Příspěvky uživatele

Mně tenkrát neopíchli ani na pohotovosti s dost ošklivým ústřelem,

jak to? 😲

aha, sem měla poněkud zkreslené představy? 🙂

No já jsem právě myslela, že v těch lázních to nejde jako se psem vůbec. A bydlet někde jinde a docházet na procedury, to se mi úplně nechce. kdežto, kdyby to bylo v jednom balíčku pěkně. Někdo by mě hýčkal, uvařil by, já bych si došla s pejskama na procházku, pak se zase nechala hýčkat… oj to by se mi moc líbilo. 

Ne, to nemusíte, to já se podívám. Já bych právě časem - příští rok?? Letos stopro vím, že to nevyjde-tlačí nás termíny - , mohla uvažovat o tom, že bych si něco takovýho dopřála.

se přeslech asi 😀

A už mu pěkně rostou parůžky! 🤣

Náš útulek pro labradory??Nějaký divný…

https://www.chovzvirat.cz/inzerat/219503-labrador-na-prodej/#google_vignette

I já se přidám!

ahá, tak to je prima vědět, kouknu, tady mi to nedovolí.

tak to je supr, že to funguje. Jdu kouknout kolik to koštne.

tak bych to zlepšení doporučovala

a já vám ho přeju! a držím palce, ať se dostaví.

Ha, tak nejsem jediná, to je potěšující a taky to vypovídá o tom, co si člověk podvědomě  přeje. 😀

u nás - když je k dispozici kopeček se navíc i jezdí, tak jako sám od sebe:

jo-jo-jooo, pak ešče rádi šetřej energii , ono to cizí prostředí a na táborech navíc přehršel komunikace s ostatními psy, udělají svoje. To i největší vižlí aktivista upadal do letargie 😀

šavlozubko - šak on už je za tu dovču taky utahanej - vím, když jsme takhle na hory jezdívali s ohaříkama. Ono to často není ani tak o únavě fyzický, jako tý psychický . Vypadne z rutiny, poznává nový, je v cizím prostředí……… to utahá po pár dnech i mlaďase. A počkejte, až dojedete zpátky dom - vyskočí, krásně vyspalý z jízdy autem a s výrazem - COBÉMEDĚLATTETKON? Bude očekávat akci. Mokrej hadr na hlavu 😀 

P. S. krásný, krásný fotky my máme už jen zbytkáč - sníh, ne alkehůl. A tak musím běžet ke kdejaký vhodný plotně sněhu, protože profesor Rumíček musí, musí rubat. Doběhne tam a očima mě tlačí, ať už proboha doběhnu taky a řeknu tu kouzelnou formulku - “DYYI DO NĚJ, RUMOOUŠÍÍ!”  a von de a jak primitiv rube ten sníh 😀

! Zdravý kůň, mentálně i fyzicky, ve většině případů upřednostní stádo před člověkem,

však ano, je stádové zvíře a je dobře a přirozený, že to stádo potřebuje. Já u psů došla - s možností mít víc, než jen jednoho - k tomu, že pes sám - “jedináček” , který se tak stane napůl člověkem (teď nemyslím rozmazlováním, polidšťováním, ale tím úzkým kontaktem se svým člověkem), protože ten vztah je intenzivnější - taky není úplně dobře. Když jsem Rumíčka viděla vyrůstat vedle starý moudrý vižlí babičky - bylo to něco neskutečnýho a svoje iniciativy jsem trochu - zmírnila? upozadila? přetransformovala? A když vidím, jak si ti dva Rumíček a Tali spolu hrajou, v tichosti bez zvuku, hnutí očí spolu komunikujou nějakým zvláštním kanálem,  je to paráda. Takže i pro toho psa je smečka moc dobře. I když je maličkatá, jako ta naše 2-3 psi.

chlap se hodí, když je potřeba traktor, třeba

pššššš - t! 😀

Efe

Njn, už zas na vážno uvažuju o prodeji morgáněte. Ale zkusím ještě vydržet, letos bude pro mě doufám přelomový rok a zkusím si život nastavit jinak. Držte palce.

TAK TO TEDA DRŽÍM FEST.

Já bych se k vám taky řítila, protože bych měla obavy, že se něco stalo, tohle člověk nevídá běžně, že jo. 

Mám kamarádku koňařku a ona právě spoustu času tráví s koňma - těmi předchozími vlastními, i tím o kterého se stará teď, přesně takhle, prostě jsou. A mně se to hrozně líbí.

Já soutěživá jsem, ale sama za sebe od dětství jsem dělala sport, závodně plavala, běhala, střílela. Ale se psy to takhle nemám. Mám jednu jedinou základni zkoušku se psem, za krásný body, i proto, že moc líbil náš vzájemný vztah, to že komunikuju téměř neslyšně, protože jsme opravdu byli parťáci a nebylo nutno dávat povely, jen se domlouvat. Se psy prostě nemám žádných ambicí ale ano přesně tak, jak píšete, ráda se podívám na ty , kteří je mají - v té zdravé podobě. Te´d malinko odbočím - když k nám přišla naše Flekatice a bylo to opravdu hrozný, protože jsme jí byli dlouhodobě ukradení, viděla jsem záznam z jednoho ohařskýho memoriálu. Vyhrála ho žena! (oo ty mužská ješitnosti 😀 ) s němčourem. A já jsem tiše v dobrém záviděla, protože to vítězství bylo hlavně o tom vztahu a oni ho měli dokonalej, to na tý práci bylo vidět, on by za ni dýchal. Což bylo v těžký odlišnosti od ostatních soutěžících (jasně, ne všech, ale ona s tím psem opravdu zářila mezi všema). No a já záviděla ten vztah, ne to vítězství. Moc hrozně moc jsem to tehdy taky chtěla. Jo,a  dočkala jsem se,!!Vztahu, na vítězství peču. Pro mě je prostě nejvíc, nejvíc. To, že ona za mnou přijde sama, nemusím ji volat a zářej jí u toho oči. Psa, kterej lidi nepotřeboval a kterýho vlastně nepotřebovali předtím ani ty lidi, proto to tak celý bylo.

Jo právě a já jsem si říkala, že bych někdy - v budoucnu si klidně ráda dopřála prodloužený víkend s pobytem v lázních, kde  by se o mě komplet někdo postaral a zároveň bych ale mohla být se psama, vyrazit na procházku s nima…. 

No právě, kdyby člověk potřeboval-musel - tak  tady prostě ta možnost je.