Příspěvky uživatele

Jojo, mám ve výsledku přesně to, co jsem si představovala. Kraťanda je fakt ideální pes pro začátečníka. Tak akorát velkej, tak akorát do všeho, co si člověk vymyslí, snaží se vyhovět, lehce se cvičí,…ten náš byl i velmi hodné štěňátko, ale vím, že to neplatí u všech. Na druhou stranu, co se potkávám s majiteli kraťand, má to hodně z nich + - stejně. Jen bývají citlivější.

Sem tam se potkáváme i s dospělými psi a fenkami a všichni jsou v pohodě i k našemu puberťákovi. Až na jednu chuděru, která se s dvojkou Jack + jeho polobrácha nechce vůbec bavit, páč do ní jednou při hře (fenka si nehrála, ta jen šla nic netušíc po cestě) nabourali a všichni skončili na jedné hromadě…vždycky, když ji potkáme, tak fenka dělá, že nás nezná a nevidí a kouká na paničku, ať jdou pryč 😀….prý ten den po procházce měli doma tichou domácnost, že kam ji to přivedla mezi nevycválaný puberťáky.

Tento měsíc mu bude 14 měsíců. Submisivní je, přemýšlivý docela taky. Teda když není s polobráškou, to dělají strašný vylomeniny 😄. 

Jinak i tak trochu fňukna a mamánek 😀. Miluje lidi, miluje kontakt, cpe se na klín…i kolegům v práci 😄. Jakmile na něj někdo na ulici promluví, celej se rozvlní a může se ukroutit.

Přikládám fotku z minulého víkendu.

Já bych šla na veterinu. Nám tedy chovatelka říkala, že prvních pár dnů může mít klidně průjem ze změny prostředí, ale to se u nás nekonalo a byl v pohodě.

Co vám na to řekl chovatel?

Nedávala jste třeba štěňátku nějaké jídlo/pamlsky, na které není zvyklé? Taky nám chovatelka říkala, že pevnost bobku se odvíjí od množství jídla, pokud jsme dali větší krmnou dávku, mělo štěňátko měkkčí bobky.

To, že je začervené usuzujete dle toho že nemá pevný bobek?

Tak jako tak…návštěva veterináře neuškodí. Zrovna u štěňátka bych nic nepodceňovala.

Kdyby alespoň jeli stylem “pokus-omyl” …alespoň ten pokus, ale oni nedělají absolutně vůbec nic. Jako za úplný minimum považuju to, aby alespoň s tím psem odešli z chodníku, aby mohli ostatní projít a nemuseli se protahovat mezi keři 😀…

Mě strašně fascinuje, jak se spousta lidí ani nesnaží se psem nějak komunikovat, jakože ale vůbec, venku toho psa ani neosloví jménem. Většinou ti lidi stojí na místě jako sochy a tiše čekají, až se jejich pes vyštěká na kolemjdoucí a přestane dorážet, případně čumí do mobilu a nechávají se psem táhnout kam si zamane. 

Taky miluju lidi, co nechají své psy zalehávat u cesty, nebo nejlépe uprostřed chodníku, když vidí jiného psa, nesnaží se s ním ani odejít, neosloví ho, nedají mu žádný povel…nic…já je musím obcházet obloukem přes trávu a ten jejich pes vždycky z lehu vyskočí. Lidi nic. Drží vodítko, stojí a dělají jako že se jich to vůbec netýká.

Kolikrát mi přijde, že ty psi venčí zombíci 😀…prostě jen stojí a čumí.

To není jeden člověk. To je naprostá většina venčičů. Mnohdy mladí lidí s velkými psy. Ty babči kolem s pidipsama s těma psama alespoň mluví. Sice je to stylem “nech toho, koukej jak je tenhle hodnej, vem si z něj příklad!” 😀 ale…pořád je to lepší než ta první varianta.

To chápu, zní to podobně 😀
Jack štěkat na povel neumí. On vlastně neštěká. Vydává spoustu různých zvuků, to jo, ale nejblíž štěkání má jeho docela tiché “buffff”, když jde někdo po chodbě. Ale to je spíš takové brblání si pod vousy. 

tak on to nebyl nácvik smíš/nesmíš, ale spíš ve smyslu, že aby pes vydržel čekat na místě v klidu a nesápal se na lidi, do misky jak urvanej a počkal na pokyn. Já si spíš myslím, že byla potom nějaká chyba v našem provedení doma, nebo že si to potom nějak blbě spojil s jiným cvičením ve školičce, kde jsme procházeli kolem misek s mňamkama…no ale to je teď jedno. Z kočičí misky mi žere 😀

Jako já už jsem zjistila, že není těžké naučit něco úplně blbě 😀…stejně jako jsme ho učili otírat si packy “hrabáním” do rohožky. No a pak byl problém ho odnaučit hrabat do všeho ostatního, protože to byla jeho první reakce na cokoliv nového 😀…"nevím, tak hrabu". Což bylo vtipný, ve chvíli kdy jsme mu poprvé ukázali aport, tak to toho prostě flákl packou a bylo pomalu jedno jak vysoko nebo kde jsem to držela, jestli to bylo na zemi, atd…nebo jsem ho neúmyslně naučila ten aport házet po mě, takže když už ho přinesl, švihnul mi ho do klína, ale vyloženě způsobem, že ho po mě hodil, ne že by ho jen pustil 😀 a moje reakce vždycky byla že jsem se začala smát, protože to bylo extrémně vtipný, takže o to víc to dělal…
Nebo při “panáčkování” jsme ho naučili omylem vyskakovat do vzduchu…a takových věcí bylo víc.
Učit kraviny, to by nám šlo…

Tak asi proto to ti lidi venku nesbírají 🤔

Taky nenechávám misku dýl jak 10 minut.

Asi se budeme muset všichni restartovat 😀. Když takhle dělá pár dnů ofrky a radši by nežral, tak jsem pak už naštvaná. Ne, že bych mu to dávala najevo, ale tak ten pes to pozná, že jo.
Pak nakonec vyměknu a dám mu to jídlo jiným způsobem/jinam.

Včera jsem mu rozdělala od Bohemia pet food konzervu s bažantem a tu teda nechtěl vůbec a dal si raději suché granule. Tak bažant asi ne. Zkusím mu ji ještě dát do plnící hračky, ty ho baví.

Já se právě jen bojím toho, že po dalším měsící zjistíme, že pes nás totálně přečůral a docílil toho, že kolem něj nevědomky skáčeme, jak si zamane, co se týče jídla 😀….a nebude žrát nic.
Edit: Protože přítel, když Jackovi seberu jídlo, tak na mě kouká jako na tyrana, že pes je chudák, a že mu to tam mám nechat a že to sní až bude chtít…nebo u něj pak sedí a krmí ho z té misky po soustech z ruky… 😀

Cvičení s miskou už neděláme, to se dělalo v té školičce a měli jsme to jako úkoly na doma. Jediné kdy to používáme je aktuálně posílání do čtverce na plastovou misku pro OB začátečnický trénink, ale tam je jeden pamlsek a vždycky tam nadšeně běží….nebo děláme, byli jsme na tom tréninku asi 2x a pak tam chceme dát target 😀

Aktuálně krmím psa dvakrát denně, takže “ranní” dávku prostě nacpu do pamlskovníku a tu zkrmím během dne v pohodě, pořád je co trénovat a odměňovat…a večer dostane večeři. 

Je pravda, že Jackuv polobráška taky teď moc nežere. O víkendu se mě na to jeho panička ptala…že venku v pohodě jo, ale doma si jde lehnout do pelíšku a ignor.

Kdyby nežral vůbec, asi bych za tím viděla zdravotní problém, ale on žere, jen to nechce z misky. Vlastně naposledy dostal v talířku přímo v kuchyni a to sežral a ani nad tím nepřemýšlel. Nebo občas dostane dojíst kočičí misku, páč tam nechají kus konzervy. To je úplně nejvíc top odměna, protože to je kočiček, že jo a kočky mají vždycky lepší ať už by tam měly cokoliv. Možná kdybych mu tu večeři dala do jejich misky v kuchyni, tak to taky vdechne 😀

no, Jack nechtěl z misky ani konzervu, ani maso 😀…vždycky na mě kouká, jako bych ho snad urazila. Ve výsledku ignoroval obsah misky a radši si dal granule z ruky. No upřímně…moje nervy 😀…takže jsem mu to vyklopila někam jinam a šla se uklidnit vedle. 

Taky mě napadlo, jestli si misku nespojil nějak s tím, že mu je blbě, když ho bolelo bříško. Mívá problémy, když se moc napije z řeky a pak kolikrát druhý den nechce vůbec jíst a bolí ho bříško…musím ho hlídat, páč si v řece hraje tak, že co nejvíc cáká a tu vodu chytá do tlamy…
jinou spojitost nemám, druhý den je to většinou ok…jednou mu bylo šlatně dva dny, ale druhý den jedl alespoň kuře s rýží a mrkví a pak dobrý.

Jo, to by asi šlo…spíš polemizuju nad tím, co se mu honí hlavou. Jestli si vymejšlí, jestli ho prostě jen jíst z misky nebaví, nebo jestli jsme ho rozbili nějak my 😀…

Já nevím, on nikdy nebyl nežravý. koncem března měl rok, tam to taky někdy začalo, pomalinku, sem tam…

Když mu řeknu “můžeš” a jdu do jiné místnosti, tak tam stojí a čumí na misku a pak jde za náma vedle 😀

Hezký den všem,
přemýšlím, kam to dát, ale zeptám se tu…

Poslední dobou odmítá Jack jíst jídlo z misky. To samé jídlo sní nadšeně při tréninku, sní ho nadšeně z plnících hraček, sní ho nadšeně ze země. Ale na svou misku prostě kouká a nežere.

Napadlo mě, že jsme ho museli nějak rozbít 😀…Protože vždycky to bylo tak, že čekal v pelíšku na povel “můžeš” (aby po nás neskákal, nepletl se  pod nohy, pro nějaké sebeovládání a tak. No a pak se občas stávalo, že jsem mu to musela říct 2x, protože poprvé mě asi bblě slyšel, nebyl si jistý jestli jako fakt jsem řekla “můžeš”…no a teď mi přijde že i kdybych mu to řekla 10x tak stejně na tu misku jen kouká. 

Tak jestli jsme ho prostě nějak neodnaučili jíst z misky…já fakt nevím🤔. Zkoušela jsem mu to dávat i na talíř, ale stejný výsledek a jakmile to vysypu na zem, tak to sní. 

Ve štěněčí školičce se občas cvičilo s miskami, že se tam hodil pamlsek a pes čekal na povel, nebo se chodilo kolem misky a pak se tam pouštěl za odměnu, tam mu to šlo, ale zároveň zhruba ve stejný čas, kdy se to cvičilo ve školičce mi přišlo, že to přestává chápat najednou doma. Tak jsem mu to jídlo dala vždycky nakonec jinak, protože by mě švihlo ho přemlouvat ať to z té misky sní.

No u nás byl nejhorší incident akorát borderka na volno, která přiběhla a řvala na mě…a pak jen skupina hrajících si psů na louce, která začala Jacka spíš šikanovat, takže jsem si odchytla svýho psa a šli jsme pryč a od té doby ho mezi skupinu psů vůbec nepouštím, protože ten náš je vždycky otloukánek. Ale když potká někoho z těch psů samostatně, hrát si chce a může, protože to si hrajou hezky. Ve skupině se to vždycky zvrtne tak, že se baví jen ostatní.

Držkující psy na vodítku tak nějak nepočítám, občas na nás někdo štěkne. Jediní psi na vodítku, ze kterých nemám úplně dobrý pocit jsou dva (asi?) sourozenci plemene bully - té nejmenší verze. Ti vypadají že by nezůstali jen u štěkání, ale ti na volno nechodí.

Případně po něm vyjel jiný pes ve chvíli, kdy se Jack choval nevhodně a ignoroval jiné signály, ale to byla spíš výchovná a hned po tom spolu zase normálně fungovali, žádná agrese nebo tak…tak už zjistil, že ostatním psům se rozhodně neskáče ze zadu na záda, ani se na ně nepokládají packy.

No jasně, ale můj pes je můj pes a tam člověk ví, že se to stalo tak nějak omylem…já už měla od toho našeho prokousnutý malíček ze hry, prostě jsem držela hračku moc blízko zubům když překousával.

A jednou (už dřív) se mě leknul, když sondoval nějakého psa na druhém chodníku, který na něj začal štěkat. Jack začal štěkat taky, tak jsem ho chytla za kšíry, že jdeme jinam. To uskočil, stáhnul ocas a vynadal mi taky. 

Každopádně nebojím se sahat na svýho psa, ale na cizí teda jo 😀…

Já občas přemýšlím, jestli se psů vlastně nebojím. Já vždycky šla do kontaktu se psama, který znám, tak mě to nenapadlo, ale teď jak potkáváme psů a pejskařů víc, tak o tom občas přemýšlím. Občas s náma chodí venčit pán s maliňákem, pes poslouchá jak hodinky. Cizí dospělé psy nemusí, ale Jacka a Jackova polobrášku zná od jejich štěněčího věku, nechává jim i svoje hračky a tak…ale když jsem ho viděla poprvé, tak moje první myšlenka byla, že mám po psovi a ještě dalších pár setkání jsem byla velmi opatrná…i teď mám z toho psa respekt a to si vždycky přijde pro pomuchlání…kdyby chtěl, tak mě sežere 😂.

Myslím, že ta kraťanda je pro mě tak maximum. Nechápu, že jsem kdy chtěla americkou akitu 😀

Ty jo, a to se nebojíte, že vás pokoušou? 

Já bych na cizího psa, kterej nevypadá přátelsky, rozhodně nesahala. Dodnes si dost živě pamatuju, jak se pokoušeli známí na neoplocené zahradě odchytit cizího retrívra, co jim šel po slepicích a jakmile byl pes čapnut za obojek, tak se otočil a kousnul si do člověka.

Bylo mi asi 10 a rozhodně mě to naučilo na cizí psy nechmatat 😀.

Jak spolu ragdollové s devonkem vycházejí?

Naše ragdollka je echt potvora a ředitelka 😀…trochu mě to mrzí, ale tak s její povahou nic neudělám. Kvůli tomu už přítel do budoucna ragdolla nechce.

Určitě je to vždy velmi individuální dle povah daných koček. Mám mezi kamarády a známými dost lidí, kteří žijí s kočkami a co pozoruji i třeba z jejich vyprávění, tak většinou je u opačných pohlaví buď problém, nebo se tolerují, ale spíš ignorují a do kontaktu moc nejdou.
V jednom případě byl relativně fungující pár kočka x kocour (kastráti), ale kamarádka si vzala třetího kocourka, kterého se někdo zbavoval a teď oba její kocouři šikanují tu kočku. Stále přemýšlí, jestli toho nového dát pryč, ale zase nechce…no je to těžké.

Osobně si myslím, že kdyby naše Lyarra žila s kočkou (nebo sama 😀) a Willy zase s kocourem, byli by takhle mnohem spokojenější. Naše kočka je prostě potvora tak nějak všeobecně. Na lidi velmi milá a hodně mazlivá (i cizí), ale zvířata jsou jiná kapitola. Občas si schválně sedne do dveří a fackuje kocoura i psa, kteří chtějí projít. Když pošlu psa na místo, tak nejde, pokud mu v cestě sedí Lyarra…couvá a zoufale na mě kouká ať ten problém vyřeším 😀…

Já bych i řekla, že většinou, pokud dvě kočky, tak stejného pohlaví. Kočky i kocouři si hrají většinou jinak.

Až a jestli budu někdy pořizovat další kočeny, jelikož si bez kočky už úplně neumím život představit, tak půjdu do dvou kotěcích holek, nebo naopak kluků.

Nemám to jen ze svého pozorování (kočka byla s předchozí spolubydlící kočkou v pohodě a taky mnohem lépe snesla druhou kočku kamarádky, u které byla občas na hlídání, než našeho kocoura) ale i z okolí lidí, kteří mají kočky dvě. Právě ve většině případů je pár kočka x kocour problematický, jelikož kocouři si hrají stylem wrestling a ty kočky to mnohdy nezvládají a je z toho syčení, vztekání a rvačky. Naopak dva kocouři si takto spolu hrají v pohodě a ani jedna strana nemá újmu. 

Asi bych řekla, že dospělá kočka bude mnohem raději sama, než s druhou kočkou, která ji šikanuje nebo obtěžuje.