Celoroční teplákofka

Tak už to mám, hurá strana 72, dne 7.1.  

No už se nemůžeme dočkat výsledku. 🙂 
https://www.facebook.com/reel/866736069679376

Já taky. Odhaduji, že  začátek bude plus, minus stejnej, pak už se to provedení bude zásadně rozcházet a skončíme tak, jak kdyby to vyrábělo pětiletý dítě 😀 . Musím začít shánět ty proutky. až přijde vobleva. Tetkon mám moc práce se psy závějovitými.

Tvorbě zdar. 👍

Dnes je masopustní úterý. Zítra popeleční středa.
Vrchol masopustních radovánek — historicky nejveselejší, nejdivočejší
a možná i nejhlasitější den celého roku. Na venkově kolem Valče se na něj lidé
těšili dlouhé týdny dopředu. Byl to poslední okamžik veselí před začátkem půstu.
Stejně jako k mnoha důležitým dnům v roce se i k masopustnímu úterý vázala řada
zvyků a pověr. Aby dobře rostl len, měl hospodář hned ráno několikrát vyskočit
co nejvýš a hospodyně omývala kolovrátek čistou vodou. Nesmělo se také vyšívat,
zašívat, nebo plést – jinak by tím hospodyně zašily „Årschala“ (prdelky) drůbeži,
a ta by celý rok nesnášela vejce.
Zatímco se uklízel dům, hospodář někdy zavěšoval na štít stavení svázané snopy,
které měly chránit hospodářství před požárem a bleskem.
Největší atrakcí celého dne byl však především maškarní průvod.
Ten měl ve zdejším kraji pevně daný průběh i masky, které v něm musely jít.
Jeden z chlapců v průvodu, kterému se říkalo „Běžec“, utíkal před průvodem
a ohlašoval jeho příchod. V čele samotného průvodu šel „Hanswurst“ (Klobásový Honza), ehm…
Měl černou špičatou čepici a v ruce držel rákosku, se kterou naháněl vesničany do průvodu.
Poté šel vždy šašek, který si vymýšlel básničky a popěvky o obyvatelích obce.
Za šaškem šel „medvěd“ – muž obalený ve slámě, kterého vedl na řetězu „medvědář“
s bičem ozdobeným pentlemi. Pak už následovala řada různorodých masek a postav.
 „Turci“, „lovci“, „řezníci“, „kominíci“, „koně“ a „lékaři“ společně tančili a za velkého
povyku obcházeli celou obec. A tančilo se opravdu všude. V hospodách, na návsích
i v domech. Masopustní úterý patřilo hlavně mladým, ale přidávali se všichni
bez rozdílu věku. Večer pak přicházelo symbolické pochování (nebo spálení) basy.
Hudební nástroj — symbol tance a veselí — byl slavnostně „pohřben“, čímž končila
doba radovánek. Po pochování basy zahrála muzika poslední slavnostní fanfáru
a přesně o půlnoci přišel ponocný, nebo rychtář a ohlásil začátek postní doby. 🎺
Čas veselí skončil.
Zítra je Popeleční středa — a s ní začíná dlouhý velikonoční půst.
Ale o tom zase příště.
Foto: Lucie Fedurcová
Text: Miloš Bělohlávek, kastelán na Valči

Nesmělo se také vyšívat, zašívat, nebo plést – jinak by tím hospodyně zašily „Årschala“ (prdelky) drůbeži, a ta by celý rok nesnášela vejce.

a jak dlouho?? Na začátku března se budu starat sousedům vo slepičky, tak abych věděla, kdy přestat vyšívat 😀

Jenom vo masopustním úterý - čili dnes. 
Nesmí se plést ani nohy, na to zvýšený pozor. 
Kloaka nikdy nespí! 

Každopádně já budu muset zašít kloaku Angelíně.
Ten blázen od listopadu 24 pořád nese a včera vajíčko mělo už tak tenkou skořápku,
že to bylo na hraně. Pude do králíkárny a musí přepeřit, takhle by to nešlo jako.

A to že bude v králíkárně omezí snůšku? Nemám králikárnu, spálili jsme ji, byla hnusná.

Nesmí se plést ani nohy, na to zvýšený pozor. Kloaka nikdy nespí!

😀 to je cajk, nepiju.

Tak si udělejte kafe cibetkový, když už to žuláte.

🤣

strašný! 🤣

Když já se bojím, že by z toho nic nebylo. Mám kachní žaludek… 

https://www.novinky.cz/clanek/krimi-vyhuble-slepice-bez-peri-vzajemny-kanibalismus-veterinari-zasahovali-v-chovu-na-brnensku-40563037

pro prachy vše 🤮

Mám novou krásnou králíkárnu. Věčná škoda, že nemám králíky. 🙂
Angelínu králíkárna omezí na konzumaci, a to by mohlo zastavit
její nepřetržitou snášku čili kladbu.
Teda takový je plán. Bude jen o vodě a pšenici, což by ji mohlo zasušit.
Ale nejdřív ji musí někdo chytit a do té králíkárny zánovní dát, že…

Angelínu králíkárna omezí na konzumaci, a to by mohlo zastavit její nepřetržitou snášku čili kladbu. Teda takový je plán. Bude jen o vodě a pšenici, což by ji mohlo zasušit.

Jo tááák , to zní jako dobrej plán, však mě to přijde prostě děsný, že oni furt a furt prděj ty vajíčka, chudery.

ten chov je hnus, šmejd jeden. co teď se slepičkama bude…

Všechno zlé je pro něco dobré.
Babišova předchozí vláda “sehnala” peníze na rekonstrukci karlovarských Císařských lázní. 
Jiní by na to těch 1,4 miliardy nenašli nikdy.
Po volbách šla tato vláda od válu, rekonstrukce byla dokončena v jiné atmosféře.
Císařské lázně dostaly fungl nový kabátec, vše zářilo novotou, na ničem se nešetřilo.
V dnešní době velmi mimořádné.
Nový byl i personál. Nová ředitelka sestavila špičkový tým, který to vzal za správný konec, památku precizně prezentoval a zcela vytěžil její potenciál. Prohlídky nebraly konce a návštěvnost byla rekordní. Spousta dobrých nových nápadů, systém a plán.
Po dalších volbách se k moci vrací ti, kteří 1,4 mld. sehnali a hned na místo ředitelky dosadili svého člověka. Původní zaměstnanci podali hromadnou výpověď.
Lázně teď nepořádají ani zlomek eventů, jako předtím. Prezentace na sociálních sítích se blíží nule.

V Císařských lázních pracoval i historik Miloš Bělohlávek.
Lázním spoluvytvořil novou tvář a musel odejít.
Nakonec se stal novým kastelánem na opomíjeném zámku Valeč na ústecku.
Počáteční letargii vystřídal nový zápal a mimořádné nadšení.
Chytil věc za správný konec, začalo ho to bavit.
Přestěhoval se tam s celou mladou rodinou a začal pro Valeč dýchat.
Začal pořizovat snímky dronem, vycestoval do Vídně ve snaze spojit se s potomky
původních majitelů, získal od nich nejen cenná svěděctví, ale i historické fotografie
a další písemnosti. Uceluje se představa o tom, jak zámek dříve vypadal.
Po rozsáhlém požáru se totiž obrazy, písemnosti, fotky nedochovaly.
Zámku Valeč hrozila demolice. To už je minulostí.
Miloš systematicky projíždí nabídky českých i zahraničních antikvariátů
a nedávno objevil mimořádnou listinu, bohatě zdobený a dobově malovaný
výuční list místního zahradníka, který se z Německa podařilo zakoupit
a vrátit na Valeč. Na listu je mj. obrázek valečských zahrad v podobě,
o které jsme neměli tušení.

Miloš se věnuje též historii města Chodov u K. Varů (na FCB jako Chodauer)
a o Valči a nejen o ní píše různé příběhy.
Včera psal o Masopustním úterý, dnes Miloš Bělohlávek píše o Popeleční středě.

Dnes je Popeleční středa.
V tisících kostelů po celém světě dnes zazní věta: „Pamatuj, že prach jsi a v prach
se obrátíš.“ Kněží při ní věřícím udělují popelec – kříž z popela na čelo,
který má připomínat pomíjivost lidského života.
Dnešním dnem končí období nevázaného masopustního veselí, čas zábav,
plesů, veselých hostin a maškarních průvodů. Začíná čtyřicetidenní půst, 
terý (s výjimkou nedělí) trvá až do Velikonoc. Postní doba stála vždy v ostrém
protikladu k předcházejícímu masopustu. Jejím smyslem bylo připravit se vnitřně
a duchovně na blížící se největší svátky roku – Velikonoce.
Nekonaly se zábavy ani tancovačky, utichala hudba, lidé vyřazovali z jídelníčku maso
a odpírali si i další požitky jako například alkohol či kouření. Místo toho se více věnovali rozjímání,
modlitbě, práci a rodině. Podobně jako na Nový rok si lidé dávali i na začátku postní doby předsevzetí.
Naši předci brali půst velmi vážně. Na postním jídelníčku bychom našli především luštěniny,
kaše, brambory nebo zelí, ale také různé sladké pokrmy. Historické kuchařky věnují postním jídlům
překvapivě velký prostor - a ukazují, že i bezmasá kuchyně může být chutná a vynalézavá.
Odříkání však není hlavním smyslem postu.
Tím je především zklidnění a uvědomění si, co má v životě skutečný smysl,
co je opravdu důležité a co nám jen zbytečně zapleveluje mysl i každodennost.