drvodelkafialova: Ta paní ale není úplný začátečník a podle toho co píše s prvním psem problém neměla. Navíc choďák je pes, co by měl být snadno cvičitelný. Někdy prostě může být problém pes. Určitě bych zkusila spolehlivého výcvikáře, ale majitelce bych to nevyčítala. Sama jsem kdysi měla psa s kterým jsem si nesedla, v podstatě podobné problémy. Časem se to díky spoustě práce zlepšilo, ale nikdy žádná procházky nebyla úplně pohodová. Dožil se 15let, ale musím říct že když umřel, vlastně to byla úleva. Je to smutný, ale je to tak.
No jo, nerozporuji, že někdy je problém pes, ale to by ten pes nejspíš nefungoval ani na cvičáku, na socializačních procházkách… A ze s prvním psem problém nebyl taky o ničem nesvědčí, kdybych měla současné psy v opačném pořadí, tuším, že bych řešila problém až s tim druhým.
Pokud někde funguje na jedničku, a jinde ne, hledala bych problém v něčem jiném. Treba je to “jen” o tom, ze na tom cvicaku a socializacích ten pes ví, co ma delat, co se po něm chce, plus je tam i ta důslednost. Na tech procházkách třeba tohle chybí.
Hele dodnes kdyz prijedu se psem do bývalého bydliště, a jdeme na takovy placek/louku, kde jsme vždycky cvičili, hráli si, proste nikdy jsme tam nechodili jen tak “bloumat”, tak se tam ten pes chová jinak (visí na mě očima, očekává akci z moji strany), než když jdeme na louku, kde si jen tak běhal a procvičili jsme max provozní poslušnost. Porad si to nekolik let pamatuje. S tim cvičákem je to stejne.
Na cvičáku může pes poslouchat sebelíp, ale je pak otázka, jestli to ten člověk postupně přenesl i jinam než tam. Stejne tak jsou psi, kteří poslouchají na slovo na zahradě, ale jak se s nima vyjde za vrata, tak ani ťuk.. A takových psů je…
Dalsi co mě napadá v souvislosti s rozdílem mezi tou socializační procházkou a obyč procházkou je vodítko - zadavatelka psala, že na těch socializacích je pes navolno… Moje fena taky resi vodítko a funguje na nem uplne jinak než navolno. Nekdy to je i vtipný, kdyz je fena na voditku a vidíme treba srnu, ona začne pískat, napne vodítko, ale ve chvíli kdy pustim vodítko na zem nebo ji odepnu (vim ze muzu) se uklidní a srnu neřeší. Podobně to ma se psy, neni vyloženě konfliktní, ale na vodítku o kontakt se psy nestojí. Je pro ni mnohem snazší jít mi u nohy navolno (a ted nemyslím “cvicakovskou” chůzi, než jit na provesenem voditku. To muze byt rozdil mezi těma dvěma tipy procházek, plus jak jsem psala, na cvičáku pes pracuje, to je neco jineho. A pak mi to dává smysl.
Kdyz byl pes mlaďoch, řešila jsem něco podobného - na cvičáku mezi psy na me visel, ve městě psi neřešil, na výletech ok, řízené procházky taky v pohodě, ale na běžné procházce mi psy řešil, protože tam to pro něj nebylo “běžné” (to bylo jeste umocněné tím, ze k nám přišel na podzim, a na vesnici se psema od podzimu do jara téměř nikdo ven nechodil, a kdyz se na jaře občas vyrojili…).
Ale to jsou všechno jen domněnky, co a jak může být..
k řešení - me nejvíc pomohlo to, co už tady padlo, srovnat si to v hlavě, zapřít se, ze me to nerozhodi, nebýt nervózní a proste si věřit. Plus nahubek (ktery uz pes zadavatelky má). A na místech, kde jsme si to mohli dovolit, nam hodně pomáhal balonek v hube a žvýkat. Zažívám ty situace dodnes, v místech, kde pro moje psy není běžné potkávat cizí psy - u psa mi nejlíp funguje zajeté “sedni”, ale u feny je to sci-fi, tam nejlíp funguje hračka nebo pohyb.