Já tedy taky měla “problém” se 3 kusy. Ale hlavně doma, kde se mělo mazlit a hrát si. Protože přesně - chyběla mi ta třetí ruka, aby to bylo spravedlivý. Venku jsem si to pak nějak utřásla, abych je při práci poctivě střídala, to bylo dobrý. Tím, že jsem u Bubinky docílila toho, aby celkem rychle opustila stopku, tak vodítkově žádný problém. Ale to jsme u nás na samotě - ve městě - by to tak jednoduchý v provozu nebylo. I tím, že Bubinka byla starší, než oni, měla pak ke konci jiný rytmus. Ale to všechno se v pohodě dalo zvládnout. Pro mě byl největší problém ta chybějící třetí ruka na spravedlivý kontakt. Pak jsem si taky našla rytmus, to ano, ale ideální to nebylo. Proto si myslím, že když už víc, jak dva, tak potom sudej počet. Jak u slepic 😀 😀 . Ne to ne, ale prostě ten třetí, který přijde s odstupem, je trochu plonkovej, ti dva jsou za ty roky sžití, mají svůj mikrosvět. Oni ho neodstrkují, to ne, to vůbec, ale prostě, kdyby měl po čase k sobě ten třetí parťáka, přijde mi to po té zkušenosti lepší - ostatně u Dublinbarzojů se to mi to potvrdilo, ti dva mlaďasi jsou jedna dvojka a bráchové druhá. Fungujou spolu komplet, to je jasný, ale asi víte, jak to myslím?
Edit- ale tím rozhodně nechci říct, že do třetího nejít, to vůbec, smečka je fajn, to ví každý, kdo má víc, jak jednoho psa. Kdyby teď nebyla situace taková jaká u nás je, tak taky rozšířím počet, ale vím, že ten lichý počet pro mě osobně je takovej nekompletní. Takže si zavařte pořádně a vezměte si ty štěnda rovnou dvě 😀 . Ne! Dělám si legraci, píšu to jen proto, aby člověk, který se na to rozšíření chystá věděl, co vnímají ostatní a počítal třeba s tím.
