Moc pěkné. Jela bych v létě k Baltu na dovolenou. Před covidem jsem to měla v plánu , ale v jeho důsledku z toho sešlo a tak je Polsko stále v pořadí. Ale tolik hodin v autě v jednom dnu by pro mě nebyl výlet, nýbrž mučení. A to nemluvím o chodce. Té by se to nelíbilo ještě víc. Řekla bych - jste šílenci! Myšleno v dobrém.
pes má v kufru měkký pelech - a umí v něm i spát - i když většinu času nespí… Na cestách v pohodě žere, pije, blbne… a aktivit pohybových měl docela dost - asi půlhodina u sochy, pak krátké venčení u benzínky (jedlo auto i my), dvě hodiny pro něj náročných pobřežních aktivit (hodně se bál na dlouhém mole, do kterého zespodu narážely vlny…) a cestou zpátky zase dvě delší zastávky na protažení nohou.
Pepa řídí rád a dobře. A jsme zvyklí si v autě povídat a plánovat třeba dovolenou a koukat po krajině… Takže je to pro nás společně strávený čas
takže pár fotek ze včerejšího adventního výletu (vyjeli jsme v šest ráno, v devět protáhli nohy u sochy, v poledne byli u moře, ve dvě vyrazili zpátky, v půl sedmé si užili pohádkovou zahradu kolem zámku a v devět večer byli doma…) Ne - nejsme normální
nejprve nejvyšší socha Krista (kam se hrabe Rio 😉 - mimochodem v roce 2011 získala anticenu za nejšílenější stavbu) na půlce cesty od nás k moři. Pak troška vlnobití (foukalo hodně, ale bylo 11 stupňů nad nulou). Racků byla spousta - úžasný byl i ten kovový. No a poslední protažení nohou u námi oblíbeného vodního zámku v Bad Muskau
my se včera zbláznili… padl nápad na adventní výlet - a my nemusíme davy trhů… my vyrazili tam, kde teď nikdo není - projít se po pláži, písek hnal silný vichr, vlny byly veliké, rackové řvali, kormoráni přelétali nízko nad vodou… Prostě jsme si zajeli na otočku na Balt 😲
A cestou došlo i na polské i německé adventní procházení - třeba nasvětlený a vánočně vyzdobený zámek v Mužakově stál za vidění. Ale do parku se nedalo ani nakouknout. Ten srpeček měsíce na osvětlení nestačil
a teď ty nepsí - první není rybník - to je hradčanské letiště s ralskem v pozadí, pak jsou dva hradčanské rybníky (bezejmenný za letištěm a Držník), pak obleva za humny a dnešní zimní
tak tedy nejprve Yoda - po vzoru pudlích dam jsme vytáhli reflexní nákrčník… schválně volný, kdyby se někde chytil, aby se snadno svlékl… První dvě jsou úterní z Hradčan, dvě z týdne za humny a ta poslední je z dnešní cesty “o patro výš”
my dneska venčili v lese za humny - šli jsme velký okruh přes vrcholek Pilzberku… a podcenili jsme množství sněhu. Takže moc hezký zimní výlet hlubokým mokrým sněhem - ono těch 250 výškových metrů udělalo své… Psík si to užil, ale po návratu padnul a prý nebudit…
Jen nás překvapilo, že se letos nepodařilo zavřít jeleny do zimovací obory. V posledních zimách bylo opravdu u nás minimum zvěře (vysoké i srnčí) - zavírají je po té, co slezou dolů z hor, aby nesežraly výsadbu a neběhali po městě… a letos je mraky zvěře na našich trasách. A podle stop to malé kousky nejsou…
nechtěl jsem do toho rejpat , jestli hledal něco podobnýho, tak věřím , že si to mudla je schopen splést i třeba s brkoslavem (velikostní nepoměr ho nezarazí) a naše včelařka je v tom nevinně
taky mě to napadlo. Ale velikostně je to jinde… jestli to byla velikostí sýkorka…
my dneska měli z pohledu psa blbou procházku - neboť vodítkovou. Kluci mě vyzvedli u školy, že se vydáme na lítací krátkou lesní… a v "našem” lese se pohybovalo spousta maličkých ječících dítek (v jednu chvíli jsme měla pocit, že si hrají na hejkaly) a uštěkaná fenka borderky je “pásla” s paní učitelkou… A přiznám se, že jsem se bála, aby se Yoda nešel připojit k všeobecnému veselí… Takže sice na dlouhém, ale na vodítku
a ještě k tomu venčení v zeleni - snad každá zeleň (s výjimkou pěstěných trávníků) je děsně trnitá a pichlavá, opravdu ta suchomilná flóra je trošku jak žiletky…
ještě doplním - je to řazené mezi "robinsonády" - takže kobylky a cikády a zajíci s předlouhýma ušima a divoké želvy a spousta hmyzáků a ještěrek. A ovečky v sousedství… Zmrzlina daleko
nevím, jestli projde odkaz - byli jsme dvakrát 4 dospělí a 4 děti a jedna doga na ostrově Pag (holiday house Borna)
úžasná klidná samota - veliká zahrada starých dubů, takže stín. Vstup do moře jen kousek zpevněný, pak už plný ježků - ale dalo se to v pohodě přeplout - pak už hloubka a spousta živé podmořské nádhery. Kousek dál dvě hezké plážičky - ale chodili tam místní a ti psy nemusí - ale brzy ráno jsme tam mohli být a byli úplně sami.
Náš pes chodil po kolena po zpevněném betonovém vstupu a nelezl mezi kameny (tudíž srážka s ježkem nehrozila). Na pláži brzy ráno s námi plaval. Jinak během dne byl poléván a to mu stačilo.
velké ZOO mají většinou velké kočky na antikoncepci. Pokud je nechtějí cíleně množit a koordinuje to poradce chovu. Průšvih jsou malé ZOO - soukromé - které si odkojením koťátek (přijďte se vyfotit s lvíčátkem, tygřátkem…) a následným prodejem soukromníkům vydělávají peníze… A velké kočky se množí a odchovávají snadno. Je víc velkých šelem u soukromníků, než v ZOO, které jsou v mezinárodní unii zoologických zahrad… A to o něčem svědčí.
V Liberci se chov bílých tygrů utlumuje. Zbývá poslední jeden na dožití. Mají spoustu zdravotních potíží (inu příbuzenecká plemenitba) a navíc už dnes ani nejsou čistokrevná linie tygra indického… Prostě se množí přednostně pro varieté a cirkusy a soukromé chovy…
šli jsme z Hradčan kus po letišti, pak (u mršiny laně včetně lebky - tam Yoda váhal, jestli jít s námi a nebo hlídat “kořist”) odbočka k lesním rybníkům (jsou úplně plné a ještě zamrzlé) a pak jsme neznačenou cestou vylezli na cestě mezi Strážovským rybníkem a Držníkem. Od Držníku chvíli cestou, chvíli necestou zpátky do Hradčan.
Sněhu minimum, bahna tak nějak očekávaně. Krásná procházka - potkali jsme jen jedny dřevaře, jinak ani nohu…
tak tedy už si to sedlo. Já si myslela, že to Růža zvládne rychleji, než jsi plánovala. Neb je to holka šikovná a nikdy sama bez psího kámoše nebyla. A on zase tak rozbitný nebude
u nás v lese děsná břečka - tak 15 čísel těžkého, vodou nacucaného sněhu. Takže jen krátké poběhání, to není terén na dlouhé chození. Zbytek dovolené (ještě zítra) trávíme pečením cukroví… zítra ráno možná vyrazíme někam směr k Efe… tam by mohlo být méněsněžno a díky písku aspoň o trošku méněbahnivo
Počkat, to někdy existovalo, že PP nedostala všechna štěňata z vrhu? Já myslela, že je to mýtus?
to mi vyprávěl známý veterinář… jak u jeho prvního vrhu dog přišel poradce chovu, vybral dle něho dvě nejméně typická štěňata a ta utopil v kbelíku s vodou. Ostatní otetoval a vyplnil zápisový list… Tak to bývalo. Takový hodně drastický výběr… ale pod fenou směl zůstat jen povolený počet štěňat.
No a pak znám ty, kteří nechali štěňata i nadpočetná - a ty před kontrolou vrhu schovali… a pak tajně prodávali jako ta nadbytečná bez PP. Dokonce i na veterinu očkovat ta dvě štěňata jezdili jinam, než se zbytkem vrhu - aby je třeba veterinář neprásknul…
Když jsme si pořizovali v devadesátých letech první dogu, už směl poradce chovu povolit nadpočetný vrh - pokud chovatel prokázal nákup náhražky mléka a to, že bude dokrmovat… Arona byla jako jedna z prvních z osmi “papírových” štěňat
je stále zpěv, je kreslení a tělocviku mají víc hodin, než jsme měli my… Ale já mlčím - obě vnoučata studují kvalitní víceleté gymnázium a umí nejen vyjmenovaná slova, ale i násobilku… A na rozdíl ode mě umí velmi slušně anglicky (ano - získané i čuměním do mobilu na americké sitkomy u té maličké a hraním her u toho většího) a on má základy němčiny a ona španělštiny… A navíc jsou samostatní a nepotřebují držet za ručičku (koneckonců koho by rodiče riskli vysadit před mnichovským letištěm s tím, že my na ně čekáme v Palermu)
Vždycky se říkalo, že ta nejmladší generace je na nic a svět se díky jejich neznalosti žene do záhuby… my taky neuměli velkou násobilku a starořečtinu a většina ani latinu… Ano - umí dnes jiné věci a učí se je často jinak. Ale možností mají hodně a rozumní rodiče i dnes dokážou vychovat šikovné děti.
