Doron:No výborně ! Zase jeden zachráněný problematický pejsek. Odinek se rozkoukal.
Záchranci je sem vozí i z Anglie a dalších zemí, kde byl jejich chov zakázaný, bude to strašnej průser a odnesou to opravdu všechny bull plemena a možná nejen ta.
Zajímalo by mě, jak se sem z Německa dostal. Tam ještě, tuším, zakázaní nejsou ?
Ne celoplošně, ale některé spolkové země je už zakázané mají.
Jinak, co jsem včera četla, že v Libanonu střílí čápi pro zábavu, jsem ráda, že tihle se vrátili.
A teď ze vcera
Teď už se začíná venčit parádně. Je dýl světlo, tak už můžu na pozdnější výpravy bez zběsilého úprku, abych to do tmy stihla. Včera jsem se nemohla nějak rozhodnout , kam jít. Tak jsem trasu nechala vybrat Malinu. Bylo dost zajímavé sledovat, kam jí to táhne a celkem jsem si to i myslela dobře, kde se jí líbí. Vytáhla mě nakonec do polí, kde jsme za celý její život šli tak 5x, naposledy podle mě loni nebo někdy v lednu. Užili jsme si to. Bylo krásně a krásnou trasu Malina vybrala.
První tři fotky jsou z pondělního venčení.
Já, když krmím granulemi, tak to střídám. Zatím žádný můj pes nechtěl jíst pořád to samé.
Vypadá to, že dost psů na “mazej domů” slyší, ale ten stres, jestli to vyjde.
Když jsme před dvěmi měsíci se dostaly do situace, kdy Malinu naháněli dva psy s úmyslem napadení a já nad ní stála, koukala, jak kolem mě kličkují a nikde kolem mě nebylo vůbec nic, co by se dalo použít, určitě by mi to pomohlo i psychicky. Sice jsem i je zahnala posláním domů, ale co si budeme namlouvat, jednou to vyjít nemusí….
No já si zrovna ve středu trochu kákla. Došla jsem s Malinou na místo, kam měl pro mě přijet můj muž, ale on nikde, tak jsme mu šly po silnici naproti. Vedla vesnicí a najednou na nás vyběhl obří černý NO. Nejdřív jsem zaječela: “Ježíššmajrá”. Pak jsem si uvědomila, že tahle vysoké vyděšené ječení je k ničemu a posadila hlas hluboko a řekla “jdi domů”, pes se bez keců otočil a šel. Takže zřejmě měl solidní výcvik. Každopádně kdyby neměl, tak si vyndá mě i Malinu jako nic. A protože se mi to letos stalo podruhé, tak bych si chtěla taky něco pořídit. I když u toho NO jsme nejspíš v ohrožení nebyly, Malina vypadala klidně…. Nebo ní věří a myslí si, že bych toho psa v pohodě zakousla.
Chci se zeptat na ten paralyzér jestli se dá taky šlápnout vedle a pořídit si něco, co by mi bylo k ničemu?
Takže zvládá náročné laparoskopické operace jo? 😂
Dafi:co děláme po vycházkách
To vám závidím. To dělal můj první pes, rád se tulil k nohám, další to nedělal nikdy a Malina to udělá ojediněle. Jestli to za ty tři roky, co jí máme udělala 10x, tak to dost přehráním. Asi jí moc hřejeme. Nemá ráda teplo. Asi přece jen bude potomek nějakého seveřana….Někdy mi to chybí.
, že už se řeší i to, jak může s modelovanými nehty sbírat hovna ani nemluvě.
A to je nenapadlo, že není nutný to sbírat holou rukou 🤣?
Xerxova:včerejší odpolední Jizerky - z Ferdinandova údolím Velkého neboli Černého Štolpichu nahoru a přes vrchol Ořešníku dolů. Místy zcela bezsněžné předjaří, místy zimní ledová klouzačka…
Na té poslední fotce je vidět, jak vysoko na vrcholové skále jsme chvíli před tím byli
Vy máte vždycky tak nádherný fotky. Do těch Jizerek se prostě musím jednou podívat…
Zrovna ty feldy, fabie a spol. taky ráda nemám a nerozdejchala bych to. Tchán nám ji půjčil, doma jsme jí nějakou dobu měli a jen to mou averzi prohloubilo. Oproti svým vrstevníkům vypadají zastaralé, jak vnejšek, tak vnitřek a o té rzi ani nemluvím. To je pro mě prostě auto z kategorie jezdí to, ale rozhodně mě netěší, že v tom jedu já.
No Malinino sdělení je jasné, koukej se mi věnovat nebo ti ty boty sežeru. Jenže úplně vždy to nejde vyřešit hned a pak je tedy lepší ty boty schovat. Třeba první pes na mě štěknul, že něco chce. Malina mi říká “když ty nevíš, co je špatně, tak já ti to teda říkat nebudu” 🤣 a má recht.
Tak jestli si auta opravujete sám, tak chápu tu vaší averzi k francouzům. Když jsem měla Renault, tak mi to říkal opravář, že je nemá rád, protože kvůli žárovce pomalu musí vyndat motor 😄.
Cenu dílů vám my ženy neřekneme. Jinak hybrid Toyotu má brácha a je to fajn městské auto. Má tedy něco většího. Nicméně ve městě mě v něm těšilo jezdit. Má teda i automatickou převodovku, což když si člověk na to zvykne je ve městě velmi pohodlné.
Jo u tchýňovejch není ty boty kam dát a zrovna před měsícem dítěti natrhla botu. Tak jsme vymysleli dát do igelitové nebo papírové tašky. Nevidí je, nezajímá jí to.
Jo Malina mi přeštípla dva kabely , u vysavače a vysoušeč. Jak to má člověk v zásuvce, tak si to pohlídá, ale tohle nebylo, tak to zmákla během chvilky. Pokaždé když vysávám a vidím ten kabel, co musel manžel vyměnit a má divnou tu zástrčku, kterou manžel vyštrachal někde v garáži, tak si na to vzpomenu, jak jsme byli blbí 😄.
Z toho si nic nedělejte. Prostě jen na tom budete muset zapracovat. Malina je taky temperamentní a spoustu situací byl spíš trapas, než že by to proběhlo hladce a to kolikrát si myslím, jak to máme zvládnutý a ona mě stejně překvapí. Pro ní nejvíc vzrušivá situace byla skupinka lidí, dětí a psů. To se pak i chovala jako fakt magor. Na ní i vidím ten okamžik, kdy přešla hranici šílenství a je třeba vrátit jí do reality. Čím je starší to zvládá líp a líp. Já se vždycky psychicky připravím na nejhorší a Malina mě mile překvapuje. Určitě bych se žádným situacím nevyhýbala, spíš je lepší to trénovat a připravit ho i na nevhodné skupiny. Kámoška třeba vyhýbáním dosáhla toho, že má psa, se kterým skoro nikam nemůže, protože je extrémně vzrušivý. My vzali psa na hromadný pochod, Malina se chovala jako pošuk a kámoška mi na to řekla, že proto svého pětiletého psa nebrala, protože by se takhle chovala taky. Poprvé to byl děs, příště už lepší a už se dostáváme i do situací, kdy lidi obdivují, jak ten náš pošuk umí být hodný. Trénovat, trénovat holt….
Tohle je nepříjemný, když máte tohle v sousedství. Myslím tím paní, co si na videu stěžuje. Taky jsem to zažila a ta situace nemá řešení. Určitě v tom hraje roli závist. O nějakým zápachu dost pochybuji, paní měla doma dost načančanou domácnost, ta by to nesnesla. No a psi štěkají a byly doby, kdy se tohle neřešilo a celkem se divím, že v dnešní hlučné době někomu tohle vadí.
Bobca:já atletiku taky nedělala,ale makala jsem od 13 v kolchoze každé prázniny a po škole taky..na stáří u pásu těžké balíky..takže si nemyslím,že by ta záda(a pohybující se ploténky) mohly být tím,jak brzo jsem chodila(to ani nevím kdy).
.A s těma příkrmama u miminek?..od 4 měsíců jsme dávali lžičkou šťávu z mrkve(my měli domácí zeleninu,takže nehrozily žádné alergeny-to je fakt..)Od 5-6 banán namačkaný vidličkou,aby si zvykali na tužší stravu..polívečky taky namačkanou zeleninu a brambory…Na jablíčka byla taková skleněná rybička na šprtání🙂žádné mixování do flašky..
Jo taky jsem se snažila lžičkou a nejhorší chvíle byla, když se rozhodla dcera, že to zvládne sama a celý příkrm byl všude jen né v puse. Na lžičce to nedrželo, pusa děsně malá, fuška to byla. Tak jsem se pak snažila mít konzistenci, aby to drželo na lžičce….😄
No ale byly to krásné starosti 😍.
Aluška:No a jak se to udělá, když to dítě začne samo chodit v necelých 9ti měsících? Těžko se mu to zakazuje, že nemá ještě pořádně vybudovaný svalstvo. Můj syn chodil v 10ti měsících a obě vnučky v necelých 9ti. Já jsem taky chodila brzo. Jo teď v 55ti mě záda bolí, ale můžu to mít taky z atletiky v mládí. Tenkrát nebyly žádný speciální boty, běhalo se po tvrdým povrchu. Skákala jsem závodně dálku a vejšku.
Nijak, když začaly sami, tak prostě na to měly a šly 🙂
