Příspěvky uživatele

paráda - je fajn, že jste se ozvala, jak vše dopadlo. Psice pózuje zcela profesionálně

stihli jsme s Yodislavem procházku v lese na poslední chvíli - ještě bylo dusno, vedro… a jen jsme dorazili s vyvenčeným a vyběhaným psíkem domů, zatáhlo se, začalo bouřit a už přes hodinu intenzivně leje (19.8 mm v tuto chvíli)

když já na bramborových plackách ujíždím… na sucho dělané na plechu v troubě a pak lehce omašlované máslem… A nebo nám naše maminka dělávala "krokety" (nevím, kde ten název vzala) - z těsta na bramborové placky vyválela plát, podle dezertního talířku vykrojila kolo. Na něj položila kolečko velkého měkkého salámu (ano, často gothaj) a nebo dokonce kolečko šunky. Pak se placka přehla napůl, prsty se umačkal okraj, aby se nešklebila… a dalo se to osmažit z obou stran na trochu oleje či sádla na pánev. Na pánev se vešla dvě “déčka” - dvě plněné placky. A kupodivu i moje zmlsané vnoučata mohou jak placky suché, tak tyhle plněné.

A ty suché jdou dělat různé - “holé” jen s máslem či povidly na vrch, s bramborákovou příchutí (přidaný česnek a majoránka), se salámovou příchutí (přistrouhaný tvrdý salám či klobása), s bylinkama… prostě do základního těsta lze přidat kdeco a mít různobarevnou (a různochutnou) misku placiček. Jsem hračička - takže i ty v troubě nasucho pečené vykrajuji a je jedna jak druhá.

a ještě bramborové placky a bramborová kaše 😉

a teď Yodislav - z mokrých procházek tohoto týdne. Na poslední kvalita dnešní cesty…

tak nejprve fotky nepsí z uplynulého týdne - na osmé fotce je vidět, jak je ráno celé město v mlze, ale kolem “našeho” kostela už je krásně. Na 13 už je rozkvetlý kruštík - z dnešních Lužek - u nás za humny mají teprve poupata

podle chuti a hladu krmit Yoda nejde… byla by to koule na nožičkách. Je děsně nenažraný a může úplně všechno - a skvěle i tráví…  Ale když má větší výdej - přihodím…

Jo takový Night byl něco jiného - ten si klidně i v misce nechal, když měl dost… A Aronu jsme občas přesvědčovali (hlavně u falešky), aby alespoň něco snědla. Ta byla děsněj nežravec.

acher:

Také krmím podle toho, jak pes vypadá.Množství,ale i složení.Jeden pes měl více masa,jiný zase více příloh,občas přidám mleté skořápky zakápnuté citrónem, občas Irish Cal ale pravidelně a dlouhodebě vlastně nic nepřidávám.

a ještě krmím i podle aktuální zátěže.  Takže u nás přesně odvážené či přesně nabalíčkované porce nehrozí. Když je dlouhý výlet - jde s sebou i svačina pro psa a večer dostane větší večeři. I když teď by Yoda větší večeři asi dostávat neměl, mám pocit, že trošku víc nabral

my si dneska užili adrenalinový výlet po horách lužických. Trasa nebyla až tak dlouhá (asi 12 km), ale bahno, bahno a zase bahno. Klouzající, čvachtající. Navíc lesáky rozježděné cesty plné hlubokých louží po stranách lemuje neprůchodný les, kde se všechny soušky a prořezávky nechávají ležet. Ale nakonec jsme cestou necestou našli i Bukový vodopád (šli jsme tam, že by mohl téct alespoň trošku, neboť v posledních letech skoro neteče). Psisko má dost - ani neměl snahu se od nás v tom složitém terénu vzdalovat, nějak věřil, že se snažíme najít rozumnou cestu.

Já šla trošku opatrně, neboť včera se mě po dlouhé době ozvala záda… a tak jsem to šla dneska rozchodit. No na cestu zpátky po hlavní turistické jsem psa na vodítku dala výjimečně páníkovi - neboť už jsem měla toho klouzání a přelézání a přeskakování vody dost… ale sice o zádech vím, ale není to horší než včera.

To jsme jednou šli na výlet do hor. Vysokých. Na celodeňák. My s sebou tvrdý sýr a řízek, Nightovi jsem koupila sušenou kachnu bio… aby měl nějakou tu energii na obtížnou cestu. A prý to žrát nebude a nebude. I když byl děsně hladový - tak ne a ne. Nakonec nám snědl sýr a řízek a fidorky (na dně ruksaku jako jídlo poslední záchrany). Kolegyně fenky se pak po kachně mohly utlouct. Přitom doma sušené maso Night rád jedl - kuřecí i hovězí. Jen zrovna došlo a tak jsem koupila drahý dokonalý pamlsek na cesty…

Takže pažravému Yodovi pamlsky děláme už jen doma - játrové sušenky a sušené maso. Skladuju pro jistotu v mrazáku - a funguje to. 

my včera venčili trošku netradičně - vydali jsme se do hlubin lesa cestou necestou podél krásného potůčku. Pes přeskakoval klády, prodíral se hustníkem, my sbírali lišky (růžovky a lišky rostou, jinak nic moc), krmili se borůvkama (někde už sladké, ve stínu ještě pár dní potřebují)… všude mokro a příjemně chladno. No a tam, kde jsme si mysleli, že se napojíme na známou cestu byla hora žulových balvanů a popadaných stromů … a tak jsme to otočili a kus se vrátili. Pes nadšen průzkumničením - měl to jako pěkný parkúr. Doma padnul a spal jak špalek. Večer začalo pršet a lilo až do rána…

u nás od půlnoci napršelo dalších 15 mm. V červenci už přes 90 mm. Ale teď neprší, takže čvachtavá první procházka Yodovi vyhovovala. Neb silnější déšť nerad

u nás od půlnoci napršelo dalších 15 mm. V červenci už přes 90 mm. Ale teď neprší, takže čvachtavá první procházka Yodovi vyhovovala. Neb silnější déšť nerad

u nás od půlnoci napršelo dalších 15 mm. V červenci už přes 90 mm. Ale teď neprší, takže čvachtavá první procházka Yodovi vyhovovala. Neb silnější déšť nerad

už jsem tu psala, že naše první doga byla totální nežravec - a žrala celý život (i v růstu!!) pouze syrové kusové hovězí a rozvařené slepice bez kostí. Zelenina a ovoce ani žádný doplněk neexistoval. Maso posypané lehce roboranem bylo nepoživatelné. A jako příloha max ve vývaru rozmáčený rohlík nebo těstoviny. Jak dokázala vyrůst (a mít hezký bonitační kód) dodnes nechápu. 

Xerxes žral ovoce a zeleninu jako puberťák, v dospělosti jen vybrané kousky sladkého ovoce. Beta byla popelnice, ta sežrala cokoli v jakémkoli množství. Night byl nežravec, ovoce a zeleninu nemusel, přílohy moc taky ne. Yoda je kapitola sama pro sebe - ten kdyby měl v misce žulové kostky, tak je sežere. Aby neměl hlad, dostává i malý oběd - kus mletého syrového masa a syrové nakrouhané zelí. List zelí si vezme nadšeně kdykoliv - dá mu přednost i před piškotem… 

Jinak tvrdím, že čím různorodější stravu psi mají a znají, tím líp jim funguje zažívání. Takže nejenom syrové maso a kosti a vařené maso s přílohou (jako přílohu často dávám granule) a klidně i většinu zbytků (fakt jsem zbytky z talířů po vnoučatech nevyhazovala - dozí myčka byla vždy připravená). Takže ano - i já krmím jako prase… to psí prase. Ale nemyslím si, že by vypadalo to naše čuně až tak špatně… a bobky má ukázkové

Thielli, kdyby ti kůň ještě trošku vyrostl 🤭, mám tady nepoužitou plavací vestu na mamuta (největší Hurtta). Pořídila jsem ji našemu jedinému plavci - Nightovi - kdyby náhodou chtěl v moři plavat s námi na větší vzdálenosti… ale on byl jednak perfektní plavec a jednak se vracel ke břehu včas. Byl perfektní. Jeden rok vestu nepotřeboval a za rok už se do ní stejně nevešel…

Yoda by se možná vešel, ale pro něj je voda sprosté slovo. Velmi sprosté…  

Prasata jsme potkali v posledních letech vícekrát - a naštěstí jsem o nich vždy věděla dřív já než pes a vzala ho včas na vodítko. Protože se Yoda sice nechá od zvěře odvolat, ale nejprve za pohybem vyrazí… a to by se prasákům líbit nemuselo. Ale když mají čuníci prostor, nikdy jsem z nich strach neměla - jdou si svou cestou. A ani nespěchají, nechají nás počkat, až vyklidí v poklidu prostor

my byli dneska už po šesté ráno v lese - dole ve městě se válely mlhy, bylo jen 10 stupňů, potkali jsme jen krásnou srnku (pravda, Yoda vystartoval - ale nechal se krásně odvolat a za odměnu čenichal a čmuchal a pobíhal tam, odkud vyběhla)… bylo to moc pěkné zcela bezlidnaté ráno. A v osm už jsem byla ve škole. To se mi líbí

Alavis calming ?? Vím o psech, kterým při stresu opravdu pomáhá. Osobně zkušenost nemám, ale z více stran jsem slyšela jen chválu

jedna z našich dog (Beta) se vždy těšila na každou jízdu autem - a v něm vydržela pískat a kvílet nadšením poměrně dlouho. Čím pomaleji se jelo, tím víc byla hlasitá - na dálnici byla zticha, jakoby věděla, že tam se vystupovat nebude. Zajímavé bylo, že když se auto před dovolenou naložilo po střechu zavazadly, tak uvnitř vozu ulehla ihned a byla zcela v klidu celou cestu, jako by byla tušila, že kvílet se nevyplatí, že se pojede dlouho.