»
Odpověď na příspěvek uživatele
Anonymní z 20.05.2026, 08:57:14
Je několik možností. Roj letí v den, kdy zavíčkují první rojový matečník. Když je špatné počasí, čekají, mají asi 7 dní na vyrojení do chvíle vylíhnutí první matky. Bývaly doby, že skutečně denně pršelo mnoho dní a tak vyletí i když se i jen na 10 minut vyčasí. Tak to je první věc.
Někdy ještě před vyrojením vč vysílá pátračky najít nové doupě. V drtivé většině se ale vyrojí, usednou na strom nebo něco jiného a teprve vysílají pátračky. Když nic nenajdou, sedí na stromě i několik dní, taky tam začnou stavět plásty a přestanou hledat nový příbytek, tím jsou odsouzené zaniknout, někdy vydrží na stromě do zimy.
Většinou ale pátračky vhodnou dutinu najdou, oznámí možnosti, někdy objeví více dutin a nikdo neví jak a kdo se v roji rozhoduje. Nakonec se roj zvedne a odletí na předem vybrané a rozhodnuté místo. Matka, jak klade, je dobře živená, velká a těžká. Proto roj daleko neletí a usedá poblíž. V roji na větvi matka “zhubne” - neklade a tak jí méně krmí a pak, po dni nebo dvou dnech už matka dokáže uletět delší vzdálenost a proto to mezipřistání na stromě.
V novém doupěti kompletně uklidí ze stěn a stropu pavučiny a nečistoty, plísně a měkké shnilé práchnivé dřevo až na tvrdou hnilobu nebo zdravé dřevo a pak postaví plásty. Matka je zaklade a za 21 dní od položení prvního vajíčka se líhnou včely dělnice. Mezitím uaž začaly odcházet, hynout, prací opotřebhené staré včely. Protože nejsou všechny stejně staré a nepracovaly stejně intenzivně - včeůly mají určitou hierarchii a dokonalou dělbu práce, odcházejí postupně a tak je kontinuálně včelí obsádka do asi 2 měsíců vyměněná. Kromě matky.
----------------
Je podivné, že “váš” roj stále roste.
Roje obyčejně nejsou agresivní, nebojte se jich, mají svoje starosti. Tedy pokud to jsou ušlechtilé mírné včely. Jenže někteří tupci tolerují i ostré včely a pak nevím, zatím jsem měl štěstí ve svém okolí hlupáka, co šetří peníze za nákup ušlechtilých matek, nemít. S každou generací matek se včela vrací ke své původní agresivní formě, v divoké přírodě by mírná včela neměla, bez péče člověka, žádnou šanci přežít. Tady si dovolím osobní domněnku, že “divoká” (takové na našem území už dávno nežijí) včela by se ubránila jak VD, tak i následným virům a bakteriálním nemocem. Úhyny si zaviní včelař vždy sám nesprávným ošetřováním a nesprávným úlem. Moje včely jsou mírné a přesto v nich VD téměř nemám a na virozy a jiné nemoci mi nikdy nehynou. Ale vysvětlit to tak zvaným včelařům se mi jeví jako zcela nemožné.
