ano, už na ten kurz koukám…doporučovali to hodně lidi ze skupiny s reaktivcema. Jestli to alespoň trochu pomůže, je cena úplně v pohodě…
Za ty socializačky a skupinovky jsme dali už určitě víc a akorát to problém zhoršilo.
Ph: No co mi zbývá, že 😀…někdy z něj mám ohromný nervy, ale vztekání se mi nepomůže ani problém nevyřeší. Vždycky to jdu rozdýchat a dobrý. Ale občas bych mu teda nejradši pleskla. Ono kolie jsou uknikaný, ale tohle je extrém. Chlapec neumí vůbec zpracovávat svoje emoce…a že jich má teď habaděj 🙂
Ještě k té Dostlákové, ona vlastně pracuje především se zónami stresu, takže si člověk udělá hezky představu, v jaké zóně co funguje, jak poznat podle projevu psa, v které zrovna asi je, jak se propracovávat ke vnímání od nejlehčích po těžší situace, atd. A to mi přijde dost dobrý.
A popravdě si nejsem jistá, jestli bych vydržela chodit na socializačky, pokud by to bylo blbý a nebyly by vidět pokroky. To by se taky mohlo stát, že je chyba v přístupu a že se něco dělá blbě….
“Fňuká, když venku sedíme na lavičce a nikam nejdeme - řeknu mu ať si lehne, tak si lehne, ale kníká protože tam nechce ležet…." “On ty povely zná a splní je, problém je, že je to to poslední, co by chtěl v dané situaci dělat….” “Trenérka nám říkala, že musíme prostě vydržet..”
Přijde mi to jako náběh na fakt nepříjemnosti, co se týče získávání zlozvyků.
Doporučila bych online kurzy od Kristýny Dostálkové, má tam něco pro pohodové procházky a potom o konceptech, je to veskrze pozitivní a velmi návodné, takže se toho nemusíte bát. Navíc získáte na nějaký čas přístup do její FB skupiny, kde se můžete radit přímo s ní. Za mě jedny z nejlíp vynaložených peněz na cvičení se psem, a to jsem jinak dost škrt.
No a pak Eva Štemberová, ale to zase mnozí nezkousnou, že není čistej pozitivkář 🙂
Moc neporadím, jen můžu říct, že krmím Primal Spirit. Určitě to neodpovídá kvalitou (mají ale vyšší řadu Alpha Spirit, třeba by se tam našla vhodná varianta). Já jsem spokojená s konzistencí a množstvím odpadu, popravdě v tomhlo ohledu je to lepší výsledek než nějaké kvalitnější granule, které jsem před časem zkoušela.
Každý zná svého psa a sebe nejlépe, takže je to spíše o tom, jak to odhadnete. Já mám psa "mírně" úchylného, na některé kastráty (psy i feny) reaguje hůř jak na háravku. Jasně, uřvat se to dá, ale doma bych to řešit nechtěla. Ale zase, kdyby to byla nutnost, nějak to zvládnu.
Odpověď na příspěvek uživatele sutrik z 31.05.2025, 15:57:00
Bomba!
To já bych si teda dala! Ale tento pes na to není, nežádá dlouhé výlety a navíc po větších akcích pokulhává. Tak mi nezbývá než se válet na gauči a občas fňukat, že nemám žádnou kondičku …. 😀
Doporučuju https://www.mushgo.cz/ - poradí vám, ale také si můžete vyzkoušet přímo u nich, jezdí po republice a můžete se někde potkat, ozkoušet přímo na psovi, nechat si na to mrknout odborníky.
Nejvíc mě dostalo, když jsem psa tuhle šampónovala (lehký alergik, 1-2x do roka nutno vyšamponovat a pak se mu viditelně uleví). To se musí celej vykoupat, čeká se 10 minut s šamponem, aby to pořádně zabralo, pak se důkladně vymývá, pak vysušuje, atd. Pak se on sám celej ještě docela dlouho meje, samozřejmě.
A pak po celým tom procesu na něj kouknu a vidím po něm lézt klíště…. 😀
Odpověď na příspěvek uživatele Zrzavci z 28.05.2025, 11:52:49
Mám furt toho samýho vořecha 😉
Myslím, že na každýho psa jdou klíšťata jinak. Na krátkosrstýho bez podsady tehdy moc nešly, na tohoto s trimovací srstí a hustou podsadou jdou hodně. Necházím lezoucí klíšťata doma na nejroztodivnějších místech, nejčastěji samozřejmě na gauči, ale klidně třeba i na zdi… Letos je to určitě daleko horší než loni.
Už jsem taky byla zoufalá a pořídila jsem repelent Menforsan. Dost to funguje, akorát je stále pes cítit po citronu, no. Místo 20 lezoucích klíšťat sbírám po procházce třeba jen 1-2, nědky žádné.
Pes má Simparicu, to řeší zakouslé potvory, ale není to repelentní.
To je podle mě ideální, nikdo nemusí být smutný, že si ho pes neoblíbil 🙂
Podle mě to každý pes má trochu jinak. Některá plemena inklinují k vazbě na jednoho člověka a s tím se pak těžko něco udělá. Některá zase dovedou akceptovat jako pána více lidí.
U nás pes mírně preferuje toho, kdo se mu víc věnuje. Ale dovedl by se snadno přeorientovat, kdyby se to změnilo. Nejvíc se to u nás pozná asi na tom, když jsme všichni spolu, a jeden z lidí odejde pryč - tak chování psa v tu chvíli, jak moc to řeší, jestli se v nepřítomnosti toho člověka chová výrazně jinak nebo je úplně normální, apod.
Fineček na lidi obvykle neštěká, ale když už, tak vrčí. A to velmi zle, zní to jako smrtelně myšlená výhružka zabitím. Je to spíš výjimečné, ale zatím tuším, že mu vadí upřený pohled, zírání. Je schopný takhle vrčet i na dítě. Jinak lidi ale neřeší, naopak, kamarádí se, loudí pamlsky… Tak se snažím dávat pozor a sledovat reakce psa. Jakmile mám pocit, že ztuhnul nebo začal na někoho zírat, odvádím pozornost.
Odpověď na příspěvek uživatele efe z 17.10.2024, 15:23:51
Jo, koukám 😀 U nás to asi bylo nějak podobně, jen moc pěkně zabaleno do roztomilého výrazu, který zaručí, že psovi projde vše 😀 Naštěstí nemám teriéra, takže stačilo odhalit tenhle základní trik s roztomilostí (u všeho) a přestat mu na něj skákat 😛
Jestli byla otázka na stopovačku na mě, tak pes šel poprvé na volno (tzn. úplně bez všeho i bez couračky) po 7 měsících od příjezdu z útulku. Od je ale dost spolupracující, tendence k poslušnosti je u něj vážně dost silná. “Tak dlouho” nám to trvalo hlavně kvůli určité vychcanosti, se kterou zase bojuje za to, aby si mohl dělat, co chce. Takže přivolání pobral velmi snadno, ale to, aby se držel v patřičné vzdálenosti, i když ho něco vepředu zajímá, to už bylo na delší práci.
U něj skoro vždy, když jsem našla správný postup, najednou vše fungovalo klidně ze dne na den. Většinou mu trvalo dva tři dny zjistit, že mám nový postup, že s tím vlastně nesouhlasí, a jak proti tomu bude bojovat, a pak začal odboj 😀
Obecně, pokud nejsou pokroky, asi to chce něco změnit. Natočit video, jaká je aktuální situace, poslat Evě, nechat si poradit, co je potřeba jinak…
S oběma plemeny bude určitě super akční život, pokud vám nevadí se psovi každý den věnovat dle jeho potřeb, a především v prvních 2-3 letech investovat velké množství času a energie (a samozřejmě peněz) do výchovy a výcviku.
Obnáší to například dlouhé měsíce (někdy roky) vodit psa na stopovačce v jakémkoliv počasí, protože se zatím nedá bezpečně pustit na volno. Zvládnout fyzicky 30-40 kg váhy, když pes ještě neumí netahat na vodítku. Tušit, jak a k čemu psa potřebuji vychovat. Vyrážet za kvalitními trenéry (často někam daleko) a nechat si radit, jak psa správně vést, socializovat. Umožnit psovi aktivity, ke kterým je plemeno šlechtěné …. atd.
Myslím, že takové psy by si měli pořizovat jen lidi, kteří se s plemenem dobře seznámí a jsou si jistí, že to je přesně to, co chtějí a jsou schopní zvládnout - ta nálož energie, rychlost a intenzita reakcí, sklony k určitým výchovným problémům, atd.
Na zimu, na hory a do deště mám pohorky od vivobarefoot. Sice se mi nelíbí jejich cena, ale děsně mi vyhovujou. Když páchám horskou turistiku v létě, tak z nich jen vyndám zateplovací vložku a jsou bezva.
První, co mě napadlo, jestli by nebyla možnost přeci jen zmenšit přepravku pro psa. Náš pes se ve své přepravce jen tak tak otočí, a je v ní děsně spokojený, což vůbec (vzhledem k jeho boji proti omezení osobní svobody) nechápu…
Takže pak přepravka pro psa 19 kg zabere cca ⅓ kufru.
Odpověď na příspěvek uživatele Edůza z 20.09.2024, 11:23:04
Já jsem nechala utratit psa ve fázi, kdy mu ještě téměř “nic nebylo”, na práškách fungoval skoro bez problémů, kolemjdoucí by nic nepoznali. Venku běhal, měl zájem. Jenže bylo naprosto jasný, že bude hůř a to klidně za minutu (nádor na slezině). Mohl tady být možná déle, ale blížilo se léto, horko, a já prostě nechtěla čekat, až mu bude zle a nebude moct. A k tomu každou chvíli přemýšlet, kdy to přijde a jestli zrovna bude možný jet na veterinu na akutní uspání. Je to pragmatický, pro někoho možná bezcitný, ale zpětně toho vůbec nelituju, podle mě to bylo správně. Zodpovědnost za to zvíře mám nakonec já, nikdo jiný.
