Já mám Kocoura naučeného, že do ložnice smí jen na moje vyzvání, a v noci mě také neruší. Prostě ví, že tam nemá co dělat (od kotěte), a přes den zůstává ložnice také zavřená (snažím se tam udržet trochu méněchlupno kvůli oblečení), takže je to pro něj prostě nepřístupný prostor, imrvére. Sem tam mu dovolím spát se mnou v posteli, jenže soumračná nesoumračná, je tak zvyklý na můj denní režim, že v noci padne vedle mě a je schopný na jednom místě vedle mě ležet (a střídavě spát a nespat) celou noc. Rozhodně je to taky povahou, nevěřím tomu, že by to takhle fungovalo u každé kočky.
Jo táák, ono je to jen v náhledu inzerátu ve výpisu inzerátů. Tak to jo.
Já jsem totiž procházela diskusi a napravo si všimla inzerátu na léky, tak jsem na něj klikla, a přímo v inzerátu jsem tu možnost právě nenašla. Takže už vím, že když příště budu potřebovat něco naprášit, tak musím vyjet na seznam inzerátů 🙂
Pokud máte pocit, že vám na trávení pomůže pivo, tak snadná pomoc. Dejte si pangamin a je to 😀
Já třeba “občas nějakou tu štamprli” (rozumějte polévkovou lžíci) užívám Becher. Třeba když mě bolí hlava nebo je mi těžko od žaludku nebo když mě bolel ten zub, tak jsem ho promáchla Becherem.
Když o tom nic dalšího nevíme… Je dobré znát i původy těch dvou koní, kteří mají být připuštěni, protože jestli je kobyla přerostlý minikůň a hřebec je zrovna nenarostlý shire, tak to problematické být může (hovoří do toho geny), pokud jsou to potomci nějakých velikostně ustálených typů a i proporčně si tak nějak odpovídají, tak bych se toho nebála.
Dotaz na licenci u hřebce je na místě, připouštět hřebcem bez registrace k plemenitbě je protiprávní jednání (měla jsem za to, že trestný čin, ale nějak to nemůžu v legislativě najít…).
Mě to prostě nechutná. Víno ani trochu a to ani šampus, ten mi chutná jak zkvašená sodovka😏
Přesně to mám stejně. A pivo ještě horší, to je “zkažená limonáda” a ještě ke všemu čpí zatuchlinou, no to je konečná u mě. Se mi z toho zvedá i z čerstvého, natož když to je trochu zvětralé. Tfujtajksl. Ale dost lituju toho, že tyhle věci nepiju, v hospodách, protože to je vážně nejlevnější pití tam. Levnější než čaj!! Hrozné.
Bobca: díky za upozornění, to se nebojte, tato úskalí já dobře znám. Tenhle kluk je nám známý od dětství a známe se s jeho rodinou. Nám by v chatě nevadil, největší riziko by tak bylo, že by ji podpálil, ale ukrást tam není co. A jeho famílie má kde bydlet, proč by se stěhovali do chaty. Oni mají vlastní byt. Ale chata není moje, tak nemám co nabízet 😀
Já vlastně nevím, proč je mu špatně, určitě ne kvůli alkoholu, to je jasné. On dost možná taky neví, proč je mu špatně. Ale bylo by dobré ho vykopat z toho prostředí, kde ten alkohol je, protože tak se toho nezbaví.
A já se v jeho “záchraně" rozhodně osobně angažovat nehodlám, to jsem si už prošla (ne s ním) a díky znovu nechci, to vás pak táhne do černé díry spolu se zachraňovanou osobou, zejména když přístup zachraňovaného je “dělejte s tím někdo něco, hlavně abych nemusel já”, toho jsem vážně daleka.
Taky jsem jedno auto koupila jako investici (jsem zjistila až po letech, kdy zdvojnásobilo hodnotu) 😀
My máme většinu aut z devadesátek (nebo s devadesátkovou až osmdesátkovou technologií) a benzin s bio neřešíme, prostě jezdíme. Až to přestane jezdit, vezmu to do servisu na výměnu těsnění, a bude to jezdit zas.
Všechna ta auta dohromady nás na pořizovačce a řekněme dvouletém servisu stála jako jedno nové auto za třista tisíc.
Jé, to mám různé. Podle situace, aktivity koně, módu v kterém jedeme.
Třeba když chci zpomalit, tak opravdu vydržím rukou (pro mě to znamená, že přestanu rukou volně následovat pohyb koňské huby, ruku v pohybu zastavím, ale netahám zpět - to funguje i na zahozených otěžích), zasednu, stisknu kolena, vydechnu.
Třeba když chci zrychlit, tak nabídnu ruku (pokračuji v následování koňské huby, ale poskytnu prostor, aby si kůň se zrychlením kývnul nebo natáhnul hlavu), napřímím se v bedrech, nadechnu se, případně pobídnu (kůň běhá na myšlenku, pobízet většinou netřeba).
Třeba když chci couvat, vydržím a při začátku pohybu opět následuji hubu, nadechnu se, napřímím v bedrech a pobídnu dál za podbřišníkem (takhle ho mám naučeného).
Třeba když chci změnit směr, vydržím a zasednu a nohama a sedem navedu koně do obratu.
Ale mám chodivého koně, který nemá problém zastavit “v pozoru”, takže nemusím pobízet před zastavením, naopak víc práce je s udržením rovnoměrného konsolidovaného tempa.
Jů, to je bezvadná kráva! To kdyby byly dvě, nemusela byste zasušovat a měla byste čerstvé kraví mléko celý boží rok 🙂 To je totiž můj plán (jak to tak vypadá, tak se neuskuteční…) mít dvě a připouštět je ob rok. Ale že bych měla nemléčná plemena, asi by mi tak dlouho dojit nevydržely.
No až budou slepicůch v kůchni, tak bude hnedle motivace k vodvozu 🙂
A otisky pařátkůch by mohly být v knize taky.
Mimochodem, víte, že ty slepicůch musíte stihnout pořídit s předstihem, by se do knihy stihla dostat aspoň jedna veselá ze soužití ohařovic a slepicovic sousedství?
Odvážnému štěstí přeje, zkoušejte! Tadytu bych ještě naprášila na pojišťovnu, že nespolupracuje, páč jestli zanedbá nějakou prevenci, kačena, tak si pojišťovna pěkně zacáluje, a to se jim líbit nebude.
Nemohly, páč to byste tu knížku už do Vánoček nedostali. Byl to fakt frmol. Já si původně i vymyslela, že by třeba záložka, ale to by jednak byl peníz navíc a pak by se to asi nestihlo vyrobit.
Ale do druhýho dílu možem.
No jasně že do druhýho dílu - však proto hovořím o těch slepicůch, žejo. Tím nebylo myšleno ctěné slepičenstvo Megíino, ale vaše budoucí!
Už jste z toho něco četla? Sleduji napříč internetama, že je ta mluva nakažlivá. Je?
Zrovna dneska jsem v noci nemohla spát, tak jsem to vytáhla na stranu TŘICET! Takže jsem nakažena. Musím říct, že vyprávění pesona se čte o něco náročněji než vyprávění člověksona, tam mi hned řádky začaly ubíhat rychleji 🙂
Nakažlivá je, a nevím, “ešivá” na to bude nějaký lék.
