Já jsem začínala v podstatě na huculovi a jak to tady tak sleduju, vychovala jsem plnokrevníka k huculímu obrazu 😀
Já totiž nehodlám v terénu řešit věci za koně, takže prostě položím otěž, a hledej si cestu sám, když myslíš, že tudy je to dobré, tak prosím, jsou to tvoje nohy… Naopak v terénu se mě jiní “ušlechtilejší” koně neustále ptají, co mají dělat, potřebují vedení, pokyny (jakože “po které straně cesty mám jít?”), zatímco huculovi, beganovi a teď chválabohu i svému plnokrevníkovi řeknu “jedem (do hospody, domů, ke kámošce…)”, a on si to už pak zprocesuje samostatně a já si můžu užívat. No a on pochopil, že ho v tom nechám vykoupat, takže zapojil mozek a začal se mnou mluvit, přesně tak, jak popisujete, naštěstí on na moc věcí nečumí, protože je otrkaný z toho dostihového provozu, ale když se v lese zastaví, vím, že je tam prostě vlk. A už jsem se taky jednou otočila a jela zpátky, protože on pravil, že je tam vlk, a že mi vážně nedoporučuje pokračovat. Taky už hmatá cestu, že by z něj měl Vydra radost, jak se mu pod nohama něco nezdá, hlásí, že jdeme jinudy. Nezrakví se na skále, v bahně, vybere cestu skrz chroští a dokonce (a to byl velký boj) si uvědomuje, že mám kolena!
Jo, je to tak, že nad pobídkou nepřemýšlí a okamžitě reaguje, ale zase já jsem se naučila pobídkování holeněmi vypnout a používat nějak zbytek těla.
No ale je to valach - takže diskuse nevede 🙂 On dává jen taková doporučení 😀 Což zase mně dost vyhovuje.
Ale dalšího koně chci primitiva nebo něco mezi (huculoarab...). Už mám svůj věk a přeučovat dalšího hyperaktivce nepotřebuju. No ale při těch cenách koní, kdo ví, co se mi dostane do rukou…
