myslím, že potřebujete naučit samotu i na dýl než půlhodinu… Stačí blbá shoda náhod, kdy ani vy ani partner nebudete moci být se psem. Nepodceňovala bych nácvik samostatného pobývání v bytě. Braní si štěněte každý den do práce může být cesta k báječné separačce… Od malička bych to různě střídala - trénink na klid pod pracovním stolem (klidně v kleci…) ale také trénink doma (i když bych si měla domluvit na nějaký ten týden změnu pracovní doby nebo čerpat půldny dovolené). Stačí nový kolega se silnou alergií - a je rázem všechno jinak. 

tento týden mám “domácí dovolenou” - tj. poflakuji se doma a dělám pro psa nezajímavé věci (třeba rovnám obsah skříně). A tak můžu pozorovat jak vypadá dopoledne psího povaleče po dlouhé lesní procházce. Chvíli ležel na pelechu v kuchyni. Když na něj zasvítilo sluníčko, přesunul se na koberec do obýváku. Pak se zvedl a postál v předsíni u obřího okna a zíral ven na chodník. Dvakrát štěknul (asi šel kolem nějaký “nepřítel”) a opět odpadl na koberec… 

Jasně že se pes naučí na klec - a je to pro něj jeho bezpečný prostor. Ale prostě je to klec. Pes doma na volno se má podstatně komfortněji.

ropucha z povrchu těla vypouští jed, prostě se tím brání před sežráním. A ten jed podráždí tlamu - pes slintá, někdy i zvrací. Asi bych byla opatrná u malých plemen - protože jed je to poměrně silný a může mít vliv na srdeční činnost. Ale jed je nechutný - takže pes žábu vyplivne a nesežere… Takže k silným otravám asi moc často nedojde.

Doporučuje se vypláchnou tlamu vodou a případně podat živočišné uhlí… Osobní zkušenost nemám, ani jeden z mých psů žábu nechutnal… a to máme ropuchy i na zahradě

pes bude hodně slintat… když vezme ropuchu do huby.

příště dám vědět, i když pro nás jste většinou zimní a jarní variantou pochodů. Chceme v září na krátkou dovolenou, kde jsem naplánovala jeden trošku delší pochod v horských podmínkách. A tak jsme začali trošku natahovat procházky - a když už po delší době přes dvacet kiláků, začali jsme v vás na placce… Zvládli jsme to v pohodě všichni tři (i ten bágl jsem si nacpala vodou, byť cesta byla podle vody a po dešti 🙃 ), příště přihodíme nějaký ten výškový metřík navíc… Ale zdá se, že jsme ještě až tak nezlenivěli…

jsme ti zase šlapali za humny - tentokrát 22 km kolem meandrů Ploučnice. Cestou stádo daněl s úžasně puntíkatými dančaty, pak trošku adrenalinu při setkání se stádečkem divočáků a pak taky spousta motýlů a vážek a vodoměrek a splešťulí blátivých v kalužích…  Je u vás hezky.

pokud je to malé štěně - tak je to normální. Jedná se o atavismus, který “radí” štěněti nešířit svůj pach mimo domov - aby ho nějaký predátor neulovil… To odezní s věkem. A navíc malé štěně hodně často jí a tedy i častěji kadí… 

Většina neštěňat spojuje venčení s procházkou - pohyb rozhýbá střeva… 

a teď nepsí - něco z lesa za humny a něco z dnešního výletu kolem Ploučnice. Hned na začátku jsme se potkali se spoustou divočáků - fotka nic moc - ale kdo hledá, najde kromě dvou velkých prasat i asi dvacítku dorostenců - pěkně v řadě za sebou… (vidět všichni nejsou)

a je tu sobota - nejprve nejen psí, ale i koňská a hmyzácká…

znala jsem osobně jen jednoho psa - a ten byl i přes kvalitní socializaci v dospělosti agresivní na psy. 

Kanárská doga je původním posláním hlídač, je to pes poměrně ostrý (však psí zápasy u tohoto plemene nebyly v historii ničím neznámým) a je dost sebevědomý. 

Určitě je to pes do zkušených rukou. Ideální by bylo mít nemovitost s rozlehlým pozemkem a vysokou kamennou zdí, kde by mohl žít dle své historické role… Pohyb potřebuje každý pes, nutná socializace a výchova už od malička je samozřejmostí.

a když už jít do relativně málopočetného plemene, tak do jedince s kvalitním PP. Protože jeden čas na psech málopočetných dogoušů nezařazených do chovu (povaha, nemoci) se vesele množili bezpapíráci… a často i mix různých druhů

kometa:

Tak octomilky se používají ve výzkumech ohledně závislosti na alkoholu…

trošku přerostlá octomilka 😉  Ale byl kouzelný, jak si tu kapku “na kohoutku” vychutnával. Jinak když to přistávalo vedle mě, tak pocit nic moc. Je to velký

před pár lety jsme byli s vnoučaty na dovolené - samota na ostrově Pag. Stará dubina (duby cesmínové) oddělovala domek od moře - a krásně stínila. Nikde nikdo - úžasný týden. Každý večer nám po stole chodil tento krasavec - tesařík (asi obrovský). Jen nikde nepíšou, že nejraději se tento druh živí bílým vínem z vinařství Barborka 😄 . Opravdu chodil večer nasávat… Přitom hned vedle stolu byla i miska s vodou a kolem bylo nacákáno - takže to nebyla cesta za tekutinou, šel najisto... 

tak neštěstí se stát může i u opravdu dobrých kámošů - už jsem tu psala příběh berňáka a jorkšírky… jedno blbé uklouznutí, došlap na psí minikámošku… a jorková měla rozdrcený hrudník a nepřežila. Ale to je nešťastná náhoda.

Obdivuji majitele maličkých sebevrahů útočících na dogy (většinou jim s řevem okusují achilovky). Já pak držím svého psa, aby to nechtěl řešit a řvu jak protržené Slapy… Nejlepší byl pán v pantoflích venčící jorka, který skákal a dorážel tenkrát na Nighta (ten byl nad věcí u psů minikategorie). A páníček toho trpajzlíka na mě volal "to koukáte, jak je statečný" … a já jen podotkla, jak si myslí, že dopadne až na něj ta doga šlápne… Vytřeštil oči a začal ječet “kemněknozepocemnechtohonechpejskakdemášbejt ” a prej “chyťte mi ho a podejte, já se k vám bojím jít… ”  A to Night ani neštěknul, a vůbec se netvářil naštvaně. Tak jsem pravila, že mu psa nepodám a že holt musí být stejně statečný, jako jeho zvíře…  Nakonec ho ulovil.

já si myslím, že zdravý pes nic takového nepotřebuje. 

Anonymní:

a co nosorožíci, to je také svkost.

nosorožíci nám bydlí v kompostu… Každý rok nějakého potkáme a při přehazování kompostu se musí dávat pozor na larvy

kometa:

Ano, lvi, tygři. tuším že i pumy, levharti a jaguáři. Nevrní. A vlastně ani nemňoukají. Jenom řvou.

puma je malá kočka - i když to zní divně… neb je větší, než některé velké kočky… Ale neřve…

králičí (a zaječí) srst má vynikající plstivost - klasické klobouky jsou právě z králičích plstí. 

pokud je dost potravy, problémy nebudou… Luňák je pokud vím skoro výhradní mršinožravec, živí se na zbytcích úlovků jiných dravců, na sražených zvířatech v příkopech a na úhynech mláďat na pastvinách, káně je skoro výhradně myšilovka (a když nejsou myši, tak je to taky mršinolovka).

Nevím, jak u vás, ale tady je myší ažaž

Dlouhozobka svízelová je motýl patřící mezi lišajovité

vypadalo to takto??