u nás ráno včera i dneska šedivák - dneska větší zima než včera… tak jsem jednak zahájila krmnou sezónu ve všech krmítkách na zahradě… a taky se letněné kytky nastěhovaly domů. Citroník nám opět obsadil půlku předsíně… Pepa mu už několik let vyhrožuje, že ho nechá venku… ale nakonec mu to nedá a obří květináč opět stěhuje. Citrus to ví, asi proto má spoustu krásných citrónů, aby se zavděčil 😄
dnešní cesta z Ludvíkovic na Sluneční bránu a přes řadu vyhlídek na Labe k Děčínu a zase zpátky…
přeji marodům co nejrychlejší návrat na procházky.
My dneska výletili o kus dál - Růžový hřeben u Děčína. Krásné vyhlídky na Labe (Stoličná hora, Labská stráž, Růžová vyhlídka) a krásné skalní útvary. Taková Sluneční brána se nám líbila moc. Yoda na začátku byl na zabití (mlžné ranní louky ho lákaly a já si trochu zaposilovala), pak už byl vzorný a na konci už hypervzorný (to už se myslím těšil do auta).
Když sečtu páteční dlouhou dopolední se psem a následných 6 hodin na nohách při Noci vědců, sobotní dlouhou houbovou procházku a dnešní “růžovou” cestu… tak mám až dost kroků…
a teď podzimní nepsí…
my tento týden venčili jen v lese za humny - často bylo mokro a zima… až dneska bylo hezky… Nejprve Yoda, od včerejška jsme raději vytáhli reflexní nákrčník - a zrovna dneska byly slyšet rány z kulovnice…
vy máte smůlu na ty psí paciny… to snad není pravda. Tak ať je to brzy za vámi a tlapy už konečně nezlobí
kometa:Vy tam máte chmelnice? A netopýra nad hlavou? Ve dne?
to nebylo “u nás” - jezdíme za delšími výlety i dál - tohle jsem psala, že bylo u Úštěku - a tam chmel roste… chmelnice je kousek od Kalvárie (fotka první).
K těm netopýrům - létaly v chodbách hradu - asi jsme je vyrušili, ale ven nevylétli - jen ten jeden se tak hezky nechal vyfotit proti světlu. Ostatní fotky až tak hezké nejsou - ale tišší letci jsou (na druhé a třetí fotce) k nalezení. Zbytek fotek je ze skalního hradu Hřídelík
a teď nepsí. Copak nám to létalo nad hlavou na hradě Hřídelík?? (fotka 12)
nejprve Yoda minulý týden - většinou lesy za humny a pak včerejší okruh nad Úštěkem - kalvarie Ostrý, hrad Hřídelík, Blíževedly, tvrz Stranné, Skalka a hrad Helfenburk, kde se bohužel (pro nás, ty děti si to báječně užívaly) konala obří bitva a na hradě a okolí bojovala snad stovka dětí s malovanými papírovými štíty a ponožkovými balonky. Yoda překvapil - prošel bojovou vřavou sice trochu vzrušen… ale bez jakékoli nepravosti (i všude se válející “střelivo” ho nechalo v klidu). Ale o kus dál se nepěkně osopil (jen zavrčením) na fenku strakáče, která se chtěla kamarádit… a Yoda jí jasně vysvětlil, že on ne a že už se těší domůůůůů (měl v tlapkách 18 km a solidní převýšení a vedro)
Doron:My dnes na Branově.
tam jsem byla kdysi dáááávno na úžasném táboře. Bylo nám tak 12, jezdili jsme se ZDŠ, měli báječnou skupinovou vedoucí, která (byť ve věku babičkovském) organizovala pionýrské tábory pro děti od 8 do 15 let, kde jsme si hráli na Indiány a prožili neskutečně pohodové dny plné zážitků (i práce)
Yoda měl minulý týden po dlouhé době přisáté klíště - mrtvé. Takže ještě Bravecto funguje (od března).
jakmile se goratex (a podobné membrány) promáchají, už se jim moc fungovat nechce. Takže se často impregnují a tím jsou z nich boty, co nedýchají… a výhoda vysocefunkční membrány je pryč.
je to rozhodčí pro všechna plemena - a to je bohužel trend poslední doby - vystavuje se méně psů a aby se platilo méně rozhodčích, platí se ti, co mohou posuzovat úplně všechno - od mamutů po veverky. Takže specialisté na plemeno jsou tak akorát na klubovkách…
Správné Jizerky čvachtají… a já nerada nosím kotníkové boty, takže většinou dříve nebo později mi nateče voda do bot vrchem. Včera to ani jinak nešlo - a to jsme všude šli po značených cestách. Když je dost vody, vypadají některé cesty jako koryto potoka. Alespoň mohl Yoda pít přímo na značené cestě průzračnou tekoucí vodu…
A tak rozmáchám boty i nohy pravidelně. Neřeším to - dokud se jde, tak je teplo a čvachtání mi nevadí.
Doron:To je teda dobrej ! Vůbec nevím jestli ny to moji psi zvládli, nemají horolezecký tréning ☹️.
naše dogy jsou na hory zvyklé od malička… O tom problematickém úseku jsme věděli - a zatím jsme ho šli vždy obráceně - stoupání je pro dogy snadnější. Navíc si umí nechat pomoci - přizvednout pozadí, poskytnout oporu. Počítali jsme dneska s tím, že pokud Yoda zastávkuje, otočíme to a kus se vrátíme a půjdeme jinudy (nejsem zvědavá na to, aby chtěl využít ty stupy a zlámal si tam tlapu). Překvapil, jak suverénně vyrazil - vůbec nezaváhal. Tohle jsou terény, kde doga to má těžké - lehčí pes má výhodu.
a teď od sobotního zatmění (bylo většinu času za mraky), neděle už tu byla, tak jen ty Jizerky (ať už za humny a nebo dnes)
my dnes úžasný pochod v Jizerkách (Smědava, Polední kameny, Frýdlantské cimbuří, vodopády na Černém potoce, Čihadla, Knajpa, Smědava). Yoda skvělý - opatrně slezl dolů i ten úsek, kde jsou stupy a řetězy. Vůbec nezaváhal - snížil těžiště, přikrčil se, roztáhnul tlapky i prsty a opatrně to slezl po žule “na tření”. Prostě kamzík. Omluven byl jen z vrcholových skalisek…
Nejprve Yoda - z lesa za humny i z dnešních hor
přeji ať jsou záda zase v normálu - nebo alespoň ať ho co nejméně otravují…
cháááá -my jeli do Španělska… 5000 km - a už se vidím, jak tam říkám, že to štěně nechci a nebo že se tam chceme jet nejdříve podívat a vybrat si… Ale je pravda, že to bylo z chovky, která prodávala dogy do celého světa a její odchovy byly nesmírně úspěšné a dogouni opečovávaní. A museli jsme mít doporučení… Mimochodem byl to pro mě neskutečný zážitek vidět 30 dog ne v kotcích, ale volně na zahradě…
podobně jdou udělat bramborové placky na sucho na plechu v troubě.