Já mám kocoura z kočky, která byla zvyklá chodit ven (zjevné z toho, že kotě jsme našli zapadlé ve světlíku) a Kocour nemá potřebu jít ani na balkoně k zábradlí nebo o patro níž v paneláku na chodbě… Tak nevím. Třeba to ještě právě časem přijde, je mu 12, tak uvidíme, ještě je mlád 😀
chudinka pavouček, utopen, zmrzačen, vláčen a rozčtvrcen… Mně lezou po oblečení a po hlavě každou chvíli, je to hrozný, se pokaždé bojím, že je někde umáčknu, auto jich mám plné, občas si natřepu nějakého ze sena a tak podobně 😀
Nemám kde skladovat v suchu a bez mrazu, prostě jsou venku. Jako můžu je střihnout pod střechu, aby do nich nepršelo, ale mrazu se nevyhnou. Tak uvidím, co jiřiny příští rok na to.
týjo, Bobčo, ty válíš! Já bych taky po delší době ráda něco vyhrála 😀 Asi si zajdu teda taky pro šupinku na poštu - dostane se to na poště taky, ne? Udělám holkám “u nás” radost, že si od nich něco koupím, ony jsou fajn a člověku to necpou, tak jim občas udělám kšeft, aby nám pobočku nezrušili…
To je webová stránka, kde můžete za bodíky vyplňovat různé dotazníky. Mě vyplňování dotazníků baví, tak jsem se tam přihlásila. Odměna je směšná, vychází to asi na dvě koruny za deset minut, když si to tak zpětně vybavím. Když nasbíráte dost bodíků, umožní vám to je vyplatit na účet (kdybych pilně vyplňovala, asi by to tu pětistovku za čtvrt roku dalo… spoustu toho promeškám, tak se většinou nevyhrabu ani na tu pětistovku za půl roku) nebo za ně pořídit poukázku třeba zrovna do Decathlonu. Nebo nějaké drobné předměty (čelovka, čepice…) a nebo přispět na charitu (posílala jsem na Ukrajinu nebo nějakému kočičímu azylu). Pokud byste mi chtěl někdo věnovat deset korun, můžu vám dát odkaz, přes který když se zaregistrujete do té webstránky, tak mi tu desetikajdu v těch bodíkách připíšou (když je akce, můžu získat i třicet nebo padesát korun za duši). Já jsem vlastně ten odkaz ještě nedala ani máti, a ta si o něj už řekla 😀 Někteří tihle vyplňovači těmi odkazy úplně spamují, protože to při těch “akcích” vydělá víc než samotné vyplňování dotazníků… Ale samozřejmě pokud se budete chtít přihlásit nikoli přes můj odkaz, můžete na stránce www.narodnipanel.cz
Když většina lidí, co si to dělá pro sebe dobře, je skromná a pochybuje o sobě, ti se nepřihlásí do médií a nebudou šířit svou mantru. Naopak ti, co mají pocit, že jejich cesta je jediná správná a jsou hluší k realitě okolo, ti tam nakráčí sebevědomě a mají tah na bránu. Pokorný člověk ten pořad neprodá tak dobře jako někdo, kdo bude na laika působit jako protřelý profesionál.
Nesmrdět se snažím, no ale když se v mraze potýkáte s hnojem a pak v hospodě rozmrznete (zejména boty)… 😀 Jako už jsem házela kabát i ve vchodové chodbě před restaurací na zem, abych nevyháněla hosty… Jsme tam štamgasti, tak nás nikdo nevyhodí.
Co na nějaký sloupek v ohradě natlouct rejžák (dva, deset)? Třeba by přišel na to, že rejžák je super 🙂
Já mám kyblík kartáčů připravený na zatlučení na nějakou břízu už takové dva roky… hehe 😏
Dostala jsem jiřky sponzoringem, jsou zasazené v kyblících, letos dělaly dekoraci k jízdárně, příští rok budou dělat dekoraci všude. Jestli přežijou zimu. Páč ty kyblíky promrzaj. Ale říkal zahradník, že je v těch kyblíkách můžu nechat. Tak to jsem teda velmi zvědavá.
Problém jiřek je, že kvetou až v pozdním létě a tak. Já dělám závody od dubna. No ale když k nim na jaro píchnu macešky, tak jiřky navážou na ně, až macechy odkvetou.
Aha, tak to já na seprání nehledím, peru všechny barvy dohromady, akorát když tam dávám něco nového, co by mohlo barvit, tak přidám ten umělohmotný ubrousek, co to má vychytávat, ale jinak mám všechno takové zašedlé (u tmavšího buď zesvětlené nebo u světlého zatmavlé 😀). Svršky (svetry, sukně) tolik neperu, tak ty tolik barvu neztrácejí, a taky v civilizaci je to to hlavní, co je ze mě vidět. No a umělnina se nesepere nikdy, to je stálice, tak tu si můžu vzít vždycky navrch, když je teplo a svetr je moc. Poslední dobu ale chodím i do té restaurace s chlapem, který je navlečený v montérkách v různém stupni použití (od obarvených, přes ošoupané až k dotrhaným), takže bych byla za dámu asi i v pracovním 😀
Naposledy mi nadávala macecha někde na pohřbu, že mám na sobě něco sepraného a že je to vidět, já mám velkou výhodu v té selektivní slepotě, prostě to nevidím, nepoznám, že je to seprané, změnilo to barvu, neřeším to, je mi hej.
Mno jo, to se tak někdy sejde 🙂
Jasně, jestli to nebude za zlatou cihlu, ráda rozšířím portfolio eráru pro členy oddílu 🙂
Tak jsem neodolala.
Poté, co jsem spravila padesát metrů ohrady, posbírala a oplakala trosky tří posledních dlouhých tyček na ohradníky, vypreparovala za asistence holčičky a postupného stmívání bobky z do té doby netknutého výběhu, který již nebyl určen k návštěvě,
jala jsem se již za plné tmy trápit malého zrzavého ponýška (145 v kohoutku plus minus momentálně). Dala jsem mu postroj zkušební, posvazovaný provázkama (kdyby se do něj zamotal, ať to všechno povolí bez většího tlaku a poník nepropadne panice), místo postraňků dosahujících mu daleko za zadky jsem dala třmenové řemeny, které mu končí akorát tak u hlezen (dobré na to, ošúchat mu tím nohy, aby to mělo váhu, ale nedá se do toho zamotat), na ty jsem jako prodloužení dala zase přetrhnutelný provázek, a zavěsila jsem se do postraňků s helmou na hlavě coby prevencí kopu mým směrem. A ponýšek mě popotahoval (naštěstí kráčející ve vzpřímeném stavu) veden holčičkou po výběhu a byl hodný. Tak jsem začala šoupat nohy po zemi, to už teda střihal ušima, pak jsem mu oplácávala nohy těmi postraňky a tak různě a pak jsem na ty postraňky přivázala přinesenou větev jako rozporku (tak, aby se to rozvázalo, kdyby něco) a po chvilce jsem mu ji hodila za zadní nohy na zem. Tak jak mu začaly postraňky šúchat o tarsy, už to taková lemrácká pohoda nebyla 😀 Ale větývka se pokaždé krásně odvázala od provázků, kdy bylo potřeba, a postupně chlapec pochopil, že když se mu něco nezdá, má zastavit a my ho zachráníme a ještě přistane něco dobrého v papule 🥰 Tak se mi to líbí. No trápili jsme ho dobrých dvacet minut a když za sebou tu rozporku po zemi dotáhl k východu k domečku, tak jsme mu dali pohov. Chuďátko hřibátko, ať se těší, jak napadne sníh! Na posledním blešáku z posledních jsem letos ukořistila dvoje sáňky, takže mám celkem 4 sáňky, budou makat 4 koně v saních! 😛 (zrzavej v čele! Teda nejspíš proto, že se lekne a vezme galup domů…)
Fotka s testovacím postrojem z někdy…
No to je výhoda, že já mám na jezdecké akce prostě jeden komplet - sako jsem kupovala tak před deseti lety už z bazaru, rajtky vlastně také, tenkrát začínal obchod projezdce.cz a koupila jsem tam značkové rajtky za dvě stovky, už tenkrát to byl kauf. A boty kupuji častěji, tak jedny do roka, protože je vždycky někde píchnu a pak do nich teče… no boty koupené za 150 na bazoši jsou stejně dobré jako koupené za 400 v decathlonu nebo za 700 v lepším obchodě… teď jsem na blešáku koupila pár holinek za stovku, cpal mi k tomu druhé dvoje za další stovku, ale ty by mi nebyly a holčičky by to na nohu nevzaly - mně nevadí, že v tom při nákupu bydlí pavouk nebo že je výstelka dotrhaná do bezvědomí 😀 ale dětičky zvyklé na nové zboží, ty by se osypaly, a to i ty z “chudých” poměrů… Helmu mám z devadesátek, tenkrát jsem si hrdě koupila semišku asi v prvním koňoobchodě, který se v city objevil. Pak jsem si do ní musela našít z kurty domádo dělaný trojbodový úchyt, protože jen gumička pod bradou se zakázala 😀 Nesmím nikomu z koňáků prozradit, kolikrát jsem v ní spadla, protože dnešní helmy se po prvním škrábnutí o větev musejí okamžitě měnit, takže tady bych měla být asi pod drnem. A jo, velká investice se udála asi před dvěma lety, koupila jsem si na bazoši fakt profi bezpečnostní vestu s atestem, protože jsem doznala, že ty měkkoučké pěnovky, co jsem z devadesátek doteď nosila, už pro mé křehnoucí a tloustnoucí (hůře koordinující) tělo do budoucna stačit nebudou… Tak ta stála 1500,- (nová myslím osmičku…) No, dečky na koně mám bílé, jedině bílé, letos jsem zakoupila za šílených 700 jednu funglovku (ehm, ne ze svých peněz, teda jo, ale do účetnictví to půjde do spolku, takže se to proúčtuje třeba na nějakou dotaci, uvidíme), protože jsem vyjela na závody a v půlce cesty jsem zjistila, že jsem si já kráva zapomněla podsedlovku. Takže za blbost se platí, no. Jinak mám nějaké prehisto dečky, pamatuji, jak jsem je nějakých taky asi 10 let zpátky dávala známé pošít novou bílou vrchní látkou, protože už byly dodrané v těch lemech. Takže pod tou bílou vrchní látkou jsou dost možná ty dečky původně černé nebo červené 😀 Ale renovace byla za pakatel a jsou jak nové už roky.
Teď jsem se plácla přes kapsu, teda vlastně přes body z vyplňování dotazníků na narodnipanel.cz, a vyrazily jsme s máti do dekáče, koupila jsem si za asi (?) čtyři stovky nejlevnější rajtky, co tam měli. Doufala jsem, že budou trvanlivější, než ty legíny, které nosím vytrvale ke koním (dostávám zadáčo v tom obnošeném oblečení), které prodřu za první měsíc nošení (klasicky v rozkroku, všechny…). No a hádejte, co? Rajtky jsou roztržené v rozkroku. Mám je měsíc. Já se prostě jdu rovnou zahrabat. Jako jo, nemají ten rozkrok zesílený, to je fakt. Taky fakt, že jsem s nimi lezla nějakým křáčím. Nevím, jestli se trhly tam. No, zašila jsem to, a uvidíme, jak dlouho to vydrží. Jinak jsou ty rajtky jako fajn, příjemný materiál, do největší velikosti, která tam byla, tedy XL, jsem se jakžtakž vtěsnala, mají kapsičku, což je proti legínám podstatný upgrade, bohužel je ta kapsa na nepraktickém místě, tak ji moc nevyužívám, ale v nouzi jako když najde. Jestli nevydrží ani rok, další prachy za tohle vyhazovat nebudu, budu dál spravovat a záplatovat ty stohy legín, co mám 😀 Mám asi patery rajtky krom toho (některé taky už pozašívané), ale ty jsou na repre, takže ty do běžného provozu nepůjdou… Jedny ty repre (dostala jsem je asi před 30 lety už používané po někom, kdoví, kolik jim je…) už nevydržely nápor a rozjel se zip, takže ty musím donést švadleně, aby je uvedla do stavu odolávajícího mým objemovým požadavkům. Pásek udrží pas, ale ten zip v rozkroku, ten dostává… tak snad tam bude mít něco heavy duty. Nebo holt nějak šikovně rozšířit. Naše švadlena umí zázraky na počkání, nemožné do tří dnů, zachránila mi několik sukní, které mi šila ještě babička na moji náctiletou postavu…
Inu, Liška je kobyla. Tak mi nezbývá než popřát hodně štěstí! 😀
Náš zrzavej je úspěšně vykastrován, přežil to, funguje na něj fajfka, takže se dal i napíchat příští řadu dní antibiotiky, zvládnul to. V týdnu jsme šli na první procházku po kastraci, holčičky říkaly, jaký je po té kastraci hodný, tak jsem poznamenala, že možná dokud ho bolelo chodit, tak byl hodný, ale že kastrace neudělá hodného koně, jak jsem to dořekla, visel mi zubama na prstě, tak jsem ho pak s řevem hnala po louce před sebou, parchanta mrňavýho. Mno. Toliko k hodným hřibátkům zrzavým. Prst zhmožděný, jedinou útěchou mi je, že mladý pán byl po kastraci zhmožděný více😜 Ale bude z něj dobrý pracovní kůň, ničeho se nebojí, chodí s poprsním postrojem a visících postraňků, vlající reflexní dečky ani cinkajících cingrlátek si nevšímá, tak mám sto chutí mu ty postraňky už hodit na zem a něco za ně přivázat 😀 Kdybych se po tomhle týdnu neozvala, tak jedu po břiše někde za zrzavou šmouhou…
Odhlédnu-li od ekosystémových služeb lesa, které, vyčíslené, by strčily produkci dřeva do kapsišky, tak jak chcete obnovit les, když vám tam spárkatá spase veškeré přírůstky? A je jedno, jak ho chcete obnovovat, jestli přirozeně nebo nepřirozeně. A že hospodářský les musíte obnovovat, o to se snad nemusíme přít, kůrovec nekůrovec.
V nějakém tom videu jeden z těch komentujících prohlásil, že už jen to, že jediné hospodářsky využitelné stromy vyrostou v pečlivě udržovaných oplocenkách, je samo zoufalou vizitkou přemnoženého zvěrstva.
haha, já mám ještě asi třetinu brambor v zemi (možná polovinu), takový jsem hospodář, no asi má spíš už hryzec moji polovinu brambor v zemi, chichi 😀 Musím se dokopat to někdy vykopat, uvidíme, jak to přežilo víkendové mínus desítky, kdyžtak to vyhodím, holt když jsem to nevytahala doteď, asi to není potřeba. Deset kilo na zimu mi stačí…
Hnědka Norrisová statečně nastavuje lajnu, za posledních 6 dní 5 vajec, je šílená.
Vůbec se neorientuji v nabídce obchodů nebo internetových obchodů nebo tak, nosím většinu triček starých 20+ (to to letí…), no a na těch, co mi někdo dá, neumím říct, jestli jsou mladší… V posledku občas dostávám jezdecké věci, tak i jezdecká trika, a ta jsou holt míněná sportovně, takže se počítá s tím, že se musí dát zastrčit za pas a nevyjet… I když u mě mají co dělat i oděvy k tomu určené, aby zpoza pasu nevystřelily vzhůru 😀
ok, tak nic, xs jsem neměla ani jako dítě 😂
Já jsem se včera na našem plnotučníkovi (černém) svezla na dvouhodinovou procházku v samotě (jen s pěším doprovodem) za kamarádkou, která už se nemůže přijet na naše koně podívat, tak jsem jí ho přivedla až do dveří. To bude hipoterapeutický kůň! Šel jak profík, ani se nespotil, a že po cestě jsme měli pěkné prďáky nahoru i dolů, vše na otěžích za přezku, jen ve vsi jsme potkali autobus, tak to vyskočil černej na chodník, ale zvládnul to (pašák) a tu moji tlustou zadnici vyvlekl až do těch krpálů a zase odvlekl dolů, je úžasný. Sedlo se na něm ani nehnulo, nahoru dolů, do strany… když jsem sedlo sundala, jediný chlup nebyl nakřivo, asi jsem dobře vybrala, juchů! Sedlář už je domluvený, ještě mi to posvětí, ale dle fotek pravil, že to vypadá dobře. Já mám radost. Mám super houpacího welsh coba na juchání po krajině - vytřeštěnýho plnokrevníka ať si jezdí děcka! 😛 Tak. No, tomu jsem žebra nenahmatala, že…
Ale shetlandům je nahmátnu! Jsem hodná a zavětrovala jsem jim přístřešek, resp. jeden roh, aby se tam mohli krčit, když padaj hovna s háčkama 🙂 Matka jim včera naložila sena do sítí, že jsem myslela, že sítě prasknou, není máčet v čem, voda zmrzlá… no tak snad nepuknou ponýšci.
Proč se bojíte dvou koček? Já bych řekla nejdřív to zkuste a pak se bojte, až budete mít čeho 😀