Já se budu opakovat…nezaznamenala jsem u nás problém se psy na volno, které by neměl majitel pod kontrolou…teda vyjímkou jsou štěňata minipsů jako jsou čivavindy a jorkšírci…ty jsem párkrát zachraňovala na jejich sebevražedné misi směrem k Sárině…
Jinak já zaznamenávám tak trochu opačný trend…nebo možná je to z pohledu majitelky velkých psů, tak nám se teda lidi spíše vyhýbají, což je mi na jednu stranu jedno a příjemnější, protože když druhýho psa neznám a nevím jaké má reakce…známe to, přijde se očuchat, vypadá, že je v klidu a za další okamžik ztuhne a za další okamžik je z něj řvoucí příšera a tam už by reagovala i Gina…a ne že by ho sežrala, ale už vidím, jak bychom se tam motali jak nudle v bandě..
Ale zrovna včera, když jsem jela z veteriny, tak jsme jeli k mámě na návštěvu a tak jsem s Máťou obešla sídliště, protože Máťa psi miluje, ale když mám i Ginu, tak k žádnýmu nelezu, protože jí znám jaké má ochranitelské tendence a není sice agresivní, ale snaží se fyzicky zabránit kontaktu Máti s jiným psem a nebo jeho páníčkem, takže se cpe mezi a i má tendence skákat na lidi, tak teď byla šance, aby se s nějakými pejsky počuchal a teda obcházeli nás obloukem i lidi se středními psi a to přestože se Matýsek chová slušně a přátelsky…tak neměl ani šanci se s nějakým psem pozdravit.
Nevím, jak je to se psy u nás na panelákových sídlištích, obzvlášť na těch, kde bydlí taková ta ne úplně sousedsky příjemná komunita obyvatel, ale u nás ve městě, v parku a v přírodě, kde chodíme je to naštěstí na pohodu.
Odpověď na příspěvek uživatele lesnizinka z 06.08.2025, 12:31:03
Tak já jsem ze severu…uhelný elektrárny za humny, chemička nedaleko, kyselý deště, inverze….takže my jezdili do školy v přírodě na 3 týdny, dokonce bych řekla, že 2x ročně…
Buď jsme jezdili celá škola (nebo teda minimálně 2. stupeň) do “velkých” škol v přírodě, kam jsme se vešli…to byla Přimda, Volyně a Kouty nad Desnou- Dlouhé stráně…a nebo nás dovezl vlak do Valašského Meziříčí a pak nás rozvezli asi po dvou třídách do horských chat v Beskydech nebo Jeseníkách…
Ve své podstatě mě dnes mrzí, že jsem to neuměla víc ocenit…že pro mě byl děsnej vopruz, když jsme šlapali na Praděd, na Lysou horu..(já ty kopce neměla ráda už jako dítě)…
Mrzí mě, že jsem si nevedla nějakej deník, kam bych si napsala, kde všude jsem byla a třeba k tomu přiložila pohled…v té době foťáky sebou děcka neměla.
A zpětně jsem ráda, že jsem to “procestovala”, protože teď bych tam určitě nejela.
Jezdili jsme i blíže…třeba do Českého ráje a taky jsme byli ve škole v přírodě v Kyselce…to je městečko kousek od Karlových varů, je tam pramen minerálky mattoni, bydleli jsem v lázeňské budově a měli jsme i lázeňské procedůry. Ty lázně už dnes nefungujou.
Nejraději vzpomínám na pobyt v Pálkovických hůrkách…tam jsme byli 2x, bydleli jsme v chatkách za hlavní budovou viz foto…tak to bych řekla, že ze všech škol v přírod tahle byla top…
Odpověď na příspěvek uživatele Tap z 05.08.2025, 22:20:34
No a o tom to je…. to, co popisujete je pro neakčního introverta nesnášejícího, když mu někdo organizuje volný čas, opravdu noční můra.
Úplně mi to stačilo na školách v přírodě…. ale to mělo alespoň bonus, že jsem byla mezi svými… se svojí třídou, takže se svými kamarády. Když si představím, že tak teda budou cizí lidi, cizí děti…. to bych nedala.
…je no, kdyby ho měl v rukou kdpkoli schopnější než já, tak ten pes asi opravdu dovede dovede nemožné..
Ale o to přeci nejde, že by toho možná svedl líp a víc…. nejdůležitější je, že se máte rádi a že spolu děláte to, co vás oba dva baví. Tomu psu je úplně šumák kolik má zkoušek…
A teda nevim jak ostatní… ale já neznám nikoho, kdo by tohle dělal s malým pejskem. Jako když už, tak povětšinou dělaj agility nebo tanec se psem…
Tak jsme se vrátili z veteriny a doktorka byla ráda, že teda od doby nasazení léků, nám nezačalo nic hnisat, prohlídla mu drápy…jako drápy by asi nevyhrály soutěž krásy, ale žádnej akutní problém nenastal.
Zatím jsme dostali léky na další 3 týdny, akorát nám trochu snížila dávku Doxybactinu z 500 mg na 400mg, jinak Agapurin a Apoquel zůstal na stejno.
Pokud nenastane žádná komplikace, buď snížíme dávky nebo zkusíme úplně vysadit…prý zkonzultuje.
Taky jsem jí říkala, že ten dermanorm olej je problém do Máti dostat resp. dostat do něj takovou dávku, že už bohužel dochází nápady a že budu muset aplikovat do tlamy stříkačkou…jestli není nějaká varianta v kapslích…říkala, že se na to koukne. Protože tohle bychom už měli dávat celoživotně…
Takže zatím teda pokračujeme a 26.8. jdeme na další kontrolu.
Teda holky…vy máte s těma bull psy “zážitky” …jako fakt děkuju bohu, že se mi tohle ještě nestalo a doufám, že svůj “psí” život bez takových zkušeností už nějak doklepu.
Ten na něj skočil, zalehnul ho a celou dobu na něm ležel, abychom mohly s Bonnie projít. Super reakce, ale nebylo by to třeba, kdyby měli psa zabezpečeného.
No tohle mi připomnělo, jak se mi z obojku vyvlíkla Gina v parku…to bylo taky divadlo, jak jsem po ní skočila a válely jsme se po zemi a já přemýšlela, jak jí nasadím obojek…bála jsem se, že když jednou rukou pustím, tak že se mi vysmekne….od tý doby bez postroje, který ten obojek jistí, ani ránu…tohle už v životě nechci zažít.
Odpověď na příspěvek uživatele Sarah01 z 05.08.2025, 10:37:37
Na tábory jsem nejezdila, měla jsem to štěstí, že jsem nemusela…sice jsem byla tázána, zda bych nechtěla, jako jestli mi to není líto, že ostatní děti jezdí a já ne, ale vždycky jsem odmítla.
Pro mě byla noční můra kombinace prázdnin a nějaké organizace…budíček, snídaně, rozcvička a pak se jde dělat tohle a pak toto…moje představa prázdnin byla, že vstávat ráno až se probudím a pokud je hezky, tak budu celý den u vody…prostě, že ty povinnosti a stereotyp a organizaci po dobu školního roku hodím za hlavu a budu si dělat co chci.
Jako takhle…na koňský tábor bych jela určitě, ale vůbec jsem neslyšela, že by se za mých mladých let pořádaly…ale tak pak už jsem chodila do oddílu ke koním, tak to bylo jedno…
No ad vlci… tak pořád je to šelma a těžko posoudíme, co to bylo za jedince. Teď mám teda na mysli to, jestli je to tam normální, jestli tam je těch útoků vlků na lidi vícero… to se přiznám, že jsem nezjišťovala… nebo jestli to byla vyjímka… jestli ta ztráta plachosti neměla nějakej konkrétní důvod.
Já teda v lokalitě, kde bydlím, vnímám jako většího strašáka divoký prase nebo psího agresora, kterého venčitel nemá pod kontrolou…. vlci jako hrozba nejsou na pořadu dne.
Nebudu se zastávat vlků, ale pořád myslím, že riziko napadení člověka vlkem, alespoň v našich končinách, je mnohonásobně menší než že mě porazí auto nebo že budu mít bouračku například nebo že si v lese zlámu nějakou neopatrností hnátu.
Bože můj, jak já bych si přála, aby se podobný úchylák spletl a zkusil přelézt přez ten plot k nám a ublížit některé z fenek nebo koček.
Ještě mě tak napadlo, že když jsem měla radikální berberku Sáru a viděla jsem nějakou reportáž…třeba jak ten chlápek kopal do štěněte, co už mělo předtím zlomenou nohu…jsem si tak říkala “No na takovýho chudáka prcka si dovolíš, to seš gerój, tvl pojď to zkusit na Sáru, to bychom pak viděli, to by bylo jiný videíčko, to by se vidělo, jakej seš hrdina”
Nesnášim lidi, kteří ubližují slabším a je jedno jestli je to zvíře, dítě, senior, ženská…to je fakt duševní mrzák největšího kalibru.
Moji psi teda na zahradě bez dozoru jsou…tedy pokud je někdo doma, pokud ne, tak jsou zavření v domě a na noc jsou taky doma.
Já teda mimo branku a bránu, které jsou do ulice, mám všechny ploty společné se sousedy. S tím, že i zahradu mám přepaženou plotem, aby psi nedělali třeba vzádu nějakou neplechu…tam můžou jen když jsem opravdu fyzicky na zahradě.
Já jako nemám strach z toho, že by psy někdo “ukradnul”…Takhle u nás je opravdu krajně nepravděpodobný, že by někdo na pozemek vlezl, máme dost všímavý sousedy, důchodce i z protější strany ulice. Myslím, že i kdyby aktuálně nikdo nezevloval venku nebo nečučel z okna, tak jak by psi už při pokusu na dotyčnýho řvali, tak by určitě někoho zaktivovali.
Já má teda spíš strach, že by někdo mohl hodit do dvora nějakou návnadu…otrávenou nebo se špendlíky. Teda u nás v okolí se ještě nic takovýho nestalo, ale kolikrát to člověk vidí v médiích. U berberů jsem si byla jistá, že by to nevzali, snad jediná vyjímka by byla pečený kuře… U současných psů nevim…
No a pak teda nějakej magor, co by po psech třeba střílel nebo něco házel, co by jim mohlo ublížit.
No a štěně bez dozoru na zahradě samotný nenechávám, protože bůh ví, co za bejkárnu by ho napadlo…ale to teda upřímně do toho dozoru počítám i služebně staršího psa, protože vím, že kdyby se cokoliv dělo, tak to budu ihned vědět…a teda každou chvilku vyběhnu zkontrolovat.
Jako já to nechápu. Jsem tu asi jediná, kdo štěně/pubertálního jelimana vodí na stopovačce, 90 % místních pejskařů i štěňata vodí i v parku u hlavní silnice a v zástavbě na volno ani s nima nikak zásadně nekomunikujou prostě jdou a štěně těká kolem a ony teda třeba lítají za psy, ale až na pár případů nevletí k silnici. Jak!? Ten můj mamlas by byl určitě schopen vletět do silnice, protože by uviděl holuba nebo igeliťák nebo prostě protože by mu to zrovna přišlo jako skvělej nápad.
Štěně na volno…tak jasně, pokud se ještě drží máminy sukně a je to na vhodném místě…ne u silnice a ne třeba kde je velký pohyb lidí, tak proč ne. Já třeba s malou kavkazandou chodila hodně do parku kvůlivá socializaci a teda tam jsem jí na vodítku neměla, i když se musí v parku s vodítkem, protože jí to ještě na vodítku moc nešlo a vedla jsem i Ginu…ale držela se mě a tahala za sebou couračku, abych jí v případě krizovky mohla stopnout….
Já teda u předchozích psů couračky nějak nepoužívala…pouštěla jsem jen tam, kde to bylo vhodný a pokud jsem věděla, že mají přivolání, jinak na vodítku.
Velká vyjímka byla v dospělosti ovčanda…na tu bych teoreticky vodítko nepotřebovala nikde, ale někde se na vodítku muselo a tam, kde byl větší pohyb lidí a psů, tak jsem jí na vodítko brala taky, protože vím, že se pak lidi cítili tak nějak bezpečněji, než když byla na volno a to přestože třeba s nasazeným košem a u nohy.
Jako jsou psi, kteří fakt do silnice nejdou…respektují naučené…ovčanda třeba když došla k silnici, tak jsem jí měla naučenou, že si automaticky dřepla. Jakmile došla na rozcestí, tak se po mně otočila, abych jí ukázala, kterým směrem půjdeme. Ale tohle se může provozovat, alespoň dle mého mínění, pouze pokud pes nemá lovecký pud…resp..nepoletí za igelitovým pytlíkem, který žene vítr, nepožene se za holubem, nevystartuje za kočkou, co mu přeběhla přes cestu, neběhá za psy….
Jak komu…. s mladou Ginou mě často napadalo, že by to chtělo panáka na kuráž než jsem vyrazila a panáka po, že jsem to psychicky a když byla větší, tak i fyzicky přežila… a to jsem defakto abstinent.
Špatně se venčí. Špatně. Pubertální hluchota a bezmozek udeřili v plné síle. Stopovačka je zase nejlepší kámoška. Pokusy o cvičení jsou spíš trénink mé trpělivosti, protože mladej pořád čumí, kde co lítá. Ani nemusí jít kolem pes nebo člověk. Stačí tráva a vnímání je v čudu. Úplně se mi vybavuje ten pocit, že bychom měli chodit kanálama, když se starouškem mlátila puberta. A vím, že to přejde a když člověk nerezignuje, tak z pubertálního jelimana vyroste supr parťák. Tak za dva tři roky. 🙈😅
Tak to s vámi soucítím… a určo bude líp… pětiletá Gina je úplný zlatíčko… u ní to začlo být dobrý tak mezi 2,5-3 rokem… ale velcí psi dospívají později, tak u vás to bude určo dřív😜
Odpověď na příspěvek uživatele Zrzavci z 31.07.2025, 22:26:21
Jo třeba takový maličkosti a už se ustaraná Sardullah zase musí usmívat…. Do toho mi na posteli z jedný strany chrápe Máťa, z druhý strany Gina… v telce mi běží Castle na zabití a doufám, že do půl hodiny mi prášek na spaní přepne mozek do stand by režimu. … no prostě taková hezká večerní chvilka.
