No my bydlíme v baráku po rodičích…tam jsme se museli přestěhovat, když umřela tchýně, abychom se mohli starat o tchána…měl Alzheimera a my měli malý barák, tam bychom se všicí nevešli…ale tam teda byly taky schody…
Jo …jsou i čupr babky, ale tak zase nemůžu počítat s tím, že já taková budu. Už teď zjišťuju, že to není jako “za mlada” a to se nepovažuju za starou bábu.
Příklad…chtěla jsem postavit nový plot přepažující zahradu…nic složitýho…zemní vruty, železný sloupky, pletivo orámované prkny…plus brána…k tomu bylo potřeba z jedné strany brutálně ořezat velký tis…a pak demontovat starý plot, protože nový jsem posouvala o metr do zahrady. No když jsem na to jukla “odborným” očkem, tak jsem myslela, že za jeden den to zmáknu…vždyť na tom nic není…no rubání tisu řetězovou pilou mi zabralo dvě odpoledne, bylo toho nějak víc než jsem čekala..větve jsem pak ještě rozřezávala a co šlo tak rovnou štěpkovala a další den jsem dodělala plot a další den demontovala ten původní….takže z jednoho dne byly najednou 4 dny…i když samozřejmě ne v kuse. Myslím, že ještě tak před několika lety bych to zvládla za půlku času a bude hůř…ono s těma mejma zádama to taky není takový, jak to bejvávalo, i když se snažím záda posilovat cvičením, já s nima měla vždycky problémy, mimo dobu, kdy jsem jezdila na koni.
Dneska když makám celý odpolko na zahradě a to teda s přestávkama, tak večer automaticky beru nějakej prášek na bolest…
Tenhle tejden se chystám začít umravňovat ty černý bezy, který od jara zvětšily velikost snad 3x…a už teď je mi z toho špatně…když si zas představím jak budu tahat ty větve 😴….mám sto chutí to pokácet úplně, ale zase je mi to líto…















