Tak jsem včera hříbata povozila po výběhu v hengru a byli moc stateční. Už dva týdny dostávají v hengru večeři, umějí krásně spořádaně vystupovat, nechali se úplně v klidu zavřít. Černej bude těžkej profík, jak jsem zastavila po projížďce, hned pokračoval v konzumaci večeře, zrzek je ještě malý truhlík, tak ten se klepal, ale žádná hrozná panika, jen prostě nervíčky. Musím s nimi jet opatrně, to ze mě zase budou mít ostatní účastníci provozu radost… Zrovna známá, co má také mladého koně, povídala, jak jí špatně vystupuje z hengru, že se bojí šlápnout tou zadní nohou na tu rampu, jak je to pod úrovní podlahy, a že je to docela problém, tak toho jsem se u našich taky bála, ale frajeři, mají odcouváno po jízdárně do kopce i z kopce kilometry, tak jen zrzek váhal, ale napotřetí už couval z rampy jako profík. Tak snad soustředění proběhne dobře, doteď jsem se bála cesty a na/vykládání, teď mám zase větší strach z toho, že černej je veselý mladý hřebec a víc ve vzduchu než na zemi a soustředění bude plné dětí s poníkama… aspoň je černej hodnej. To zrzek je malý gauner, zkouší, co si může dovolit, ale v cizím prostředí mám tucha bude mít oči navrch hlavy a bude hodný (na procházkách je…). No, pořadatelé o nás vědí, snad to bude v pohodě 😀
B se dal dokupy po ošetření zubů. Tento týden jsme načali takový ošklivý balík sena, co nikomu nechutná, hodně jsem toho vyhodila, a včera jsem přebírala vojtěšku (klacky pro hříbě, odrol pro B) a B čumákoval okolo a ouška dopředu a vlídný výraz a doslova říkal “dej mi, mám na to chuť”. Tak v předtuše jeho chybného úsudku jsem mu dala pár klacků (s tím, že je dojedí ostatní koně, až B zjistí, co to je, a že tohle teda jíst nebude…) a on se na to hladově vrhnul :-O Tak jsem mu tam hodila asi půl balíku vojtěšky a on se do toho pustil na plnou hubu, to jsem tuhle zimu ještě neviděla.. A ostatní že teda by si taky dali, když je to tak dobré, no to jste měli vidět jak lítala kopyta na všechny strany! B se rozkročil a pravil “moje, sušte huby!” a tlusťoši (černej a stařík) zůstali smutně stát opodál a závistivě zízali 🙂 Takového zájmu o vojtěšku jsem dloouho neviděla 🙂 Mám radost!
Druhou radost mám, že hojně zapršelo, takže máme nadbytek vody, a mohla jsem začít máčet seno určené do hladomorny 😀 Taková jsem zlá! Máti plna strachu, jestli to budou jíst, a já “když nebudou, tím líp”! Než jsem večer odcházela, zela jedna síť prázdnotou. (malou síť z hengru ještě vkládáme do větší krmné sítě, ať to nemají tak jednoduché. Ale chtělo by to trojitou síť o velikosti ok asi tak perlinky, aby to nevysáli skrz 😂). A včera oba černí poníci v nestřeženou chvíli rozebrali pootevřenou branku a vyběhli do výběhu k ostatním, přičemž ten nemocný nechodící KLUSAL a při přechodu na tvrdou dlažbu vůbec nezaváhal a šmrdolil i po dlaždicích jako by se nechumelilo! To jsem čuměla. Ještě minulý týden když se volalo k večeři, tak stál u kraje dlažby na hlíně a nechtěl na tu dlažbu ani vkročit… To jsou věci. Tak snad už to bude jen lepší a lepší.
