Příspěvky uživatele

assil:

No, já nevěděla co mám dělat neb vodítko bylo povolené, ale pes až na konci a ani se nehnul. To přivolání se mi moc nechtělo, takže nakonec jsem volila tu změnu směru.

Úspěch není úplně stoprocentní, ale skoro a to mi stačí.

Já nepřivolávala, stála jsem tam tak dlouho, až to čubu přestalo bavit a s otráveným výrazem se přišla zeptat, co se děje, proč zase stojíme, pak teda dostala povel k noze, aby se srovnala na mojí úroveň a pak povel jdeme a vyrazily jsme. 

Myslím, že problém u zastavování je, že když už pes něco fixuje, že má konkrétní cíl, kam se chce dostat, tak často dochází k tomu, že po povolení vodítka a opětovném pokračování v chůzi, jde pes zase do tahu. Jako jasně, pokud má vytrvalého a důsledného páníčka, tak se k objektu své touhy dostane za dlouho, ale nakonec dostane.

Já třeba v případě nejtěžší situace…pes proti nám, prostě udělala třeba raději včelem vzad a nechala toho psa nás předejít…abychom nešli tváří v tvář a když nás předešel, tak jsme zase udělaly včelem vzad a pokračovaly v našem směru.

Ve své podstatě jsem nabyla dojmu, že je lepší kombinovat několik metod s ohledem na situaci.

"Metoda" rychlých změn směru jí z tohoto vytrhla.

U Giny mi ve své podstatě hodně pomohlo, když jsem narazila na toto video..  https://www.youtube.com/watch?v=a7wEbeCOmYI

Když nezabralo zastavování, tak jsme chvilku takhle trdlovaly a pak neříkám, že nezátáhla, ale dalo se s ní pracovat, začala se soustředit.

assil:

No když jsem tahání řešila jen zastavením, tak pes se brzo naučil, že se při napnutém vodítku postavil bokem a pak vodítko povolil jen hnutím krku, sám se ani nehnul. Bylo to takové kontraproduktivní. 😀

Něco podobnýho jsem měla s Ginou, při zastavení sice vodítko povolila, jo taky si stoupla lehce bokem, ale tak to by asi nevadilo…úkol zněl jasně, povolit vodítko…nicméně jakmile jsme udělaly krok, tak už byla zase v tahu. Takže jsem trvala na tom, že musí přijít ke mně…resp. k noze a obrat ne u nohy, ale že mě obejde. Tak to jsem taky nedomyslela, protože teď kdykoliv zastavím…resp. kdykoliv ona napne vodítko do tahu, tak automaticky otáčí a jde, obejde mě a přiřadí se k noze…s druhým psem na druhém vodítku, už to vyžaduje trochu cviku, aby jsem se nezamotala. Tak se tak snažím přeučit na obrat u nohy, ale…to bych se musela soustředit a vyžadovat to vždy a to se mi nevede, protože stejně jako ona to dělá automaticky, tak já automaticky provedu abraka dabra s vodítky a jde se dál.

Ono u toho zastavování je myslím dost důležité, aby pes nejen zastavil, nejen povolil vodítko, ale se třeba podíval na psovoda, co se děje. Jakože Gina třeba i to vodítko povolila, ale pohledem si fixovala místo, kam se chtěla dostat, proto taky, jakmile jsme se opět rozešly, tak šla znovu do tahu.

"Metoda" rychlých změn směru jí z tohoto vytrhla.  

hmn:

a já učím štěnítkovou pomalu prostým vedením za pamlskem
aby se mi z prudkého kopce neřítila jak odjištěná dělová koule

😄😄😄…jako nesměju se tobě, jen jsem si te´d představila Ginu, jak jsem jí venku těmi pamlsky prudila a prej “tvl už pochop, že venku ti na ten pamlsek sejřím”

No upřímně bledá závist a zároveň gratulace, že je ta tvoje princezna na ty pamlsky motivovatelná.

Takhle …Ginuš jako štěndo netahala, takže tam nebylo co řešit, ale možná, kdybych nějakou motivaci na cokoliv objevila, tak třeba dneska mohla chodit i někde na volno, kanimůra jedna. Ne že by se potřebovala vyběhat, ona by si stejně jela to svoje čuchací, nemyslím si, že má s tím, že je na vodítku nějaký problém, ale já bych nemusela mít pořád v ruce vodítko a lozit i tam, kam se mi nechce, jen proto, abych jí umožnila prozkoumat vše, co by prozkoumat mohla, kdyby byla na volno.

 Gina byla k cizím lidem, až na dvě výjimky naprosto nekontaktní, kdy se opravdu pošmajchlovala s cizí paní, nevím podle jakýho klíče si je vybrala, nicméně měly stejný nadšený a šišlavý projev, jako mám já, tak třeba proto a já byla tááák pyšná…jakože to je správnej pastevec, s cizíma se nebaví, super. A obzvlášť když pak chovatelka psala, že je z holek jediná s takovou povahou, že její dvě sestřičky jsou naopak omega kontaktní…tak jsem si říkala, že jsem s ní vyhrála v loterii na tu “nej pasteveckou čubu”, zpětně si říkám, že to zas až taková výhra nebyla, že s kontaktním a motivovatelným štěndem by bylo podstatně lehčí pořízení , hlavně pak v tý pubertě a potažmo v dospělosti, protože bychom měly ten vybudovanej ten základ.

Zrzavci:

Jestli už do toho šla, tak příště půjde zase, to by ji asi ten zvuk paralyzéru nezastavil? A musela byste být připravená a odhodlaná to do tý mrchy fakt poslat natěsno. U toho pepřáku gelovýho, zase umět zamířit. Tam mi to asi přijde - u toho pepřáku - když dobře člověk zamíří, lepší v tom, že ona nestihne ani k Vaší fence dojít. Kdežto paralyzér - pokud agresorku nezastaví zvuk, přijde si kousnout a vy musíte ji mít v dosahu.

Tohle je hrozně pitomý, fakt, člověk aby kvůli debilitě jiných se učil žít v polovojenským režimu.

Pitomý to je, protože pak jeden idiot s agresivním magorem dosáhne toho, že já “slušňák” to raději otočím a vyklidím pole, než bych riskovala incident. Jako ono se nemusí nic stát nebo se stane a agresora zaženu, než dojde k fyzickému kontaktu, ale třeba u pyrenejky bych vůbec nechtěla něco takového riskovat, protože bych se bála, aby mi pak nezačala haprovat ve vztahu k ostatním psům. 

Takže pak ten neomalenec si defakto chodí kde chce, jak chce, kdy chce a člověk, aby ho obcházel.

V panice a spěchu…..to je těžký, jak člověk začne panikařit, tak povětšinou začne zmatkovat a vlastně v tu chvíli neví co a potom, pokud chce vytáhnout a použít cokoliv, tak to může trvat…než rozepnete kapsu, kde máte pepřák a nebo paralyzer např….takže je opravdu nutné mít to NĚCO při ruce a nebo si to připravit zavčasu, ještě předtím, než se něco semele.

Co jsem slyšela, tak někteří psi reagují už na to jiskření, zvuk paralyzeru a teoreticky to jde použít jako prevence, můžete s tím zkusit odradit psa, ještě než se vrhne na toho vašeho.

Vůbec bych se nebála toho, pokud zmerčím dotyčnou agresorku, zavolat na jejího páníčka, ať si jí připne na vodítko, že pokud se přiblíží k vaší čubině, tak ten paralyzer použijete. Nebo, že jí nakopnete, nebo…no prostě cokoliv, výhružka někdy zafunguje. 

Hele já psy miluju, ale pokud by se k mojí čubě jen přiblížila fena, která už jí předtím potrhala, tak by dostala takovej kopanec, že by si to za rámeček nedala…hlavně bych už po ní pořádně zařvala, když by si to začala štrádovat k nám a klidně bych po ní mrskla i šutr, klacek…co by mi přišlo pod ruku, prostě zkusit jí odehnat dřív než by došlo na fyzický kontakt s mým psem. 

 A to potrhání vaší čubiny jste řešili…třeba s policií, chtěli jste po majiteli druhé feny uhradit veterinární ošetření??

Já pepřák měla, nevím teda jak kterej je na tom s účinností, ale přijde mi, že to je dost nepraktická záležitost na cizího psího agresora. Nevím, jestli už byl váš pes někdy napaden, ale pokud na to dojde, tak je to takovej fofr, že když už vytáhnete pepřák a použijete, tak to povětšinou odnese i váš pes…v případě, že zrovna fouká vítr, tak klidně i vy. Za mě je lepší volba paralyzer.

Nechci se dotknout Sardulah a ostatních, ale podle mýho, když pes tahá už nějaký týden, není to věc trpělivosti, ale něco s ním prostě komunikujeme špatně.

Tak tohle nerozporuju. Já mám vždycky tendence to brát tak nějak podle sebe…těch psů už jsem měla vícero a ne na každýho fungovala stejná taktika. Tak si člověk řekne ..nefunguje tohle, zkusim to jinak. 

Ale v čem vám musím dát za pravdu, že ukázaná platí. Tady už se pak nebavíme o tom, jak naučit psa netahat, ale o tom, jak naučit páníčka, jak komunikovat se psem, jak psa něco něco učit.

A je fakt, jestli má zadavatelka fenečku od štěněte a žádnej výsledek, tak by asi bylo fakty nejlepší vyhledat odbornou pomoc…

keriton:

Nedávno jsme dostali plyšáka šmoulu, měl být vyhozen, a pejskovi překvapivě dlouho odolává 😁

Ten pohled…😍…je kouzelnej.

No chápu, že tohle člověku moc na klidu nepřidá, když někdo přiváže psa k lampě. Ale i to docela chápu, když jsme před časem měli potkat na úzké cyklostezce psa, který nás předtím předběhl (běžel vedle svého páníčka cyklisty) a vesele si na nás zablafal a bylo jasný, že se na konci cyklostezky otočí a budou se vracet, stejně jako já se otočím a půjdu zpět k autu, tak že se potkáme tváří v tvář. A teda pořád ještě běžící štěkající pes je vyšší dívčí. Tak jsem si tak říkala, že až je zmerčím, tak přivážu asi Ginu ke stromu, protože nevím, jak to ustojím. Nakonec jsme se střetli v místě, kde žádný strom nebyl, takže nezbylo nic jinýho, než jí drapnout za obojek a zavelet k noze a světe div se, žádný drama se nekonalo…nic se nekonalo. Ale tak nějak si pořád pamatuju to její šílený pubescentní období, tak jsem paranoidní a očekávám problém a jsem vlastně pořád překvapená, že se problém nekoná a pořád si ještě říkám, že je to prostě náhoda, že prostě byla nějaká dobrá konstalace hvězd a příště ve stejné nebo podobné situaci zase znejistím, jestli nebude divadlo a zas nic…ale ukolíbat se nenechám, znám tu mojí potvoru pasteveckou…ona dává pozor, jestli dávám pozor a když nebudu dávat pozor, tak bude dělat jakože nic a pak mi vykloubí rameno, takže “vždy ve střehu”.

Hele furt lepší, když toho psa přiváže, než kdyby ho držel a neudržel. Ono to nemusí být agresivní pes, může to být naopak hrrrrr psomil a co si budem, pokud je pes dostatečně velký a silný a páníček ho nemá zvládnutého, tak ho odtáhne, kam chce.

Fikovnice:

Jani, já zažila asi jedny z nejhorších prázdnin v životě. Strašně moc se toho pokakalo, včetně mojí práce… No a Fido a jeho nemoc…to je pro mě rána a hrůza, a vyčítám si, že on umí vycítit můj stres a bojím se, že jej na sebe přebírá. To už jsem tu psala vícekrát. Já nejsem ani trochu v pohodě a on to pozná.

A jinak moc děkuji za povzbuzení!💐

No přesně vím, o čem mluvíš. Já tohle období měla taky. Cítila jsem velkou úzkost, až ochromující strach z budoucnosti, nebojím se říct, že to až fyzicky bolelo, až jsem z toho někdy i popadala dech. A přesně, když mi tohle začalo, tak začaly ty problémy s Jessinkou. Takže do toho ještě stres doma kvůli holkám a reakcím manžela. Dodnes jsem přesvědčená, že to byl hlavní spouštěč. Jessinka na mě byla …jak to nazvat…empaticky napojená, stejně jako Sára, u ní jsem taky hodně musela kontrolovat moje psychické rozpoložení, protože každá moje nejistota, úlek, strach okamžitě přepnulo Sáru do bojového režimu a byla jak odjištěná zbraň připravena bránit mě před celým světem. Jsem o tom přesvědčená hlavně z toho důvodu, že když jsem se nakonec posbírala natolik, že jsem alespoň na zahradě, kde jsme nebyly “pod dozorem manžela”, byla v naprostém klidu a pohodě, tak během dvou dnů byl klid. Když jsem byla sama doma, tak jsem to taky dokázala a problém nebyl, holky byly v pohodě. Ale i když jsem si stokrát říkala, že se musím sebrat a fungovat takhle pořád, tak to prostě nešlo, hlavince jsem nedokázala poručit. Taky hlavně z toho důvodu jsem jessince našla nový domov, protože výhledově to nevypadalo, že to se mnou bude v krátkém časovém horizontu lepší a zavánělo to průšvihem. No a teď mám podobné období, ale naštěstí ani jeden ze psů to se mnou moc neprožívá. Gina moc velkej empatik není resp. tý bylo vždycky celkem buřt, co já mám v hlavě, ta si jede svojí a Mates, tak to je takovej rozesmátej troubelínek, toho člověk “opije rohlíkem”, u něj stačí pohodu předstírat.

Neříkám, že to nutně musí být i tvůj případ s kocourem, ale myslím, že u empatických zvířat se ten stres majitele na tom zvířeti projeví. O to víc ti držím palce nejenom s kocourkem, ale aby se ti ten život nějak porovnal a začal plynout v rámci možností na pohodu.❤️

keriton:

Ano, dá se to naučit i dospělý pes. Ale bez důsledné práce (a je to fakt docela protivná práce) to nebude.

Mně nejvíc pomohla ukázka trenérky, jakože mi to ukázala přímo na mým psovi. A to jsem si myslela, že to dělám dobře a že zhruba vím, jak na to. Bez toho ukázání bysme se to mohli učit třeba roky, takhle mám “vyřešeno”, stačí psa jednou dvakrát upozornit a už vzorně ťapká. 

No, a tak si myslím, že se můžete zkusit řídit nějakými postupy podle internetu, ale osobní ukázání šikovnýho trenéra by vám pomohlo nejvíc.

Souhlasím se sardullah, že je praktické to proložit taháním na postroji. Prostě kdykoliv na to nemám nervy nebo pes nedokáže vůbec vnímat, bude na postroji a může tahat. Kdykoliv mám nervy a sílu a chci to pocvičit, pes je na obojku a jedem fakt důsledně, že prostě vodítko nenapne a basta. I kdybysme měli ujít jen 50 metrů a pak jít zpátky na postroj.

Jinak jsem koukala i na on-line kurz netahání podle Kristýny Dostálkový, tam je fajn, že cvičíte podle videí několik týdnů a je to čistě a pouze pozitivní, takže tím jakoby nic nezkazíte a třeba fakt něco zpracujete a naučíte se.

Souhlasím se sardullah, že je praktické to proložit taháním na postroji. Prostě kdykoliv na to nemám nervy nebo pes nedokáže vůbec vnímat, bude na postroji a může tahat.

Mě to rozlišování “postroj=tahání” a “obojek=netahání” přijde praktický v tom, že ne vždycky je na to učení čas. Navíc známe to asi všichni…natěšený pes, jen co vytáhne nos z baráku, tak už jde do tahu. A co teď…potřebujete třeba psa rychle jen vyvenčit a v tu chvíli fakty není čas pohybovat se rychlostí 30 metrů za 30 minut nebo je potřeba se přesunout do lokality, kde můžu nechat psa minimálně upustit páru, abych s ním mohla nějak rozumně pracovat…no a pak jde celá důslednost stranou. Jako my lidi si můžeme říct "tak dneska nemám čas, náladu a pod, tak to tahání přežiju nebo na tu louku holt dojdeme s taháním, ale jaký signál to dává tomu psu.  No a s tím postrojem tohle dám bez problémů, bez toho, abych psu sdělila, že se na obojku někdy tahat může a někdy nee. Ale tak možná na to má někdo jinej názor, nejsem žádnej kovanej kynolog, spíš pocitovej vychovávatel.

Já jsem strašně nedůslednej člověk, dle toho to asi s mojí výchovou vypadá, ale pokud už je něco, kde u mě přes to nejede vlak, tak to prostě nesmím dovolit NIKDY. Jako jasně, když už je pes vychovaný, tak se dá přihmouřit očko a občas nějakou malichernost neřešit, ale hlavně v počátečním stádiu, si myslím, že by měl člověk fakty zatnout zubiska a nedělat vyjímky.

Fikovnice:

Je to možné. Je i možné, že jsem z jeho stavu už paranoidní - včera jsem měla pocit, že při sedu se mu zadní nohy rozjíždějí, to bylo teda na kluzké podlaze. Možná jej příliš pozoruji. Z toho se přijde pomazlit, když ležím, v pohodě vyskočí, přede a mazlí se a mazlí. Nevypadá, že by mu subjektivně bylo jakkoli zle…ale stejně cítím, že to dobré asi není.

Např. dnes už mu zas vypadávaly úplné trsy chlupů, jen při pohlazení.

Jani doufám, že to brzy vychytáte a že se kočičák pak už bude cítit dobře. Drž se, musí to být psychicky náročné.

A jestli teda moc neotravuju s mýma připomínkama, tak bych tady zmínila zkušenosti s mým irským setrem. Nebyl teda lovecky veden, dala jsem mu jen nějaký základní výcvik..sedni, lehni, chůze u nohy, zůstaň, čekej a přivolání…to mi v běžném provozu stačí, ale ten pes nejraději prováděl v terénu…nevím, jestli se tomu tak říká i u loveckých psů…revír. Byl vypuštěn, dostal povel a začal prohledávat terén, pokud našel třeba zajíce v křoví, tak zůstal štronzo a nebo si sednul…za to byl pochválen, odměněn, další fáze jako je vyhnání zvířete se tedy nekonala, to fakt s hobby psem na procházce je kravina a pokračujeme…revír. Pracoval neskutečně, nevšímal si při tom lidí, psů, prostě nekoukal napravo nalevo, ale makal. Zaměstnal se u toho nejen pohybově, ale i tu hlavinku. Akorát to nejde provozovat úplně všude, protože při tomto má setr dost velký rádius pohybu…třeba 50-100 metrů od páníčka žádný problém. Tahle vzdálenost se samozřejmě dá korigovat povelem, ale tam kde je větší pohyb lidí a psů a tak, tak to prostě nejde, protože ne každý je nadšen, když vidí pobíhat velkého psa na volno a páníček daleko za ním. A je jedno, že ten pes si dotyčných nevšímá. Je prostě potřeba brát ohled a vybírat na toto vhodné lokality.

Neumím si představit, že bych mu tohle minimum neumožnila, protože pozorovat, jak to má pes v sobě, aniž by ho to někdo učil, jak je to pro něj přirozenost takhle pracovat. To je prostě radost. 

Navíc si myslím, že setři obecně jsou hodně inteligentní psi, kteří pracují rádi a spolupracují se svým “vedoucím” ochotně, tak s takovým psem je ta práce pak samo domo jednodušší.

Ještě bych jen dodala můj čistě laický pohled na věc. Lépe se to nacvičuje s vylítaným (unaveným) psem. Zkuste třeba postroj na tahání (nějakej sedák), ve kterém bude mít fena dovoleno vás tahat, nebo-li tahání bude žádoucí a ať si holka zatahá, ať se někde proběhne na volno, vyřádí, pocvičte, zaměstnejte hlavinku, no a domů pak připnout vodítko na obojek a prostě půjdeš na povoleném vodítku a nebo budeš stát.  

Stará určitě není…mohla bych se zde sáhodlouze rozepisovat, ale ve své podstatě jde jen o to, aby byl člověk OPRAVDU důsledný, já bych klidně řekla, že člověk musí být paličatější než pes. Prostě budeš tahat, tak se nikam nedostaneš, budeme stát na místě. Z vlastní zkušenosti musím říct, že je to vopruz, minimálně ze začátku toho člověk víc prostojí než prochodí, ale nakonec to půjde…ale opravdu to nemusí být otázka týdne. Já vám klidně za sebe řeknu, že s pubertální pyrenejkou jsem tahání resp. netahání na vodítku řešila měsíce…to byl souboj vůlí, no a taky se nakonec naučila, resp. zjistila, že v tomhle jsem paličatější  než ona. Že já nemusím nikam chodit, že klidně budu stát a stát. A to moje pyrenejská psice je to nejtrucovitější, nejvzdorovitější, nejpaličatější psí stvoření, které jsem měla. 

Další metoda, co mi pomáhala je tzv. “opilá chůze”, rychlé změny směru…deset kroků v pravo, deset vlevo, deset zpátky, deset směr severo-severo východ…fena se mi po chvíli začala soustředit a spolupracovat.

https://www.chovzvirat.cz/clanek/987-chuze-na-voditku-v-tali-podani/ 

zkuste si ten článek přečíst, Zrzavci to moc hezky popsala.

Většinou se minimální velikost nádrže uvádí těch 80 litrů s délkou 80 cm. A nezapomenout, že je to hejnová rybka, takže 6 a více kousků a taky je to plachá rybka, tak ideálně nechovat s velkými rybami.

Anonymní:

Ajaj, to jste mě příliš nepotěšili. Ale už do toho musíme jít, slíbili jsme to “jedné fence”. Jenom doufám že nezačne zdrhat za fenami.

Ale už do toho musíme jít

Ne nemusíte…máte nějakou smlouvu s nějakými případnými sankcemi, když nenakryjete??

Navíc, jak psala Kilian…z vašeho příspěvku je patrné, že se nejedná o plánované krytí dvou chovných jedinců, ale spíš zase nějakej chytrák má doma tu nejúžasnější fenku na světě a nutně jí tedy musí rozmnožit….vyprdněte se na to a ideálně to rozmluvte i majitelům feny.

hmn:

““Lumbíku, už jsou 2 hodiny odpolko a ty ses ještě nebyl ani vyčůrat…vím, že prší, ale prostě musíš”…Takže vylezl vééélmi neochotně z domu, počůral první křovíčko asi metr od vchodových dveří a tradá zpátky na gaučík.”

už ve 14:00?
Aribo si to při stejné příležitosti natáhl až do páté odpolední, kdy se mi ho podařilo dostat z bezvědomí ( a to byl v mladém dospělém věku), kdy už asi půl hoďky nepršelo 😄

Lumbík měl 25 kilo i s chlupama…toho jsem prostě ven vytáhla. Jako možná jsem Herodes, ale když se jde pes naposled vyčůrat večer cca 21h, tak do těch 14h druhého dne je to 17 hodin, pokud dobře počítám a to už mi přišlo jako brutus. Ale asi takhle, kdyby nastale stejná situace s Ginou, tak jsem bez šance…jejích 55 kilíček, které se rozhodly, že nepůjdou nikam a ne a ne a ne a které si při té příležitosti ještě lehnou na záda s výrazem “no a teď mi předveď, jak mě zvedneš ty Coperfielde”…to nemám šanci. Takhle se někdy rozleží venku na dvoře a já už si fakt jít spát a potřebuju, aby šla dom a madam prej “a just ne, mě je tady dobře”….jak se k ní přiblížím, tak hned hodí záda, abych jí náhodou nechtěla pomoci se zvedáním. To pak člověku nezbude nic jiného, než mít v ruce silný argument…a tak běžím domů, do ledničky a vytahuji šunčičku, páreček a podobně a pak jí slaďoučkým hláskem přemlouvám.."Ginuško, když půjdeš domů, tak dostaneš šunčičku…a zamávám jí šunkou před čenichem" no a tak chvilku dělá ofuky…záleží, jakej ten argument mám a pak jde.

Ale je to zlatý, moc dobře si pamatuju její první zimu…Gina ve dvě v noci “hola hola paničko, potřebuju ven" a tak honem honem, já v pantoflích, v županu, venku mrzne až praští, slečna si nejdřív tak 20 minutek poleží na dvoře…pak se teda jde vyčůrat…a pak…no a pak domů nepudu a nepudu…jó ty jdeš ke mně?? Tak to já ti teda uteču. Ale tak zase já nejsem blbka, vím, že psa nemám honit, že bude lepší, když začnu utíkat a ”hopí hopí, Ginuš, utíkáme", aby běžel pes za mnou…ale Ginuš není blbka, tak za mnou fakt utíkat nebude, takže stojí a čučí, co vyvádím. Po dalších 20ti minutách mi teda dojde trpělivost a řeknu “tak si tady zmrzni ty kanimůro jedna, já jdu do hajan”…po dalších 30 minutách v posteli…no tak přeci jí tam nemůžu nechat, je holomráz, my nejsme vybaveni nějakým venkovním ležením pro psy a holka není venkovní pes, ta nebude mít tak kvalitně nasrstěno a aby papulka malá nenastydla a už si to venku užila a bude ráda, že pro ní jdu…jó prdlajs a začínáme hru “jak co nejvíc vytočit paničku” nanovo. A tak jsme si zaběhaly, protože jsem se rozhodla, že jí prostě chytnu a fertig…no zlatý voči. A to se přiznám, že už jsem vztek měla, že jsem si pod “fousy” brblala “ty bestie jedna” a nahlas “Gindulko…pojď domů, zlatíčko…nejdeš, tak mě už je to fakt jedno, si buď tady do rána, klidně si zmrzni, já jdu dom, protože už mám na nohách omrzliny"…no a za dalších půl hodiny, které jsem strávila v posteli posloucháním, jestli už nekňourá, že chce dom….přeci jí tam nenechám, takovej mráz, aby mi nenastydla a šup do pantoflí a tradá zase ven……ráno já naprosto nepoužitelná a madam, ta ani nevylezla z postele, musela si to dospinkat a určitě se jí zdálo, jak má super paničku, co si s ní v noci hraje na honěnou.

Dublinbarzoj:

A proto jsem asi skončila u chrtů, jak psala Sardullah výše, umí sice z tvrdého spánku - doslova chrápou na hrbu, v setině sekundy vyskočit na všechny čtyři.(Dodnes jsem nevypozorovala jak se tak rychle přetočí 🙈), ale stačí jim jedná procházka denně a zajímavý výhled a jsou blažení. Běda, pokud bych chtěla chodit ven častěji, nedej bože mooooc daleko. Je to opravdu podobné pastevci - měli jsme doma 13 let středoasiatku i jiné, takže můžu srovnávat. Jen těm chrtům stačí, většinou monitorovat okolí a pastevci k monitoringu i přidávají strážní službu. Jak naše asijská princezna, dovnitř pustila kohokoliv, ale ven jen pánečkem schválené kusy😁. Stejně je úžasné, že ti naši chlupatci umí být tak skvělí a dokonalí, ať už to znamená cokoliv.

Hele za mě je chrt nejméně náročné plémě. Jak časově na pohybové aktivity…stačí vyjít do prostoru a vypustit…já měla afgána naučenýho na sprinty…letěl na jednu stranu, otočil se a tryskem kolem mě zpět, jen za mého povzbuzování a ukázání rukou ať pokračuje na druhou stranu. Takže řekněme takových 50 metrů…tam-zpět-tam-zpět-tam…no a mám splněno a můžem se jít domů válet. Doma nevyžaduje žádné vymýšlení zábavy, nejlépe zalehnu na vyvýšené měkké místo (gauč) a jsem spokojenej, že jsem z rodinou a když mi panička k tomu ještě zapne v telce animal planet a ještě je i nějaký pořad o psech…..no a když je venku náhodou hnusně, tak je spíš problém dostat psa ven, aby se vůbec vyčůral “Lumbíku, už jsou 2 hodiny odpolko a ty ses ještě nebyl ani vyčůrat…vím, že prší, ale prostě musíš”…Takže vylezl vééélmi neochotně z domu, počůral první křovíčko asi metr od vchodových dveří a tradá zpátky na gaučík.

Jakože nejsem závistivý člověk, ale ty barzoje vám závidím omega.😍