Akce čáp. Uvízl mu bordel v krku. Aspoň nějaká akce… i když zrovna ne veselá.
Třídenní odlovovací akce zakončená noční bojovkou.
V pondělí k nám na rybník přiletěl čáp. Zaznamenali jsme, že mu něco čouhá ze zobáku, a tak začal hon. Zavolali jsme na záchrannou stanici Archa Liberec, pokusili se jej vyfotil, ale nemáme dostatečnou techniku, a paní se po poradě s odborniky přijely podívat. První pokus o odlov se nezdařil. Přesto, jak to vypadalo nepříjemně, byl čapák docela pln síly. Začali jsme ho zatím jen pozorovat s tím, že sousto buď spolkne, nebo vyplivne, protože nikdo neměl tušení, co to může být. Drn trávy, mladě nutrie, potkan.... Druhý den hlásila problém paní ze sousední farmy. Čáp se usídlil na silážní jámě, kde měl lepší přístup k vodě. Ale i tam pokus o odchyt nevyšel, stále měl dost energie odletět. Usoudili jsme, ze bude dobré ho nechat trochu vyšťavit, ale zas né moc, kvůli případnému zánětu po poranění. Třetí den mne paní z Archy oslovila, jestli nevíme kde nocuje. Vydali jsme se za sousedkou na vedlejší farmu, kde je mimo jiné i čapí hnízdo, kde sídlí letos otec se synem. Mámu na jaře porazilo auto. V ten stejní moment přijela paní ze skupiny kolem čápů, která monitoruje čápy v okolí. Měla daleko lepší foťák. Paní sousedce se nepodařilo i přes veškerou snahu čapáka odlovit. Paní s foťákem čápa nafotila, a z fotek bylo jasnější, co v zobáku je. Nějaké šňůry, kožené pruhy. Chvíli jsme čápa pozlobili, ale byl stále ve střehu a rychlejší, než my. Dohodli jsme se tedy na noční akci. Čáp přilétl opět k nám a usídlil se u koní na balících. Ve spolupráci s paní sousedkou, paní z Archy a mým manželem jsme se vydali na lov, vyzbrojeni dvěma baterkama a dvěma podběrákama. Cíl byl čápa oslnit a ze tmy na něj vybafnout. První místo - balíky, uletěl. Přistál v naší pastvině, ale nepodařilo se dostatečně přiblížit. Přelétl na sousední farmu. Paní spusedka oběhla chlív a čápa jsme "hnali", no on tam šel sám, na pastvinu. Přestože jsem vůbec nevědéla, kam jdu, kde šlapu, do čeho narazím, smrděly mi nohy od močky, do které jsme s paní s Archy šláply... Paní byla neskutečně hbitá, šikovná a letmým skokem - dobře, tak přesně mířenou ranou podběrákem čapáka připlácla k zemi. V ten moment jsme si všichni oddychli. Manžel držel křídla a paní vyoperovala to úžasné sousto, které si tři dny střádal - gumové šňůry. A pak že proč gumičky nepřišli. Čáp byl prohlédnut, nafocen, natočen, a vypuštěn. Možná štěstí v nešěstí bylo, že to byla guma, tudíž ho nijak nezranila, a nemělo to potřebu dlít, v tomhle vedru. Čapák odchází do tmy a my spokojení velíme rozchod do svých domovů. Akce se vydařila, volejte sláva a pět dní se radujte. Děkuji paní sousedce, paní záchranářce a mému parťákovi za vytrvalost a obětavost, a všem ostatním, kteří se na akci podíleli ať už více přímo či nepřímo, odbornikům a zástupcům různých organizací.
Foto já a paní ze skupiny kolem čápa.
