Tak pokud můžu ohřát kameny, tak musím mít zdroj tepla a ten vytopí i tu místnost se zvířaty co teplo potřebují. Jen ti, co potřebují hodně tepla budou blíž ke zdroji.
kameny nahřeju na ohýnku i před panelákem - ale v garsonce asi ohýnek nerozdělám… Tak si myslím, že to Buggyra myslela. Nahřát venku a donést.
Já ještě přemýšlím, jak z velkokapacitní nádrže na teplou vodu postupně dostat ven vodu ve slušné kvalitě - první dny asi i stále ještě pitnou. Neboť u tepelného čerpadla máme zásobník na ohřev dost litrů vody… a kdyby nefungovala pitná voda… tak je jí vlastně vlastně v baráku dost a nemusím pro vodu k pramenu do hor. A možná by něco utáhly i soláry (záleželo by na počasí) - co se týče nabíječek a elektřiny na běžný provoz
a vy jste zrovna neměla sebou foťák,že?😟škoda..to mohla být fotečka..
Reni,to já tu psala už dávno,že to jsou fotky profesionála,že by je měli někam poslat..Jsou fakt úžasné a i ty momentky,co se nedají běžně zachytit👍ta ostrost toho čmeláka..i té kytky..
foťák byl - ale nebyly ruce… Já raději chtěla na ten psí mumraj obě ruce na Yodu (silnice byla docela blízko a žádné řádění mamuta s miminkama bych asi stejně nedovolila (byla to ještě taková medvíďata), takže byl na vodítku… a navíc jsme nevěděli, jak se bude tvářit psí mamina (i když Yodu zná) a tudíž Pepa dostal tašku s houbama a navíc nesl velkou kytici kycolu (babče na usušení) a ruce na focení mu chyběly
Odpověď na příspěvek uživatele Plaka z 10.08.2025, 21:55:44
dík, že jsi poradila a možnost přímého pokecání nabídla a dík i za zubatou vzpomínku na tvoji milovanou babču - i když za tu babču by mě asi kousla - ona přeci nikdy nebyla stará - ona byla stále duchem mladice.
my dneska jedno krásné setkání… Už dlouho se na našich venčících cestách potkáváme s pěknou a vychovanou hovawardkou. Jako štěník dorážela na stárnoucího Nighta (a my zjistili při povídání s jejím páníkem, že od jeho rodičů jsme měli naši první dogu Aronu. Svět je malej). No a najednou letos na jaře byla tlustší a tlustší… a to už jsme tušili, že pro těhule je stále pohyb v lese zdravý. Pak jsme ji po delší době jednou potkali jen s paničkou - že páník hlídá smečku mimin a mamina si šla trošku oddáchnout a konečně po týdnech protáhnout tělo… a dneska jsme potkali veselou fenečku a tři malé kluky raubíře. Dnes další jeden odjede a dva ještě na páníka čekají… Kouzelná smečka. Každé mimino mělo jeden lidský doprovod a byli báječně oprásklí - ani Yody se nebáli.
jen ještě doplním, že tento týden jim byli dva měsíce - takže úžasný věk na první průzkumničení
a teď nepsí - z lesů za humny (kruštíky světlé i tmavší stále kvetou) a dnešní opětovné dobytí (po 14 dnech) Velké Bukové - neb jsme to slíbili švagrové se švagrem. A jako bonus taška krásných zdravých hub (pěkný mix) … aby si měli co odvést…
A pobavila mandelinka na rulíku (já vím, že jsou s bramborou příbuzní)…
No, zajímá mne, jak to udělat v zimě se studenokrevnými zvířaty nebo exotickým ptactvem….papouška holt neobléknete🙂
na plynovou bombu zářič?? a neustále mírně temperovat a snižovat mu teplotu na ještě vhodnou k přežití… myslím, že pomalým snižováním by se mohl alespoň trošku “otužit” a plyn ušetřit
pro pitnou vodu bychom to měli kus cesty - na kraj hor (ale v pěším dosahu). Jinak krb venkovní i vnitřní, zásoby užitkové vody by snad chvíli vydržely. Ve sklepě brambory, cibule jablka… marmelády, med… a taky mouky, cukr, sůl, rýže… kvásek taky stále žije… takže i chleba by šel péct dál (pečeme v litinovém hrnci a to by možná šlo i venku obložené dřevem. Dřeva je taky snad dost - a případně by se holt borovice postupně zkracovaly…
A Yoda je slušná zásobárna čerstvého masa (to byl vtip… i když… co člověk ví)
Jinak “jeho” maso z mrazáku (tam ho je vždy dost) by se (pokud by nebyla zima) muselo rychle zavařit do flašek - na ohni by to šlo… A pytel granulí míváme alespoň jeden… ale bylo by těžké ho delší dobu uživit.
to on by si asi zase hezky hrál - jak říkám - holky rád, malé kluky ignoruje (i když nevím, jak by se mu líbil Vasil u holek??)
My si dneska přivstali a už po šesté ráno jsme byli nad lomem a kochali se výhledem na město. I nějaký ten hříbek na nás počkal… A v práci jsem za letního režimu stejně byla první…
tak s Yodou to taky není jednoduché - socializovali jsme od malička. Nebyl závislák na psí společnosti, od psů se nechal i docela snadno odvolat, ale byl pohodový a hrací (spíš tedy běhací, kontaktní hry nevyhledával). Ale vyrostl - hrozně rychle… a psi ho překvapivě brzy začali “rovnat” a vytahovat se na něj (jsi velkej ale blbej) - a fenky na něj často začaly ječet, ať se k nim nepřibližuje. Kdoví, co způsobila hormonální nerovnováha, která mu zapříčinila rychlou pubertu a prudce zastavený růst a cysty na prostatě. Prostě se ještě nedospělý "rozbil" a jediná možná léčba byla chemická kastrace. V nejblbším věku - kdy ještě nezískal klasický dozí nadhled… Fenky na něj často řvou i dnes (a taky co s ním - je veliký a stejně to není samec) a to je přitom nesměle galantní a po seznámení hravý (pokud na něj nenaběhnou tři najednou jako včera). Malé psy ignoruje, ale na velké často vrčí a prsí se. Na vodítku… Na volno to pochopitelně nezkouším. Když jde navolno a potkáme psa, strne a rád poslechne, aby se nechal připnout (a mohl se následně prsit). Prsí se “naoko” nechce se vytrhnout a jít do konfliktu. V cizím prostředí bývá vzorný, tam vypadá jako skoro dokonalá doga…
jojo a nejlepší je spát i se třemi malinami na jediném vyhlídkovém místě na rašeliniště v Jizerkách. A ráno si tam přes zábradlí větrat spacáky a vařit si tam snídani… a vůbec neřešit, že ostatní tam díky jim mají vstup zakázán… A všude kolem široširé lesy Jizerek…
Yoda si dneska udělal ostudu. Byli jsme v lese. Kombinace rostou a je hezky před slibovaným deštěm = bylo to tam jak na Václaváku. Yoda na lesní silničce je vždy na vodítku (je to uzoučké a lesáci klády sváží každou chvíli). A proti nám se vynořila starší dáma se třemi boxery. Tedy boxerkami. Dvě mladší vzala na vodítka, nejstarší (šedivá psí dáma) byla na volno. Yoda vrtichvostil, holky taky… prohodili jsme pár vět… ale když je paní pustila a všechny najednou si šly Yodu prohlídnout a oňuchat… tak začal tiše brumlat a jasně dával najevo, že my jdeme dál na procházku a nebudeme se zdržovat… A pak jsme zatočili na strmou lesní pěšinku a už jsme ve stráních nepotkali ani nohu a Yoda si mohl užívat svobodné výletění jak máme všichni rádi
První jsem si jasně odkývala vřetenušku čičorkovou. Ale jak dala bambule přástevníka, tak hlasuju za něj, všechno souhlasí s přástevníkem. Já se v hmyzákách moc nevyznám, jen si tak říkám, jak jsou si někteří podobní👍
jsem na tom stejně… když jsem našla, že vřetenuška je čičorková a vím, že čičorky tam všude rostou a kvetou… tak mě vůbec nenapadl nějaký přástevník… když vlastně znám jen toho medvědího
u nás celou noc a dopoledne lilo. Tak jsme šli (o víkendu zcela neobvykle) ven až po obědě. Vody teče v potocích hodně, houby rostou, lidí v lese dost, ale hlavně jsme potkali houbaře, které doprovázela na dlouhém vodítku čistě bílá dlouhosrstá kočka. Aktivní, vzorně následující své lidi, občas vyběhla po nějakém padlém kmeni… Zírali jsme my i Yoda.
