Arona, Xerxes, Beta, Night a Yoda - všem dogám jsme říkali stejně, jako měly v PP. A pochopitelně zazněly i různé úpravy… Možnost volby jména jsme měli dvakrát - Beta a Yoda jsou “naše”… zadané bylo jen počáteční písmenko

orionka:

Já se zvědavě zeptám, kde jste měli auto ? Popsaná cesta je tedy štrapáce a odevšad ještě kus na Č.v. 

Edit : Aby to nevypadalo, že pochybuju. To není nedůvěra, ale obdiv !

Edit 2 : A povzdech !

nepleteš si Černý vrch a Černou horu ?? Obě jsou to tisícovky… na jedné je Čertův kámen a na druhé Čertův odpočinek a tak se pletou často. 

Parkovali jsme pod Bukovcem na Mořině - šli kus po Promenádní a kus po Jezdecké cestě, a pak jsme se vydali po stezníčku na Černý vrch. To nejsou trasy, které bych někomu radila - vždy říkám, že jsou jen pro ty, kteří znají hory jak své boty, prošli hory po cestách značených i neznačených za každého počasí - a mají je moc rádi. Psa tam mám vždy na vodítku, nelezu tam v době hnízdění tetřívků… Pak jsme klesli stezníkem do údolí Jizerky, přebrodili jí a vydali se do protistráně směr Pytlácké kameny. Na JIzerku jsme šli kus po značce (přes Jelení stráň), kus zase cestičkami neznačenými a do JIzerky došli po staré Celní cestě. Asi 17 kiláků, převýšení nic moc - ani 400 metrů to nebylo. Mokří jsme byli do pasu (chodníčky lemovala podzimní tráva úplně mokrá po nočním dešti), občas jsme zajeli nohou do podmáčených mechovišť až nad kotníky (to se pak brodí bez zbytečného sundávání bot, neb vlhkost v nich je  stejně 1000%)

Psík spokojen, i svačinu jsem mu nesla, aby nestrádal…

ještě doplním, že na parkovišti jsme byli v 7 hodin ráno a před půl dvanáctou už jeli domů. Překvapilo mě, že ani na Pytláckých kamenech nikdo nebyl (a to už byl čas normální…) Střídali jsme se při výstupu na vrchol, dávali tam svačinu a nikde nikdo… až dole u Jelení stráně byli turisti… Zato na Jizerce masakr cyklisto turistický, ale to už byl Yoda zcela vzorný…

koupit “reklamní” polštářek někde ve výprodeji a nebo měkkého velkého plyšáka v sekáči…

a nakonec včerejší delší Jizerky (hory) - ráno bylo mlžno, krásně voda čvachtala pod nohama (vylezli jsme na vrchol Černého vrchu a tam vede jen podmáčený stezníček), přebradili jsme malou Jizerku (říčku) a vylezli na Pytlácké kameny. Místní skála Mozek byla ukázána Yodovi, že by ho taky někdy potřeboval…To již sluníčko občas vykouklo a když jsme se vraceli přes Jizerku (osadu), tak už sluníčko svítilo a lidí tam bylo víc, než na Václaváku…

pak troška těch nepsích - hmyzáci v lese lítají, i motýli jsou vidět. Náprstníky dokvítají, orchidejky kruštíci jsou v plném květu. Hmyzáci mají rádi všechno kvítí

včera jsem úplně zapomněla, že je sobota a to shrnuju venčení… tak až dneska nejprve fotky Yodislava

já bych koupila přepravku na dospěláka a vycpala ji polštářem. Vozila jsem tak štěňata dogy v kufru auta - měla tam velký péřový polštář jako vycpávku…

Assil nepíše nic teoretického - moc dobře ví, co umí mladé bordery. To jen aby to nevypadalo, že se ti tu jen káže bez znalosti reálií…

megi-the-pes:

však to tam chudák s tou výškou nedojede, zvostane na pařezu kymácet se jak želva votočená na zádech 

ale přirovnání mě rozesmálo 🙂

to jsme jednou šli Jizerkama cestou necestou. A najednou na lesní cestě hodně špatně sjízdné luxusní bavorák s nízkým podvozkem, v něm vyděšený mládežník a krásná slečna… Spali na Mariánkách v půjčené chatě a kdosi jim řekl, že se dá projet i na druhou stranu hor a že závory bývají nezamčené, zámky jen navlečené (a fakt často jo - občas na ně kouknu, když už jsem se to tehdy dozvěděla 🙃 ). Ptali se na cestu a měli výraz asi jak Jeníček s Mařenkou, když viděli Ježibabu… Přesvědčili jsme je, ať to na pasece otočí, že dál bude už jen hůř… Škoda, že nemáme fotku - ten drahý sporťák v bahně a kamení cest… 

hlavně bych pastevce nenabízela jako možnost lidem, kteří zadají tak naivní dotaz… Prostě pastevec chce člověka, který ví, proč ho chce, co po něm chce a jak se s ním domluví…

plánuješ další studium? Vysokou školu? Pak je vysoce pravděpodobné, že pes zůstane doma u rodičů a musí to být plemeno, které bez problémů zvládnou. Těžko po nich chtít, aby lítali po cvičáku, učili další a další cviky - prostě aby borderu uspokojili…

Pokus víš, co obnáší toto plemeno, tak vol dobře chovný pár rodičů. Nech si poradit, ať máš šanci psa dobře zvládnout. Možná by jako první pes byla lepší “normální” kolie, ať už dlouhosrstá a nebo krátkosrstá. A nebo šeltie (ale tam taky pozor na povahu) či pudlík. Cviky budou nadšeně dělat všichni a jsou přeci jen jednodušší na život s nimi.

a stále se tam pomaličku polehoučku rekultivuje. Lesní rybník, ze kterého se vybetonováním vjezdu a výjezdu udělala myčka tanků už je zase lesním rybníkem. Hodně domů bylo rozstříleno, hodně křížků zničeno… ale kraj se pomalu probouzí a krásní. Doporučuje k návštěvě pět dog z pěti  😉

nejen zdravý rozum - ale i cit. Co jednomu štěněti nevadí, druhé může hodně stresovat. Nejde vychovávat živé tvorečky přes kopírák. A důležité je nechat taky štěně “se nudit” - nevěnovat mu každou minutku svého času. Prostě když pracuju (a je jedno, jestli u PC nebo v kuchyni), tak máš smůlu, i když jsi úžasně roztomilý maličký plyšáček - pohladím tě za uchem, nevadí mi když stěhuješ polínka a cupuješ plata od vajíček… ale prostě ještě chvíli vydržíš, než se půjdeme “poprat”… 

Mám pocit (ze svého okolí), že největší problémy s odpočinkem mají ta přepečlivě pozitivně vychovávaná štěňata. Všechno se řeší, všechno se učí, všechno se odměňuje… a nakonec se neumí ani vteřinu samo zabavit a samo si odpočinout - na všechno nadšeně očekává povel…

však tam taky lidi bydleli - ti dávní, ale i ti dnešní návštěvníci tam přespí (je tam ohniště). Jeskyně byla uměle zvětšovaná, ale základ je pochopitelně přírodní. Je to kraj, kam se roky nesmělo, azbuka je tam vyrytá nejen do pískovců, ale i do kůry starých buků… Hrady (Děvín, Ralsko, Jestřebí…), rybníky všech velikostí (miluju lesní rybníky), staré lesní cesty (mají úžasná jména), neprostupné lesy (mívají ale často široké cesty - zbytky po tankových koridorech), spousta zvěře, hmyzáků…

u efe za humny je krásná jeskyně - Psí kostel. Yoda už tam taky byl, ale tyto fotky jsou ještě Nightí. Je v tom kraji spousta krásných jeskyní, skalních bloků i skalních vyhlídek. I děsný kopce (ale s krásnou vyhlídkou) - ať už Velká či Malá Buková nebo Velký a Malý Jelení… Chdíme tam rádi - neboť mimo sezónu tam není ani noha. 

taky štěněti nenechávám celý prostor domu, když je malé. Horní patro zavřu vrátky (hodila se i pro vnoučata 😉), dole jsem zavírala obývák - nešlo ani tak o koberec, jako o možnost stržení velkých kytek. Zato když jsme byli doma, tak měl všude přístup, aby tam byl zvyklý a případné prohřešky se daly snadno korigovat. Na půl roce už nic zavírané nebylo, už se dalo štěněti “věřit”…

Věřit… měla jsem pocit, že domácí provoz umíme naučit skoro dokonale - a proto mi včera dvacetiměsíční Yoda sežral z linky šunku připravenou na náplň palačinek. Špenát nechal… Zmetek - nikdy si nic nevzal, maso rozmražuji běžně ve dřezu (tam dosáhne), na lince je jídlo v dosahu, i když je doma sám… a to jsme včera u loupeže byli v kuchyni oba dva. Holt se stalo 😀

já to pochopila jako podklad pro pobyt štěněte. Ne jako “záchod”. Jinak pochopitelně venčit, venčit a zase venčit…

já zase nerozumím tomu, proč má být pes pod povelem, když třeba uklízím. Na to je povel “vypadni” , nebo to podpořím nějakou kostí na okus… ale přeci ho nebudu “násilím držet” na jednom místě. Běžně unavený pes odpočívá sám (jasně výjimky jsou, ale to jsou výjimky) - není normální, aby “musel řízeně” ležet… Nechte být psa psem - ať si sám řeší, kdy a kde chce spát a případně kdy vám chce být  za patama… Jasně, jsou momenty, kdy je nutné aby byl tam, kde chci. Ale je to výjimka, ne standard. Vždyť jsme smečka, a ne trvalé vojenské cvičení…

igelit v žádném případě. Noviny jim budou klouzat, pak je pročůrají, roztrhají, rozžvýkají… a nalepí se to na podkla a na štěně. Ale není dobrá ani klouzavá podlaha pod malá štěňata (i pod ty starší - kvůli kloubům). Podle mě by ideální byla stará velká deka - a prát a prát. A nebo vetbedka (měkká a přitom pratelná podložka). A taky do ohrádky patří pelech a hračky a polínka na hlodání - prostě prostor, kde si štěně může hrát i pohodlně spát

co vím, tak při sžívání koček a psů používají v nepřítomnosti páníka i nepřímý kontakt - ze dveří mezi místnostmi vysadí sklo a nahradí ho síťí nebo mřížkou. Vidí se, cítí se, mohou se pozorovat… ale neohrozí se. Ale je fakt, že to je asi pro dospěláky - štěník asi neuvidí nic, tomu by stačila normální dětská vrátka do dveří