Odpověď na příspěvek uživatele Sarah01 z 17.04.2026, 09:44:22
Nemáte vůbec zač, to je jen vyprávění mého dědečka a moje vlastní zkušenosti, cca 25-30 let zpět. Dnes je i “koňodoba” jiná, sama na sobě vidím, že jsem dřív trávila s koňmi mnohem víc času, teď ten čas trávím tím, že na ně vydělávám, abych je mohla doma mít. A proto jsem ráda, že jsou aspoň dvě a tím pádem nejsou tak závislé na mě. A to je v pořádku, kdyby byli aspoň tři, bylo by to lepší, minimálně pro malou, která by nezůstávala sama, ale to si už bohužel opravdu nemohu dovolit, a zase si říkám, je to zvíře, prostě si musí zvyknout. Já jsem si taky musela zvyknout na spoustu věcí, co se mi nelíbí. That´s life👍
Já si myslím, že to, když bytost odchází a je jedno, zda jde o člověka nebo zvíře, tak to, že má kolem sebe právě tu lásku je ta nejpodstatnější věc, krom péče a úlevy, to je jasný, ale prostě to zvíře není opuštěné, má o koho se opřít. tohle je věc o kterou se opírám já, když si beru domů staříka. Že tu se mnou třeba nebude dlouho, ale zažije především lásku, to, že ho někdo má rád, ty ostatní věci navíc, které s nima provozuju, jako že je něco učím, hrajeme si, jezdí na výlety, poznávají na svoje starý kolena nový věci, to je fajn a důležitý, ale tu lásku, tu potřebujou nejvíc a ta je podstatná. Je skvělý, když to opuštěné, nemocné, staré zvíře, kterýmu by to nikdo jinak nedal, kolem sebe má a neodchází někde opuštěné bez podpory a toho, že ho někdo má rád.
