Sardullah:Hele a nezůstala třeba nedovřená…
Já teda musím říct, že jak mám “ beznámrazovou” tak si už ani neumím představit, že odmrazuju mrazák… resp. minulej měsíc jsem odmrazovala mamce a je to vopruz.
To určitě ne, na to si dávám pozor. A je to Philco, myslela jsem si, že je to kvalitní značka. Asi ne. Mám starší Bosch a tu odmrazuju jen kvůli mrazáku tak jednou za dva roky.
U nás tady kousek naproti soused v zahradě, jinak nikdo, docela se divím, jak si to lidi vzali k srdci. A jsem ráda.
Dublinbarzoj:Ještě, že máme tu AI, jinak teda nevím jak donutit kluky pózovat. Jsou přešťastní a lítají, ikdyž křídla nemají🤣. Přejeme vám všem, hodně zdraví, štěstí, lásky, dobrých lidiček kolem, úspěchů a prostě dokonalou smečku. Pac a pusu na to🍾🍾🍾
🤣😂 ta sklenička
Tak dnes jsem konečně odmrazila ledničku, na zadní stěně byla námraza cca 8 cm, nekecám. Nechápu to. Je cca 2 roky stará. Asi to dám na nižší stupeň.
Coudas:Dajo asi ano. Koukala jsem do mapy, tak to bude ono. U toho náměstí je takový větší parkoviště, tam měl autobus pauzu 😁 A k domovu důchodců se šlo dál tou ulicí a doleva. Takhle si to už moc nepamatuju, ale když jsem si pustila mapi 🤭 a panoramata, tak ano 🙂
Ostravu nemám vůbec rád. Chodila jsem tam rok na jazykovku. Strasně to tam smrdí.
Já myslím, že teď už to nesmrdí, uhlí už se netěží, železárny jsou zavřený a je z nich muzeum, už docela dlouho.
lesnizinka:Sarah, píšete, že se můžete snažit s výchovou a ne vždy se povede. Přitom vy jste zářný příklad toho, že věnovat se dětem za to stojí👍A nebo si pak moci říct: já jsem udělala maximum, teď už je to na nich…i když se to nevyvíjí podle vašich představ.
A pohon máme stejný jako vy😏Oba motory jsou už měněné, někdy 5let zpátky. Máme i vrata od garáže. Dělali to tady nedaleko, tak proto. Voláme na servis a že: my už to ale neděláme, už děláme jiné značky. Si děláte pr..l ne? Uvrtali jste nás do toho, tak nám to laskavě servisujte. Naštěstí je tam ještě zaměstnaný pán, co to umí.
Tak u nás je to podobný. On to sice ten chlap furt dělá, ale spíš nový montáže, zajímají ho jen peníze. Jakmile zavolám na opravu, tak nemá čas. A tady na severu to nikdo jinej nedělá. Je to prostě o nervy. Mně to už nefunguje, tak jsem vytáhla ty kolíky, aby ta brána šla otevírat ručně, jenže při těch mrazech už nešlo ani to, musela jsem ta ramena odšroubovat od brány a teď mi to tam vadí. Už jsem volala, aby to aspoň přišel odstranit a nic, nikdo nepřijel. A bojím se do toho vrtat, když je v tom elektřina. Už přemýšlím, že si na to zavolám nějakého jiného ochotného elektrikáře a nechám si tam nainstalovat pohon z Kauflandu.
Už je to tady
lesnizinka:Včera kluk, co mi měnil kohout kouknul i na bránu, která nám týden nefunguje, vyráží jistič. Bodle bobků v rozvodně k ní, úřadoval myšák. Jelikož je dřív, než vodo-topo elektrikář, ukecal ho Tom ať na to mrkne, jestli tam nenajde něco ukouslé. Vyměnil tam nějakou ,,čokoládku" a brána fungovala(včera, uvidíme dnes)Je to stejné vedení, jak mám stromky. V noci se vzbudím, venku světlo,,doprčic, to je kolik hodin, mě se ještě nechce vstávat!"😲Kouknu, tři hodiny. Hmm🤔Vstanu, že jdu na WC teda a koukám, sousedům svítí vánoční osvětlení, měsíc taky jako kráva, přijdu do koupelny a čumím…nám svítí ty dva stromy😲Barák zháší(teda všechno má) o půlnoci, no stromy nezhasnuly😏Tak jsem to zhasla ručně(přes mobil) a jsem tůze zvědavá, jestli se to pro změnu zase dneska rozsvítí(na soumrakové čidlo je to zapojené) To je u nás už fakt jak u blbých, tu nemůže chvíli něco normálně fungovat🙄
Když píšete o té bráně, mohla byste mně prosím třeba do SZ napsat, odkud máte pohon? My Hörmann a v těchto horských podmínkách to vydrží jen cca 10 let, právě mně to odešlo a za stejnou značku cca 17 tisíc se mi už moc dávat nechce.
Tak myslím si, že člověk si může být jistý svou výchovou stoprocentně a přesto se něco může zvrtnout. Všechno taky výchovou neovlivníte, většina povahy je vrozená a co vy vy víte, po kom z rodiny se dítě vybarví. Jinak by se asi z lidí nestávali vrahové a psychopati, kteří často pocházejí z úplně slušných rodin. Navíc někdy i dřív než v 18 letech děcko vylétne z hnízda a pak už záleží na tom, s kým se stýká, v jakém prostředí se pohybuje. Někdo dělá blbosti a vyroste z toho, dospěje v rozumnýho člověka, někdo bohužel ne. Ad mobily a počítače, pokrok prostě nezastavíte a jen zakazování asi není ta správná cesta. A každý rodič nemá kapacitu věnovat se dítěti i jinak, třeba chodit hodně do přírody a učit dítě, jak se k ní má chovat, nebo vést děti ke čtení. Mně třeba otec knihy zakazoval s tím, že čtení odvádí od práce. Tím víc jsem se ale ty zákazy snažila obejít a četla jsem, kdy to jen šlo. Sestra naopak, ta četla možná jen noviny a časopisy. My s manželem jsme jako rodiče vedli děti jak lásce k přírodě a ke zvířatům, hodně jsme chodívali po horách sotva se dítě postavilo na nohy, a hodně se u nás i četlo, dodnes mám doma obrovskou knihovnu. Nejstarší syn leží neustále v knihách i dnes, čte prostě pořád, dcera s mladším synem mají rádi horské túry. Včera jsem měla problém kluka přesvědčit, že není dobrý nápad dnes vyrazit na Praděd, kdy má dorazit další chumelenice a teploty mají spadnout k -15. Ráno ale uznal, že mám asi pravdu.
Daja:No jak to tady čtu tak snad každá má nějakou fobii, já ne, já si fakt nevzpomenu co by mi vadilo, to snad až bych k něčemu přišlo a já měla tu fobii, opravdu u mě nic.
Já mám od té doby, co mě jako dítě málem umačkali v autobuse, v určitých prostorách i klaustrofobii. Takže do stísněných prostor radši nelezu. 😁
Daja:Tady nešlo o to jestli máme pouštět děti bez dozoru ven, ale že jsme takhle byly vychovávané ( jasně jiná doba) , ale šlo o ukázku , jaký máme vztah k naší babičkám a dědečkům a popravdě nedokážu si představit jak tahle generace Z se bude chovat až nastane čas ke svým rodičům☹️.
Bude to úplně stejné…. někteří se postarají, někteří radši zaplatí Domov důchodců nebo pečovatelak. Máme v širší rodině různý případy, i docela odstrašující, a to jsou ty děti ve věku mojí mamky.
Orionka:V Tatrách jsme jeli dvousedačkou, na Skalnaté, nebo na Hřebínek. V sedačce před námi jeli naši dva desetiletí dárečci. Na prvním sloupu byla cedule “nehondajte sa”. Ač Češi, okamžitě pochopili a rozhoupali se. Muž jenom říkal - neřvi na ně.
Spíš na Skalnaté, na Hrebienok je pozemní, je podobná jako ta v Praze na Petřín.
Ta rozhledna u Radějova bude nejspíš Travičná.
BaLu:Výšky - rozhledny většinou dávám, pokud jsou pevné, nic se nekývá, neprohýbá, “neplave” , mají zábradlí,… Můžu letět ledadlem, ale do gondoly balonu bych nevlezla…
Nevylezu na žebřík, ani na ten domácí, teda jo, ale musím se držet oběma rukama a mám pocit už na druhé šprušli, že spadnu. Takže nesundám a nepověsím záclony. A to jsem jako dítě lezla po stromech, jenže se to nějak pořád zhoršovalo… Kámen úrazu jsou pro mě lávky nad vodou, a když se houpe, tak obzvlášť. Sedačkové lanovky, když pode mnou “nic” není…
Je to docela dost omezující fobie.
Ostrou horku v Soběšicích jsem nedala, přitom není moc vysoká. Ale kymácela se tehdy, dost foukalo. Přitom na rozhlednu Podvrší u Blanska jsem vylezla až nahoru, to jsem asi měla nějaký lepší den nebo co.
No, lanovky, to vždycky překonávám sama sebe. Byli jsme v Tatrách na lanovce na Skalnaté pleso, zastavila se a tím zastavením se rozhoupala. Netuším, jestli to tam dělají schválně, ale já byla v šoku, nedokázala jsem sedět a skoro jsem brečela, ještě že tam nikdo cizí nebyl. Pokračovat dál na Lomničák jsem už nedokázala. Další lanovku v Rakousku, Goldried I jsem zvládla, ale musela jsem sedět tak, abych viděla na kopec. 😄
Coudas:Mno, navigace dobrý pomocník ale špatný rádce 😁. Zvlášť, když jezdím sama. Jela jsem pro koně za Přerov. Přerov rozkopanej, a jestě tak ucpanej, že jsem se nezařadila do spravného pruhu na odbočení. Zapla jsem navigaci. Zavedla mne do zahradkářské kolonie, kde na mě dědula s kolem, ze kterého musel sestoupit a uhnout za popelnici, koukal jako na blázna, protože s tím větším autem a koňákem (přepravníkem na koně) v té úzké uličce nic jineho než magořina nebyla. S oddechem jsem vyjela, ale navigace mi přikázala “odbočte doleva”. Najela jsem do uličky k “myší díře” pod nádražím, kolejema. Výška průjezdu 2.7 metrů. Zůstala jsem stát a rozbrečela jsem se. Dojela jsem až k díře, otevřela dveře, vystoupila, jednou nohou jsem stála na brzdě a pomaličku pouštěla auto pod most a koukala, jestli se koňák vejde. Vešel, auto co přijelo proti vycouvalo a počkalo, až celý manévr provedu, ja zas naskočila, klepala jsem se jak ratlik, mávla na čekajícího hodneho člověka, který si dozajista klepal na čelo, co to je za debila, a jela dále do Holešova. Takže ne, já navigaci nevěřím 🙂. Zvláště naší zaostalé v autě.
Tak tu v autě určitě ne. Co si tak pamatuju, tak tu aktualizovali vždy v servisu na garanční prohlídce, jinak byla neaktuální. Já používám tu v mobilu a ve městě mě ještě nezklamala. Horší je to mimo město. To hledá vždy nejkratší cestu a občas to fakt není dobrej nápad.
Coudas:Když jsem jezdila do Ostravy na VOŠ, taky jsem se snažila.najít alternativu, jak přes zimu Mohelničák objet. I v mapě to vypadalo děsivě. Nakonec jsem to řešit nemusela.
Jepravda, že za těch pfff 24 let, co musím tenhle.přejezd řešit se hooodně dálnic, nebo širších silnic, obchvatů vesnic rozšířilo. Obězd Hradce je sice kilometrově delší, ale časově o dost lepsí, hlavně ty semafory byly záživný. A kolem Liberce ty cesty jsou taky jinde. Až na ten čuměl (tunel).
Průjezdy takovými městy nechávám na navigaci a vyplatilo se mně to, v těch pruzích bych se ztratila. 😀 Jezdím teprve od dubna 23. Jinak samozřejmě je lepší si cestu, kam nejezdím moc často, radši nastudovat předem.
Coudas:Vezla jsem kamarádce balík sena, sice na pickupu, ale je to je stará Dacia. Vesnické cestičky jsou docela v pohodě, ale klouže to. Někteří si toho teda nevšimli a jezdí, jak by se nechumelilo, ale to je už normální stav. Třeba že by měl v kopci pustit protější auto ten, kdo jede dolů, ale tak to by museli lidi u řízení myslet, což v dnesní době “já jenom já” většinou nehrozí 🙂. Ale jezdilo se v daleko horších podmínkách. Loni jsme chtěli jet k Trutnovu, ale sněžilo tak, že to co normálně jedeme 20 minut jsme jeli hodinu, takže jsme cestu vzdali. Kolikrát jsem jela pres celou republiku. Takovej čerstvě zasněženej Mohelničák, kterej ucpou kamiony už ale zažít nemusím. A jednou, to jsem jela služebně z Moravy sem k nám, mi pickup zamrzl tak, že nešlo rozmrazit přední okno, topení zamrzlo taky, takže nefoukalo, tak jsem z Těšína až někde k Příboru jela jak Ace Ventura s rozbitým předním oknem 😁 Ale to je už hodně let.
Snad se už za 2 roky přes Mohelničák vůbec nebude muset jezdit a bude hotová D35. Letos jsem jela na výstavu do Humpolce (po dálnici nejezdím, protože dálniční známka se mně nevyplatí), Mohelničák zavřenej, něco tam opravovali, musela jsem jet přes nějaký kotěhůlky a to byl děs běs, cesta úzká a rozbitá, samá zatáčka a do toho se na člověka lepí nějaký spěchač, to byly nervy. Zpátky už jsem jela raději jinudy.
Deset palců, kdyby to šlo. 😉
kometa:A vím, že to je naprosto iracionální, ale nejsem schopná s tím nic udělat.
Fobie se dají těžko přeprat. Moje máma pavouky taky nesnášela a dostávala z nich záchvaty.
Já zase nemůžu výšky. Takže už léta nelezu na rozhledny. A kamarádům hlídám dole batohy.
Já to mám s rozhlednama jak kdy. Vadí mně ty kovový s rošty, ale občas se stane, že se překonám a vylezu i na tu. Pokud fouká a rozhledna se kymácí, tak nevylezu vůbec. 😁
Byla bych ráda, Písničko, kdybyste zde oslovoval lidi slušně, i když s nimi nesouhlasíte. Děkuji.
