mám pocit, že mýval má válečkovité prstíčky s malými drápy (spíš dětská ručička). Tohle mně připadá spíš na nějakou tu velkou lasicovitou šelmičku
mám pocit, že mýval má válečkovité prstíčky s malými drápy (spíš dětská ručička). Tohle mně připadá spíš na nějakou tu velkou lasicovitou šelmičku
asi jsem se blbě vyjádřila - žádný z mých psů ani fen nebyl zcela dokonalý. Kde byla dokonalost estetická, trošku pokulhávalo zdraví, kde bylo zdraví, zase byl nevhodný barevný gen… Ano - byli chovní, ale dog je tolik, že je z čeho vybírat. Špičkové chovky kryjí v zahraničí, nebo výstavně hodně úspěšnými psy. Takže pokud bych kryla Xerdou nebo Nightem, tak tam, kde o papírovém chovu moc nevědí… a tomu říkám “na kšeft” … a náhodou i bezpapíráků jsme mohli mít několik vrhů - občas se nevěsty hlásily 😄
efe:Venku je dnes parádně, krásně zalito 👍🏻
Stopa - tipuju správně jezevce?
asi jezevec - ještě mě napadla vydra. Vody je u vás dost… a blána mezi prsty se neobtiskne a velikostí jsou skoro stejné
a nepsí - rašící buky, zapadající sluníčko a kytičky. A taky jedna zvědavá ještěrka, která se vylezla podívat na lavičku u ohniště, jaké že budeme mít maso na čarodějný podvečer
Yoda tento týden - v lesích za humny, čtvrteční Středohoří už jsem už publikovala, tak pak jen pár fotek ze včerejšího setkání u švagrové na statku. Bylo nás tam dvacet (věkově dvě prababičky 90+, a nejmladší je dcerka synovce právě dvouletá). Dopoledne si to Yoda užíval na plno, odpoledne byl naštván na krátkém vodítku, neb už tam byl i jezevčík Hubert. A to je uječený sebevrah na Yodu útočící (a jeho paničce je přes devadesát a občas nestihne reagovat včas… takže je to pochopitelně na nás). A tak pozoroval dítka lezoucí po stromech, skákající z kamenných zídek kolem statku, hrající obíhačku, fotbálek… a žužlal u toho občas hovězí ucho, když už musel být v klídku
jo a na druhé fotce nepřebarvuje - to jen zapadá sluníčko
a i když je uchovněná… pokud nechtějí produkovat štěňata s PP, nikdo na ně nemůže. Já třeba měla Xerdu a Nighta chovné - a kdybych produkovala štěňata bezpapíráky, tak by se mi nic nestalo. A vypadalo by to hezky v inzerátu - kříženci po chovném otci 😄
Jen poznámka - neuchovňovala jsem je na kšeft - ale jako poděkování chovatelům, že dělali dobře svoji chovatelskou práci. I Yodu bych uchovnila, kdyby byl zdravý… a to vůbec nemám chovatelské ambice. U fen jsem to měla stejně
V Liberci kdysi dávno jeden alexandr velký lítal. Byl krásný podzim - spousta ovoce, teplo…taky se nedal chytit. ZOO nescházel (tam jsem volala - a prý nejen já), nevěděli o nikom, kdo ho postrádal. Byl vynikající letec. Poznala jsem ho podle volání - létal kolem často a na švestce či jeřábu na zahradě občas sedával. Prý létal i na balkony do sídliště - tak snad Saša (jak jsem mu říkala) se s příchodem zimy chytit dal…
tak tedy dnešní České Středohoří - výhledy a kytičky. Na jedenácté fotce je vidět, kam si sedne doga, pokud sedí páník či panička… všechny dogy byly stejné - na klíně je nejlíp. A ten čenich skoro na konci říká “už se na ty kytky vybodni, je to nuda” 😄
my dneska byli na krásném výletě za výhledy a kvítím v Českém Středohoří. Nejprve Holý vrch u Hlinné (taky zvaný Lysá hora) a protilehlý vrcholek Hradiště (koniklece už střapaté odkvetlé, ale jinak spousta kytiček všech barev a taky spousta oveček všech barev). A pak jsme popojeli kousek ke Skalici a obešli rezervaci Bílé stráně - orchidejky ještě nekvetou zcela, ale zase záplava sasanek lesních stála za to. Ty u nás rozhodně nemáme - my jen ty hájní.
3 hodiny autem (2x hoďka a půl) a 4 hodiny pěšky - většinou na sluníčku, psíček zdá se bude až do večera hodný. Ale vláčela jsem mu na zádech masitou svačinu i dva litry vody, takže nestrádal…
teď jsme spali na šesti různých místech (3x Francie, 2x Španělsko a 1x Německo) - všude pes nahlášen, nikde očkovák nechtěli. A Yodu opravdu nikde na recepci přehlédnout nemohli 😉Za ty roky cestování se psem po nás chtěli doklady a kontrolu čipu a očkování jen na vstupu do Británie (tam je to známé, jsou zemí bez vztekliny a vyžadují 100% kontrolu na vstupu)
edit: teď mi došlo, že se myslí asi psí hotel - to by dávalo smysl. Takže jsem byla mimo téma
mně nepřestane fascinovat, jak se hbitě a šikovně pohybují na těch “ploutvích”. V Colmaru na tenkém kovovém zábradlí se promenádovali kačeři… Yoda z toho byl dost vykulený, neb se vůbec nebáli (jasně turistů je tam sousta a jistě z nich občas i něco vyžebrají)
ano - už skoro odkvetlý lýkovec. Je jich na úbočí Bukovce spousta - nejvíc v čedičovém lomu - ale tam už byly zcela odkvetlé.
a Yoda:
fotky z cest už tu byly - takže až od úterka… lesy za humny a dnešní Jizerka (osada) u Jizerky (říčky) v Jizerkách 😉
my dneska ráno na Jizerce chytli to správné jaro. Vody v Jizerce teče hodně, i příkopy podél cest jsou plné čisté vody. Zbytky sněhu už nejsou (jiné roky bývají). Ale narcisy na narcisové louce byly v plném květu, kolem kvetly petrklíče, sasanky, devětsily, mokrýše, blatouchy, plicníky... i lýkovce ještě na Bukovci měly kvítky. A úpolíny už se začínají chystat - kulatí se jim hlavičky. Ještě zelené - ale pár dní sluníčka a taky pokvetou. Yoda udělal ostudu - měla jsem ho na dlouhém vodítku, nečekala jsem zradu a on vyrazil podívat se, proč se mladé chlupaté kravky honí - a běžel a vodítko za ním vlálo... byla jsem v klidu - byla mezi nimi říčka Jizerka... Neštěkal, nevrčel... jen byl zvědavý (a kravky taky - zírali na sebe přes potok). Došla jsem si pro něj, řekla mu pár ošklivých slůvek a dál jsme si užívali jarní pohodu. To mám za to, že celou dovolenou jsem byla ve střehu - a on se choval všude tak vzorně
bambule:Sakury nám pomalu odkvétají. Tahle je hodně stará, pamatuji si ji, už jako malé děcko a to už je skoro půl století.
jé podobnou fotku mám někde z cest - místo Bambule je v růžové kráse Yodislav… Ale slečně to sluší víc - je to krásná psí dáma
lika na Zvířetníku Neviditelného psa popisovala “svoje hřivnáče” loni. Tady je odkaz na druhý díl - na ten první je proklik hned na počátku čtení…
Trickyvoo:My se chystáme v létě na dovolenou do Itálie bez psa. Mužovi šlo o to, aby dcera si užila pláže a moře. Malina vedro hůř snáší a na koupání jí taky neužije. Až nám půjde jen o ty scenérie, jeli bychom takhle pěkně na jaře, doufám, že by s námi už i mohla. Jak s námi byla loni v Rakousku, tak to prostě bylo super. Asi bych i víc toho psa prosazovala, ale sama mám pochybnosti, zda by to pro ni bylo to pravé.
my jsme babička a dědeček zlí - žádné válení se nepřipouští 😄. (Hlavně bychom se na pláži zbláznili nudou my). A říkáme si, že co se do těch hlav dítkám nacpe, to už v nich zůstane. A tak vždy mix srandy, sportu - ale i poznání přírody, historie a kultury.
Všech pět dog bylo u nás cestovacích - naštěstí všechny to zvládaly dokonale. Dokonce ta první - Arona byla doga opalovací, milovala vedro a vydržela i na té pláži - neb Lída byla tenkrát dítko školou povinné a jezdilo se o prázdninách (ale ne vždy do vedra - třeba i do Nizozemska - poznávání jiného kusu Evropy a k tomu Atlantik s velikými vlnami a taky po Čechách a Moravě). Pak už nastaly dovolené spíš mimoprázdninové… No a teď jezdíme o prázdninách do chladnějších míst (loňská expedice Balt) nebo volíme ne hlavní prázdniny (předloňská Expedice Sicílie byla o jarních prázdninách - to letěly samy děti poprvé - bylo jim 10 a 12)… i teď jsme využili velikonočních prázdnin nastavených o volno kvůli přijímačkám. Takže děti na gymplu přišly jen o pondělní výuku…
no ještě lze manžela nechat u moře - půjčit si pidiauto a vyrážet po okolí. A třeba by se na krátké trasy na kus dne vytáhnout dal. Třeba od Malagy (a tam se lítá za mořem často) málokdo vyrazí do El Torcalu - přitom je to překrásný kus skal, kratičké značené okruhy, vyhlídky, spousta kytiček a kozorožců, skvělá restaurace… Málokdo zná dolmeny v Antequeře - a přitom to jsou výlety autem do hodiny od Malagy…
Jen bacha - palác Alhambra v Granadě, katedrála v Seville, a hlavně “králův chodník” - Caminito del Rey bez časovek nejde, Caminito jsme měli pro jistotu půl roku dopředu… Takže by to možná šlo skloubit i s tím povalováním pod palmou
efe:Tsss, auto vezmu klidně vlastní! ;)
bylo to 7992 km… ale u tebe věřím, že bys to dala hravě.