Ve dne kolem nuly, dnes ráno auto prozradilo, že -9.
Holky… já jsem včera byla na novém cvičení. Našla jsem si (zase zadáčo, koleno bych si vrtat nechala, znáte mě…) cvíko v druhé vedlejší vesnici v místní malotřídce, vůbec jsem netušila, co od toho čekat, ale hecla jsem se a šla jsem. Baba začala vytahovat pomůcky! Tvl. step (takový podstavec, co se na něj dá vystupovat, my jsme po něm nechodily, jen jsme o to opíraly nohy v lehu), gymnastický míč, něco co nevím, jak se jmenuje, ale je to půlka gymn. míče s rovnou podstavou, je to celkem těžké, tlustou karimatku, posilovací gumu kulatou, posilovací gumové ploché “náramky”, ČINKY!, menší měkký míček, oči mi přecházely, nechápala jsem, tohle tam nanosily holky na hromadu a že to za tu hodinu stihneme všechno použít, nevěřila jsem. A to jsem, dámy, měla věřit! Masakr… Já se považuji za celkem pohybově zdatnou, teď, co mě záda nebolí, cvičím denně, u koní jsem tahala kolečka a balíky sena a kýble vody i když mě záda bolela - ale TOHLE, to byl teror. A baby ještě zvesela: dneska to dáme trochu pomalejší, ať tě nevyděsíme! Ona šílená předcvičovatelka, může jí být třeba 60, tělo vysekané jak aerobiková královna, svaly ze železa, dělala u všech cviků laškovně 10 opakování, já se zmohla na pět chabých napodobenin, když jsem pochopila, cože se to dělá… Jelo se tempem resuscitace a já jsem si v polovině říkala, že se mi ke konci nějaká taková záchrana života možná bude hodit! My jsme vzaly to nářadí všechno do ruky dvakrát za tu hodinu, nekecám, já cítím snad i plíce, když dýchám. Jsem zvědavá, kdy budu schopná třeba sejít schod nebo si sednout, aniž bych se připo* bolestí svalů 😀 Ale teda bylo to úžasný! Jen teda nevím, jestli tohle vydržím, protože fakt tempo fretka hadr a břišáky a stehna, záda, ruce, jediné, co mě nebolí, jsou uši. Já dneska vážila o kilo míň než včera. Ale JESTLI to vydržím, tak dámy, vám povídám, že v létě budu jak lasice! Namakaná lasice. Takže kuna. Jestli to dám.
Nebo umřu.
Vždycky je víc možností 😂