Příspěvky uživatele

Já už nemám slov, nemám.

A copak nám to tu vleče ta lasice hranostaj, málá, hubená nítěnka…. nebo že by ten velkej králik, mrtvej, chodil sám??

https://youtu.be/uf0huzFfEf8?t=16

Ježišiš kriste!!!! Co se to děje, proboha! Je mi to moc líto, tohle ne, tohle není přirozenou součástí života se psem. Moc, moc je mi to líto a dopr…co člověk může říct jinýho?? Nejde nic, protože tohle musí být hrozný zoufalství a člověku, kterýho tohle potkalo, jsou všechny slova útěchy k prdu, pardon. 

že jo?

Taky se poctivě snažíme! A já jsem fakt bez nadsázky ráda, když vidím na jeho tváři úsměv.

Náš veterinář je vlastně víc než “jen” veterinář. prostě k těm psům patří. Zná je všechny /(krom toho prvního/ 

A ted jsem moc moc rada ze nejsem

Třetí do mariáše.

slusne receno napresdrzku!

Si opravdu živě pamatuju výraz našeho veta v té popisované situaci a to jak dokáže vypadat někdy vyčerpaně. My když tam jsme, tak má drahá polovina s vetem vytvoří spojenectví proti ženám - zastupovatným chudákem mnou. Já sem tam za blba - to je snadný úkol, to mi de a tak má aspoň chvíli odreagování. My jsme vždycky jak komickej pojízdnej cirkus. jsou to borci. Teď mluvím o těch poctivých. 

Tomu fakt rozumím. Mně to bylo celý život jakoby líto, že jsem si nešla za svým, ale opravdu bych na to neměla, právě kvůli těm lidem a jejich chování ke zvířatům a i na té veterině.

Ty vado, vy jste si adoptovali trpasličího jaguára!! Je krásná! A je supr, že to takhle všechno klaplo. díky za ni.

Hůůůstý. A jak jste ji na zimu zaopatřoval? Hádám, že nijak?

…toho by se ještě našlo

PŘES-NĚ!!

Já jsem kdysi tu veterinu chtěla studovat. A jsem vděčná osudu, že mě vlastně vyvedl jinam. Protože přesně na tohle, bych já osobně neměla, nešlo by to, nedokázala bych se tak ovládat, mít takovou trpělivost. S lidma.  Tehdy jsem to nevěděla, jak těžká ta práce je. Ne fyzicky, jak si myslel můj otec, že bych na to neměla, protože jsem holka (neviděl mě u koní kydat hnůj a jiný a jiný), ale psychicky. To jsem zjistila vlastně až nedávno, proč by to nešlo.

Když jsme se přestěhovali a vzali si z útulku BubiZwei  a ta pak po čase nečekaně zkolabovala a jeli jsme narychlo na veterinu jinam, než je náš vet v Prahé, protože bychom to nestihli, zamířili jsme k veterináři, kterej taky umí, jen má blbý recenze, protože se s lidma nemaže. Není na ně ťutimuti.  To pro mě osobně není tak podstatný, jako vidět ho, jak se chová ke zvířeti, jak s ním mluví, prohlíží ho, jak k němu přistupuje. Bylo vidět, že zná a umí a má o to zvíře i strach a to je pro mě to nejpodstatnější, jsem si vědoma toho, že jsou ti dlouhosloužící veti už tak umlácený, že jim prostě lidi lezou na nerf.  Naprosto se jim nedivím. 

Když už se to děsíte

My se neděsíme - nebo teda já se neděsím, nevím jak ostatní. ??

Já vím prostě jen už pár desítek let - něco přes dvacet?? -, co umí blbej blackout a tomu jsem přizpůsobila - přizpůsobuju to, jak budu bydlet. chci být co nejvíc nezávislá. Takhle jsem to měla namyšlený ještě než přišly současný záležitosti od covidu, přes válku nedaleko a první blackoutíček, malý takový, tady v našich podmínkách. Vždycky jsem věděla, že chci mít co nejvíc věcí pojištěných protože mám taky zvířata a odpovědnost k nim.

Ano je to tak, veterináři patří  mezi skupinu lidí, kde je vysoký počet sebevražd a alkoholiků. když jsme se o tom bavili před časem v práci, tak má velmi jednoduchá kolegyně pravila: “Ale jak to, vždyť přeci dělají se zvířátky, to musí být hezká práce.” He-he-he, to určitě.

Není divu, že to tak je. Vidí hodně toho smutnýho - jasně, je tam i to pozitivní, ale především pracují s lidmi, s majiteli a to je někdy tak na palici, tak vyčerpávající, že se není čemu divit. 

Jako příklad můžu uvést to, čeho jsem byla svědkem v ordinaci, kde mi vyšetřoval psa a najednou se bez zaklepání otevřely dveře a dovntř nakráčela rusky/ukrajinsky - nevím přesně - hovořící madmazél s nějakým kabelkovým psem a dožadovala se neomaleně očkování. V ten moment pan doktor hrozil výbuchem - protože vezměte si, že tam bude člověk třeba se psem s hodně blbou diagnózou a do té situace, kdy to veterinář sděluje, tam takhle nakráčí nějaká dorota. Nevybuchl, opanoval se a vyhodil ji slušně. Si vemte, kolik takových podobných a různých situací ti veti řeší denně.Plus k tomu to, že sdělují smutný věci, kdy nemohou pomoci, nebo naopak vidí, jak hnusně se člověk ke svýmu zvířeti chová, že jsou lidi, kteří přivedou uspat zvíře (stáří nemoc….) a ani s ním na to uspání nejdou, ta poslední cesta je na tom veterináři, protože majitel řekne, že na to nemá a přehodí to na něj………….

Vážím si našeho veterináře a všeho , co dělá, umí, vždycky se snažíme s manželem tu návštěvu - když to jde - trochu odlehčit, být příjemný , pozitivní a je  vidět, že se s námi vždycky nadechne, že nás rád vidí, vážím si toho. Vždycky, když je nějaký velký zákrok, doneseme jako ocenění  nějaký víno, nebo tak něco, jako poděkování, protože víme, že tu práci dělá poctivě a jo, jasně, člověk to zaplatí, ale tohle je prostě ono poděkování, vyjádření toho, že si člověk jejich práce váží. 

Práce veterináře není žádná selanka.

Vždyť je to logický, že jedinci je dobře, když má parťáka - ky svého druhu. 

Vidím to teď o jeden aspekt výrazněji. Jak Rumíček přichází o sluch, tak si může prostě povídat s Tali, jejich tichý hovory jsou fascinující. Já mu to sice kompenzuju jinak, ale prostě tohle nedokážu.

Ano jedináček si může užívat jedináčkovství a výsad a já nevím čeho všeho, ale  to se - u psů, koček aj - v páru., myšleno v počtu dvou, dá zajistit taky. Takže pro mě je ten min. počet dvou ideální.

 Vím, jak se chovala kobylka mojí kamarádky, která, než si ji kamarádka pořídila, byla právě tím osamoceným koněm, vyrůstajícím bez stáda. A i já, jako koňolajka jsem to viděla. A to v době, kdy jsem ji poznala, už měla právě toho parťáka a bylo to tím pádem lepší. 

A jak píše kometa - kdo tomu hříběti vynahradí ty společné hry? Tam je to přeci jen jinčí, než se psem a kočkou. A i tak je vidět rozdíl mezi hrou -bojem psa s člověkem a když se masej dva psi, navíc ti psi mají možnost, když je majitel rozumný, potkávat jedince svýho druhu venku, v psí školce, na vycházkách, takže tohle se u psa zajistit dá. Ale u hříběte? U kotěte drženého doma? 

No jo, ale to je něco jiného,  než totál blackout, to ta sit nepůjde, proto radí mit rádio na baterky

kdo má vzdělání chovatelka koní, bych čekala, že tohle je základ.

Přesně, vzít hříbě a nechat ho vyrůstat  v samotě s ovcema, bez stáda, jak Mauglího s opicema, je pěkně nefér, když to řeknu slušně.

Jo papriku taky jednu jsme přezimovali a přesně - tu druhou, těsně před tím, než šla ven napadly svilušky nebo nějakej takovej xindl. Když mě jich bude asi líto 😀. Uvidím, no, kdyby nebyl problém s místem, tak je to jasný, bude pokus.

Já zvažuju ty tři v květniku………ubytovat doma……. už jednou se mi povedlo, že přezimovalo rajče, jen jsem ho ten následnej rok nestihla zase vzít domů. Překvapilo mě, že to vyšlo. Tak teď , když je mám takhle pěkně….kdybych je zastřihla????? Jenže místo bude problém.

Hm, to máš vlastně asi pravdu. No já se v těch granclích vůbec nepohybuju, nerozumím tomu ani za mák. Na co třeba se zaměřit - jasně, podíl masa - ale kolik ho tam bývá nejvíc? Co tam být nemá a tak. Naprosto nemám šajna.

že jo? 🙂 

Ale nějak mi tam nejede řípa, dala jslem ji podle rad k okurkám, že si vyhovějí  a tu bulvy jsou nic moc. Loni, když jsem ji prdla do pseudozáhonu, jen tak, se udělaly obrbulvy, teď je to spíš na naložení.

Já jsem ty svoje neoholila do bezvědomí,

Ne to já vím, to jen že někdo tam zmiňoval, že to odstraňování listů- je nesmysl. Kolem sebe vidím ty adamity chudery, takže to je extrém, ale protože třeba já jsem měla díky hnojení bujnej růst, tak tam mi přijde, že trochu ubrat na tom listí je líp, aby měla rostlina sílu na ty plody a mohlo k nim i slunce. 

jak už nejsou ty přípaly od víkendu

jo, to teď hrozit nejspíš už nebude. Já jsem ráda, že mám ty záhony takhle u bývalýho včelína, protože pokud by hrozilo, že se udělá nějak zima, mám v plánu ze střechy spustit nějakou folii, igelit a udělat tak trochu foliovník.