my dneska v mlze a mokru hledali propojení dvou širokých lesních cest. Vyšlapaný stezníček strmou strání plnou obřích buků a žulových skal byl ukryt v hromadách napadaného měděného bukového listí. Jednou Yodovi koukala jen hlava, jak tam zajel… měla jsem tam listí nad kolena. Moc pěkná dobrodružná cesta - užili jsme si to všichni tři… a máme další procházku místy, kde chodí jen pár cvoků… A ještě jsme vylezli na vyhlídku na Dračáku - jen nejbližší koruny buků vykukovaly z mlžného oparu. Krása
a teď ty nepsí - všechny v lesích za humny, doplněné o protažení středeční procházky až na Černou Nisu
Yoda v uplynulém týdnu
ano - i Yoda má oblíbený polštářek přesné “žužlací” velikosti. Jakmile začne cokoli blemstat (většinou hranu pelechu), zazní povel “kde máš dumlák!?” . Už jsem ušila i repliky původního dudlíka… fungují všechny. I na dovolenou jezdí - máme zcestovalé dumláky
Ariska:Tak teď přemýšlím, které Milíře myslíte. Na Rádlo by to byla pořádná štreka. Tak snad Albrechtice? Ale i tak pěkná procházka
kdysi to byl Pilzberk - a my na Pilcberk stále rádi chodíme - máme to za humny. Snažila jsem se použít “dnešní oficiální” jméno - Orionka má pravdu - je to mezi modrou a zelenou značenou cestou od přehrady na Černé Nise směrem ke Kateřinkám.
Já hodně používám staré názvy - i proto, že už moje babička se na konci předminulého století narodila v Liberci a s krátkým obdobím války (byla to česká rodina) “jsme” Liberec neopustili. A protože moji rodiče nás po horách tahali od malička stále… tak názvy holt máme trošku rodinně historické. A Houbový vrch by byl jistě hezčí, než Milíř, kterých je v horách mnoho
dneska bylo krásné odpoledne - vyrazili jsme na delší procházku až na přehradu na Černé Nise. A zpátky dolů přes vrchol Milíře - kde jsme snad nikdy nikoho nepotkali… ale cesta je teď rozježděná těžkou technikou. Ale v bahýnku je dobře vidět, že už jeleni schází dolů z hor… stopy jsou všude.
my si dneska užili krásnou delší podzimní procházku v lese hned brzy odpoledne. A z mé “odpolední směny” doma nic nebylo, neb se nedá přihlásit do aplikace, kterou potřebuji pro práci… a tak čekám, až to univerzitní ajťáci nahodí… a zatím nic
tady leje i teď…
a teď nepsí - hlavně lesy za humny, ale i okolí Kosti a dnešní Karlov. Na čtvrté fotce je vidět, že na chvíli nám už i nasněžilo
má to Yoda tento týden těžké - od středečního poledne tu jsou vnoučata - a on u všeho musí být - je totálně unavený (a už protivný - kvílí a kňourá a zkouší žebrat… a poslintal čtenářský deník). Venku ale řádí stejně - možná i víc, když má diváky… Podzim je fotogenický…
ty u Doron nebyly plánované do mrazáku… ty jsou ozdoba zahrádky a zimovat budou
po obědě jsme stihli procházku v lese za aprílového počasí - sluníčko se střídalo s poletujícími vločkami sněhu, a občas prudký poryv větru trhal listí ze stromů. Teď už je ošklivo - pršosněží, fučí, je temno a teplota spadla na tři stupně… Pes ulehl na pelech, opřel záda o radiátor a pravil, že ven ho už dneska asi nikdo nedostane 😀
a teď Yoda - je mu jedno, jestli svítí sluníčko a nebo je mokro - na výletě počasí neřeší. Kupodivu dnes při sestupu mezi kameny ukrytými ve vrstvě mokrého listí šel velmi opatrně - ono není poznat, kde je pevno pod tlapky, kde je kaluž a kde je díra mezi šutry… Jen tedy ten vichr (trošku je vidět na listí, že fučelo na předposlední fotce) mu dneska vadil, to bylo vidět, že by nejraději zalezl někam pod skalní převis…
Od krásné mrazivé (ale slunečné) neděle v Kateřinkách, přes procházky za humny za aprílového počasí v týdnu až po dnešní Jizerky. Na počátku v údolí Štolpichu to vypadalo na normální podzimní počasí, pak přišly první vločky… a pak i vichr.
nedivím se, že se Bonnie na schodech občas nosí. Ono se po nich často chodí blbě i mamutům, jako je Yoda. Máte krásné fotky - dovolená se zdá se vydařila
mysleli jsme si podle předpovědi, že stihneme ranní výlet do hor před příchodem deště a větru… a živly byly rychlejší. Takže první chumelenice a navíc na hřebenu cestou od Štolpichu na Ořešník přišla vichřice - a tak jsme místo vyhlídky z Ořešníku (jednak vichr, a hlavně by promrznul Yoda, kdyby na nás čekal) rovnou klesali zpátky do civilizace. Vichr se dole utišil, přestalo sněžit… a až na posledních pár set metrů k autu dorazil liják. Ale to už nám nevadilo.
nádhera
jen máme teď čerstvě přeryté a uhrabané záhonky… už je v nich naděláno… a taky mně to vadí. I když už ne tolik, jako když byl Yoda štěně a kočičince po toulavkách žral… A taky mi vadí, když je naděláno mezi jahodníky… takže kočky ze zahrady honí Yoda (a nezakazuju mu to - vím, že by stejně kočce neublížil, což naštěstí kočky neví) i já (a umím padavčaty mini jablíčky házet dost přesně).
taky už jedeme na všechna krmítka - v létě jen na jedno… Lojovky, slunečnice i mix semen už jsou v rozumném množství naskladněny… A navíc je hodně vlašáků (takže ty menší úlomky jsou určeny pro slavnostnější menu do krmítek)
ještě jsou někteří i u nás - odlétají skoro poslední…