Raduš má zahradu nádhernou… já jí to teda nezávidím, protože vím kolik práce tam udělá a to já bych nedala…mě zahradničení fakt nebaví. Co jí teda závidim je ta velikost… u mě by to asi byla louka s nějakými stromy a pokud by bylo v mých silách, tak možná nějaký 3 ovce nebo nějaký mini kozénky pro Ginuš a na sekání a nebo bych se projela na sekačce … ono stačí sekat po částech….no a líbilo by se mi koupací jezírko…
Ten prostor je super…
To znám… ostatní jsou na pohodu a já mám na vodítku trotla a vypadám jako neschopná panička s nevychovaným psem….
Proto taky píšu… chlubím se… v tématu venčení, když zažijeme situaci, která by v minulosti byla velkej problém a já defakto pořád problém očekávám a my projdem s Ginou středem, zatímco majitelka mladýho ovčouna ho odtáhne z cesty a pro jistotu omotá vodítko kolem stromu.
Vždycky píšu, že to, co asi ostatním příjde normální, je pro mě vítězství ducha nad hmotou… pořád to vnímám jako velkej úspěch a a v tu chvíli moje kynologická namyšlenost dosahuje vrcholu… a zároveň soucítím s těmi páníčky, kteří tu situaci nemají pod kontrolou, protože jsem byla na jejich místě.
Každej pes je jinej… nesrovnávejte…
Upřímně… můj berňák je dokonalej, byl dokonalej jako štěně, jako pubescent, jako dospělec a kdybyste mě s ním potkala… kdyby naši psi byli třeba stejně staří, tak byste z nás nutně musela mít komplex… ale ta dokonalost u berňuchy, tu jsem měla zadarmo, on už se takovej narodil, takže byste ten komplex měla zbytečně, protože to není tím, že bych byla kynologickej bůh, ale pyrenejka… tak upřímně s takovým “materiálem” jsem se ještě nesetkala a tady jsem na sebe náležitě pyšná, že jsem to zvládla. A upřímně Gina mi zase přidala do balíčku zkušeností… berňák mě nikam dál neposunul, protože ten už se vychovanej narodil.
Ohledně těch dotyků, když o tom tak přemýšlím, tak je ve své podstatě úplně jedno jakej dotyk to je, dokonce si myslím, že to ani nemusí být vždycky ten stejnej.
Myslím, že pokud je pes člen rodiny a opravdu s námi sdílí každodenní život, tak s ním máme vybudovaný vztah a stejně tak jako my rozumíme svému psu… poznáme, kdy je šťastnej, kdy je v pohodě, kdy je načuřelej, ve stresu, kdy se bojí nebo nemá náladu, je nejistej nebo prostě neví a to přestože pes nemluví, tak stejně náš pes rozumí nám, i když mu nic neřekneme…
Takže pokud bych uvažovala o nějakém chlácholivém dotyku, tak bych se spíš zamyslela nad tím, jak bych ho uklidnila v současnosti, kdy ještě slyší , bez použití slov…
Myslím, že většina psů jsou empatičtí a cítí naše rozpoložení, takže jakýkoliv dotyk… samozřejmě ne ten, který třeba pes nemá moc rád je fajn, protože přes ten dotyk pes vycítí, že ho chceme uklidnit… možná bych řekla, že tomu napomůže i mimika obličeje, pokud pes naváže oční kontakt… že nás mají psi dost nakoukaný…
Takže je otázka… jak byste ho uklidnila teď, kdyby jste třeba měla dočasně indisponované hlasivky a nemohla říct klýýd.
Takhle bych o tom přemýšlela…
Tak tohle musím říct, že je svatá pravda…ono všechno je v civilizaci složitější.
Už jen takové to, že psa učíme povel v klidném prostředí a když má zvládnuto, tak zvyčujeme náročnost…udržujeme distanc, tak aby se nám pes nepřetočil a postupně vzdálenost zkracujeme…
Jenže někde na sídlišti, kde je těch psů jak psů, tak sice můžu naložit psa do auta a jet někam, kde bude vyhovující prostředí, ale já musím i normálně venčit a nemůžu na každý venčení nakládat psa do auta a někam odfrčet, neřku-li dostat se v klidu z baráku…to my v baráku se zahradou jsme v tomto na tom podstatně lépe, protože to běžný venčení se odehrává v klidu na zahradě a na nějaký ten nácvik, socializaci a podobně prostě psa naložím a odfrčím si kam chci…chci klidnou prochajdu, no tak odfrčím někam, kde je liduprázdno nebo psů prázdno.
Na druhou stranu, na sídlišti jsem bydlela a naopak my ti psi přišli tak nějak víc v klidu v nějaký interakci mezi sebou, protože byli zvyklí od štěněte…ale tohle mi přijde, že se trochu zhoršilo…asi jak je těch psů víc a často je i zakázáno pouštět psy na volno a na vodítkách se korigují, navíc se změnila skladba plemen oproti době minulé…tak už to není taková idylka.
“Před kopřivou smekni, před bezem klekni”.
No tak to já chodím nonstop prostovlasá a po kolenou, protože kopřiv a bezu mám na rozdávání…a pak ještě ostružiní…to je boj..
Sarah01:No právě, nejhorší je při každým prořezávání, co s těma větvema. 😄 U nás teda bývá kontejner na bioodpad, ale už na konci září se odváží na zimoviště, to je prostě brzo a pak se přiváží až na konci března a to mají být stromy dávno prořezaný.
Já nechávám čerstvé větve někde v rohu zahrady…tak nějak si říkám, že přes zimu to může být útočiště třeba pro ježky…likviduju až další rok…to co jde seštěpkovat tak z toho udělám štěpku…zbytek nějak pořežu a …no většinou to zase zůstane na nějaké hromádce, ale vzhledem k tomu, že z prořezu jsou většinou větve, co pobere štěpkovač, tak je toho minimum…pak zbytek roku chodím a nadávám, že to Maťula tahá na dvůr.
Letos jsem se pustila do větších prořezů…a ještě mě toho spoustu čeká…hlavně tis se významně ořezal a je z toho velká hromada a větve silný…
Rozhodla jsem se, že to teď řešit nebudu a až porubu všechno, co potřebuju, tak prostě na podzim objednám kontajner a naházím to tam…ale fakt až najednou, protože víc menších kontajnerů vyjde dráž než jeden velkej.
No já budu muset brutálně prořezat černej bez…na jaře, když ani neměl listy, tak jsem si říkala, že letos je to cajk, že na něj nebudu muset ani sáhnout, max nějaká kosmetická úprava, ale “hajzl” obrazil tak, že má větve až nad bazénem…a to je za normálním provozu mezi ním a bazénem ulička, kde projdu. Teď jsem bez šance…
Mě na zahradě vyrostl tak nějak sám od sebe a já si říkala…super…budou květy pro nějaký opylovače…bobule možná uvítají nějací ptáci, ale přiznám se, že mi teda přerostl přes hlavu tak, že pomalu uvažuju, že bych ho zlikvidovala určitě…ale to je mi zase líto, tak ho každý rok umravňuju a každý rok řeším, co s těma větvema.
U nás měla paní hluchýho psa a měl EO na vibrace..obiojek zavibroval a pes se podíval na paničku a ta už mu gestem ukázala co a jak…i když pak mi přišlo, že po vibraci se automaticky vydal k paničce.
Spousta psů umí bezvadně fungovat na posunky…moji psi bych řekla i lépe než na slovo…jde vlastně o to, abych mohla na psa “zavolat” když po něm něco chci a to zajistí u hluchého psa ty vibrace.
Moje známá bydlí…jak ona říká “v srážkovém stínu”…oni ani nemají žádný potok, ze kterého by čerpali…mají vodovod, ale voda je drahá…no tak si nechali instalovat dvě velké podzemní nádrže…část vody pochytají z dešťů a část si nechají dovést cisternou…je to prý levnější, než to zalévat z vodovodu. To samý na bazén jim přijede cisterna a napustí se to z ní.
Letos po dlouhých letech mi to jaro přišlo tak nějak normálnější…nebyly tropy hned od května a i toho deště bylo víc než jiné roky. Ale vidím to třeba na sousedovo trávníku…on seká a zalévá a stejně v letní sezóně ta tráva vypadá všelijak. Já nechávám trávu delší, žádný anglický trávník, tak to je zelený defakto celý rok bez mého zalejvacího přičinění…teda mimo míst, co vydupou psi a pochčije Gina…
Tak není běžný dotek a běžný dotek…
třeba já běžně hladím psy po hlavě, ale když potřebuju uklidnit pyrenejku, protože kvůlivá něčemu vylítla…tak jí taky hladím po hlavě…upřímně myslím, že přestože to vypadá na první pohled stejně, tak ona určitě rozlišuje hlazení po hlavě jako mazleníčko a hlazení pohlavě jako uklidňující gesto..samozřejmě je slyšící, takže spojené s mojí průpovídkou “prosim tě v klidu, nic se neděje”….myslím, že kdyby ohluchla, tak by to uklidňující gesto vnímala stejně…
Upřímně nevím jaký jiný dotyk bych zvolila, protože tohle gesto jsem používala u všech svých psů…teda kecám, u ovčandy to bylo, že jsem jí přejela rukou po boku a poplácala hruď…ale od tý doby, jen ta hlava…
lesnizinka:Jani, ale k automatickému zavlažování (které samozřejmě máme) potřebuješ vodu! Ono to není o tom: kdyby mi jen povadla zahrada. Některé věci, jako třeba ronďáky bez vody zahynou úplně, nemůže jim vyschnout plytký kořenový systém. Ano zahrada je o mě, nemám psy, už mi zbyla jen ta zahrada, trávím v ní veškerý čas, vlastně jsem se tam už skoro udřela, takže když mi usychá, je to pro mě bolestné stejně, jako mi odcházel Woruška. Ano, každý má smysl života v něčem, někdo v dětech, někdo ve zvířatech, někdo třeba v letadýlkách, já mám hlavně tu zahradu. No a taky nás živí, mám v ní veškerou zeleninu, co nehodlám kupovat. A co se týče té vody: o život jde, v tom potoce umřelo všechno živé, za chvíli dojde i na náš hlavní tok. A jediný, kdo tam ty ryby chodí zachraňovat je kdo asi? Ne, rybáři to nejsou, těm dodají nové ryby👎
Raduš…já jsem sklerotik…zaléváš vodou z potoka? Nebo je možnost i z vodovodního řádu?
K těm rododendronům žádný zavlažování natažené není? Vidíš a mě zrovna ty rododendrony vždycky přišly jako takový držáci…když teda nepočítám nějakou mladou výsadbu, tak mi nikdy nepřišlo, že by potřebovaly extra zalévat, ani v těch největších vedrech.
Já teda mám na zahradě jeden rododendron…ten má asi 30 let a další máme na hřbitově u hrobu..ten bude ještě starší, ale nepamatuju, že bych to zalévala i když třeba 14 dní neprší…takže mě dost překvapilo, že jsi zrovna jmenovala tuhle rostlinu.
Zelenina je jasná, tak jako nemůžu nechat rajčata tejden bez vody…
S těma rybama máš pravdu…pamatuju, jak popisovala záchranu ryb…
Já vím, že ta zahrada je takový tvoje dítě a víme všicí zde, jak nádhernou jí máš a že to není zadarmo…tím myslím hlavně ty hodiny práce, co tomu věnuješ…jen jsem chtěla říct, že třeba lidi, co mají nějakou vážnou nedejbože nevyléčitelnou nemoc by určitě ty starosti měnili…ony se pak většinou ty priority tak nějak posunou….to jsem tím chtěla říct…
Hele teď vůbec nebudu vytahovat “veselé” pubertální období mojí pyrenejky…ale vytáhnu mojí zkušenost s normálním psem…německou ovčandou.
Ovčandu jsem si sice cvičila sama, ale pracovala jsem s ní opravdu od štěněte…no a zkraje to vypadalo, jak jsme šikovný a jak nám to jde a pak přišla puberta, čuba začala omega kravit, dělala, že v životě neslyšela žádnej povel, navíc s jejím smyslem pro humor si ze mě dělala často dobrej den… ještě když jí byl rok a půl, tak jsem si říkala “bože, ta v životě poslouchat nebude”, to jsme nezvládla …no a pak slečně padly dva roky a měla poslušnost na stopro v každý situaci bych jí upovelovala na volno…z toho třeštidla a pubescentního játra vyrostla vyrovnaná psí dáma.
Nechci tady vůbec říkat, že máte rezignovat na nějakou ovladatelnost, že nemáte být důsledná a nemáte vyžadovat slušné chování….upřímně, ono možná vám přijde, že po Jackovi nic moc nechcete…a možná nechcete, ale přijde mi, že toho chcete hodně po sobě…a možná se pletu, ale i to může vytvářet na pesana tlak…nebudeme si lhát do kapsy, jsme mezi svými …nejste taky frustrovaná z toho, jak se Jack chová? Nejste frustrovaná z toho, že to v určité situaci nezvládnete, že pes táhne, přetáčí se, protože juchuchůůůů…támhle je pejseééék? Upřímně…to, že by někdo vedle házel svému psu do vody hračku a podobně a mýho pubescenta by to nechalo v klidu…tak to by mi bylo divný…
Psala jsem, že bych netlačila tolik na pilu a jela to víc na pohodindu…a teď si myslím, že hlavně z vaší strany…pes má být radost a ne stres …což je tedy občas s pubescentem neslučitelné…
Nejste tady žádným nováčkem…určitě jste hodněkrát četla nějaké “veselé historky z natáčení" ze života psích pubescentů a ve své podstatě nám ze všech vyrostli slušně vychovaní pejsové….tak to tak berte…jednou bude Jack ten pan pes, pan dokonalý…a z vašich současných peripetií budou ty “veselé historky”….a budete zase vy uklidňovat někoho jinýho, že Jack by taky hroznej a podívejte se na něj dneska…
Nebudu se tady tajit tím, že nejsem žádný pozitivkář…možná je to dané tím, že jsem měla i psy, kde jsem nepřišla na to, co by pro něj byla odměna, nic běžného venku nebral….já jdu teda na psy po dobrém, ale na druhou stranu nemám problém na psa houknout nebo ho fyzicky zkorigovat…jako fakt nebudu čekat, až pyrenejská madam popřemejšlí o tom, jestli moje SEDNI je v tu chvíli smysluplné…no tak jí teda po povelu zatlačím na záď…
Nevím, jestli tímto nemám zkreslenej pohled, ale jestli někdy není lepší si prostě dupnout a říct “Tak Alíku, když se neumíš chovat slušně, tak jdeme pryč a fertig”…určitě to jde i bez odměn ve formě pamlsků…
Raduš… tvojí depku z počasí a z případného zmaru tvojí krásné zahrady chápu… každý máme v životě něco…. já bych si zase přála, aby můj nej problém na světě byl, že mi uschne rostlinstvo na zahradě…protože to jsou z mého pohledu naprosto nedůležité věci, tohle z mého pohledu není ten nej problém… prostě všechno je relativní, ono záleží na tom, co člověk v životě má a nemá a co mu chybí a co potřebuje.
Musíš se na to koukat i z tý pozitivnější stránky… když nejde o život, tak jde o houno… jsou na světě i podstatně horší věci.
A s tou tvojí zahradou se teda já osobně divím, že nepoužíváte nějaké sutomatické zavlažovàní. Vím, že už léta píšeš, že jd u vás hodně sucho, tak se asi nedá spoléhat na déšť zhůry….obzvlášť, když jde o takovou zahradu, jakou máš ty…
S tou slinivkou a nějakými gastro problémy nemám zkušenost..ale myslím, že psychika se může odrazit na fyzickém zdraví aneb všechno souvisí se vším.
No a s tím taháním a přetáčením….tak víme všicí, jak já to mám se psy a navíc Gina není “normální pes”, ale myslím, že tahání a přetáčení jsme si užily v její pubertě až až…
Ve své podstatě začala “blbnout” v osmi měsících a tak nějak když jí byly 2 roky..…možná o pár měsíců víc, tak ty trable konečně ustaly. V průběhu tohodle období to byl často pocit zmaru a zoufalství, že tohle se nikdy nezlepší…
To bylo fakt děsný…i do parku, kterej mám 200 metrů od baráku, jsem jezdila autem, protože cesta spořádaně po chodníku, nedej bože, kdybychom potkaly psa byla scifi…někdy jsme se dokonce po dvaceti minutách na prochajdě, kdy se mi jí nepodařilo přemluvit ke spolupráci, otáčely a jely jsme zpátky dom. Minout se se psem ve vzdálenosti několika metrů…no tak to bylo divadlo…divadlo bylo vždycky, ať už jsme potkaly terénní motorku mimo silnici, cyklistu, běžce, chodce s húlkama….a dneska, klidně se na úzké cyklostezce mineme s cyklistou, za kterým běží na volno výmarský ohař a ještě jak probíhá, tak zaštěká na pozdrav..a klidně za ním může projet terénní motorka…a Gina to bude v klidu..tak max si trochu rozverně pohopsá, ale já u toho jejího pohopsání nemusím použít fyzickou sílu, abych jí udržela na vodítku.
Prostě si osobně myslím, že k něčemu musí pes dozrát…jasně, že se snažíme výchovně působit, že ho nenecháme růst jako dříví v lese, ale pořád si myslím, že pubescent není dospělý pes a taktika, že ho v určitých situacích prostě ochodím, nemusí být jediná správná. Pokud se mi pes přetáčí, tak mně se nejvíc osvědčila nějaká distanční vzdálenost…v případě Giny bohužel i několik desítek metrů…a když jsem viděla, že to prostě nedáme, tak jsem udělala čelem vzad a prostě jí ze situace odtáhla, nemělo smysl to njak řešit, snažit se jí nějak umravnit, protože v tu chvíli byla off-line…no a jak postupně dospívala, tak se to tak nějak samo zlepšovalo.
Žádnou radu nemám…přeci jen kolie je úplně jinej level než psi co mám já doma, ale chtěla jsem tím říct, že co teď možná vypadá jako problém, může být problémem mladého pubertálního psa a časem se to začne zlepšovat…
Prostě, že je někdy možná lepší netlačit tolik na pilu, aby ty situace zvládal, ale spíš si dát odstup a jít víc na pohoděnku…
U nás už dobouřilo…slejvák byl ohromnej, mám mokrý i podsedáky na židlích, co jsou v posezení u baráku pod střechou a to normálně nebejvá. Na FB už byly i fotky od nás, jak byly zaplavené některé silnice, pod mosty…silnice jsou v dolíku…
Vahine:To nevadí, žije přece dál ve Vašem srdci🌷….dnešní berňáky by mohla ohodnotit Sardullah, já se odvážím hodnotit jen subjektivě, koho vidím.
Hodnotit berňáky….tak povahově je to jasný, nepoznala jsem větší zlatíčko a nic jednoduššího na výchovu, než je berňák…netušila jsem, že může existovat pes, který se dá vychovat “bez práce”…ať už je tou prací myšleno cvičení s ovčandou, se setrem a nebo domlouvací strategie s afgánem a nebo s pasteveckou potvorou.
Můj berňák nepatří k těm óbr medvědům, je to proti nim takovej švec prťavec…Máťa..je mu 3,5 roku, má v kohoutku cca 70 cenťáků…nemám teda změřeno, spíš odhaduju dle Giny, která má 74cm a Máťa je o fous nižší. Váží 51,5 kila. Teď nedávno zrovna na mě vyskočilo na FB, jak někdo se někdo ve skupině ptal na plovací vestu…pro ročního berňuchu s váhou 60 kilo.
Vám moc dobře, že lidem se ti hódně mohutní psi líbí…i manžel, když na něj vyskakujou fotky na FB, tak na mě volá, abych se šla podívat, jakej je to medvěd.
Já jsem ráda, že je Máťa jakej je…že je ten “lehkej” typ…je mi jedno, co lidi obdivujou. Já mám psa funkčního a jeho provozní teplota je podstatně vejš, než má mohutnější a chlupatější Gina…dokáže fungovat za každýho počasí…vidím ten rozdíl mezi ním a Ginou…ani když to neodhadnu a je tepleji, tak on s tím nemá problém, na rozdíl od medvědoidní Giny.
Třeba často vidím na FB bráchu našeho Máti a ten mi připadá taky ten “mohutnější”…upřímně myslím, že kdybychom se rozhodli absolvovat nějakou výstavu, tak by nás ti “velcí” převálcovali.
No bohužel pořád se jedná o plemeno neblaze proslulé zdravotními problémy a krátkou dobou dožití. Na druhou stranu se na FB pohybuju na skupinách berňáků a není vyjímkou, že se psi běžně dožívají věku přes deset let…11, 12, 13…což mi přijde na velké plemeno tak nějak standardní…bohužel ale není ani vyjímkou, že psi odcházejí v 5, 6, 7 letech…často na ledviny a nebo rakovinu…ale přijde mi, že se snad blýská na lepší časy, že alespoň část chovatelů se snaží směřovat na dlouhověké linie…
Mně přijde,že dnes se to krmení strašně řeší.
No upřímně…mě taky…
Zažila jsem nejen dobu předgranulovou, ale dobu, kdy i na maso pro lidi šla máma vystát frontu hodinu před otevřením masny, aby nějaké slušné maso dostala.
“Normální” člověk, co neměl někoho známýho v masně nebo třeba hospodskýho…prostě ten co neměl nějaký soukromý zdroj masa, krmil psa buď nějakými zbytky, popř. vařil…pamatuju, jak moje teta zapékala ovčandě pekáč těstovin s uzeným a vejcem…a nebo si vzal člověk kýbl a šel si stoupnout frontu na jatka…když měl štěstí, tak se zadařilo v prodejně s masem z nuceného výseku.
Tak bych to nějak shrnula, že se krmilo tím, co se sehnalo. Když jsem měla já svojí ovčandu, tak jsem měla štěstí, že budouucí tchán byl hospodskej, tudíž maso pro psa vždycky bylo…a tak max se na to nasypal roboran.
Dneska mi přijde, že člověk potřebuje pomalu vysokou školu, aby správně nakrmil psa…
Jako já krmím masem a tak bych si snad mohla myslet, že teda super, nekrmím granule…ale pak narazíte na lidi, kteří to posunuli ještě o několik levelů výše a psi jsou krmeni zásadně masem v biokvalitě, z volných chovů, protože maso ze supermarketu by psu nedali…no to bych asi taky ráda, ale moje finanční možnosti mi to neumožňují.
Prostě i když to člověk něřeší a snaží se hlavně použít při krmení psa zdravej selskej rozum, tak je často konfrontován s tím, že nekrmí psa tím jediným správným způsobem….bohužel těch jediných správných způsobů je vícero….záleží asi na tom, v jaké “krmné” skupině se člověk pohybuje.
No holka třeba s maiňákem chodila….ten si to vysloveně užíval, hlavně když mohl lézt na stromy.
Taky měl kšíry a couračku, protože často chodili do parku a i když v klidných hodinách, tak člověk nikdy neví, co se může stát, čeho se kocour lekne a nechceš, aby ti někam odskotačil kocour uprostřed města.
Já osobně, pokud bych se nakonec rozhodla a na starý kolena si mainku pořídila, tak teda taky mám představu, že bychom ven chodili na nějaký večerní pocouráníčko…a upřímně taky počítám s tím, že v tomhle případě bych měla kocoura jištěnýho. Ono je dobře možný, že to třeba později nebude potřeba, že se od kotěte naučí se mě venku držet…přijít na zavolání a že třeba nějaká ta couračka nakonec nebude potřeba, jako u mýho kocoura, když sem byla holka, ale co když nee…
https://www.novinky.cz/clanek/krimi-rotvajler-pokousal-dva-lidi-majitel-u-soudu-tvrdil-ze-jeho-pes-nezna-povel-trhej-40525933#dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=novinky.sznhp.box&source=hp&seq_no=4&utm_campaign=&utm_medium=z-boxiku&utm_source=www.seznam.cz
No já myslím obecně, že záleží na tom, jak si člověk představuje chození na vodítku. Spousta koček je schopná následovat člověka na procházce tak říkajíc na volno…vždyť i tady holky dávají fotky, jak vyrazí na prochajdu se psem a provází je dobrovolně i kočka.
Takže pokud chci třeba bytové městské micině dopřát nějaký ten pohyb na čerstvím vzduchu, tak je to z mého pohledu spíš o tom, že vyrazím třeba večer, kdy už je klid…jo a dám jí kšíry a jo mám jí jištěnou nějakou couračkou…ale jde spíš o to, aby si kočena prozkoumávala a měla třeba i možnost mě následovat v nějaké přiměřené vzdálenosti….myslím, že koček, které jsou ochotny chodit na vodítku podobně jako pes bude menšina…
Takže z mého pohledu je určitě důležité kočku zvyknout na kšíry, ale hlavní je, zvykat kočku i na ten pohyb venku….třeba můj peršan, než se ke mně dostal, neznal nic jiného než “svůj byt” a byl ve stresu, když jsme vyšli ven…