch 7 kil) jsem pořizovala od Hurtty, zase podle rady chovatelky, co ona dává svým psům. A ti měli šikovnou tabulku a fakt sedl na poprvé. Jenže samozřejmě i když má nějaké rozpětí už mu v osmi měsících nesedí. Šla jsem na to stejně. Vybrala jsem typ, co používá chovatelka na buberťáky a dospěláky, změřila puboše a otevřela si velikostní tabulku a ta je zjevně pro chlupáče nepoužitelná. Tak holt vrátím a objednám znovu…
Já vybírala značku a typ podle toho, co nosí rodiče a (polo)sourozenci u chovatelky. Ale velikost jsem teda odhadla dle tabulky blbě. 😀
Všem marodům přeju brzké uzdravení.
Dneska se mi nevycházkuje vůbec dobře. Včera jsem si střihla anabázi telefonátů s institucemi a propadla do pocitu naprostého zmaru, že ani to venčení mě netěší. Navíc jsem mladému pánovi objednala nový postroj na výlety. Několikrát jsem ho pečlivě změřila, velikost vybrala podle tabulky velikostí a on je mu malý. Achjo. 😢
My jsme dneska byli na druhé straně řeky v Prokopáku. Výlet to byl asi 12 km. Hezky jsme se prošli. Jen s mladým pánem to dneska mimořádně mlátilo a byl poněkud nervíček. Zastávku v občerstvovně jsem strávila kroužením po Slivenci, protože zkrátka nevydržel v klidu ležet a veškeré snahy ho uklidnit nepadly na úrodnou půdu. Není každý den posvícení. Alespoň metro zvládl celkem v klidu a eskalátory už nežerou malý černý psy.
Přesně.
My byli minulý týden marod. Neměla jsem lžičky na nic. Dva dny venčil muž. No a mladý pán si z frustrace, že panička se nevěnuje, uhlodnul na ocase štetku. Takže jsem po dvou dnech s ukrutným bolehlavem a náběhem na zánět dutin zase honila kilometry a doma vymejšlela hlavolamy, aby mladý pán nevymejšlel (sebe)destruktivní hověziny a byl rád, že může chrápat. Na noc teda nafasoval pro jistotu límec.
O víkendu nylo líp, tak jsme vyrazili do Staré Huti a na naučnou stezku Karla Čapka. Kdo to tam nezná (a nemá to moc z ruky), doporučuju. Je to krásný asi deseti nebo jedenáctikilometrový okruh tak hodinku vlakem z Prahy směrem na Dobříš.
Jinak pro pobavení. Dneska jsem vyslala muže s dětmi na celý den ven. Po obědě jsem šla venčit. To, že klíče zůstaly doma, mi došlo přesněv ve chvíli , kdy jsem zabouchla domovní dveře. Branka na ulici byla samozřejmě taky zavřená. Jestli nás někdo viděl, jak s tou skoro sedmnáctikilovou chlupatou nespolupracující koulí v náručí přelejzám plot, musel se potrhat smíchy. No a domů jsme to absolvovali znovu, protože muž mi sice dovezl svoje klíče, ale těmi nejde branka odemknout. No prostě psina.
My si dneska udělaly s kamarádkou výlet ze Staré Huti kolem Kocáby. Naposledy jsem to šla ještě se stsrouškem. Bylo teda pekelné vedro, že mladý pán vysloveně vyžadoval cachtačku ve vodě. Ale prošli jsme se hezky.
No potěš. Držím palce, ať tam žádná osina není a dobře se to hojí.
Mně se dneska venčilo špatně. Leze na mě nějaký moreček a hlava bolí jak střep, takže jsme zvládli jen tři kratší vycházky. Zato měl mladý pán koupací den. Už ho nejde vysušit jen ručníkem a musela jsem na něj vzít fén, takže je teď jako nadýchaný načechraný obláček.
Já jeden čas venčila psy tři. Často na etapy, protože ti dva od bráchy měli jinou potřebu pohybu a jiný temperament než starouš jozefčík. Takže vím, že dva psy si dovedu představit, ale jeden zatím stačí, ale tři ani omylem. Mám se ráda. Procházky a výlety si chci hlavně užít a ne furt řešit, že jeden se loudá, jeden žere psy a třetí je kříženec klokana bez mozku. Ze stejného důvodu jsem zavrhla variantu psa z útulku. Nepotřebuju napravovat cizí boty, chci si ho zkazit po svým. 🙈
Já mám tak ráda ty podzimní mlžný rána. Takovéhle krásné ibišky nám teď kvetou v parku. 🙂
Takže to byl včera ten šílenej rachot. Jsem si říkala, kterej… (doplňte si vhodný vulgarismus).
Ten má pohled. Takový důstojný. Trochu mi připomíná našeho starouška.
Jo. Občas už řešíme to, že se ho lidi bojí. ☹️ A přitom má asi tak patnáct nebo šestnáct kilo, není žádnej velkej pes, ale asi jak je chlupatej a černej… A on je přitom ještě takový děcko naivní, co všechny miluje. Akorát za tmy mi přijde, že radši dělá hlídacího psa preventivně, aby ho náhodou někdo neukradl. 🙈
Využila jsem toho, že byl muž dneska doma a byli jsme si s mladým pánem vočíhonout místní psí hřiště už odpoledne za světla. 🙂 Když už nejsem schopná se dokopat zavolat a domluvit si kurz na cvičáku (nějak nemám potřebu, tak mě vlastně nic nenutí to řešit), tak že si občas zajdeme sem.
Včerejší večerní venčení. Dali jsme si nejdelší možný okruh v okolí a chytli jsme to krásně se západem slunce. Tohle si užívám, když večer doslova maluje. Domů jsme se vrátili těsně před tím, než přišla bouřka. Takovou jsme tu dlouho neměli.
