Orlík chocholatý

Orlík chocholatý (Spilornis cheela) je středně velký dravec tropické a subtropické Asie, který se specializuje především na lov plazů. Na první pohled zaujme velkou hlavou, sytě žlutýma očima a výraznou žlutou neopeřenou kůží mezi okem a zobákem. Pera na zátylku může vztyčit do krátké chocholky, která mu dala české jméno. V mnoha oblastech ho lze zaznamenat podle pronikavého volání ještě dříve, než se objeví nad lesem. Často dlouho sedí na vyhlídkové větvi, odkud sleduje pohyb kořisti na zemi, nebo krouží na širokých křídlech nad korunami stromů.

Vzhled

Dospělí orlíci chocholatí mají převážně hnědé zbarvení. Hruď a břicho jsou světleji skvrnité, na křídlech i ocase je dobře patrné kontrastní světlé příčné páskování. Při letu působí tělo kompaktně a křídla široce, s roztaženými ručními letkami na koncích. Délka se podle zeměpisné populace pohybuje přibližně mezi 55 a 75 centimetry, rozpětí křídel zpravidla přesahuje jeden metr. Samice bývá o něco větší než samec. Dolní část nohou pokrývají silné šupiny a prsty nesou ostré zakřivené drápy. Tyto znaky pomáhají pevně uchopit zmítajícího se hada a snížit riziko poranění při lovu.

Rozšíření

Areál zahrnuje velké části indického subkontinentu a pokračuje přes jihovýchodní Asii do jižní Číny a na řadu ostrovů. Orlík chocholatý obývá vlhké i sušší lesy, lesní okraje, porosty podél řek, mangrovy a někde také mozaiku lesů a plantáží. Důležitá je kombinace stromů vhodných k odpočinku a hnízdění s volnějšími místy, na nichž může pozorovat kořist. Výškové rozšíření je značně proměnlivé; v některých částech pohoří se vyskytuje i vysoko nad nížinami. Ostrovní populace se velikostí a kresbou opeření odlišují natolik, že jejich taxonomické zařazení nebylo vždy jednotné. Některé formy byly v novějších systémech povýšeny na samostatné druhy, a starší údaje o celkovém rozšíření proto nemusí přesně odpovídat dnešnímu pojetí.

Lov hadů

Hlavní složku potravy tvoří hadi, ale orlík chocholatý loví i ještěrky, žáby, drobné savce a příležitostně ptáky. Při pátrání často zůstává nehybně sedět na větvi na okraji lesa. Jakmile zaznamená pohyb, snese se na zem a kořist sevře silnými pařáty. Nejde o dravce, který by obvykle pronásledoval rychle letící ptáky na dlouhé vzdálenosti. Pro jeho způsob lovu je důležitější přesný odhad vzdálenosti a rychlý sestup. Vybraná kořist může být jedovatá, avšak schopnost lovit hady neznamená úplnou odolnost vůči jejich jedu. Při neúspěšném útoku může dojít ke zranění dravce. Orlíci přispívají k přirozené regulaci plazů i dalších drobných obratlovců v lesním prostředí.

Hnízdění

Partneři se mohou během toku společně vznášet nad korunovými patry stromů a ozývat se hlasitým voláním. Hnízdo stavějí z větví vysoko na stromě, zpravidla nedaleko otevřenějšího prostoru nebo vody. Vnitřní část vystýlají jemnějšími větvičkami a listy. Samice obvykle snáší jediné vejce, vzácně se uvádějí větší snůšky. Doba sezení se podle místních pozorování pohybuje přibližně kolem pěti až šesti týdnů. O mládě pečují oba rodiče: samice je zpočátku zahřívá a samec přináší značnou část potravy. Mladý orlík opouští hnízdo přibližně po dvou měsících, ale ještě nějakou dobu zůstává v blízkosti rodičů a učí se lovit. Začátek hnízdní sezóny se mění s podnebím jednotlivých oblastí.

Chov a ochrana

V České republice by držení orlíka chocholatého vyžadovalo specializované zařízení pro velké dravce, odpovídající odbornou péči a prověření všech aktuálních podmínek legálního původu a držení. Rozlehlá bezpečná voliéra musí umožňovat let, dostatek klidových míst i pravidelnou hygienu. Potrava má odpovídat přirozeným potřebám masožravého dravce; jednostranné krmení jedním druhem svaloviny není vhodné. V chladném českém období je nutná ochrana před nepříznivým počasím a možnost využívat vhodný krytý prostor. Pro běžný domácí chov tento druh vhodný není. V přírodě zůstává rozšířený na velkém území, přesto mu místně škodí úbytek starých hnízdních stromů, odlesňování a pronásledování. Zachování lesních porostů a potravních stanovišť je důležité zejména pro izolované populace.