»
Odpověď na příspěvek uživatele
efe z 29.07.2026, 10:32:34
Děti jsou roztomilé, poslouchají, papají, spinkají, krásně si hrají, na pokyn říkají hezké básbičky apod.
Já mám zvíře. Dvouleté mládě homo sapiens. Je roztomilý, když zrovna neplácá po zadku cizí paní. Když dostane krmi, z větší části si ji nacpe pod triko a pak chodí kolem a tvrdí, že má v bříšku miminko. Neposlouchá, a když, tak ne mě, a když, tak jenom když říkám něco, co se pro jeho uši nehodí. Spinká tak, že vyleze z postýlky ke mně do postele, řekne, že potřebuje spát na mě, a lehne si. Začne mi krást peřinu, polštář a životní prostor. Když si hraje, vezme si vařečku z šuplete a jde se s ní mečovat - švihá jí divoce jako šavlí a snaží se trefit mouchu ve vzduchu. Básničku na pokyn taky řekne, ale zní: Plavaly po vodě, plavaly hovna tři, lidi si myslely, že jsou to ondatry. O věcech, které chce, tvrdí, že je potřebuje, že jsou jeho a že mu je dal ten člen rodiny, kterého zrovna nevidí, třeba strejdův pes. Když čelí neradostné vyhlídce, třeba návštěvě zubaře, ječí, křičí, vzteká se a řve: Pomóc! Milost! Na návštěvách má tendenci zabrat houpačku a nikoho k ní nepustit. Brání ji všemi silami, včetně toho, že ji olízne, aby ostatní děti daly přednost jiné zábavě, a pak otravuje, dokud tu houpačku neumyju, protože se jí taky štítí. Když si prdne, usměje se a spokojeně to okomentuje. Jakoukoli logickou argumentaci umoří neustálým dotazováním, proč. Proč musím? Proč já? Proč ne ty? A táta? Proč? Když potkáme sousedku, bezelstně se zeptá: To je paní, nebo obluda? A ještě k tomu nedoslýchá. Řekla jsem mu, ať mi podá víko, a on donesl krabičák mlíka.
Vážně si myslíte, že dítě by dokázalo třeba jen čtvrtinu z toho?