»
Odpověď na příspěvek uživatele
Dafi z 23.06.2025, 09:50:47
No ono to možná bude hlavně tím, že se psy mám dohodu…ty neublížíš mně NIKDY a já neublížím tobě NIKDY. No a že mám feny na které se musí zásadně po dobrém, protože jinak se zabejčí a nebudou váhat bránit pozice.
Ono je to spíš o tom, aby se ta situace nevyhrotila, protože pokud na mě fena zavrčí a já na ní nastoupím, tak potom jsem ten agresor já a ona se bude jen bránit…reagovat na mojí agresi. A ony by si agresi nenechaly líbit. I kdyby netekla krev, tak by to byla minimálně ztráta důvěry a ta se u některých psích povah obnovuje těžko. Vzájemný respekt a láskyplný vztah, který máme, by byl v čudu. Což je problém, protože mi přijde, že někteří psi, hlavně teda ti nemotivovatelní na běžné odměny ať už je to pamlsek, hračka, pohlazení, slovní pochvala a že když po nich něco chci, tak to udělají jen pro mé krásné oči, protože se moc milujeme.
No bóže, tak prostě nepolezu pod stůl, kam si čuba zalezla s ukořistěným čímsi a už je vidět, že to nevydá zadarmo a ani na povel nechce vylézt, protože ví, že by to musela odevzdat…no budu já se nervovat a budu jí dokazovat, kdo je vůdcem smečky…nééé…sáhnu do lednice a vyndám sýreček, páreček, šunčičku…a sladce se zeptám, jestli tu kořist nechce vyměnit…a ona chce…
Fena přijde do kuchyně a zdá se mi, že pajdá…a já jí říkám “ty pajdáš? ukaž mi pacinu” a natáhnu ruku a ozve se vrrrrrr, nedám…no a budu já na ní tlačit, ne, řeknu jí, tak pojď ukážeš mi jí na gauči a fena si vyskočí na gauč a můžu si tlapu prohlídnout…
Ono taky záleží jaký je pes, u strachové agrese nebo obecně bojínka, nerváka, člověk na to půjde třeba odjinud než u psí holky, která se ničeho nebojí a s nikým a ničím se nesere (omlouvám se za ten expresivní výraz).
Ono jak mám psy (některé) se kterými není lehké pořízení, kteří jedou na principu “já pán, ty pán”, tak tam je to spíš o tom jak to vymyslet, aby pes chtěl, protože další varianta je psa zlomit a to určitě nikdo z nás nechce.
Některý pes funguje lépe v režimu, kdy je všechno pevně dané a dodržuje se co nejpravidelnější stereotyp, kdy mu člověk říká, co má dělat, to si myslím, že hlavně u nerváčků a bojínků…prostě nenechat v tom psa plácat…
Nevýhoda toho …když má člověk doma ředitelku zeměkoule, která se ničeho a nikoho nebojí a její náplň práce je střežit mě jako oko v hlavě, tak být tak psychicky v poho, aby fena neměla pocit, že mě musí bránit…protože jakýkoliv můj strach, moje obava může vyvolat její reakci a bude mě intenzivně bránit, i když není proti čemu. Což jsem si vyzkoušela v praxi. Gině je to naštěstí buřt, protože ta si vyhodnocuje sama a můj poradní hlas jí říká, že je to v poho…
Já naopak obdivuju všechny, co mají doma problémový “materiál” a úpornou prací se psem se jim povede, že v rámci možností pes tak nějak normálně funguje, tak to teda klobouček.
Ale furt se bavím o psích radikálkách a o nějakých normálních bojíncích…opravdu problémového psa jsem neměla nikdy a lidi, co s takovým “materiálem” dokážou pracovat tak, aby pes v rámci možností normálně fungoval a víme všicí, že je to intenzivní a velmi dlouhá až bych řekla nekončící práce by zasloužili metál.