acher: Můj současný čuvač měl také období,kdy by se pral a i období kdy by utíkal za zveří.Chodil na dlouhém vodítku a doslova jsme drtili sedni vždy a všude.Viděli jsme psa sedni a čekali jsme až projde,potkali jsme známého psa,fenu,se kterými si hrál,ale nejdříve musel sednout a teprve na povel se mohl jít očichat,pohrát si.Šli jsme okolo psa za plotem,kam by se nejraději vrhl,opět sedni,chvilku musel zůstat v klidu a potom k noze a šli jsme.Má do dnes psa se kterým se nesnáší,ale setkání se nevyhýbáme,narozdíl od protějšku,a ikdyž není v klidu,přesto sedí,sice si pobrukuje,ale sedí.Pamlsky jsem nedávala,on o ně moc nestál nikdy.Teď už má to sedni tak zažité,že vidí psa,sedne,vidí srnky,sedne,vyběhne kočka sedne,vylítne bažant sedne,jen zajíci ještě nejsou na 100%,ale naposled,když mu vylítl před čumákem,tak sice vyrazil,ale na zavolání se vrátil,takže to už snad taky dopilujeme.
Na tohle já jsem fakticky játro…
Vlastně jenom zírám, jak to s tím posazením psa všichni děláte…teda jasně u berňuchy Matěje si to představit dovedu, toho posadím a pokud bude vědět, že mám u sebe piškot, který dostane jako odměnu, tak ze mě nespustí oči), ale jinak…
Jako chápu…naučte do úrovně reflexu…pro mě sci-fi… když mám problém, když můj pes reaguje na psa, který se vynořil na konci ulice, tak tím, že ho posadím ještě zvyšuju jeho zájem o cizího psa…nemluvě o tom, když ten druhý pes ještě štěká a podobně…
Přijde mi, že tím “čekáním” v sedě je to ještě horší…pokud mám psa, kde si tu pozornost v sedě “nevynutím” a až se cizí pes přiblíží, tak už je můj pes nastartovanej tak, že prostě divadlo bude….
Vím, že mi napíšete “Sardullah…ty jsi to zase nepochopila, ty to zase vidíš úplně blbě a pod.” , ale Sardullah má svoje kynologické limity a lépe se jí pracuje se psem v pohybu, neboť mi přijde, že naučit psa v klidu dřepět a zároveň aby se soustředil na mě je těžší, než když mám psa v pohybu. Mě to přijde, že když pes sedí, tak nic nedělá a tudíž může vymejšlet bejkárny…když se pes hýbe a musí se hýbat tak jak já chci…měnit tempo, směr…tak už to ten mozeček trochu zaměstná, navíc, že tak nějak se ta “pára” tolik nehromadí.
Prostě neříkám, že to nemůže fungovat…jasně u Matěje určitě…u mojí ovčandy určitě…
Jen takovej příklad…Gina je ve své podstatě docela slušně vychovanej pes, ale mám svoje limity, možná dané mojí neschopností…nicméně …uvidíme cizího psa a budeme mít dostatečný distanc, takže žádná “těžká” situace…když jí posadím, tak se mi bude soustředit na toho psa, zatímco když zavelím “k noze” a začneme se hýbat, tak po chvilce ztratí o psa zájem.
Samozřejmě pokud mám reaktivního psa, tak to, že si ho dám k noze a zrychlím proti druhému psu, tak to není úplně dobrý…takže ve fázi nácviku buď potřebuju distanc a nebo nejdu tváří …příklad…jdu se psy po cyklostezce, kde není možnost pracovat se vzdáleností…proti nám jede na kole pán a doprovází ho výmarský ohař…tudíž proti nám běží pes…který ještě na moje psy přátelsky zaštěká…tak to už preventivně udělám otočku a pohybuju se stejným směrem jako oni…minou nás a můžu se zase vrátit…všechno v klidu a zvládnutelné…
Já tak nějak vycházím i z běžný praxe…jakmile někde zůstanu z nějakého důvodu stát, tak Gina si toho během okamžiku všimne a začne koukat kde co lítá a samozřejmě každý pes v dohledu je zpestření té nudy (že jako stojíme na místě)…zatímco, když jdeme, tak si cizího psa kolikrát ani nevšimne.
Hele neberte to prosím jako kritiku metódy posazování…naopak…prostě jsou lidi jako já, kteří to s reaktivním psem nedokážou a o tom, že by to měli na úrovni reflexu..o tom se jim může jen zdát.
Vidím to běžně…jdu se psy a proti nám pes…v místě, kde se tedy nemůžeme obejít nějakým velkým obloukem…no a jak vidím, že majitel se psem se mi snaží jít co nejvíc stranou a psa posadit, tak už si říkám, že může být problém, protože z těch, co potkávám, to nemá zmáknutý nikdo…pes buď sedí, ale je na něm vidět, že je jak na pérkách a že stačí malinko a dřepět nebude…což se často stane, když už procházíme, tak to pes nevydrží a začne chtít za námi a nebo se ho nedaří posadit vůbec a majitel se ho defakto snaží udržet, aby nebyl dotažen k nám a snaží se psa nějak upovelovat…samozřejmě, že zbytečně, protože pes už nevidí, neslyší…a víme všichni, že tam už nemá cenu se o něco snažit…
Vždycky když to čtu, tak se mi chce říct “tak mi to ukaž s tou mojí čubou ty Copperfielde” …a ne proto, že by to s mým psem bylo nemožné..prostě, že k tomuto je potřeba i nějaká schopnost páníčka a ne všichni páníčci jsou toho schopní…resp. nejsou toho schopní s jakýmkoliv psem….a proto si musí najít jiný způsob, protože se všicí schodnem na tom, že není možné, abych byla vláčena svým psem, kdykoliv potkáme jiného psa….
