Příspěvky uživatele

Ano, ano, přesně tak 🙂. A tou pověrou jsem se uklidňovala, když jsem ji prvně viděla a šla si hledat detaily. Bála jsem se, že si ji někdo upytlačí nebo tak, ale ne-e. Ten další rok měla -pravděpodobně -i vodiče. Teda vodičku, srnu. Bylo vidět, že se orientuje podle ní. Když jsem ji viděla prvně, myslela jsem, že někomu utekla koza do polí 😀 😀 . A když jsem to hlásila doma, drahá půle se na mne blahosklonně usmál a pravil: “Koláče, Ty už to prosim Tě nepij!” 😀

🙂 Ruce na hrudníku  - ne v pěst teda - mám pro přivolání, kdy si rukama o ten hrudní košíček popleskávám. My to včera trochu ladily s Plakou a něco máme. Ešče to musím promyslet. Nicméně nápady a podněty jsou pochopitelně vítány i nadále a to nejen kvůli mně.

Jo, to mi pak taky došlo, že to přejetí rukou přes gezicht není dobrej nápad - protože stejně jako gesto u těla není tak viditelný. Tenhle aspekt, který zmiňujete, mě nenapadl vůbec. Díky. Pššt máme, ale je to stopka na štěkání. Já toho mám v gestech právě hodně. Poslední vhodný gesto - a to by se bývalo bylo hodilo dobře, “pérování” rukou vedle mého těla ve výšce hlavy psů, takový jako klídek, klídek, jsem přiřadila pro  povel Se mnou. 

Ale i tohle je situace “něco chci” - chci psa dostat do klidu (stejně jako do sedu, lehu atd.atd.) takže si zvolím povel slovní-posunkový-dotykový (i ten jen ten jeden na konkrétní místo) a ten spojím s požadovaným významem, tedy příjemnem

však jo, to je v pohodě, já řeším čistě jen jaký dotyk (kde na těle) zvolit, když se člověk psa furt dotýká, tak aby z toho bylo jasně patrné, že je tenhle dotyk právě onen marker a jaké gesto k tomu, když jsem gestikulátor z podstaty a spoustu gest, který jsou mimo tělo a tím pádem dobře čitelný už mám  vystřílený.

Ještě jen…………. vzpomněla jsem si, když jsem šla s Tali prvně na cvičák. Fakt hrozný. Dobrý teda bylo, že jsem byla dohodnutá s lektorko s kým tam jdu a proč tam jdu a že potřebuju si dělat věci po svém, že potřebuju jen ty věci okolo,  cvičák, kontrolovaný prostředí a ostatní psy. Kdybyste nás viděla, věřte, že by se Vám ulevilo.  A věřte mi i to, že právě s ní jsem nasekala největší chyby, jaký jsem kdy mohla udělat. Ač jsem už něco málo věděla. Na takovéh psa to bylo zoufale málo. Takže hlavu vzhůru a ne, že bude to dobrý. Ono je to dobrý.

Já nevím. U nás na chalupě pár let žila bílá srna. Nic puntikatýho se tam nevyskytovalo. A že jsem se v těch místech pohybovala furt.

Ha to se mi ulevilo, že frontová bojovnice přežila! Sestra Ramba nedá svoje peří zadarmo! 😀

však se taky zakuckal! 😀

Mám teď dost o čem přemýšlet a musím so utřídit myšlenky, vymyslet, jak teď pro Jacka co nejjednodušeji uzpůsobit běžný život, jak s ním fungovat, aby neustále nedocházelo ke střetům toho, co chci já a co chce pes.

Věřím, že to vymyslíte a pořešíte, už i proto, že řešení aktivně hledáte. Držím palce.

nevyšlo to, matka se rozhodla jinak.

tak hlavně, aby si toho nikdo nevšimnul 😀 😀 

. I tam vysvětluje, co u toho nedělat, což je dobře, protože přítel byl hned že “a proč to nedělá takhle? nebylo by to lepší?” a ona na konci vysvětlovala, proč to přesně takto nedělá a proč je to špatně.

tak to je paráda! 

Hele jestli ještě můžu - prostě to nehrňte, ani sama na sebe, že něco musíte, to všechno, co tu píšeme. Ne, nemusíte, prostě jen dělejte věci, tak jak jdou, jak plynou. Užívejte si společný čas. Když jdete do práce, jste jen vy dva. proč se třebas na malý okamžik nezastavit, nepohladit ho, jen tak, aby vnímal ten dotek (jasně, je to puboš, vím, vnímat nebude, ale tak můžete ho vnímat zase naopak jen vy) Nedělejte si z ničeho muss, nebo klec, prostě jen buďte. A když se něco vyvrbí, že se přetočí? No tak bože, co.

Taky se přidávám ke gratulaci a……….snažila jsem se, ale prostě někdo mi to zhatil…. 😀

ale…toto je taky trénink ne?

to sezení v trávě? Já to jako trénink nevnímám, vnímám to jako normální běžnou věc. prostě si sednu a sedim a čučim.

Nebo si prostě někde venku sem tam sednout do trávy, když je klid, třeba jen na 5 minut a pak zase pokračovat?

no! přeeesně. Pět minut a dobrý,  zejtra si posedim třeba minut sedum, nevim nesledovat to, ale prostě přirozeně to pomalu natahovat. On nemusí ležet, pokud ho lze nechat navolno, tak ať si chodí, šmejdí - tam kde je to bezpečný, že ho něco nezaujme tak, aby ho to odvanulo do kšá, pokud jo, tak tu dlouhou šňůru, ať nemusíte mluvit. Přijde se pošmrdlat, fajn, pomuchláme se, Rumouš přese mne dělá třeba kotóle a pak si zase jde. Jasný, je to dospělej pes, takže jiná sorta, ale ano přesně jak říkáte, pár minut, kdy to dá a než to na něj přijde a začne se dožadovat on, tak se zvednout. 

On strašně nerad nosí kulaté věci v tlamě

no tak to je, to je jasný, Rumíček taky nejvíc preferuje plyšáky, tož to nechte být, to by nedávalo smysl.

Je supr, že jste to v tom semináři našla.

A přežila ta hnědá ?

Proveditelné to úplně není. Já nemám řidičák. Sem tam nás odveze přítel

jojojo, u nás to taky bylo s Tali takhle, což byla škoda. Ono to teda nejde několikrát denně, to bylo myšleno na tu hlavní procházku.  No ale fajn je, že občas je možný vyrazit do toho klidu a s plánem, který máte- deka, čtení, klid. My jsme to měli taky tak - konec města  a aspoň kousek přírody na dosah, či dochodnou. 

Ad ten míček - že by si ho nosil žvejkal - kdybyste o tom uvažovala - máme tenhle

https://media.zooplus.com/bilder/5/400/64169_pla_chuckit_ultra_ball_hs_01_4_jpg_5.jpg

opravdu vydrží, dobře se hledá, když ho pes někde položí, protože se začuchal a Tali si ho fakt ráda požvejkává a je děsně důležitá, když ho nosí.

Proto jsme chtěli chodit do přírod si třeba lehnout na deku a číst se psem, ať si zvykne že se venku taky může odpočívat.

Tak, přesně tak, to je dobrej a důležitej plán.  Ať si hrabe, smraďoch jeden, však on si zvykne, že nemusí furt něco podnikat. Je to stejný jak s dětma. Velký rozdíl mezi tím není. Hele  - měla jsem teď na hlídání feňuli ohaře, takový bláznivý stvoření. Ale - vida - obratem přijala naše pravidla, náš rozvrh a vše, jak to u nás chodí. Téměř ani nemrkla, protože věděla, že tak to prostě je a bude. Na začátku to trochu zkusila, ale pak zjistila, že přes určitý věci u nás nejede vlak. Za pár dní se srovnala s tím, že nebude vylítávat na ostatní kvůli hračkám jak nějaká Dorota z pavlače, že když se přijde z venku, utíraj se nohy, osychá se ve verandě a nelítá se domem, žere se v klidu hromadně, podle toho, jak sepo dají misky a ne jak se ona nařítí, apod.  Věřte tomu, že když musí, tak prostě musí. Nastavte se na to, že prostě má hoch smůlu a bude se na místě, protože Vy si teď chcete sedět a čučet do kraje, nebo číst tu knížku. 

Jinak oni mají jen stejného otce, polobrasule je o 3 týdny mladší.

aha, ale i tak prostě i sourozenci budou/jsou každý jiný. Hoďte bobek na to jak se chovají, co dělají jiní psi, tím se netrapte.

Musíme vždycky dojít nebo dojet na louku, do lesa.

no a co to tedy dělat teď tak, jak píše Ph, tedy dojet. Tím se vyhnout tomu rozruchu městskýmu?  A přesadit ho rovnou tím autem do klidový zóny?  Je to proveditelný? 

Ještě mě napadlo - nevím, co k tomu řeknou ostatní a nevím, jak to má Jack s míčkama. Předesílám, že nemám moc v oblibě, má-li pes místo mozku míček - takový ty ulítaní jackraslové, co lítají za házečem vystřelovanýma balonkama. Můj současný ohařík by k tomu sklony měl, tak jsme si tu jeho vášeň pro míčky upravili. No ale, proč to píšu. U Tali mi naopak pomohlo si ji na balonky natáhnout a dovést ji k tomu, že si je ráda nosí. Ona není maniakální, ale má balonek, je důležitá a! Co je podstatný, může si ho při nošení žvejkat!! Což ji, jako magora, viditelně uklidňuje.

Nevím, jak to máte u vás, co děláte, jak děláte, a jestli by to ostatní neviděli jako kontraproduktivní  /já s Tali musím celkem kouzlit a používat věci, který bych normálně nepoužila/. Ale - jestli by to třeba k něčemu nebylo? Tali miluje buď žužlopichlobalonky, ty měkký z TRP , protože příjemně masírují dásně a nebo pak chuckita, ten odolá i jí, můžu jí ho nechat libovolně dlouho , nerozebere ho, ale je zároveň příjemně měkký, žvýkací.

Hodně chodíme ven spolu, oni se zbožňují.

napadá mě…….. nemůže bez něj být tím pádem venku “bezruký, bezradný”? Počítám, že když je brácha pohodář, bude mu oporou. A když ho nemá, tak si jednak neví rady a druhak prostě neví, co s volným časem? To jen mimo to, co tu probíráme.

Případně jde dál, jakože jdeme, stále se otáčí a vrací a čeká až půjdu taky

a když mu řeknete, tady buď, lehni si chvíli a čučíme spolu?

gratuluju k přírůstkům do rodiny.

Hele a myslíte, že tatínek nepozná, že děti maj barvu po výmarovi? 😀 😀  Prdon, musela jsem, oni teď fakt mají barvu výmaráka . Jak ležej u maminy, je to ftipný.

Tenuri - jen důležitá věc - tohle není masírka na Vás, jo? Určitě by žádná z nás nechtěla, abyste z toho byla přepadlá, neděláme chytrý nebo tak, jen bychom rády pomohly, abyste se zase mohli s Jackem radovat. 

Nebude to třeba mít, jako to má jeho brácha, však ani my lidi nejsme jako sourozenci stejní. Hele já od malička, opravdu od malička od školky, kde jsme si s mým prvním mužem Toníčkem 😀 hráli s dřevěnou myslivnou a dřevěnýma zvířátkama, chtěla z města pryč, nebylo mi tu dobře. A moje sestra vždy zase naopak chtěla být a zůstat městským člověkem. Vono se to teda protočilo, páč naopak jí osud zavál na vesnici a já než mohla z města utéct, proteklo ve Vltavě dost vody a povodeň taky. ale to vnitřní nastavení máme právě každá jiná. Jasně, když mi bylo dvacet, byla Praha ráj, ale pak už to bylo zase o něčem jiným. Ta vnitřní potřeba.  Jsem extrovert kříženej s introvertem, proto někdy je mi dobře ve společnosti lidí a někdy je to naopak hrozně moc náročný.  

Jsou sice z jednoho vrhu, ale každý je přirozeně jiný, každý dostal do vínku jinou povahu, jiný nervy, jiný nastavení, tak to třeba Jack nebude mít jako brácha, ale můžete zažívat jiný věci. Nebuďte z toho rozhozená, resp. snažte se nebýt, já vím, že se mi to říká.  Ale kdybyste to dokázala hodit za hlavu, uleví se Vám. Však je brouček šikovnej, kolik toho umí.

Hele je to puboš a třeba u lidskejch pubošů říkají, že se prostě někdy potřebujou jen tak bezprizorně válet a hnít, že jak to tělo roste, hormóny se bouřej, že toho je na jednoho moc. Máte třeba zahradu?