O všem a o ničem :)

Wooooooooooooow 😲😍😍😍

Horsana:

Vcera zozral ryzovky, dnes tu cvala a cvala.

Sedim v kancli tak, ze na nich vidim, Nonanko natankoval nejaky behaci benzin 😂

https://youtube.com/shorts/oT4jEZ2digg?is=oEZOVqW390imr10M

hele on má čelní vír na nose, nebo je to klam…

Verun:

hele on má čelní vír na nose, nebo je to klam…

Já teda vidím spíš upatlané chlupy.

A já , já, páč sem zamilovaná až po uši, vidím otomilýho blbeška, co frajeří 😀 . Je sladkej jak mrkvovej dort.  Zas jsem si to pustila a zas mám hubu velkou jak ta žába! 

Omlouvám se za přiblblý výlef, leč nemohu si pomoci, láska si nevybírá 😀

Tak jsem vzala kolegyni z práce ke koním a ona byla tak nadšená, měla jsem tam včera jedno devítileté dítě s maminkou a kolegyni se to tak moc líbilo, ona v životě asi moc radostí nemá, a zdá se, že se zamilovala do poníků, chce začít chodit dvakrát týdně a pomáhat mi s dětičkama…

Měla včera u koní a dneska v kanclu taky hubu jak žába a já pak taky měla hubu jak žába a pokud nás někdo nepřejel na jarním tahu, tak máme vykloubený čelisti doteď 😀

Dneska odpo zase kuní cvičení, tak se budu snažit, aby zůstalo u tý vykloubený čelisti. Já jsem předevčírem BĚŽELA. Ale ne jako že deset vteřin někde po výběhu nebo půl minuty s poníkem na vodítku, já jsem běžela asi kilometr a ještě mi to nepřipadalo tak hrozný (jo, bylo to z kopce…) 🙂

Já naprosto miluju, když to osud takhle propojí

i se to tak moc líbilo, ona v životě asi moc radostí nemá, a zdá se, že se zamilovala do poníků, chce začít chodit dvakrát týdně a pomáhat mi s dětičkama…

Měla včera u koní a dneska v kanclu taky hubu jak žába a já pak taky měla hubu jak žába a pokud nás někdo nepřejel na jarním tahu, tak máme vykloubený čelisti doteď

Buggyro - zasloužíte řád zlatý žabí huby za ten nápad ji tam vzít. 

Mně takhle po mým posledním povodňovým nápadu někomu pomoci, život přivál sice na dálku, ale to neva - do života stařičkou paní, neskutečně silnou  a obdivuhodnou. A vždycky, když jí po nějaké době zavolám a strávíme spolu takhle na dálku notně času, mohla by mi Lucka Bílá velikost mé huby zdatně závidět. Nikdy jsme se s tou paní neviděly, ale jsme spolu.  Je to krása a přeju ať máte vobě ty huby vykloubený vostošest!

já jsem běžela asi kilometr a ještě mi to nepřipadalo tak hrozný (jo, bylo to z kopce…) 🙂

jooooooooooooo běžet s větrem ve vlasech - to je pro duši hodně velká injekce. Gratuluju.

To zase ta moje kolegyňka není nějaká opuštěná chudinka tak úplně. Normální ženská, jen to v poslední době má prostě takový ustaraný. A říkala, že přišla od koní, a byla zbytek dne úplně vypnutá, že jí jen ta hlava lítala v oblacích a vůbec nevnímala, že to asi bylo nějaký dobrý. Tak mám radost 🙂 

Já se zase děsím těch závodů, co pořádáme, protože tam jezdí hodně těch prťat s poníky a jak nesnáším bytostně děti, tak když vidím, jak se snaží a jakou do toho dávají energii, tak mně ta huba vždycky na konci dne úplně křečuje. A to mě teda nebaví, protože to pak druhý den musím notně masírovat, hrozný následky… Takže žádný vykloubený čelisti nechci, aby se vědělo.

No, někdo běhá s větrem ve vlasech, já spíš tak jako větry v kalhotách, ale zase to při správně zvoleném palivu člověka vždycky trochu pošoupne při tom pohybu dopředu, že ano. Jestli to byla injekce pro duši, to nevím, ale vím, že jsem pak měla ofouknutý krk zevnitř od toho zoufalého lapání po dechu a večer jsem pěkně chraplala. Dneska naštěstí už dobrý, ale nerada bych si takhle něco uhnala…

jen to v poslední době má prostě takový ustaraný.

no bať právě, voni starosti prostě člověka vycucnou, no. A pak…….když se to takhle povede a hlava dostane volno, nadechne se duše. Krása, krása a ta huba zkřečovaná, za to stojí.

rotože tam jezdí hodně těch prťat s poníky a jak nesnáším bytostně děti

řiká ta, která furt pro děti něco vymejšlí…. aha, tak pak to máte za trest, tu zkřečovanou hubu 😀

To se poddá to dejchání, nejlepší je u toho zpívat 😀. Ale fakt, proč myslíte, že v těch emerickejch filmech vojáci při běhání zpívaj? Když jsem běhala závodně a trénovalo se /ne sprinty, tam teda fakt ne 😀 /, tak jsme zpívávali jazykolamy _KrálovnaKláranaklavírhrála, královna….. od poklopu ku poklopu….jojoj, to ty kilometry kolem Xaverova pěkně utíkaly 😀

To se poddá to dejchání, nejlepší je u toho zpívat

Jak zpívat u dejchání? Já nestíhám ani mluvit při obyč chůzi.😲 A to chodím turistovat s lidmi, kteří jsou všichni starší než já. Oni si cestou do kopce klidně povídají a já zoufale lapám po dechu.

heh, tak jsem to poslední video právě pustila drahé půli. Tak prej: " Žjo, no to je drsoň!"

To je změna - z placatýho koníka na drsoně! 🙂

No, prostě běžíte a zpíváte, uděláte si takový rytmus  a vlastně se vám líp dýchá, běží, protože to sladíte. Jak ti emerický vojáci ve filmech 😀

Nejhorší nebylo to zpívání, ale ty zpívaný jazykolamy, to byla tvrďárna 😀

Holky, je to pravda, že kůň, když je sám, má separačku? Každý kůň?

No, prostě běžíte a zpíváte, uděláte si takový rytmus a vlastně se vám líp dýchá,

Dobře, až (jestli) někdy zase poběžím, tak to zkusím. Já si zpívala na koni, kvůli uklidnění sebe. Na klus jsem měla Čekej tiše, ve cvalu Nohavicu - býval jsem chudý jak kostelní myš.

Sarah01:

Holky, je to pravda, že kůň, když je sám, má separačku? Každý kůň?

Ono je to těžký.

Kůň nevyje ani nic neničí, ale … Není to přirozené a projeví se jiné poruchy chování. Třeba kouše do lidí, pod sedlem shazuje nebo taky jenom tiše trpí a strádá.

Na klus jsem měla Čekej tiše, ve cvalu Nohavicu - býval jsem chudý jak kostelní myš.

velice se omlouvám předem:

😂😂 to je výborný todleto 😀

Já nejsem koňoznalec - můžu soudit těžko, ale vyběhla mi na mysl kobylka mojí kamarádky - nevyrůstala původně bohužel u koní, tak jak koník má a byla tak napůl člověk, měla sice potíže s ostatními koníky, tak by člověk řekl……. že jí bude líp samotný…ale měla pak parťáka a byl pro ni důležitej. Asi nejvíc se to projevilo, když parťák umřel. Nechtěla být sama, odcházela z ohrady.  Tak ji kamarádka přesunula do společnosti koní - ne v jednom výběhu, to ne, ale měla jako parťačku malou vzteklou - jak jinak  - poncli a i když měly dámy občas nějaký věci k řešení, bylo stejně vidět, že ta společnost druhého koně, dělá svoje. Plus měla koně kolem sebe, když byla na boxu.  ASi málokdo chce být úplně, úplně sám bez jedinců svého druhu. Proto už nikdy nebudu mít andulku, i když jsme jim vždy dokázali dát hodně naší společnosti, ten poslední mohl létat i volně po zahradě na chalupě a měl tak kolem sebe jiné ptáky /které notně napomínal, aby byli zticha 😀 😀 , řvát mohl jedině on/. Však i psu, ba co víc i kočce o které se říkávalo, že samotářka.. je líp, když není sama.

No, mně právě kdosi tvrdí, že kůň není pes. Že psovi stačí člověk, ale koni ne, protože je to stádové zvíře. Tak proto se ptám, koňoznalec nejsem vůbec, spíš totální neznalec.

no … ono asi žádnýmu zvířeti nesvědčí nemít kontakt se svým druhem. člověk to nedokáže nahradit. Výhoda toho psa je v tom, že na rozdíl od toho koňa má možnost venku jedince svého druhu potkávat. když ho nenecháme zavřenýho na dvorku - tam se pak, když se dostane ven, právě projeví to, že ty kontakty nemá. Kůň na procházku tam, kde by mohl potkat jiné koně a pobýt s nimi, nechodí. Je to dle mého prostě špatně.  Moc nechápu, že to ještě není uzákoněný  - jako je to u koz, ovcí… no nechápu, asi chápu, páč lobby - neb kdejakej hejhula má potřebu mít  dneska koňa.

Obávám se, že jednoznačná odpověď na toto skutečně neexistuje. Welfare koní se během času mění a dnes je nahlíženo na věci jinak. Je rozdíl i mezi plemeny samotnými. Všeobecně je kůň stádové zvíře, o tom žádná. Dříve bylo v našich končinách zcela běžné mít koně na práci, pouze bohatý sedlák si mohl dovolit koně dva, nebo více. Naše rodina měla koně na práci jednoho(to jsem já pochopitelně chodila po houbách, aby bylo jasno, znám z vyprávění). Pracoval na poli, les jsme neměli. Pak přibyl druhý kůň, protože přibyla i pole. Pak přišli komouši a všechno zařízli, všichni to známe. Statek i koně rodině sebrali. Děda vždy vyprávěl, jaké moře času s koněm trávil, a něco jako, že je ten kůň sám, šlo úplně mimo jeho chápání…tohle se prostě neřešilo i hodně dlouho po tom. V devadesátkách a z kraje milénia jsem chodila na koně k soukromníkům. Všichni měli výhradně doma koně jednoho, dva nepotřebovali, tohle absolutně nikdo neřešil. Ani jsem tenkrát nepostřehla, že by se kdokoliv o tohle téma nějak zajímal. S koňmi se normálně pracovalo a jezdilo se na nich. Ta zvířata byla úplně normální, ani mě tenkrát nenapadlo nad tím vůbec přemýšlet. Prvního koně jsem si domů brala z dvacetihlavého stáda do samoty, s tím, že prodávajícím to bylo úplně buřt. Řekli jen: “Von si zvykne, neřeš to.” Neřešil, zvyknul. Normálně jsme fungovali. Pak přibyla kobyla, o které by se dalo říct z lidského hlediska, že byla na spektru. Nesnášela ho, masila ho, a když on pak umřel, byla to win-win situace pro všechny. Ona reálně úplně ožila, otočila se o 180° a byla naprosto skvělá. Jakéhokoliv tvora jsme se jí pokusili namontovat do výběhu, tak to byla absolutní katastrofa, všecko vykopala ven. Nesnášela koně, drůbež, psi, chlapi a zejm. děti. Ty žrala i s botama. Trvalo nám tři roky, než nás k sobě pustila, chlapa jen trpěla, máti si oblíbila a my dvě jsme pak fungovaly na myšlenku. Ona byla můj životní kůň, její autistická povaha mi maximálně vyhovovala, ta naopak nesmírně trpěla v kolektivu, jakémkoliv. Pak se o dvě pole dál nastěhoval týpek a měl tam nadivoko stádo koní. Chodila jsem jí tam jakože socializovat přes pásku. To byla ale marná snaha, totální ignor, ta byla vždycky ráda, když jsme šly od koní pryč. Rarita. Pro mě dokonalá. Flekyhorse taky zvládne být sama, když jsme jeli s malou na kliniku, vypadalo to, že si ani nevšimla, že jí tam nemá, fungovala pořád stejně, nehledala jí, nezařehtala, nic. Když malá přijela zpět a běžela za ní, fleky se od ní otočila a totálně jí ignorovala, žádnej zájem. Jde od malé v pohodě, když je to obráceně a beru pryč malou a velká zůstává, tak občas zařehtá s výrazem jako “Ste na mě zapomněly, bo co?” a pak si žere dál…Minihorsík trpí naopak extrémní separační úzkostí. Už jsme to trochu odbouraly, tže nelikviduje výběh, box ani sama sebe, ale jasně dává najevo, že tato situace je pro ní nekomfortní. Venku jí samotnou nenechávám vůbec nikdy. Na boxe ano. Když odcházíme s Fleky, tak řehtá, běhá po boxe, občas kopne do dveří. Když odejdeme, uklidní se a čeká, na boxe je klid. Když ale začne chodit někdo okolo chodbou, dává hlasitě najevo, že jí tam sakra zapomněli a pojďte si mně všímat, nebo bude cirkus! Tže ta jednoznačně úzkost má, i když už ne takovou, jako před lety. Včera jsem jí nechala po návratu z venku rovnou ve výběhu, než přivedu Fleky, nehysterčila, ale ani nežrala, prostě čekala a vyhlížela, jestli už jdeme.

Tohle téma je určitě silně individuální a rozhodně se nedá říct, je to tak a nebo tak, a to druhý je špatně. Není. Vždy je potřeba přihlížet ke konkrétnímu jedinci. Stejně jako u lidí!

Moc děkuji za obsáhlou odpověď. 👍🌼