Mýlíte se. Plemena psů se píšou ( na rozdíl od English) hezky česky s malým písmenem.
Jména plemen ochrannými známkami však nejsou, a proto se píšou s malým písmenem: rotvajler, husky, německý ovčák, bílá koza sánská, hucul, lipicán, (ovce) merino, valaška.
Zadavatelko, odkud jste? Klidně vezmu svou současnou rotvici, půjdeme se projít a dám vám odpovědi na všechny možné otázky. Když se zde zaregistrujete, můžeme si vyměnit SZ a domluvit se. I když, pokud vám to tu přijde “toxické”, abych vás nějak nepřiotrávila. 😉
Když se tu už zmínila CHS Od Kačky, majitelku znám několik desetiletí. Beru ji jako kamarádku, bezva člověka, ale štěně bych si od ní nepořídila, neb eticky mi (viz příspěvek od impact) to nesedí. Nic proti povahám či vzhledu jejích odchovů, je to můj vnitřní problém. Nebudu tu vypisovat různé chovky, nemám to ráda. Zadavatelka sonduje, tak asi nějaký přehled už má.
Máte pravdu, mé fotky jsou k ničemu. Ale po krásné úplňkové procházce jsem teď zapátrala, jste mě nasměroval přes ty buřiny. Propracovala jsem se k tomu, že dle fotek z netu jde nejspíš o ballota nigra, měrnici černou. Zkusím nafotit lépe a přesněji, nicméně tohle mi sedí absolutně s tím obr trsem u nás. Nebo nějaký ten jablečník by to také mohl být.
Máme na zahradě v koutku divoký pidibiotop. Vloni se tam objevilo něco jako hluchavka nachová? Ale na tu mi to nesedí. Letos se to rozrostlo. Je to vyšší, zároveň to hodně rádo zabírá prostor velmi rychle. Hmyzáci, včely, čmeláci, motýle, vosičky a v noci různé můry se mohou zbláznit, je tam vesmírnej provoz. Chodím se tam kochat. Co je to za lahodný plevel?
Pardon, ale přijde mi to jako docela telecí nápad. Dát psovi, který byl už asi převeden na dietní jinou stravu vařenou a jiné granule, vet dietu, která se ordinuje jen při problému. Nedivím se, že to Jackovi nechutnalo. Příště neměnit zaběhlé věci, které pejskovi vyhovují, dovolená nedovolená. 😉
Na přihlášky je ještě čas, snad bude chladné léto exotům nakloněno a nepřijde vlna tropů. Jestli se tam dostanu, případně si Vencu najdu. 🙂
To si fakt mákne, borec je to!💓
že kvůli nim ho mít někdo může nechápou….
Přéésně. Nula empatie. Druhej den jsem šla stejnou trasu, vynořím se ze zatáčky a proti mně holčina na koni. Automaticky jsem hodila odbočku na louku, nechala jim prostor. Netvor zvládá koně, ale jak na něm někdo sedí, už je to divnej živočich kříženej a nebezpečnej. Slečna hlasitě poděkovala a projela v klidu.
Na míjení takovýchto nebezpečenstvev mám Netvora naučenýho na “Čeká”. Odmalinka drilovanej povel původně u misky s očním kontaktem, pak přenesenej na zahradu a posléze i dál. Jestli sedí, stojí nebo leží u toho povelu vůbec neřeším, podstatný je, že vnímá mě a čumí na mě, zastavím se u toho. Odměnou je prostředí, takže pak pokračujeme ve vycházce. On je fakt jinej, naučila jsem se u něj spoustu věcí.
Ty to děláš taky dobře, je důležitý najít, co na kterýho psa fungá. 🙂
Krásná práce. 👍 Si pěkně zaposiluje krčisko, kolik Keliš váží?
Jsem si říkala dle těch stoliček, že možná divočák. Ale nebyla jsem si jistá, takže status “netuším”.
Já byla teď na táboře s top repre. Se tam každoročně coby inventář jen flákám a procházkuju a krotím Netvora, ale oni patří rozhodně mezi ty vyvolené, kteří to mají totál zmáknuté. Radost na ně pohledět.
Jj, s exotama je všechno veselejší, tam musí člověk trochu improvizovat. Pojedeš do Všestar na Cacit exotí?
Já přišla na cvičák v roce 1983, hlubokej Svazarm. Co si vybavuju, tak třeba první stopičky se štěnětem se dělaly na psovoda. Nášlap, prošlapat a schovat se, důvěryhodný pomocník pak vedl štěně, to našlo páníčka, mega radost a odměna (pamlsky, přetahovaná dle nátury štěněte). Takhle párkrát, pak už štěně vedl majitel a zakončení hračkou coby předmět, někdy vlečka, pak cizí stopy na figuranta a tak dále. Jiná doba, žádný šlápotování. 🙂
Polohy učil jak kdo. Někdo klasika kontrast - ruku na zadek a vodítko hore na sedni, ruka na kohoutek a vodítko dolů na lehni a podebrat rukou slabiny a vodítkem dopředu hlavu na vstaň. To se mi nelíbilo, tak jsem už jako mládežnice pracovala přes hračku a pamlsky. O pozitivce jsem věděla kulový. Dneska je kynologie už úplně někde jinde, je radost sledovat proces učení psa. Akorát mi občas přijde, že to je spíš už velkovýroba vycvičenýho jedince. Zajetý, propracovaný systém do detailu na všechno, jednou se to člověk naučí a pak už “jede” ten systém pořád dokola. Tím to v žádném případu nesnížuji, je to makačka. Ale chybí mi tam trochu takovýho toho tápání, přemýšlení a vymýšlení, jak něco psa naučit, jak to udělat lépe a snadněji…
Lebka. Ale komu patří, netuším.
K venčení - na dovolený se mi stala veselost. Vracím se s rotvicí a Netvorem z rozsáhlých luk, kde neskutečně řádili, směr civilizace, oba dva na vodítku. Procházíme úsekem zarostlým stromy a křovinama, z dálky slyším “Peginoooo”. Pro jistotu nahlas promluvím na svý duo, aby nás lidi blížící se z protisměru zaregistrovali a fenu si stáhli k sobě. Prdlačky prd, z ostrý zatáčky se proti nám vyřítila tryskající ohařka, prolítla těsně kolem nás na úzký cestě. Já se lekla, psiska tuplem. Něco pro strachově agresivního Netvora, samože vyletěl jak hovado, měla jsem co dělat ho udržet. Prdele, člověk s ním systematicky pracuje jak v rukavičkách, a pak tohle.
Šourem se vynořili ze zatáčky majitelé Peginky, dost asertivně jsem je požádala ve vší slušnosti, ať si čubu zavolají. “Dyk si vás nevšímá!” Je faktem, že jen pokukovala, nebyla agresivní. I tak to bylo něco na mě. Azylák se strachovou reakcí, rotvice přinasraná, co kdybych nestihla zareagovat, co kdyby tam jel člověk na koni, pouštět psa do zatáčky, kam nevidím, tohle se prostě nedělá… “No tak pardon teda!”
Echjo.
Takhle to ke slinivce radí pan doktor Štourač, proč to radí, nevím, nejsem vet ani výživář. Studovala jsem si plno zdrojů, jak nejlíp slinivkovou dietu připravovat a tohle bylo v jednom článku od pana Š:
50 % nízkotučné živočišné bílkoviny – k výše uvedeným druhům masa můžeme také přidat nízkotučný kvalitní živý jogurt a tvaroh. Dále 25 % zeleniny s nízkým glykemickým indexem – výše zmíněná dýně a cuketa, ale také brokolice, květák, římský salát a zelí, vždy rozmixované nebo ve formě pyré. Zbylých 25 % mohou tvořit komponenty s vyšší hodnotou škrobu – sladké brambory (batáty), brambory, ovesné vločky a rýže, vždy důkladně uvařené, rovněž ve formě pyré nebo kaše.
To je šikovná vychytávka. 🙂 Akorát u vysokých psů s dlouhýma nohama bych potřebovala pořádný podkolenky.
Zdráhám se ve vašem případu radit a říkat, co máte dělat. Já vše konzultovala s ošetřujícím vetem. Můžu max popsat, jak jsem to dělala já.
Zhruba měsíc po akutce jsem začala Vořecháčka postupně převádět na Marpy - přidáváním po trošičkách do RC, celý přechod trval cca tři týdny. Pak krmení jen Marpem nějakou dobu, zda mu to sedí. Po asi dvou týdnech krmení jen granclemi jsem začala s vařenou dietou, syrové do huby už nikdy nedostal. Vařenou low fat dietu jsem mu také přidávala postupně, místo granulové snídaně dostal hrstičku vařené diety. Další krmení ten den byly zase jen rybí Marpy. Takhle pár dní a sledovala jsem, zda mu to vyhovuje.
Vyhovovalo, nebylo mu zle, takže jsem postupně přesunula vařenou dietu místo snídaně na večeři, ale přes den dostával stále grancle.
Po zhruba 5 měsících jsme měli zajetý systém. Krmila jsem 4x denně. Snídaně grancle (vždy je měl namočené), svačinka grancle, večeře vařená dieta a před spaním ještě pár mokrých granclí. Ona i ta četnost krmení u slinivkáře je důležitá, je lepší víckrát denně a menší dávky.
Dietu jsem vařila takhle:
50 % nízkotučného masa - kuřecí a krůtí prso bez kůže, králík (měla jsem domácí zdroj), postupně jsem zavedla také najemno nakrájené hovězí srdce, ledvinky, plíce, došlo postupně i na obrání masa z krůtího a kuřecího stehna. K tomu 25 % vařené zeleniny s nízkým glykemickým indexem – brokolice, cuketa, květák, dýně, mrkev. Zbylých 25 % příloha – batáty, brambory, rýže, ovesné vločky. Občas jako bonus do toho vařené vajíčko (jen bílek), nízkotučný Cottage, nízkotučný tvaroh, jogurt, nízkotučné podmáslí, kefír. Samože ne vše najednou, jen něco z toho ten den. Celá večeře samozřejmě vařená a důkladně rozmačkaná na kaši.
Masa a zeleniny jsem uvařila vždycky kotel, nechala něco v lednici a zbytek zamrazila. Stačilo pak den předem vyndat, rozmrazit a uvařit jen přílohu.
Tož, takhle jsem to dělala já. Nejdůležitější je sledovat psa, moje zkušenost nemusí sedět druhému psovi. Ale aspoň nástřel. Když o tom zpětně přemýšlím, vařila jsem hlavně kvůli sobě, abych pejskovi přilepšila. On rybí Marpy miloval, klidně by bez vařené diety vydržel.
Ojoj, držím panu Mopovi palce, ať to rychle přebolí a můžete si užívat dovču.
Díky za report a držím palce dál. 🍀 Bylo by možná velmi přínosné pro info široké veřejnosti i vetů stav drápů fotit, jak ta ohavnost postupuje. Aby to zase nějaký “vetborec” nechtěl jen máchat v řepíku a necpal psovi zbytečně atb.
Já myslela, že to je jen blbá fotka. Fakt velký prošlapy má?
Šmikala jsem dneska rotvici přerostlej jeden drapák a vzpomněla na Matýska. Jak se mu daří, jak bojujete, jak to vypadá?