Všeobecný pokec

Náš afgán na koženou sedačku taky nelezl sám od sebe. A to byl celej život gaučovej. Když jsme jí vyměnili za normánlní sedačku, tak tam zase lezl.

Kožená sedačka je praktická, ale těžce nevyhovovala mně. Neměla jsem přehozy s protiskluzem, tak se občas stalo, že jsem se při sednutí a opření sklouzla i s dekou… když tam deka nebyla, tak jsem se “ přilepila”…. ale zase je fakt, že co se údržby.. ať už vysávání nebo odstraňování špíny týče, tak je to zlatý.

moji psi na ten gauc bez přehozu nechtějí

Máte pravdu, nečetla jsem pečlivě.

Jsem si vzpomněla, jak si známí koupili kožený gauč a přitom měli doma kočku. Mně to hned nepřišlo jako dobrý nápad. Oni na to přišli záhy.😉

Koženou sedačku zničila kočka, mě se na ní sedělo blbě, v létě se člověk přilepí, v zimě je to studený, takže na tom stejně pořád byla nějaká deka. Na kůži psi nechtěli, na deku už jo.

Hm, kočky. Máte pravdu. Ještě to promyslím….

Máme koženou sedačku a pokud je kvalitní kůže,  tak v pohodě kočky přežije.  Bych řekla,  že  vydrží víc  než  látková.  Pokud kočka na ní normálně žije,  běhá… tak netrpí, drápky brousit si je zatím  na ní  nenapadlo. To spíš  barzojík v nestřeženém okamžiku sežral kousek křesla. Tak jsem mu říkala: “ ty de…., pokud ti bude blbě, tak tě napřed zachráním a pak, až uvidím ten účet,  tak přerazím.” Jsou to prostě  miláčci.

Já kůži nikdy nechtěla, není mně příjemná, ale kdoví, možná na ni taky dojde. Před cca 20 lety jsme koupili sedačku s potahem z žinilky, na pohled krásný, ale pro psy to není vůbec a i lidi to časem odřou. Ted mám nějakou s šedým potahem z Jysku a zatím dobrý.

drápky brousit si je zatím na ní nenapadlo

Já neměla na mysli ani tak broušení, jako spíš přirozenou reakci kočky, když jí to někde klouže. Ještě loni, když byl kocour odrůstající kotě, mé nohy vypadaly, že se masochisticky pravidelně procházím ostružiním.

Naše kočka si drápy na kožený sedačce taky nebrousila, ale jak po ní lítala sem a tam, tak jí prostě poškrábala

Mám dotaz. Co je pro psa pohodlnější z hlediska zátěže (tedy co ho míň unaví) - jít delší trasu pomalu, s častějšími přestávkami na svačinku, pití, focení  a nebo jít svižně a mít to rychleji za sebou (a svačit tak trochu v poklusu 😀 ) Bavím se o zhruba 20 kilometrové trase v ne uplně snadném terénu.

🙂na 2 - 3 deních trecích svižně, ale s přestávkami . Tam je problém, že se psi moc nevyspí , takže využili každé možnosti k schrupnutí a my k občerstvení 😉. Na 20 km je to asi jedno a spíš záleží na teplotě …

🤔

nějak to blbne vložilo se to 3x, prosím o smazání

Koukám, že nejsem jediná, komu se to tu trochu seká…🙂

Normálně dvacítku neřeším. Druhý den dám volnější a je to. Ale budeme deset dní v ne moc pro psa spacím režimu - a jde mi o to, aby vydržel i další den v pohodě a dobře zregeneroval. Tam na den volna mít nárok nebude. Ono se to nezdá, ale roky mu běží (a je to doga). Nám pochopitelně roky neběží, my to zvládneme 😄

Vedro asi nehrozí, a pokud chytneme takové počasí, jako před deseti lety, tak se dvacítka stejně nepůjde… a bude se střídat pohyb v pláštěnkách na kratších trasách se sušením u kamen. 

Určitě svižnější s pauzami. 

Já si myslím, že záleží hodně na věku, na celkové kondici psa a na počasí. Nevím teda, kolik má Yoda let, to už mně vypadlo z hlavy, kondici má, protože pořád někde trajdáte, a to extrémní počasí teď netuším, jak snáší. Mně sedmiletá hárající fena ušla v těchto vedrech trasu přes 20 km s jednou přestávkou na oběd úplně v pohodě, ale cestou se občas ráchala v potoce nebo v řece (pochopitelně ne celá, jen tlapky po břicho). Devítiletý pes by to bez přestávek už nedal, což jsem si ověřila na začátku května, kdy jsme šli túru cca 18 km a pes pak nemohl ani vyskočit do auta, doma lehl a byl hotový.

Edit - ještě ten terén, mám zkušenost, že nejhorší je asfalt, aspoň pro moje psy, horská túra úplně v pohodě.

Mně to přijde, že záleží pes od psa… když to vezmu dle mých psů současných i budoucích, tak s ovčandou, setrem a asi i s afgánem bych volila spíš svižně a myslím, že by úplně stačila jedna zastávečka na nejaký to napití, chvilku odfrknout a pokračujeme.

S medvědoidy… s berberama a Máťou bych volila volnoprocházkové tempo a nějakou tu zastávku… když tak vzpomínám na berbery, tak max jednu nebo dvě.

Ovšem absolutně nemám zkušenost se složitějším terénem… my chodíme všechno po rovince, tak max mírnej kopec, protože já nesnáším chození do kopce a vlastně ani z většího kopce dolu mi zo není moc příjrmný.

no mi jinde než v kopcích vlastně nevenčíme… U nás jsou procházky do kopce a zase dolů a nahoru a dolů… Asi jsem to zbytečně začala řešit - ani nevím proč. 

Mně přijde, že nejlepší je jít takovým tempem, který pes běžně zná a vyhovuje mu. Já bych se svým psem šla spíš svižně, jeho přirozeným tempem, aby si mohl v klidu klusat. V jeho případě je to rychlost cca 5 km/h, chvílemi rychleji, chvílemi se čmuchá a zastavuje. Když jdu sama, chodím mnohem rychleji.