Příspěvky uživatele

popíšu dnešní vycházkuALE JEŠTĚ PŘDTÍM-100krát jsem zde psala,že nemá ráda furt dokola stejný trasy-vlastně všechny ttrasy kolem baráku-a v tom stejným počasí bude v lese nadšeně běhat,skákat,a případně na výletě-kde bude prvně, a v tom stejným počasí se za barákem potáhne..

Dovedu si jí živě představit…určitě se tváří podobně jako moje Gina v lese…táhne se jak smrad, zastavuje…dává mi najevo, že je zpruzelá, že les je nuda.

Upřímně…les jsem zkoušela několikrát a výsledek je stejnej…když vejdeme do lesa, tak ještě pár minut jde normálně, čuchá si a pak to přijde, zjistí, že jsme v lese a konec…

Tak já prostě do lesa nelozím.

Další věc je, že Gina potřebuje pohyb, ale víc jak hoďku půl není ochotná procházkovat…a je jedno, jestli je léto nebo zima…někdy začne stávkovat i po hodině.

Já to vidím tak, že prostě přijmete fakt, že se za vámi potáhne jak smrad a budete se snažit dopřát jí co nejvíc těch cvičících procházek, jak vám to čas dovolí a prostě na víkend někam popojedete. 

Neumím si představit, co by se muselo změnit, aby byla z procházky kolem komína najednou nadšená….

Ale tak to je dobře, to chválím, že se obzvlášť před pořízením živého tvora snažíte nastudovat…ale bohužel pořád je to živej tvor, takže ne úplně vždycky se chová tak, jak by měl, protože on tu odbornou literatúru nečetl😀

No a u těch psů obzvlášť…jeden je mistr světa omeleta, druhej je pan profesor, třetí je třeštiprdlo, čtvrtej je bojínek, pátej je salámista, šestej citlivka, sedmej machr…prostě co pes to originál. Samozřejmě nějakej ten základ se dá napasovat na všechny, ale jinak na každýho psa platí něco trošku jinýho.

Já jsem třeba ráda, že jsem našla tuhle psí komunitu…ono když mám nějakej problém se psem….tak každá z holek napíše jak postupovat…já si v duchu říkám “no jasně, tak mi to předveď s Ginou, ty Copperfielde”…ale ve finále, si ale vykousnu tu něco, tady něco…řeknu si…"hele tohle by mohlo fungovat, to zkusim"…a když to náhodou nefunguje, no tak život jde dál, vymyslím něco jinýho.  Pak se někdo zeptá na nějakou literaturu pro začátečníky a hned už se roztrhl pytel s tipy na knihu Trénig je rozhovor…a tak když už je to po několikáté, tak si Sardullah řekne, že si to ze zoufalství přečte (teď se teda bavím o pubertě mojí pyrenejky)..knihu si koupí, přečte a …a teoreticky to chápe, prakticky je to pro ní nepoužitelné…nicméně knihu mám v knihovně, protože jestli si jednou pořídím kozu, tak tak potom si myslím, že se mi kniha bude hodit. 

Já tady spisuju romány ne proto, že bych vám chtěla nějak radit, ale jako člověk, co to co vy zažíval taky, tak bych vás chtěla prostě jen podpořit, abyste věděla, že v tom nejste sama, že nejste jediná, komu to nejde podle návodů z knížek a podle toho, co předvede na youtube slečna s borderou…

Prostě zatněte zuby a vydržte, neházejte flintu do žita, ale i popřemýšlejte o prioritách…zastavte se a popřemýšlejte, jak si svůj život se psem představujete a co z těch představ můžu reálně naplnit já jako panička v tandemu se svým psem…

A pořád ještě myslet na to, že za pár měsíců může být všecko jinak, pes dospěje …

acher:

Malý Šmoulíci🙂

Přesně v takovýdle barvě jsem měla zakrslíka…

Víte co mi připomínáte…a nemyslím to ve zlém…ženskou, co čeká svoje první děcko a jelikož má obavy, jak to zvládne a hlavně o tom nic moc neví, tak celý těhotenství studuje knihy co a jak…v reklamách se na ní usmívají šťastná miminka a usmívající se krásná maminka, v krásném uklizeném bytečku….no a pak porodíte a nastane střet s realitou..

Dítě neustále pláče, hlavně v noci, takže opravdu nejste ta odpočinutá a upravená maminka, ale mátoha, co jede na autopilota…na uklizený byt můžete zapomenout, protože jste ráda, že dítě usne, tak pofackujete to nejdůležitější a padnete na hubu…nic nefunguje podle toho, co je napsaný v knížce, navíc vám přijde, že kolem jsou samé hodné děti se spokojenějšími maminkami.

No a vy potřebujete slyšet od nějaké zasloužilé matky, že její děti byly ještě horší, že to chce klid a hlavně zkorigovat nedůležité věci, protože důležitější než naklizený byt a načančaná maminka, která se svým miminkem chodí několikrát týdně na kurzy plavání, jógy a angličtiny pro mimča a ještě uštrikuje komplet oblečení a vypěstuje všecko jídlo pro rodinu v bio kvalitě…že nemusíte být ta dokonalá…že pro to děcko je nejdůležitější klidná a spokojená maminka…jestli je nalíčená a načesaná a nebo si jen ráno z nerozčesaných vlasů smotala drdůlek a ještě v poledne se nepřevlíkla z pyžama je mu buřt.

A stejně tak tomu psu…jako baví tě výstavy, no tak tam budeme jezdit…jsi z výstavy ve stresu, jsem já ve stresu, že ty budeš ve stresu? No tak bóže, nebudu jezdit po výstavách a nebo to zkusim za nějakej čásek. 

A to samý aktivity…prostě bych dělala to, co psa baví a u čeho je uvolněnej…u čeho jsem uvolněná i já…prostě aby vám oběma v tom bylo dobře…

Jestli je Jack citlivka, tak o to víc potřebuje vedle sebe tu sebejistotu ve formě paničky…takže paničko, já osobně bych nedělala nic v čem si nejsem jistá v kramflecích, kde bych mohla být já frustrovaná, nejistá…nekladla bych hlavně na sebe žádný větší nároky…

lesnizinka:

Tak Buggyro, třeba včera večer, protože večery jsou dost chladné, jsem měla tříčtvrteční tepláky a teda tričko. Tepláky hlavně proto, že lozím po těch kolenách a už mám pod kolenem mozol jak starý dlaždič👎Doštípali mi špek na zádech(v pase) a teda ruce. Onehdá jsem měla dlouhé kalhoty a triko s dlouhým a štípali přes to triko s dlouhým👎Úplně je přitahovalo😲Krávy nemáme, ale koně hned nad pozemkem(ne naše) takže ta hovada důvěrně známe, hlavně muž s kámošema nahoře na kurtu😏Dál do zahrady zatím úplně nejdou, jen ta klasická, co jsou prostě asi všude(mimo center měst) To velké bych se snad i bála praštit, sice mám zápěstí pevná(a to vy jistě taky😉) ale blééé. Jóó, taky jsem si večer ve sprše vytočila na trapézu klíště, naštěstí ještě ani moc nedrželo, nebylo tam asi moc dlouho.

Kousek louky pro Sardullah jsem nafotila, skladba kytek se od jara změnila snad už potřetí.

Raduš, neustále tady omílám, jak máš krásnou zahradu…a máš, o tom žádná…ale pro mě je teda top tohle….já jsem spíš na takovou tu přírodní.  Jestli já taky nebudu lesní žínka😇…akorát teda s mojí tonáží spíš boubelatá víla Mavis😂

Já mám ještě jedno uklidňivací gesto… u toho nemluvím vůbec a to teda pro psy znamená nejen, že se zklidní, ale že si i sednou nebo lehnou.

Ruce dám obě v pěst a ty pěstičky dám na hrudník… 

Určitě něco vymyslíte..

Hele, co se týče toho gesta, já si myslím, že třeba zakrývání obličeje je trochu nešťastný, pes pak nevidí, jak se tváříme.

Napadlo mě, že by to mohlo být i nějaké známé gesto… teda nevím, jestli to v praxi u psů používáte… já používám pššš se známým gestem prst před ústy a doprovázím to často šeptáním… když to má pes nakoukaný, tak už ani šeptat nemusím… mám to u psů … kluků… na holky mi to nefunguje… jako ekvivalent vašeho hlubokého klýd.

Orionka:

Srnce nebrat, je děsná potvora. I když má velký výběr, vybere si k drbání a sedrání stromek, na kterém vám nejvíc záleží.

No tak to si srnce škrtám…letos jsem vysadila jabloň Jonatan…tak jsem v očekávání, jestli i u nás na severu z toho nějaké jablko padne…a fakty nechci, aby mi jí nějaká hnědá čůza zničila…

U nás je srnek hromada…škoda, že to nefunguje tak, že eknu “hele holky, nedaly byste si bez” a oni by řekly, že ju, tak bych si je dovedla na zahradu a po akci bychom je s Ginou bezpečně doprovodily zpátky na louku…no nic, zejtra prostě vytáhnu řetězovou pilu a hurá na to…

acher:

Když jsou tu taková krásná štěňátka,přidám dvě měsíční od kamarádky.

Ale ťuťu ňuňu…copa tady máme…berňuší miminečko😍

Takže Jani, pošlu ti na bez srnce😜

Srnce bezožravého berem…to je dva v jednom, zlikviduje bez, Gina bude mít chráněnce …akorát jak já se tak znám, tak to určo nebude srnec venkovní, ale domácí a jak se všicí vejdem do tý postele, tak to fakty nevím…už teď to mají psi na střídačku…😴

Měla jsem na začátku nějaké představy, názory a teď je vidět, že to není tak jednoduché, ani úplně černobílé.

No jo no… člověk míní, život mění.

Určitě nejste ani první ani poslední, která měla nějaké představy a realita je jiná.

Já bych řekla, že ze zdejšího společenství zdejších pejskařek jsem ta nejméně kompetentní. Sice mám psy 35 let, ale mimo ovčandy a setra jsem žádnýho dalšího psa cíleně necvičila… nedělám psí sporty, nejedu podle Šusty a možná mám nějakej pojem, že existuje pozitivka a klikr…

Když jsem si v roce 1998 pořídila afgána, tak jsem zjistila, jak může být život se psem jednoduchý… důležité bylo mít se psem vztah, aby mě pes miloval a pak se nějak domluvíme… co já potřebuju.. aby netahal na vodítku a aby měl přivolání.

No a po něm přišla Sára… ředitelka zeměkoule… radikálka až na půdu a byla to výzva… nesnášela většinu psů, přestože byla socializovaná a od štěněte zvyklá, že jsme chodili s kámoškama a jejich psi na prochajdu, hodně jsme se se psy stýkali … ona už jako štěně byla generál … ona byla vedoucí, všichni psi se museli chovat slušně, nesměli běhat a nesměli se courat za mnou. Život s radikální fenou není snadný…naučila jsem se být klidná a mít sebevědomí až na půdu… musela jsem být bůh, aby fena fungovala.

A pak přišla Gina… štěně, které vůbec nekomunikovalo, když jsme šly na procházku, tak to bylo jak kdyby ke mně nepatřila… jak dva lidi v MHD… drží se jedný tyče, pohybují se stejným směrem, ale jinak spolu nemají nic společnýho s no a když mě teda trochu vzala nakonec na milost tak začala puberta… neumím si představit víc umíněnýho, vzdorovitýho, trucovitýho, umíněnýho psa než byla ona, do toho se svojí pasteveckou palicí, ale nezkušenosti mládí řešila úplně všechno, co vyhodnotila jako nebezpečí. A bylo jí úplně jedno, že jsem bůh.

A vy skřípete zubama, nejradši byste tu potvoru vzteky překousli, ale nesmíte dát najevo ani zrnko netrpělivosti, ani zrnko naštvanosti…

Prostě co pes to originál, co pes, tak moje představa se neslučovala s realitou.

Já jedu hodně pocitově, netlačím nikdy na pilu, protože by mi to bylo houby platný, ale vždycky to vymyslím tak, aby to bylo schůdný pro psa.

No a třeba pro mě je největší zklamání, že Gina nemá 100% přivolání a tudíž jí nemůžu pustit na volno… to je první pes, kde jsem to nedokázala. No a taky žijem, holt sebou na prochajdy vláčím 20ti metrovou šňůru.

Upřímně, to co popisujete za problémy s Jackem.. a teď nemyslím zdravotní, ale s tím chováním… chce se mi napsat… gratuluju, máte normálního puboše. Ono totiž naučit psa sedni, lehni, udělej trojné salto s třemi vruty je sranda, ale naučit klid a sebeovládání je to… z mého pohledu nejtěžší obzvlášť u temperamentního mladýho psa…chce se mi napsat “ ale velebnosti, vždyť je to ještě štěně”…myšleno dítě akorát už trošku starší.

Tak se přestaňte trápit… až vedle vás bude někdo psu házet apirt, tak se seberte a jděte někam do zadele, když víte, že to Jack nezvládne… hrajte si, blbněte, ze složitějších situací odcházejte, začněte v klidu na těch jednodušších a samozřejmě ideálně s unaveným psem… ptostě míň řešte a víc užívejte. To dáte…

Měla jsem na začátku nějaké představy, názory a teď je vidět, že to není tak jednoduché, ani úplně černobílé.

No jo no… člověk míní, život mění.

Určitě nejste ani první ani poslední, která měla nějaké představy a realita je jiná.

Já bych řekla, že ze zdejšího společenství zdejších pejskařek jsem ta nejméně kompetentní. Sice mám psy 35 let, ale mimo ovčandy a setra jsem žádnýho dalšího psa cíleně necvičila… nedělám psí sporty, nejedu podle Šusty a možná mám nějakej pojem, že existuje pozitivka a klikr…

Když jsem si v roce 1998 pořídila afgána, tak jsem zjistila, jak může být život se psem jednoduchý… důležité bylo mít se psem vztah, aby mě pes miloval a pak se nějak domluvíme… co já potřebuju.. aby netahal na vodítku a aby měl přivolání.

No a po něm přišla Sára… ředitelka zeměkoule… radikálka až na půdu a byla to výzva… nesnášela většinu psů, přestože byla socializovaná a od štěněte zvyklá, že jsme chodili s kámoškama a jejich psi na prochajdu, hodně jsme se se psy stýkali … ona už jako štěně byla generál … ona byla vedoucí, všichni psi se museli chovat slušně, nesměli běhat a nesměli se courat za mnou. Život s radikální fenou není snadný…naučila jsem se být klidná a mít sebevědomí až na půdu… musela jsem být bůh, aby fena fungovala.

A pak přišla Gina… štěně, které vůbec nekomunikovalo, když jsme šly na procházku, tak to bylo jak kdyby ke mně nepatřila… jak dva lidi v MHD… drží se jedný tyče, pohybují se stejným směrem, ale jinak spolu nemají nic společnýho s no a když mě teda trochu vzala nakonec na milost tak začala puberta… neumím si představit víc umíněnýho, vzdorovitýho, trucovitýho, umíněnýho psa než byla ona, do toho se svojí pasteveckou palicí, ale nezkušenosti mládí řešila úplně všechno, co vyhodnotila jako nebezpečí.

A vy skřípete zubama, nejradši byste tu pitvoru vzteky překousli, sle nesmíte dát najevo ani zrnko netrpělivosti, ani zrnko naštvanosti…

Prostě co pes to originál, co pes, tak moje představa se neslučovala s realitou.

Já jedu hodně pocitově, netlačím nikdy na pilu, protože by mi to bylo houby platný, ale vždycky to vymyslím tak, aby to bylo schůdný pro psa.

No a třeba pro mě je největší zklamání, že Gina nemá 100% přivolání a tudíž jí nemůžu pustit na volno… to je první pes, kde jsem to nedokázala. No a raky žijem, holt sebou na prochajdy vláčím 20ti metrovou šňůru.

Upřímně, to co popisujete za problémy s Jackem.. a teď nemyslím zdravotní, ale s tím chováním… chce se mi napsat… gratuluju, máte normálního puboše. Ono totiž naučit psa sedni, lehni, udělej trojné salto s třemi vruty je sranda, ale naučit klid a sebeovládání je to… z mého pohledu nejtěžší obzvlášť u temperamentního mladýho psa…chce se mi napsat “ ale velebnosti, vždyť je to ještě štěně”…myšleno dítě akorát už trošku starší.

Raduš má zahradu nádhernou… já jí to teda nezávidím, protože vím kolik práce tam udělá a to já bych nedala…mě zahradničení fakt nebaví. Co jí teda závidim je ta velikost… u mě by to asi byla louka s nějakými stromy a pokud by bylo v mých silách, tak možná nějaký 3 ovce nebo nějaký mini kozénky pro Ginuš a na sekání a nebo bych se projela na sekačce … ono stačí sekat po částech….no a líbilo by se mi koupací jezírko…

Ten prostor je super…

To znám… ostatní jsou na pohodu a já mám na vodítku trotla a vypadám jako neschopná panička s nevychovaným psem…. 

Proto taky píšu… chlubím se… v tématu venčení, když zažijeme situaci, která by v minulosti byla velkej problém a já defakto pořád problém očekávám a my projdem s Ginou středem, zatímco majitelka mladýho ovčouna ho odtáhne z cesty a pro jistotu omotá vodítko kolem stromu.

Vždycky píšu, že to, co asi ostatním příjde normální, je pro mě vítězství ducha nad hmotou… pořád to vnímám jako velkej úspěch a a v tu chvíli moje kynologická namyšlenost dosahuje vrcholu… a zároveň soucítím s těmi páníčky, kteří tu situaci nemají pod kontrolou, protože jsem byla na jejich místě.

Každej pes je jinej… nesrovnávejte… 

Upřímně… můj berňák je dokonalej, byl dokonalej jako štěně, jako pubescent, jako dospělec a kdybyste mě s ním potkala… kdyby naši psi byli třeba stejně staří, tak byste z nás nutně musela mít komplex… ale ta dokonalost u berňuchy, tu jsem měla zadarmo, on už se takovej narodil, takže byste ten komplex měla zbytečně, protože to není tím, že bych byla kynologickej bůh, ale pyrenejka… tak upřímně s takovým “materiálem” jsem se ještě nesetkala a tady jsem na sebe náležitě pyšná, že jsem to zvládla. A upřímně Gina mi zase přidala do balíčku zkušeností… berňák mě nikam dál neposunul, protože ten už se vychovanej narodil.

Ohledně těch dotyků, když o tom tak přemýšlím, tak je ve své podstatě úplně jedno jakej dotyk to je, dokonce si myslím, že to ani nemusí být vždycky ten stejnej.

Myslím, že pokud je pes člen rodiny a opravdu s námi sdílí každodenní život, tak s ním máme vybudovaný vztah a stejně tak jako my rozumíme svému psu… poznáme, kdy je šťastnej, kdy je v pohodě, kdy je načuřelej, ve stresu, kdy se bojí nebo nemá náladu, je nejistej nebo prostě neví a to přestože pes nemluví, tak stejně náš pes rozumí nám, i když mu nic neřekneme…

Takže pokud bych uvažovala o nějakém chlácholivém dotyku, tak bych se spíš zamyslela nad tím, jak bych ho uklidnila v současnosti, kdy ještě slyší , bez použití slov… 

Myslím, že většina psů jsou empatičtí a cítí naše rozpoložení, takže jakýkoliv dotyk… samozřejmě ne ten, který třeba pes nemá moc rád je fajn, protože přes ten dotyk pes vycítí, že ho chceme uklidnit… možná bych řekla, že tomu napomůže i mimika obličeje, pokud pes naváže oční kontakt… že nás mají psi dost nakoukaný…

Takže je otázka… jak byste ho uklidnila teď, kdyby jste třeba měla dočasně indisponované hlasivky a nemohla říct klýýd.

Takhle bych o tom přemýšlela…

Tak tohle musím říct, že je svatá pravda…ono všechno je v civilizaci složitější.

Už jen takové to, že psa učíme povel v klidném prostředí a když má zvládnuto, tak zvyčujeme náročnost…udržujeme distanc, tak aby se nám pes nepřetočil a postupně vzdálenost zkracujeme…

Jenže někde na sídlišti, kde je těch psů jak psů, tak sice můžu naložit psa do auta a jet někam, kde bude vyhovující prostředí, ale já musím i normálně venčit a nemůžu na každý venčení nakládat psa do auta a někam odfrčet, neřku-li dostat se v klidu z baráku…to my v baráku se zahradou jsme v tomto na tom podstatně lépe, protože to běžný venčení se odehrává v klidu na zahradě a na nějaký ten nácvik, socializaci a podobně prostě psa naložím a odfrčím si kam chci…chci klidnou prochajdu, no tak odfrčím někam, kde je liduprázdno nebo psů prázdno.

Na druhou stranu, na sídlišti jsem bydlela a naopak my ti psi přišli tak nějak víc v klidu v nějaký interakci mezi sebou, protože byli zvyklí od štěněte…ale tohle mi přijde, že se trochu zhoršilo…asi jak je těch psů víc a často je i zakázáno pouštět psy na volno a na vodítkách se korigují, navíc se změnila skladba plemen oproti době minulé…tak už to není taková idylka.

 “Před kopřivou smekni, před bezem klekni”.

No tak to já chodím nonstop prostovlasá a po kolenou, protože kopřiv a bezu  mám na rozdávání…a pak ještě ostružiní…to je boj..

Sarah01:

No právě, nejhorší je při každým prořezávání, co s těma větvema. 😄 U nás teda bývá kontejner na bioodpad, ale už na konci září se odváží na zimoviště, to je prostě brzo a pak se přiváží až na konci března a to mají být stromy dávno prořezaný.

Já nechávám čerstvé větve někde v rohu zahrady…tak nějak si říkám, že přes zimu to může být útočiště třeba pro ježky…likviduju až další rok…to co jde seštěpkovat tak z toho udělám štěpku…zbytek nějak pořežu a …no většinou to zase zůstane na nějaké hromádce, ale vzhledem k tomu, že z prořezu jsou většinou větve, co pobere štěpkovač, tak je toho minimum…pak zbytek roku chodím a nadávám, že to Maťula tahá na dvůr.

Letos jsem se pustila do větších prořezů…a ještě mě toho spoustu čeká…hlavně tis se významně ořezal a je z toho velká hromada a větve silný…

Rozhodla jsem se, že to teď řešit nebudu a až porubu všechno, co potřebuju, tak prostě na podzim objednám kontajner a naházím to tam…ale fakt až najednou, protože víc menších kontajnerů vyjde dráž než jeden velkej.

No já budu muset brutálně prořezat černej bez…na jaře, když ani neměl listy, tak jsem si říkala, že letos je to cajk, že na něj nebudu muset ani sáhnout, max nějaká kosmetická úprava, ale “hajzl” obrazil tak, že má větve až nad bazénem…a to je za normálním provozu mezi ním a bazénem ulička, kde projdu. Teď jsem bez šance…

Mě na zahradě vyrostl tak nějak sám od sebe a já si říkala…super…budou květy pro nějaký opylovače…bobule možná uvítají nějací ptáci, ale přiznám se, že mi teda přerostl přes hlavu tak, že pomalu uvažuju, že bych ho zlikvidovala určitě…ale to je mi zase líto, tak ho každý rok umravňuju a každý rok řeším, co s těma větvema.